Neměl jsem původně v úmyslu připomínat ve svém blogu desetiletí našeho vstupu do válečnického klanu NATO. Ale nenechává mne chladným projev, který při té příležitosti pronesl nejznámější penzista z Vysočiny. Na konferenci pořádané k oslavě jmenované události v Praze dne 12. března, se Zeman rozohnil a řekl mnohé, co si jako politik nemohl dovolit. Jeho ostouzení Gruzie, Ukrajiny a dalších, tady nehodlám ventilovat. Zaujaly mne fakticky jen dvě jeho myšlenky. Vynadal politikům NATO do zbabělců, za to, že nepoužívají Bushovy politiky preventivní války vůči zemím, které při tom označují za nebezpečné. A dožadoval se začlenění Izraele do NATO. Zeman tak na sebe prozrazuje, že některá jeho premiérská vystoupení na mezinárodní scéně, nebyla úlety prostořekého extrémisty. Pouze potvrdil, že jako každý vůdce s diktátorskými sklony uznává jen jednoduchá řešení, jako každý ambiciózní politik inklinuje k hrubému populismu a jako každý sobecký individualista má rád pouze násilná řešení. Nesnáším politiky, kteří volají po válce, do níž oni osobně nikdy nepůjdou a nepošlou tam ani své rodinné příslušníky. Dokonce je považuji za zločince nejhoršího zrna a již několikrát jsem veřejně řekl, že jenom kvůli této sortě politických zrůd odmítám paušální zákaz trestu smrti. Tento absolutní trest by měl být skutečně rezervován pouze pro politiky, kteří zatáhnou jim svěřené občany do války.