DVĚ ZDÁNLIVĚ NESOUVISEJÍCÍ INFORMACE

Dneska se doneslo k mému sluchu, že bývalá dělnická prokurátorka nastoupila ve věku 88mi let do vězení, k němuž byla odsouzená koncem roku 2007 za účast na procesu s Horákovou. Byla fakticky odsouzena za politickou vraždu, jak rozsudek nad Horákovou z roku 1950, dnešní soudní tribunál, skoro po šedesáti letech, překvalifikoval. V žádném případě Brožová-Polednová nebyla rozhodující osobou procesu, spíše mladou stážistkou, která tehdy měla 29 let, takže sotva tak dokončila právnickou fakultu a neměla osobní zkušenosti z politického ani třídního boje té doby. Není dobrým vysvědčením, že dnešní soudní moc potřebovala skoro dvacet let na to, než postavila před soud někoho, kdo se podílel na zločinech komunismu. Asi čekala, až ti větší viníci zemřou, neníliž pravda? A to jí zákonodárná moc prakticky hned od počátku otevřela vrátka revanše, když celý systém nadvlády KSČ zákonem prohlásila za zločinný. Ve stejný den mé oko shlédlo ve veřejnoprávní televizi, čti v médiu politického školení, dokument s názvem Bojoval jsem ve Wehrmachtu, který diváctvu přestavil jiné dnešní starce, obyvatele Hlučínska ve Slezsku, jimž se na Ostravsku neřekne jinak než prajzáci. Všichni jsou dnešním neznalcům prezentováni jako oběti hitlerovského režimu. Prý to byli Češi, dokonce vojáci československé armády, kteří po obsazení regionu hitlerovci byli hromadně prohlášeni za občany Říše a ihned poslání na frontu. Dovoluji si tvrdit, že údajný dokument neodpovídá plně skutečnosti. Šlo tehdy o Němce, ba dokonce mnozí velmi přesvědčené nacisty, vždyť henlajnovci na Hlučínsku byli zdaleka nejsilnější politickou partají. Tehdejší mladíci vůbec nepochybovali o Hitlerově vítězství a tak šli do války proti Polsku a později i proti Rusku odhodlaně. Dneska jsou ale ve filmu ukazováni jako lidé, kteří se vyhýbali boji, doslova sabotovali válku, dezertovali, ba až zastřelili svého velitele, když je nutil do ztraceného útoku. Film je představuje jako zlomené starochy, nad nimiž má divákovi srdce usedat. Z těchto dvou informací mi vychází jednoznačný závěr o smyslu současné propagandy. Komunistická stařena, kdysi zneužitá systémem je zločincem, ač se prakticky jen zprostředkovaně podílela na jednom jediném trestu smrti, zato váleční vrazi, příslušníci agresivní armády, ba genocidního systému, ti mají svými současnými slzami si vysloužit punc obětních beránků. Při tom každý z nich měl možnost se vzepřít, utéct na východ či na západ do armád bojujících s Hitlerem. Jenže to nikdy neudělali, protože věřili ve svou tisíciletou říši.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *