Ke konci minulého století vyvrcholila krize v zemích ekonomiky minimalizovaného trhu s dominantní rolí státu, jejich komplexní, tedy nejen hospodářskou, ale i politickou a společenskou destrukcí. Byl tak ukončen systém nastolený už Leninem, ale definitivně k neschopné existenci zdegenerovaný až za Brežněva. V současnosti jsme zase svědky definitivního zhroucení ekonomik věrných ideologii minimální až nulové role státu a totální dominance neviditelné ruky trhu. Jak je vidět, obě krajní, čti extremistické, společensko- ekonomické formace se dostatečně zdiskreditovaly. Lze opět vzletně prohlásit, že po této krizi už svět nebude takový, jakým byl dosud. Neměl by být. Konečně by se lidstvo mělo poučit natolik důkladně, aby hledalo optimální poměr mezi trhem a státem, přesněji řečeno aby se snažilo zviditelnit ruku trhu a naopak roli státu dokázalo změnit na předem nastavená pravidla, která nemůže momentální moc zneužívat pro své, pohříchu navíc velmi krátkodobé zájmy. Když zde hovořím o státu, myslím tím pouze a jen globální celosvětový stát a ne žádné současné národní státy, byť jsou sebevětší, či ekonomicky sebesilnější. Globální stát by měl v prvé řadě minimalizovat vojenské náklady pouze na jakousi celosvětovou policii a ušetřené prostředky z větší části investovat do záchrany životního prostředí a hledání zdrojů obnovitelných energií. Přednostně by pak měl vytvořit nový peněžní systém naprostým, celospolečenským ovládnutím bank a dalších peněžních institucí, které vytváří peníze. Konečně by v produkční ekonomice měl minimálně dostat pod účinnou kontrolou všechna odvětví veřejných služeb od vzdělávání přes zdravotní péči až po dopravu. Co nejrychleji by pak měl zlikvidovat všechny tržní protekcionismy, jako například regiony daňových rájů, jež mezinárodní právo mělo už dávno kodifikovat jako zločinné.