Mezi sociálními filosofy a sociology se traduje, že Bismarck v Německu podlomil vliv marxismu tím, že zavedl penzijní pojištění. Já ale za opravdové bismarckovatění považuji docela jinou jeho mocenskou technologii. Odvozuji ji od kancléřova citátu: Politik může lhát ve třech případech, PO lovu, ZA války a PŘED volbami. Tuto praxi nám vzorově předvedl kupříkladu Topolánek svou předvolební Smlouvou s občany, kterou představil voličské veřejnosti 31. 5. 2006. Už v březnu následujícího roku ale s upřímností, čti drzostí, sobě vlastní prohlásil, že krystalicky čisté sliby, kterými ODS lovila na svou předvolební mucholapku, dokonce ani ekonomicky nebyly možné. Jinými slovy řečeno vy voličští hlupáci, jste si měli naše sliby umět přepočítat. Jak se zdá, i nový prezident USA navštěvoval jakousi Bismarckovskou školu. Ze slibu o likvidaci Guantánama se vyvinulo pouze jeho přesídlení. Ze základního předvolebního slibu o odchodu Amerických vojáků z Iráku do  16ti měsíců nezbylo dokonce vůbec nic. Něco vojáků odejde až v srpnu a i potom tam zůstane minimálně 50 tisícovek omaskáčovaných Amíků. Demokratičtí poslanci jsou tím zklamáni a neskrývají své rozladění, řečeno velmi diplomatickým jazykem. Typuji, že emočně disponovanější černoši se oproti nim neobyčejně naštvou, až jim dojde, co jim to vlastně Obama v sobotu řekl, když prohlásil, že krize sice zvyšuje nezaměstnanost černých pětkrát víc než bílých, ale že vláda sama na řešení všeho nestačí, že se i oni sami musí také přičinit. Nadšení ze zvolení Obamy bylo u černých určitě víc jak pětkrát vyšší, než u bílých, takže jejich rozčarování nemusí dopadnout dobře nejen pro samotného Obamu, ale i pro celou Ameriku.