V osmnáctém století se v Rakousku Uhersku, kupodivu podle vzoru nenáviděného Turecka, zřizovaly vojenské kapely. Tehdy se ukázalo, že nejlepšími muzikanty byli Češi. Proto hráli ve vojenských hudbách nejen císaře pána, ale také v Polsku, Německu ba i v Rusku. V těch dobách prý se také zrodilo všeobecně známé rčení: Co Čech, to muzikant. Moderní věda dneska dokazuje, že hudební nadání mají pouze lidé, jejichž mozky již v době narození mají vyvinutý specielní funkční systém pro hudební vnímání. Jakousi hudební kartu tohoto biologického počítače. Z toho jsem si vyvodil, že Češi jsou v této části Evropy potomky jakési kasty hudebníků, jako jsou Cikáni potomky kasty hudebníků z Indického subkontinentu. A odtud pak asi roste i ta neobyčejná předpojatost až nenávist Čechů k Cikánům, vždyť oni sami jsou cikány Evropy, takže jim ti z Asie konkurují a jak je známo, velmi úspěšně. Ne nadarmo kupříkladu ve francouzštině slovo Boheme označuje Čechy a bohémien cikánský.