Mediální řemeslníci dnešní krizi přirovnávají jedním dechem k té nezapomenutelné z konce třicátých let minulého století. Nevím, zda z čiré nevzdělanosti, či jsou sami záměrně manipulováni zájmem nejbohatších finančníků. Společné je pro obě totiž jenom to, že na ně doplatí ti, co ji nezpůsobili a vlastně vůbec za nic nemohou. Snad kromě toho, že vůbec žijí. Pokud současná hospodářská recese skutečně něco dokazuje, pak platnost Kondratěvovy teorie o dlouhodobých hospodářských cyklech, majících periodu kolem 70ti let, v níž se vrací recese. Neoddiskutovatelným faktem dále je, že šlo v obou případech o hlubokou hospodářskou a ne jen finanční krizi. Ta minulá ale byla krizí z nadvýroby, kterým se v dalším průběhu dařilo bránit prostřednictvím opatření shrnutých do sociálního státu, čti, udržováním trvale vysoké koupěschopnosti všech obyvatel. Dnešní krize je krizí finančního kapitálu, který prostřednictvím podvodných až virtuálních spekulací se totálně odtrhl od produktivní ekonomiky. Tím byl mimo jiné i definitivně vyvrácen slogan lichvářů že peníze tvoří další peníze. Netvoří, tak jak je nikdy ani netvořily, i když se to některým tak zdálo. Když se za pomocí bank začaly již dávno peníze pozvolna osvobozovat od zdánlivých okovů reálné ekonomiky, nastoupily tak definitivně cestu ke ztrátě své důvěryhodnosti a tím celého svého významu až smyslu. Pokud chce nyní lidstvo peníze zachránit, coby vyjádření alespoň všech hospodářských hodnot, musí zásadním způsobem změnit všechny formy nakládání s nimi s cílem vrátit penězům důvěryhodnost. Čili v prvé řadě je podložit skutečným bohatstvím, třeba drahých kovů, drahokamů atd. Musí být bezpodmínečně zrušeny daňové ráje, které dovolují úniky finančního kapitálu od hospodářské reality. Banky se musí dostat pod všeobecnou kontrolu nejlépe tím, že se revolučně sníží jejich počty a fakticky každá měna bude mít jen dvě základní, investiční a komerční banku. Hlavní hospodářskou obrodu však musí zajistit místní komunity od obcí po regiony. Bylo by nejracionálnější, kdyby se v mnoha činnostech oddělovaly od velkých měnových struktur, kupříkladu zaváděním místních směnitelných poukázek, se kterými nelze spekulovat, jak to bylo v různých kritických situacích již dávno vyzkoušeno v některých obcích a oblastech v USA i jiných zemích světa. Podstatné ale je, aby se na nový systém přešlo také globálně, když už ta krize je údajně globální.