S novým nápadem na omezení nezaměstnanosti přišli ministři financí EU -, jak také jinak. Sice neobjevili nic nového, ale svému nápadu dali alespoň nový název – částečná zaměstnanost. Grémium jmenovaných chytroušů je totiž k smrti vyděšeno růstem nezaměstnanosti, která by díky globální finanční krizi mohla v některých regionech dosáhnout čísel vedoucích až k sociálním bouřím. Političtí lokajové nadnárodních společností proto vyzvali všechny zaměstnavatele postižené krizí, aby nepropouštěli své zaměstnance, ale aby jim pouze snižovali délku pracovní doby. Znají to z USA, kde již dávno existují různé druhy pseudopracovních poměrů, jako je například pracovní poměr na výzvu. Podle něho má zaměstnanec, například číšník, uzavřenu smlouvu s pracovní agenturou, která mu oznamuje, kam který den má jít dělat slouhu na nějaký ten raut, či domácí slavnost kteréhosi miliardáře. Že mnohdy nezavadí o práci celý týden, to nikoho nezajímá, stejně jako to, jaks e vlastně má uživit. Není pojištěn, nemá žádné nároky vyplývající z pracovního kodexu. Jde fakticky o pracovní poměr, původně užívaný pro luxusní prostitutky, kterým pouze oznamují, kam má dámička odletět, kdo ji kde bude čekat a jak dlouho má pobýt. Reálně se hodí snad jen pro studenty, kteří si po večerech chtějí přivydělat, jako číšníci, ale i jako společnice. Vracíme se tedy o sto let zpět. To už naši dědové pracovali mnohdy jen dva či maximálně tři dny v týdnu, který měl podle božského vzoru ještě celých šest pracovních dnů. Ministři tak díky krizi vytvářejí novou společenskou vrstvu – zaměstnané nezaměstnané. Nehledě už na podvody v sociálních statistikách.