Je naprosto logické, že podnikatelé využívají každé příležitosti k dalšímu zvýšení svých zisků. Tak je tomu i se současnou finanční krizí. V prvé řadě každý podnikatel okamžitě začíná zaměstnance propouštět s odůvodněním, že se snížil odbyt jeho výrobků. Tím zastraší zbývající dělníky, kteří si raději nechají snížit mzdy, než aby zůstali úplně bez práce a museli jít na podporu. Mnohem protřelejší metodou útisku a okrádání zaměstnanců je pak tak zvaný švarcsystém. Podnikatel jednoduše dá zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, ale obratem si ho najme jako řemeslníka, čili podle naší právní úpravy osobu samostatně výdělečně činnou. S ním pak uzavře smlouvu na výkon původní práce se smluvní odměnou o něco vyšší, než byla původní mzda. Jenže pracovník, nyní fakticky už také podnikatel, si z ní už sám musí platit zdravotní a sociální pojištění. Fabrikant tak ušetří a zaměstnanci se naopak sníží nejen životní standart, ale navíc se mu zkomplikuje život mimo jiné třeba tím, že musí podávat daňová přiznání. Podstatné ale je, že ztrácí právní ochranu každého zaměstnance, plynoucí ze Zákoníku práce, kupříkladu nemá nárok na odstupné při výpovědi ze strany zaměstnavatele a další. Zákoníky práce coby právní ochrana zaměstnanců a jeden ze stěžejních prvků sociálního státu, jsou ve všech zemích výsledkem sociálních bojů, trvajících déle jak sto let. Po rozpadu SSSR začala v celém světě postupná likvidace všech principů sociálního státu. Není proto divu, že Národní ekonomická rada vlády, reprezentovaná pouze podnikateli a nejvyššími manažery, jako jedno z protikrizových opatření navrhuje právě švrcsystém, čili přenesení dalšího sociálního břemene z fabrikantů, na bedra zaměstnanců.