Deník oranžové Právo otiskl včera dvě následující informace. Prvá sdělovala lidu obecnému, že ministři, kteří musí odejít z vlády, aniž zůstávají v nějaké volené politické funkci, dostanou více jak čtvrt milionu odstupného, a budou mít ještě tři měsíce k dispozici osobní automobil s řidičem pro jakoukoliv, tedy i soukromou potřebu. Tak prý zní zákon. Tolik Právo. V mých očích to znamená, že neúspěšný politik, pro neschopnost odvolaný z funkce, je zajištěn nejméně na rok.  Tak dlouho totiž z výše odchodného musí vyžít dvě třetiny českých rodin. A potom se tvrdí, že vrcholní manažeři si zajišťují zlaté padáky! Ano. Ale kdo jim to umožnil, od koho se to prakticky naučili? Od politiků, tvůrců našeho údajně právního řádu. V druhé zprávě Právo naopak popisuje odchodné dělníků vyhazovaných z ekonomicky zhroucených skláren Crystalexu. Poslední mzdu obdrželi za listopad, a to ještě ne v plné výši. Podle našich zákonů jim podnik v konkurzu už nikdy není povinen zaplatit mzdu za prosinec a část ledna. Jeden a půl tisíce lidí, žijících od výplaty k výplatě, tak zůstalo ze dne na den bez prostředků. Podle našeho právního zlořádu mají nárok na podporu v nezaměstnanosti až od února, přece byli ještě v lednu zaměstnáni. Radnice, kde jsou obvykle přece jen slušnější politici, než jsou ti státní, jim nabídla bezúročnou půjčku s ročním odkladem splátek ve výši deseti tisíc. Ale díky právním předpisům se lidé zdráhají ji přijmout, protože by ji museli vykázat jako zdanitelný příjem a ještě by kvůli tomu jim byla snížena šance na získání dávek pomoci v hmotné nouzi. Tolik Právo. Které k tomu jenom dodalo, že nenahraditelným ministrem Kalouskem navržená pomoc Crystaelxu přišla ne pět minut po dvanácté, ale tři měsíce opožděně a ještě k tomu je podvodná, protože ministr líp než kdokoliv jiný ví, že podmínky, kterými pomoc podmínil, podnik mohl splnit tak právě před oním čtvrt rokem. Komentář k těm dvěma zprávám netřeba. Jenom by si je velmi dobře měli přečíst všichni, kdo se ohromeni neustále podivují nad tím, že jsou u nás ještě pořád lidé, kteří s nostalgií vzpomínají na režim nadvlády KSČ.