Podle personálních rvaček kolem naší vlády se vyrojilo několik emotivních výlevů pronesených zainteresovanými politiky, z nichž logicky vyplývá, že Kalousek je naprosto, ale naprosto nenahraditelný. Kupříkladu lidovecký poslanec Šustr je neochvějně přesvědčený že, cituji: &jediným, kdo je tady teď opravdu potřeba, je pan ministr financí Miroslav Kalousek. Konec citace. K čemuž bych si já jenom po lidovecku dovolil připojit; proto se všichni vroucně modleme, ať nám nezahyne, jako nedávno jeho jedenadvacetiletý synovec Adam Kašák, kterého asi kdosi zastřeli, stejně jako už v září roku 2002 zastřelil jeho otce podnikatelský společník, Zdeněk Němec. Takové pojetí nezbytnosti politiků je typickým švejkováním. Je totiž nad Slunce jasnější, že kdyby současnou vládu vystřídala vláda sestavená podle současných stranických preferencí, tak po Kalouskovi nikdo ani nevzdechne. Kalousek se tak v našich politických dějinách zařazuje do škály jiných kdysi také nenahraditelných, jakými byli třeba Husák, nebo Gottwald. Takovou společnost největšímu grázlíkovi naší současné politiky ze srdce přeji. Je tam, kam skutečně patří.