Pro ty, kdož neznají hantýrku politických publicistů, jenom připomínám, že neokonové jsou neokonzervativci. Něco takového jako pro lidi jiného ražení zase slova komančové či komouši označují komunisty. Ale k věci. Když bylo v Evropě zahájeno tažení neokonů proti stávajícím penzijním systémům, bylo jejich hlavním argumentem stárnutí společnosti. Čili stálé zvyšování věku odchodu lidí z pozemské existence. A z toho odvozené tvrzení, že se bude stále zvyšovat počet důchodců na jednoho pracovníka v  produkčním věku. Tento argument ale vypadal jen zdánlivě logicky a pro každého ekonomicky myslícího  člověka byl naprostým nesmyslem. Uživit více důchodců přece nikdy nezáviselo na poměrném počtu aktivních lidí a penzistů, ale na produktivitě práce celého společenství. Stále kvalitnější technologie a organizaci produkce, zajišťuje růst produktivity natolik zásadně, že jednou uživí každý skutečně pracující nejen půl důchodce, ale klidně i tři, ba mnohem víc. Nehledě na fakt, že lidský věk se nebude nikdy prodlužovat do nekonečna, má jako všechno na tomto světě také svůj limit, jako kupříkladu fakt, že nikdy atlet nebude skákat do dálky přes celý stadion. Dogmatickým reformátorům v naší zemi, v tažení proti penzijnímu systému, navíc pomohla skutečnost, že se několik let po listopadovém převratu začalo rodit méně dětí. Takže jsme údajně vymírali, protože umíralo méně lidí, než se jich narodilo. Zase nám ale bylo zamlčeno, že jde o přechodný jev, daný tržní ekonomikou. Trh totiž podstatně snížil sociální jistoty, takže ženy odkládaly narození prvního dítěte. Již několik posledních let se ale natalita vyrovnala s novými ekonomickými podmínkami a tak již třetím rokem se více dětí narodí, než lidí zemře. Jenže o tom se taktně mlčí. Politické moci se to přece nehodí do krámu. když jejím stěžejním politickým zadáním je mimo jiné i okrádat důchodce o celoživotně státu odváděné peníze a jejich přelévání do kapes superboháčů.