Pokud Klaus ve věci Lisabonské smlouvy zdánlivě pléduje za všelidové referendum, beru to jako stařeckou tvrdohlavost, kombinovanou se senilitou. Pokud se ale za referendum proti EU začínají bít i jiní politici ODS, dokonce i její europoslanci jako kupříkladu včera Hynek Fajmon, pak jde o typický příklad pokleslého, politikářského pragmatismu. ODS byla jako pevná skála proti všem typům referenda od samého svého založení. Ale jakmile se jí hodí do krámu jakákoliv obstrukce, tak se podrazácky dožaduje i vůle lidu. Podle ODS byla zatím vždycky veřejnost politicky natolik hloupá, ba až právně nevyspělá, že jí zatím nikdy nedovolili, aby mohla rozhodovat o svých záležitostech ve svém vlastním státě. A najednou, jako mávnutím proutku, je tatáž veřejnost podle ODS schopná posoudit několik kilogramů lejster smlouvy, která ani nebyla pořádně celá přeložena do naší řeči. Unikátní to postoj, hodný toho nejprohnanějšího politického lotranda.