Dobu, v níž žijeme, si různí odborníci společnostních studií různě pojmenovávají. Tak se do médií již v druhé půli minulého století dostaly kupříkladu pojmy jako postmodernismus, doba postprůmyslová, riziková společnost, informační éra, či epocha globalizace. V poslední dekádě zmíněného století se slovník označující charakter současnosti obohatil o mnoho dalších pojmů, jako období po konci studené války, postsovětismus, velmocenská unipolarita, nadvláda médií, konzumní společnost, udržitelný rozvoj, svobodný svět, demokratické země, západní civilizace, dokonce i růst Růstu a mnohé další. Všechny připomínané i nevzpomínané užívané pojmy, jsou sice oprávněné, ale žádný z nich nevystihuje celkový charakter naší doby. V poslední době jsem ale v tisku našel jedno označení, které mne obzvláště zaujalo. Pojmenovává dobu začátku tohoto století jako dobu komercionalizovaného strachu. Ten se jeví jako důsledek součinnosti několika faktorů. Informačního monopolu médií prozápadních vlád, tržní globalizace, unipolárně zorganizovaného vojensko-průmyslového komplexu a kasínového chování hyperfinančníků. Těmi všemi společenskými silami vytvářené instituce představující celosvětově se pozvolna organizující síť nadvlády nad všelidskou společností, fungují mimo jiné jako zesilovače různých negativních jevů. Z náhodného, jednostranného násilí kupříkladu vyprodukovaly celoplanetární nebezpečí, opravňující vlády nejmocnějších zemí k vyhlášení válečného stavu každému svému odpůrci. Z omezených hospodářských potíží jednoho sektoru ekonomiky nyní zase konstruují děs minimálně poklesu životního standardu, ne-li dokonce propadu do chudoby velké většiny obyvatel planety, včetně bohatých zemí. A proč to všechno? Aby byla odůvodněna demontáž demokratického rozhodování v politice, když už byla realizována v hospodářské i sociální sféře