Jedním z hlavních článků víry současných hlasatelů vládnoucí ideologie je i tvrzení, že stát je zlodějem. Prý daněmi okrádá občany o jejich těžce zasloužené bohatství. Dokonce si podle svých demagogií vypočítávají jakýsi fiktivní den daňové svobody, tak jako nesčetní dávní mágové vypočítávali například dny vhodné pro zahájení války. Mocenské kroky na řešení současného hurikánu ve finančních institucích odhalily s průkaznou jednoznačností, že stát není jenom obyčejným zlodějem, ale doslova loupežníkem, lupičem. Jedněm sice bere, ale jiným dává. Přesněji řečeno skoro všem bere a jen té zbývající, malinkaté menšině dává. Není při tom pravdou ani aktuální interpretace chování státních funkcionářů, kterou sděluje veřejnosti většina všeobecně slyšených intošů, že se stáním řešením finančních zmatků náklady socializují, když zisky jsou pořád soukromé. Nic se nesocializuje. Pouze se drze krade a ještě cyničtěji rozdává. Při čemž žádný opravdový socialismus nikdy nebyl bohapustým rozdáváním. Maximálně pomocí nejvíce potřebným.