PRAVDA VÍTĚZÍ

Od dětství, kdy jsem se seznámil s heslem na naší prezidentské vlajce, jsem ho doplňoval slovy: A lež zvítězí. Bez nějaké valné znalosti češtiny jsem vnímal, že heslo TGM, které v té době bylo i na vlajce Indie, poukazuje na neustálý a nikdy nekončící „boj“ o jakousi ideu pravdu. Zatímco jsem v jednotlivých konkrétních případech mnohokrát viděl, že zvítězila dobře promyšlená lež. Což hostuje v mých očích doposud.

ČSSD UŽ NEMÁ KAM PADAT

Katastrofální volební propad ČSSD je o to horší, že do loňských říjnových voleb tato strany měla všechny čtyři nejvyšší ústavní činitele. Prezidentem expředsedu ČSSD, předsedou Senátu dlouhodobého člena ČSSD, předsedou Sněmovny zrovna tak a předsedou vlády dokonce jejího funkcionáře od chvíle obnovení její činnosti v roce 1989. Analytici všeho druhu už vyprázdnili útroby svých vědomostí, jimiž oblažili veřejnost mnohočetností důvodů pádu ČSSD. Nevšimli si však jednoho závažného, personálního. Sobotka se nejen netajil averzí vůči Zemanovi, ale stále víc a více ji zveřejňoval. Média uvedený spor osobností ihned uchopila a využila především proti Zemanovi, kterého líčila jako pomstychtivého starce. Jelikož Sobotku málokdo považoval za člověka, který by sahal Zemanovi alespoň pom kotníky, nebylo pro média těžké jej za zveřejňovanou averzí doslova zesměšňovat. Do podobné situace se pomalu dostával i předseda Senátu, který dokonce až do dnešních dnů pořád je stále víc a víc unášen pýchou plynoucí z jeho formálního postavení a ne z opravdového významu v české politice. Z této pseudopózy kritizuje Zemana, jehož dokonce veřejně nařkl z rozvracení ČSSD. Předseda Sněmovny je pak doslova „želé číslo 1“, které si v té hře ani nemohlo troufnout na usmiřování „rádoby velikánů“. Druhým hlavním důvodem pádu ČSSD, o němž se moc nemluví není to, že opustila voliče z dolní poloviny sociální tabulky, ale spíše eskapády Dientsbiera,Valachová, či Havlíčka, které se hodí možná do politiky Zelených, či Pirátů a ne do ČSSD. Z toho mi vyplývá, že ČSSD už nemá kam padat. To by totiž přestala existovat.

NEDOROST

Štěch je příkladem člověka, který zastává funkci, na níž nedorostl. Už jako předseda odborů ukázal, že je neschopný takovou funkci vykonávat, protože nedokáže burcovat lidi. Velice se proto hodil panské třídě do tehdejší jejich hry na demokracii. Není divné, že jej nalákala do svého středu tradiční oportunistická partaj, sociální demokracie. Ta si vytipovala do funkce předsedy senátu Špidlu, jenže ten tajtrlík se nedokázal do senátu ani provolit. Vedení ČSSD narychlo tedy do této funkce nominovalo jinou, všeobecně známou postavičku. Štěcha. Ačkoliv je v Senátu už čtvrté volební období, tak ve své funkci prakticky nebyl vidět. Začal se zviditelňovat teprve tím, že se pozvolna přidával do antizemanovského tábora. Nedokázal se udržet a prezentoval své názory, zatím co jeho jedinou povinností je řídit, čili organizačně zajišťovat provoz jakési „rady moudrých“. V žádném případě nesmí takový funkcionář prezentovat své, navíc stranicky zabarvené názory na veřejnosti. V opravdu demokratických systémech by zvolený předseda Senátu i Sněmovny měli dokonce přerušit své členství ve straně, aby tak i formálně demonstrovali svou neutralitu a co nejvyšší stupeň objektivity. Jeho veřejné kritiky prezidenta jsou pak vrcholem jeho politického diletantství. On má , coby druhý nejvyšší ústavní činitel přece jedinečnou možnost přístupu k prezidentovi a tím šanci sporné věci si vydebatovat. Jenže to by musel být osobností formátu alespoň trošičku státnického a ne pouhým stranickým pletichářem. Zeman má naprostou pravdu. V parlamentní demokracii není místo pro senát, jakýsi to pozůstatek monarchismu v republikánském zřízení. Smysl má v prezidentském systému alespoň tak silném, jaký je v Rusku a samozřejmě v politickém systému USA. U nás je zbytečný a lze poměrně jednoduchou strategií jej nechat vyhnít. Stačilo by, aby se do volebního zákona kodifikovalo, že senátor musí být zvolen nadpoloviční většinou všech oprávněných voličů. Po každých senátních volbách by se o třetinu zmenšil počet senátorů. Výjimek by, alespoň v naší zemi asi vůbec nebylo, tak je senát u občanů v neoblibě.

SLUŠŇÁK A JEHO KNECHTI

Nechtěl jsem se již vracet k nedávné předvolební kampani, ale přece jenom to dělám, protože si chci ujasnit, jako to ve skutečnosti bylo se slušností Drahoše, o níž jeho fandové tvrdili, že je hlavní devizou v boji se Zemanem. Vezmu to jenom výčtem. Drahoš byl neslušný vůči občanům ČR už tím, že vůbec kandidoval. Bez jakékoliv zkušenosti z reálné politiky, bez znalostí společenských nauk a dokonce bez znalostí národohospodářství byl jen třtinou ve větru se klátící mezi všemi již se radujícími loutkovodiči. Moje dávná přítelkyně kdysi pronesla velkou moudrost. Slušným je člověk již od přirození. Nevím sice dodnes, jak to myslela, ale pochopil jsem, že je rozdíl mezi člověkem nadaným slušností a tím, kdo je slušný jenom díky absolvování několika Špačkových kurzů společenského chování či jen tanečních v pubertálním věku. Drahoš nebyl ze své podstaty slušným. Kdyby jím s přirozeností byl, tak by minimálně, několikrát se distancoval od sprostot, vulgarismů a nactiutrhání svého protivník, produkovaných svými podporovateli, sympatizanty, ba dokonce fandy. Doslova by pak zamezil své ženě, aby urážela Zemana řečmi o jeho zdravotním stavu a podle mne by jí úplně zakázal veřejné vystupován v kampani, protože kandidoval on na ne ona. V neposlední řadě po porážce by nejen pogratuloval, ale nabídl ruku ke spolupráci – co jsme si, to jsme si. Místo toho ale naopak vyzval své stoupence k dalšímu boji. Jen tato fakta mi stačí k tomu, abych tvrdil, že Drahoš nebyl slušňák, ale pouze slušně se chovající panák v běžných situacích. Opravdu slušný člověk se totiž projeví v krizových momentech, ve stresových situacích a pod tlakem. Ukázalo se, že v nich byl „křupan“ Zeman nakonec slušnější než jeho vyzývatel. Přímo učebnicově to Ukázalo jejich chování v posledních minutách duelu n ČT. Zeman voliče vyzval k účasti na hlasování Drahoš, mluvící po něm, opět jenom Zemana dehonostoval a ten na úplný závěr poděkoval moderátorce za velmi dobrou práci. Prostě formát. Od přirození. Mluvit o slušnosti podporovatelů Drahoše by bylo absolutní lží. Byla to banda nejhnusnějších fandů v dějinách politiky ČR.

TŘI KATEGORIE ÚPADKOVÉ INTELIGENCE

Pan Robejšek v nedávno publikovaném textu se chopil tématu inteligence. Říká o ní mimo jiné, cituji: „Inteligence vypráví společnosti o tom co se děje a zároveň jí vnucuje, co si o tom má myslet. Je posedlá utkvělou myšlenkou, že v demokracii nejde o většinová, ale o správná rozhodnutí a že to co je správné mohou posoudit pouze oni sami…Inteligence byla vždycky menšina s velmi velkým vlivem. Ale postupně ztrácela kontakt s reálným světem a tím i s většinou společnosti. Velká část zejména sociálně-vědní inteligence se odcizila od společnosti a ta se o ni přestala zajímat“, konec citace. Úděsný průběh prezidentské předvolební kampaně ve mně oživil mou starou úvahu o klasifikaci inteligence. Vždycky jsem rozlišoval tři kategorie, normální, lumpeninteligenci a intelektuálskou luzu. Druhé dvě jsem považoval vždycky za odpad celé společnosti, čili za úpadkovou inteligenci. Nyní ale začínám rozeznávat tři kategorie úpadkové inteligence. Lumpeninteligenci, což jsou vzdělanci, kteří škodí své vlastní vrstvě. Vzorovým příkladem je třeba profesor Putna. Druhou kategorií je Intelektuálská luza, což jsou intelektuálové, kteří škodí celému společenství. Tady mi za demonstrační příklad již dlouho slouží europoslanec Štětina. Konečně třetí skupinou je degenerovaná inteligence, čili lidé, jejichž psychika neunesla tíhu vzdělanosti a stali se zuboženými duševními troskami vhodnými maximálně k roli „králových šašků“. Reprezentantem této skupiny je Jiří X Doležal (JXD). Tato zkratka by mohla být docela dobře standardem IQ dané skupiny. V mém dětství se takový lidem říkalo tichý blázen a od trvalého umístění v „blázinci“ je chránil fakt, že nebyli veřejnosti fyzicky nebezpeční.

POVOLEBNÍ REFLEXE

Předvolební kampaň nejdramatičtějších voleb v historii ČR, by měla být každým politickým subjektem, ba dokonce každým příslušníkem sociální vrstvy „homo politicus“ vyhodnocena, alespoň pro soukromé poučení.

Přiznám se bez okolků, že na mne měla naprosto dominantní vliv forma předvolební kampaně.     Byla vrcholně odpudivá, vypjatě působící na temné stránky duchovna lidí, očerňovací, urážející kandidáty vulgarismy a dalšími projevy sprostoty, či nenávistné pejorativností, ba dokonce až militantní. Naprostá většina protizemanovských útoků byla přestupkem proti respektování cti občana, nadtož ústavního činitele. Dokonce jsem zaznamenal prokazatelné pomluvy, jež jsou už trestným činem.

Zásadně se stavím zato, aby takové metody byly odsuzovány a pokud to jen trochu dovolí právní řád, také příkladně potrestány. Nelze podle mne pokračovat v takovém trendu předvolebního chování. Vždyť i komunita sportovních činitelů zahajuje aktivity ke zkulturnění fandovství. Je naprosto nutné určit limity, za něž se prostě a jednoduše nepůjde. Pokud se ukáže, že náš právní řád je v tomto směru nepřesný, je nutné jej zkvalitnit. Nemám vůbec na mysli vrátit se k poněkud zvrhlému zákonodárství na ochranu ústavních činitelů, ale kupříkladu přistoupit k tomu, aby státní zastupitelství v dobách předvolebních kampaní mělo za povinnost sbírat si informace. Proč mít jen jakýsi „Jandův“ úřad ve státním angažmá a nemít při tom, alespoň přechodně působící, dozorový útvar dokumentaristiky zhovadilých vyjadřování celebrit? Ptám se já.

Na tomto místě chci upozornit na podnětný text paní Vítové ze dne 28. 1. 2018 https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Vitova-Volici-J-Drahose-ztratili-moralku-ale-sami-sebe-povazuji-za-lepsi-lidi-522097 . Inspiruje k nejedné aktivitě. V prvé řadě jde o výzvu pro státní zastupitelství, aby posoudilo, zda některé předvolební aktivity škol, církví a dalších institucí nejsou trestným činem a pokud ano, aby postupovalo podle zákona. Za druhé je to výzva pro kancelář prezidenta, aby si nechala udělat audit výroků proti prezidentu republiky a mohla tak posoudit zda jsou pouhými přestupky proti cti občana Zemana, nebo už pomluvami občana Zemana, či dokonce trestné činy proti státu. Nemluvě o výrocích, které urážely celý národ, či všechny občany, jimiž se prezentovali kupříkladu Halík, Komers, Štětina či dokonce Hríb na Slovensku. Není to už náhodou šíření nenávisti k určitým skupinám obyvatel? Dodal bych k tomu, aby se nezapomnělo na povinnost Rady ČT, že má povinnost zvážit politické angažmá ředitele ČT a vyvodit z něho důsledky.

Jmenovaný text paní Vítové může být rovněž inspirací, abychom my, příznivci Zemana, si vytvořili alespoň krátkodobě působící web, na němž by se shromažďovaly citace obhroublostí,kterými se prezentovaly především celebrity, speciálně ty údajně umělecké. Výstup by pak mohl být publikován a ohodnocen vítěznou cenou, vždyť přece víme, jak oni po takových baží a rádi si je sami mezi sebou rozdávají. Kupříkladu můžeme udělit cenu „Největšího hovnivála“, či třeba „Pokaděné senkruvny“. Jelikož mám slušnou sbírku jejich verbálních výkalů, sám bych se do podobné iniciativy zapojil. Sluší se možná, abych na tomto místě přiznal, že jsem si svou sbírku založil ze zlých „oumyslů“. Kdyby totiž vyhrál Drahoš, tak jsem přesné jejich citace chtěl postupně využívat při kritice jeho chování. Což bych považoval za test orgánů činných v trestním řízení, které v případě Zemana nečiní. Vím sice, že je na pana Drahoše podáno trestní oznámení za šíření poplašné zprávy, dokonce myslím, že ještě v minulém roce, což si hodlám sledovat, ale to je v mých očích příliš málo.

Aniž bych chtěl prohlubovat současné napětí ve společnosti tvrdím, že mám oprávněné důvody předpokládat, že útoky na prezidenta Zemana neustanou a stojí zato se jim jakýmkoliv způsobem postavit, třeba i bojkotem veřejně známých osob, které je produkují. Nečekejme, že antizemanovský tábor utichne. Vždyť už Jandovci vyhlásili svou permanentní aktivitu. Nejméně dvě Vysoké školy rovněž se už přidaly k začínající politické aktivitě proti prezidentovi, údajně prý z důvodů záchrany demokracie. Což už jenom takto vyhlášené je politickou perverzitou, která by měla být postižena jednoznačným odporem.

Militantní část antizemanovské opozice bude nutné se postavit. Lidová pravda o tom, že slušnější ustoupí, má totiž podle mne realističtější dodatek, cituji: „…a drzejší mu všechno sebere“. Je při tom správným názorem, že bychom neměli bojovat jejich zbraněmi. Už proto ne, že oni jsou v nich talentovanější.

Antizemanovský tábor zatím ukázal, že bojoval za údajně slušného kandidáta, ovšem sám o sobě prozradil, že je vrcholně neslušný, ba co dím, unikátně sprostý. Většina jeho veřejně se projevujících příslušníků jsou ale osoby dominantně emotivní a ne racionální. Chybí jim proto argumenty a tak se uchylují k siláckým řečem, až projevům. Reagovat na emoce emocemi, i třeba vtipnějšími, prosím, ale klidně argumentovat rozumem je asi účinnější parketa.

Pokud se v antizemanovském táboře i vyskytne nějaký ten chrlič argumentů, jako třeba pan Pehe, je nutné ho neprodleně odhalit protiargumenty. Jak to skvěle udělal na webu Nové republiky pan Baťa.

Údajně je veden seznam webů, které jsou dosud sledovány státní mocí. Jako první proto žádejme vládu o okamžité zrušení takové aktivity. Na druhé straně se ale snažme, aby dosud odsuzované weby koordinovaly svou činnost. Jeden na veškeré aktivity protistrany nestačí. Antizemanovci, Drhošovci, pražská kavárna a další, kteří se ještě určitě vyrojí, budou vyvíjet permanentní politickou činnost. Je proto naší povinností také v ní nepřestat. Mimo jiné už dneska přemýšlejme o budoucím kandidátovi na prezidenta. A pokud se na některých shodneme a oni budou souhlasit, dělejme všechno, aby nevstupovali do voleb jako politický pan „Nikdo“.

A abych nakonec zpestřil tento text, co říkáte na to, zkultivovat příští volbu rovněž tím, že budeme do funkce prezidenta prosazovat ženu. A hned mám typ. Paní Lenku Procházkovou, nebo paní Ilonu Švihlíkovou. Doufám, že mi obě prominou, že jsem je předem neoslovil, možná dokonce nevaroval, leč já ani jednu osobně neznám, pouze sleduji jejich politickou angažovanost, kterou víc jako obdivuji.

LUMPENPOLITOLOG

Pehe 28. ledna šplechtil na webu https://www.respekt.cz/politika/pehe-zeman-si-muze-babise-vodit-jako-loutku . Následují přesn=é citace z jeho rozhovoru.

-Pokud se Zemanovi z lidí jako Tomio Okamura, Milan Chovanec a komunisté podaří sestavit podporu pro vládu Andreje Babiše, bude to de-facto vláda řízená Milošem Zemanem. „Zeman se stává pánem politického pole

– Společnost je skutečně třicet let od pádu komunismu rozdělená přesně napůl. A podle jakých linií to rozdělení běží, to je poměrně jasné už nějakou dobu. Tábor, který volí Miloše Zemana, bych obecně nazval postkomunistickým táborem. Jsou to starší lidé, mentálně zakořenění v minulosti, bojí se nových výzev, jako je globalizace, a s tím spojených podvýzev jako imigrace a další. Hledají nějaký druh ochrany a Miloš Zeman tu roli pro ně dobře plní. Podíváme-li se ale na výsledky voleb, uvidíme, že došlo k výraznému demografickému posunu. Jiří Drahoš nebyl úplně nejpřesvědčivějším kandidátem druhého tábora, určitě nebyl schopen v lidech budit podobné vášně jako před pěti lety Karel Schwarzenberg, přesto to bylo skoro padesát na padesát. Onen druhý tábor, který se mentálně přehoupnul za postkomunistickou éru, posiluje. Miloši Zemanovi se podařilo ještě pořád o 150 tisíc hlasů vyhrát, ale myslím, že to klidně mohlo dopadnout i naopak.

– On k polarizaci společnosti přispěl a aktivně ji pěstoval. Je otázka, jak se k tomu postaví. Pokud bude dál radikalizovat tu část, která ho volila, může dojít ke zhrubnutí. Ale on už ty voliče k ničemu nepotřebuje, víckrát kandidovat nemůže. Je docela dobře možné, že bude chtít hrát pro historii a bude se snažit zaujmout umírněnější stanovisko nebo pozici.

– Zahraničně-politické poselství Zemanova vítězství bude mít rozhodně negativní dopad na obraz České republiky v zahraničí, zejména na Západě, kde ho budou vnímat jako těsné vítězství proruských a provýchodních sil, což špatně ovlivní i náš obraz v Evropské unii.

-Tahle domácí rovina Zemanova vítězství je podle mě úplně nejdůležitější. Miloš Zeman se stává pánem politického pole. Už k ničemu nepotřebuje Andreje Babiše. Koalice či její zárodky, která se za Milošem Zemanem seřadila, tedy SPD, část sociální demokracie bez lidí jako Bohuslav Sobotka a ještě komunisté, tu teď může nabídnout Andreji Babišovi k podpoře jeho vlády. Ale de facto to bude vláda Miloše Zemana. Tomio Okamura, Milan Chovanec plus Jiří Zimola a Jan Hamáček, který se možná brzy stane předsedou ČSSD, ti všichni mají zájem spolupracovat s Babišem. A pak ještě samozřejmě komunisté, kteří Zemana také podporují.     Pokud se Zemanovi podaří sestavit z těchto lidí pro Babiše nějakou podporu, bude ho mít tak říkajíc na provázku a bude si ho moci vodit jako loutku. Teď se bude vyjednávat, Zeman nebude spěchat, nechá Babiše vládnout v demisi, kdy ho má pod kontrolou. Pokud se se Zemanovou podporou podaří vytvořit menšinovou vládu, bude opět závislá na Zemanovi. To je nejdůležitější poselství Zemanova vítězství pro českou domácí politiku na nejbližší měsíce.

Dovoluji si velice stručně a jednostranně ohodnotit jeho výkon. Na politologa je to idiotský výkon. Takhle může výsledek prezidentských voleb hodnotit každý politický laik z tábora „antizeman“, ba dokonce jen povrchní fanda Drahoše. Pro mne osobně jenom další důkaz, že žádní politologové neexistují, jenom méně, či více zdatní političtí propagandisté, zastávající určitý světonázor. Ten Peheho z něj trčí do nebetyčné výšky. Je jím primitivní antikomunismus. Za druhé v rozhovoru často používá obrat „Já myslím“ ,či naopak „Nemyslím“, což by přesně mělo znít já nevím, takže spekuluji. Což jej deklasuje jako vědce, za kterého se považuje, když se vydává za politologa. Náš kvazipolitolog prezentuje v rozhovoru zásadní objev. Postkomunistický tábor (voliči Zemana) vymírá. Samozřejmě, že si neodpouští jeho charakteristiku, čímž poklesle uráží polovinu voličů z těchto voleb a to sakra není vůbec málo. Voliče a dokonce celou společnost si rozdělil, poněkud pseduvědecky, čti primitivně a dokonce nelidsky poklesle ideologicky, na dva tábory, postkomunistický a moderní. Nejděsivější na onom rádoby poznatku je, že si jeho autor hraje na proroka, když tvrdí, cituji: „Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde“, konec citace. Při čemž nevědecky předpokládá, že tak „demografickou cestou“ zanikne postkomunistická generace a zvítězí jakási moderní, jejíž charakteristiku si netroufá určit. Čímž podle politologa, který je ostudou svého oboru, automaticky zanikne rozdělení společnosti. Tento výrok nejlépe dokazuje, že je Pehe ve svém oboru buďto naprostý blbec, nebo sám sebe se snaží ohloupnout, či obvykle jenom manipuluje veřejným míněním. Kdyby alespoň trochu pracoval mozkem, musel by vědět, že Zeman společnost nerozdělil, ale pouze jako vrcholný pragmatik využil jejího rozdělení. To za prvé a za druhé za pět let není vůbec žádný důvod predikující, že by se rozdělení zmenšilo. Spíše je obrovské množství jevů, které naznačují opak. Na závěr si troufám vyjádřit konečný soud k Peheho profesionalitě. Politologem není, ani náhodou. Filosofem politiky už vůbec ne. Je čistokrevným propagandista jednoho světonázoru. Pokud se tedy vydává za politologa, pak je ostudou této odbornosti a takové lidi řadím mezi lumpeninteligenty, čili lidi, kteří poškozují, třeba jen dehonostaci, svůj obor, nebo dokonce celou sociální vrstvu. Takže lumpeninteligent druhu lumpenpolitolog.

O TOM POSLEDNÍM VÍTĚZSTVÍ, PO NĚMŽ NEBUDE NÁSLEDOVAT ŽÁDNÁ PORÁŽKA

Mne zaujalo, že první veřejně projevená reakce obou kandidátů na výsledek voleb byla tematicky stejná. Nesla se v kategoriích vítězství a porážka. Drahoš vyhlásil, že sice nezvítězil, ale necítí se poražen. Zeman byl ještě odvážnější m prorokem, když řekl, že je to jeho poslední vítězství, po němž nemůže přijít žádná porážka. Doslova jsem u televizoru zařval. Může!!! Mysli na Impeachment! Prohlášení Drahoše bylo jednoznačným sdělením celé veřejnosti, nejen jeho voličům, že „Pyrrhos“ zvítězil, leč…půjdeme dál, čti nepřestanemebojovat se stejným zanícením. Interpretovat Zemanova slova je těžší. Skrývají celou škálu. Od odbojného: „Teď už vás nikoho nepotřebuji“, po následně slíbené: „Budu se teď chovat umírněně“. Přál bych si, aby dál vedl svůj boj don Quijota se sektou novinářů, podle oné známé Werichovské pravdy, že blbost je neporazitelná, ale právě proto se s ní nesmí přestat denně bojovat. Ale aby se mu především podařilo co nejpevněji skloubit politické strany ve sněmovně, aby země měla stabilitu, vláda čas na práci a byly alespoň čtyři roky na to, aby sněmovní partaje ukázaly, kdo je kdo, protože se do sněmovny některé dostaly se značně nečitelnými „oumysly“.

PREZIDENTEM ZEMAN.

Už před pěti lety jsem nebyl rád, že Zeman postoupil do druhého kola. Nebyl a není to člověk politicky ukotvený. Původem inteligent. Celý tvůrčí život silně ambiciózní, leč režimem odmítaný. Ideově individualistický liberál, díky rodinnému původu s trochou sociálního cítění. Jako praktikující politik demagogicky povyšující výsledky voleb na božskou vůli. Charakterové vlastnosti schválně nehodnotím, protože bych tak mohl soudit jenom podle osobních setkání, které byly sporadické a trvaly pouze tři roky. Jediným motivem jeho politické kariéry byly bezbřehé ambice a snahou zapsat se do dějin. Kladem bylo, že mu nikdy nešlo o moc a už vůbec ne z ní plynoucí privilegia a prebendy. Šlo mu o prestiž a také o furiantské dokazování, že je nejlepší. Dokonce i ten jeho alkoholismus má v této souvislosti svůj původ. Přesto jsem ho ale před oněmi pěti lety musel volit. Jeho rival byl totiž pro mne naprosto nepřijatelný. I v těchto volbách Zeman za své zvolení vděčí z velké části tomu, že neměl kvalitního soupeře. Že se s ním o funkci neutkal politik, ba dokonce státník. Poctivě ale musím přiznat, že Zeman za minulých pět let se nedopustil mnoha chyb a naprosto žádné fatální. Takže letos jsem mu ten hlas hodil s větším přesvědčením, než minule. Nejsem však rád, že dalších pět let bude v čele země člověk na pokraji svých fyzických sil. Nepochybuji, že mentálně a intelektem na funkci má, dokonce i vůlí, ovšem objektivní příčiny jej silně limitují. V mých očích je od něj hloupé, že neusedne definitivně na invalidní vozík, což je asi zase důsledek jeho furiantství. Stáří nezastaví a měl by proto umět stárnout. Přeceňováním své kondice si může velice a s konečnou platností fyzicky ublížit tak, že nebude moci svou funkci dotáhnout na těch pět let. Jenom doufám, že si nepřeje pohřeb a la Gottwald, to by byl nejtrapnější konec, jakého by se mohl dočkat. Což by zkazili i jeho zápis do dějin. Má před sebou pět let výsostné celebrity a postavení super VIP. Neměl by se z něj stát ironií prosáklý stařík, ale dobromyslný, dokonce už s nadhledem problémy řešící sloup moudrosti. Má k tomu předpoklady. Vynikající paměť, obrovskou vzdělanost, brilantní formulační schopnost, je skvělým rétorem, má zkušenost v oboru a je známý i mezi světovými politiky. Ideální předpoklady, aby se nakonec stal legendou.

VENKOV NAKOPAL PRAZE ZADEK

Ovšem už jenom tak tak. Nebyla to žádná velkolepá, i když jen virtuální defenestrace. Voliči Zemana, ti údajně staří, chudí, nevzdělaní, frustrovaní, xenofobní, změn se bojící, euroskeptičtí, nedemokratičtí (Mitrofanov), neobčané ČR (Halík),) rusofilové, ba doslova agenti Ruska, odpůrci Západu, nacionalisté, lidé hodní pohrdání a neslušní (podle arbitra slušnosti J.X. Doležala), těsně porazili představitele pravého opaku všeho vyjmenovaného. Všichni ti údajně slušní lidé, jak jsem si všimnul, ve své útlocitné korektnosti k označení Zemanových volič nepoužívali slova luza, i když v tom se mohu mýlit, protože jsem samozřejmě nestačil zaznamenat všechny výlevy hnusu, který na Zemana příslušníci „lepšolidí“ vymysleli. Osobně za nejděsivější na celém aktu voleb považuji průběh kampaně, který byl festivalem sprostoty a doslova neformální soutěží o nejzhovadilejšího umělce. Volby prokázaly, že současný nejsilnější sociální střet je mezi velkými městy a venkovem. K jeho charakteristice jsem v minulém týdnu našel velice výstižný text. Bohužel v té záplavě informací, jsem si zapomněl uložit jméno jeho autora. Přesto ho vyvěšuji na svůj blog a velice hluboce se autorovi klaním. Tady je ten text:

Město kontra vesnice. Současná, především velká města se stávají centry hlouposti a multikulturalismu. Pan Drahoš uspěl v prvním kole voleb pouze v Praze, stejně jako nedávno TOP 09 a její náčelník Feri, nadšený spolupracovník pana akademika. Vesnice a menší města naopak podporují Miloše Zemana. Mají tam převahu lidé se životní praxí, kteří vybudovali tento stát. Bydlíme z velké části v domech, které postavili, jezdíme po silnicích, které vybudovali, v autech, která vyrobili, konzumujeme potraviny, které vypěstovali. Bez intelektuálů z pražské kavárny ověšených akademickými tituly mnohdy pochybné kvality se bez problémů obejdeme. Bez tvůrců hodnot nikoli. Za intelektuálské žvanění nám nikdo neprodá litr nafty ani kilo vepřového. Na ministerstvech jsem viděl, co leze z některých současných středních a vysokých škol, přičemž učitelé si stěžují, že musejí neustále snižovat požadavky na žáky a studenty.

Na vesnici má většina obyvatel dnes nedostatkové výuční listy, mnozí získali středoškolské a vysokoškolské vzdělání především odborného zaměření. Většina obyvatel si tam musí umět poradit s mnoha problémy, počínaje opravami všeho druhu, údržbou domu, pěstováním zvířat i rostlin. Jsou většinou nezávislí a neparazitují. Za posledních třicet let se v naší společnosti vytvořila představa, že člověk pracující rukama je živočich druhé kategorie. V takové pozici jsou zaměstnanci v cizáckých  montovnách. Ale opravdový vyučený zedník, instalatér, topenář, automechanik, pěstitel obilí, skotu nebo vína nebo další jim podobní, musejí mít obrovskou sumu znalostí podpořenou praxí. Nemohou vše okecat jako v pražské kavárně a ničit hodnoty, aniž by se za to zodpovídali. Kombinace dosaženého vzdělání a praxe je staví nad všemožné namyšlené intelektuály. Většina dokáže stále ještě rozpoznat pravdu. Česká vesnice a malé město jsou dnes symbolem národa, vzdělanosti a nositelem znalostí a tradic, nikoli multikulturní velkoměsta žvanivých intelektuálů, podvodníků, úchylů a kšeftařů.