JSEM HOMO POLITICUS

Už víc jak šedesát pět let sleduji politiku aktivně a v naprosté většině života jsem se dokonce věnoval amatérsky jejímu samostudiu. Právě proto, že jsem o politice vždycky hodně věděl, tak jsem se za všech politických zvratů do jejich průběhu nejen aktivně zapojil,ale i veřejně angažoval, ba dokonce se nechával volit do funkcí. Sám sebe považuji proto za osobnost označovanou za homo politicus a za příležitostného amatérského politika. To je prvoplánový důvod, proč mne názory pana Drahoše vůbec, ale vůbec nezajímají. Druhým pak je vědomost, že to co mluví, stejně nejsou jeho názory. Navíc prý je nejen v průběhu kampaně dost modifikoval. Mnohdy prý docela zásadně odporují těm, které prezentoval několik let před tím. O to víc mne ale budou zajímat jeho činy, pokud bude zvolen. Budu patřit mezi neúprosné jeho posuzovatele, zvlášť když jsem si vědom toho, že jej čeká řešení velice složitých problémů doma a o nic menší v mezinárodním prostředí.

PETICE OSOB DOŽADUJÍCÍCH SE NADLVÁDY NAD VLÁDOU

Teprve před chvílí jse se letmo seznáil s pamfletem nazvanýcm Mantinely demokracie. Signatáři této petice z řad politiků či expolitiků jsou učebnicovým příkladem lumpenpolitiků. Definice předpony „lumpen-“ u kterékoliv sociální vrstvy znamená, že její příslušníci svou činností poškozují tuto společenskou vrstvu, nebo ji dokonce rozvracejí a degenerují. Lumpenpolitikem je proto i ten, kdo byl, či je politikem a tuto společenskou vrstvu v očích veřejnosti minimálně zesměšňuje a dehonostuje. Ostatní signatáři jsou pak vyznavači, možná i reprezentanty té formy zastupitelské demokracie, která v dějinách Západu vygenerovala politický systém, nazývaný polyarchie. Což je skupina představující reálnou nadvládu nad demokratickými volbami vzniklou vládou. Pejorativně řečeno polyarchie je společenství loutkovodičů veřejně viditelných politiků. Na tomto místě jenom zmiňují, že logicky z dlouhodobé nadvlády příslušníků polyarchie vzniká oligarchie a nakonec vrstva úzké vrchnosti, ne nepodobná předdemokratické šlechtě z dob feudalismu. Všechno ukazuje na to, že Západní demokracie se pomalu dopracovávají k tomuto stauv, který mimo jiné není krizí zastupitelské demokracie, jak tvrdí mnozí současní mudrlanti, ale degenerativní proces s již neodvratným zánikem. Věnuji se amatérskému sledování a později studiu politických procesů minimálně 65 let a musím konstatovat, že s idiotštějším textem o politické moci jsem se za celou tu dobu nesetkal.  Pozice pana Pitharta ve mně vyvolala asociaci krále(Wericha)s namočeným brkem, dožadujícím se něčeho k podpisu. Po prezidentských volbách, ať skončí jak chtějí, se k tomuto tématu vrátím, protože zmíněný pamflet zveřejněný na webu https://mantinelydemokracie.cz/ je skvělou inspirací pro texty, které již delší dobu promýšlím.

CO VŠECHNO UŽ JSEM SE O SOBĚ DOVĚDĚL

Drahošovi příznivci už o voličích Zemana řekli víc než všechno. Podle většiny z nich jsou to prý občané starší, méně vzdělaní, vystrašení ze změn, xenofobní, euroskeptičtí, nedemokratičtí. Někteří obzvlášť „moudří“ dokonce ví, že nejsou skutečnými občany ČR (Mitrofanov), Rusofilové (Janda), nacionalisté (Čulík), hodní pohrdání (herec Nový), neslušní (J.X. Doležal). Ale také podle Honzejka  nejsou spokojeni s tím, na jakou cestu se vydala naše země po roce 1989. Mají strach z globalizace. Nezdá se jim, že by členství v EU bylo pro Českou republiku dvakrát přínosné. A podle Šmuclera chudí, zadlužení a s malou perspektivou. Takže vlastně odpad systému. V prvé řadě jsem si z toho vyvodil, že Drahošovi voliči ví o Zemanových voličích víc, než oni sami o sobě. Za druhé pak, že ve své pýše ztrácí poslední kapky politického rozumu. Opravdově moudří občané, by si pomalu uvědomovali, že naše společnost je chorobně a třím nebezpečně rozdělená. Tak zvaný liberalismus, čtěme ničím neregulovaná redistribuce výnosů, zplodila jako stěžejní mezilidský vztah bezohledné sobectví. To vyprovokovalo neobvykle rychle takovou spoustu nespokojených, že již dávno je založeno na obrovský sociální výbuch. Samozřejmě nejen u nás. Ten bude tím větší, čím se jej budou „úspěšní“ snažit ubožáckým soucitem oddalovat. Blíží se neúprosně doba, kdy lidem nepůjde už o rovná práva, ale naprosto jednoznačně o rovnost požitků. Migranti, především ti z Afriky to Evropě již zdárně dva roky předvádějí.

VEDLEJŠÍ PRODUKT POPULARITY

Nikdy bych nevěřil, že se může v branži populistických umělců vyskytovat tak obrovské množství lidského odpadu, kolik se z té společenské vrstvy vyvaluje z nenávisti vůči Zemanovy už celých pět let. Absolutně nikdy jsem mezi umělci nehledal lidi rozumné. Jsou to přece osoby s dominancí emocí, takže umělec prostě rozumný být ani ze své podstaty nemůže. Tak jako nikdo nemůže chtít rozumnost po zamilovaném člověku. Výjimečně jsou sice mezi nimi lidé moudří, jako byl třeba Werich, Horníček, Kopecký, abych jmenoval ty, které jsem osobně poznal a jsou v tomto směru nezpochybnitelní. Jsem přesvědčen, že o jejich moudrosti snad v národě nikdo nepochyboval a dosud nepochybuje. Přesto jsem vždycky oceňoval na umělcích, kterých jsem si vážil, že jsou slušní slovem i činy. Čím později, tím víc jsem však poznával, že jsou rovněž „také umělci“, vesměs ze skupiny pop-umělci, či produktů tak zvané masové kultury, kteří v ženském provedení zaujmou mnohdy jen tím, když se svléknou a v mužské verzi pak jen exhibicí s nějakou neurvalostí, sprostotou, vulgárností, či jinou nehorázností. Prý to dokonce patří k „modernímu“ umění, jehož jednou z metod je údajně šokovat. V mých očích stejně celé to moderní umění se od klasického odlišuje tím, že je pochopitelné jen příslušníkům dané branže, obdivované snoby a stěžejním počtem lidí považované za sarkastický výsměch tvůrců většinové společnosti. Tak, jako je v každé společnosti jen určité množství géniů, omezené množství talentů všeho druhu, tak je v ní rovněž jen určité procento herců, oněch komediantů, kteří to kdysi považovali za své poslání či úděl, kvůli kterému živořili třeba jako kočovníci. Film a později televize neobyčejně zvýšily poptávku po hercích. Tak se do této branže dostalo nebývalé množství podprůměrných neumětelů, ale především mnoho lidí oslepených rychlou možností zbohatnutí. Vlivem filmu a TV se umění stalo praobyčejným artiklem konzumu ze strany diváků a šancí ke zbohatnutí na druhé straně. Tento stav považuji za živnou půdu veškerého dnešního marastu v umělecké komunitě. I z vyložených nicek se stávají celebrity, takže se mezi nimi obludně rozmáhá pocit výjimečnosti až elitářství. Důsledkem jsou mimo jiné i projevy odporného velikášství, domýšlivosti nositelů jediné pravdy, nesmiřitelné nenávisti a všech s tím spojených projevů žumpy lidské pokleslosti.

KDOPAK TO ČAPÍ ZA ČÁPÍM HNÍZDEM?

Nepochybně nejznámější farma v naší zemi se podle mého úsudku nějak podivně jmenuje. Onen pták, jehož hnízdo jeden z objektů napodobuje, se totiž jmenuje čáp. Slovo čapět je poněkud místní „odrůda“ slova dřepět. Takže mne skutečně zajímá, kdo to asi dřepí, alias čapí za tím hnízdem. Že by ony dotace, nebo přímo nějaký vychytrálek, který celou akci s dotací zplichtil, aby ji pak vygeneroval jako kauzu?

SOUBOJ POLITICKÉ NULY S VRCHOLNÝM PROFESIONÁLEM

. Nehodlám dneska psát příliš vyargumentovaný text. Ale tvrdím neodvolatelně. Byl jsem a jsem dosud přívržencem přímé demokracie. Ale pokud vyhraje duel o prezidenta Drahoš, tak budu nucen tvrdit, že občanstvo ČR ještě nedorostlo přímé demokracie. Nemá k ní totiž potřebnou politickou moudrost. Ve funkci prezidenta totiž musí být za prvé dlouhodobě působící politik, za druhé nejzkušenější politik v zemi a za třetí úspěšný politik. To všechno je v současnosti Zeman. Drahoš nesplňuje ani jednu ze jmenovaných podmínek a je pouze novou tváří v politické části veřejného prostoru. Což je v naší současnosti obrovským svodem. Většina lidí si totiž ve svém zoufalství pořád ještě naivně myslí, že nějaká nová tvář přinese do politiky jakousi jistotu, jednoduchost, či dosud neznámá řešení, která by uspokojovala velkou většinu tápajících a cítících bezmocnost. Nějak si vůbec neuvědomují, že je zatím zklamaly všechny nové strany, které se dostaly do sněmovny.