TŘETÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

. Marx a především jeho následní vykladači a ještě pozdější realizátoři socialismu v jedné zemi, vytvořili ve svém učení, mimo jiné, i teorii „Třídního boje“. Po druhé světové válce pak byla společnými silami s třídním nepřítelem zemí socialistického tábora realizována jeho konkrétní forma, žurnalisticky nazývaná „Studená válka“. Celou dobu její existence jsem prožil. Musím však doslova s hrůzou konstatovat, že dnešní stav politiky je minimálně o řád nenávistnější, brutálnější, bezohlednější a podrazáčtější, než byl třídní boj dvou politických soustav doby minulé. Ať už v provedení tehdejších dominantních velmocí, či některých jejích nohsledů. Ještě tragičtější v mých očích je, že to neplatí jenom pro mezinárodní scénu. I v domácí politice je atmosféra nenávisti nesouměřitelně vyšší. Postihuje navíc prakticky všechny veřejně aktivní osoby od ústavních politiků, přes novináře až po hospodské kritiky. Ti poslední jsou snad tou nenávistí už totálně prožraní, takže neumí vůbec soudně uvažovat. Nejstrašnější na tom všem je, že klíma nenávisti nejen přiživují, ale dokonce vytvářejí všechna médii, dokonce i to nejsledovanější, veřejnoprávní ČT. Společnost naše, ale i celosvětová je prolezlá duševním morem nenávisti tak nebezpečně, že se chová jako za skutečné války. Není mezi odpovědnými osobami i těch nejvyšších politiků zájem o jednání, debatu, pokoušení se o dohodu, ale jen a jenom vzájemné provokování, demonstrace síly, podvody, manipulace, lži a praktické kroky nesmiřitelného boje. Tvrdím bez nějakých pochybností, že svět je už v totální válce. Třetí světové válce. A ne že ne. Nejde o nějakou obdobu studené války. Přece od rozpadu SSSR fakticky na planetě pořád někde hřmí zbraně a umírají především neviní civilisté. Ti jsou totiž neozbrojení a nemohou se bránit proti žoldáckým supermanům. Vždyť ti dnešní vojáci ve své plné zbroji už ani nevypadají jako lidé.

PŘEPISOVÁNÍ HISTORIE JE ZÁKLADNÍM PRVKEM GLOBALIZACE

Nová moc vždycky přepisuje minulost. Dělá to od počátku věků. Přetesávání hieroglyfů ve starém Egyptě je toho důkazem. Není to samoúčelné chování. Jde totiž o nezbytnost. Nové myšlenky, vytváření světonázoru a vládnoucí ideologie musí nově nastupující moc nutně hledat v dějinách jako údajně své kořeny. Skutečné dění ve společnosti bylo, je a bude vždycky příliš složité a prakticky mnohorozměrné až všestranné. Jestliže nová moc vyhledá v minulosti události, vyhovující, ba dokonce podporující její zájmy, záměry a někdy i vize budoucnosti, pomalu může vybudovat soustavu názorů, ba celou ideologii, odůvodňující její chování. Chceš-li vytvářet novou budoucnost, musíš vytvořit i novou minulost, napsal jeden moudrý člověk. Už marxisté přišli s tezí, že nová moc se musí vytvářet uvnitř staré moci. Od nich se poučili tedy i dnešní přemalovávači historie. Proces převyprávějící minulost proto může být prvním náznakem nástupu nové moci. To by si měla každá komunita dobře analyzovat. Podle této zásady vlivné síly současnosti nechávají své slouhy vypracovávat napřed teoretické postupy a později konkrétní metody na přetváření lidského vědomí. Ty nejúčinnější začínají nenápadným až skrytým „překabátěním“ dějin. Případ, o kterém jsem psal včera, je v mých očích typickým příkladem, ba až učebnicovým vzorem, metody vedení sociálního boje nově nastupující moci. Predátoři globalizace musí v národech jejich eminentního zájmu zlomit především vlastenecké vědomí jejích obyvatel,. Rusko je v současnosti přímo klasickým prvkem odporu vůči globalizačnímu zglajchšaltování lidstva. Právě proto se na něj zaměřují noví uzurpátoři kandidující na globální vládce. Rusové zvedli rukavici, kterou světapáni hodili zbytku lidstva. Vytvořit v jejich zemi pátou kolonu odnárodnění je proto základním prvkem hybridní války, kterou globální panstvo proti Rusku celosvětově vede.

DALŠÍ METODA HYBRIDNÍ VÁLKY

Německá Nadace Friedricha Eberta se ve světě prezentuje jako instituce sponzorovaná sociálně demokratickou stranou. S jejími vzdělávacími aktivitami, zaměřenými na politické školení o sociálním demokratismu, jsem se setkal v Praze již v roce 1990. Nyní se dovídám o jedné z jejích aktivit v současném Rusku. Vypracovala a realizovala projekt, v němž děti v Německu psaly o Ruských vojácích a děti v Rusku o vojácích Německých. Zajistila pak, aby tři ruští školáci své práce přečetli v Bundestagu. Nejstarší mezi řečníky byl 16ti letý chlapec a byl doprovázen dvěma mladšími dívkami. Pracovníci nadace si velice vtipně vybrali děti z města Novyj Urengoj, ležícího na Západní Sibiři v Jamalo-něneckém okruhu, tedy předaleko od Evropy, od zalidněných oblastí Ruska a především v oblasti, kde byly za druhé světové války a po ní, zajatecké tábory pro nepřátelské vojáky. Referáty školákům pomáhali prý vypracovávat rodiče, učitelé a samotní pracovníci uvedené nadace. Jak se ale později ukázalo, tak v samotném Německu jim bylo řečeno, ať je zkrátí, ale naopak zdůrazní ty události, které na ně nejvíc zapůsobily. Výsledkem bylo, že v textu Nikolaje se objevila i tato pasáž, cituji: „Příběh Georga a práce nad projektem ve mně vyvolaly pohnutí a přiměly mne navštívit hřbitov vojáků wehrmachtu v blízkosti města Kopejsk. A tam jsem pocítil velkou bolest, neboť jsem uviděl hroby nevinně padlých, mezi kterými mnozí chtěli žít v míru a nepřáli si válčit…“ Konec citátu. Já jsem nenašel na netu celý text, abych mohl posoudit vyznění celé promluvy. Je samozřejmé, že i to citované ale stačilo k tomu, aby se Rusku rozhořela obrovská diskuse, plná emocí. Benzínu do případu přilila jedna z dívek když prozradila, že podobnou pasáž, kterou jí tam chtěli vmontovat pracovníci nadace, odmítla do svého textu napsat. Jak se s tímto případem ruská politická veřejnost vypořádá, mne moc nezajímá. Zatím v několikatýdenní diskusi převládají hlasy o špatném vzdělávacím systému, o absenci vlastenecké výchovy. Oceňuji, že jsou zásadně odmítány postihy školáků i jejich rodin. Snad pouze u otce hocha se zvažuje jeho přeložení, neboť pracuje v oboru bezpečnosti, což se jeví pro stát jako rizikové. Pokud je mi známo, v USA musí každá instituce, která v zemi působí a je financována ze zahraničí, být veřejně vedena v seznamu cizích agentur, aby každý věděl, s kým má tu čest. Putin letos vydal podobný dekret a nebylo divu, že se na Západě strhl doslova šakalí štěkot. Doufám, že se konečně v Rusku zjistí, kolik je tam různých fondů, nadací, občanských sdružení, neziskových společností a podobných agentur, které za peníze ze zahraničí ovlivňují myšlení Rusů, především pak dětí. Tím se snad i světová veřejnost doví, jak obrovské množství financí věnují různé státy na činnost v Rusku, určitě ne v zájmu samotných Rusů. K samotnému citátu poznamenávám dneska pouze dvě myšlenky. Každý voják, který vstoupí se zbraní v ruce na cizí území, je vinen a podle zvykového práva mu jeho vinu není třeba soudně dokazovat, jako je to povinné u jiných zločinců. Za druhé, pokud i  existovali Němci, kteří si válku nepřáli, a já vím, že jich bylo velice málo, tak se měli postavit doma proti hitlerovcům. Pokud to neudělali, a ani na frontě pak nepřeběhli do SSSR, tak nebyl, není a nikdy nebude žádný důvod cítit nad jejich osudem jakoukoliv, nadto „velkou bolest“. Celý příběh má však daleko komplexnější význam. Dneska jenom konstatuji, že jde o jednu ze sofistikovaných metod probíhající světové války.

PŘÍSPĚVEK KE GERASIMOVĚ TEORII HYBRIDNÍCH VÁLEK

Valerij Gerasimov, náčelník generálního štábu Ruské federace se stal začátkem roku 2013 světovou celebritou vojenské vědy, či jak to pojmenovat. Sepsal totiž základní myšlenky nového druhu válek, které nazval hybridními a na Západě si je pojmenovaly méně zdařile jako nelineární. Od samého počátku tvrdím, že je to úzce vojenská strategie, ve které chybí základní prostředek nevojenského vedení současných válek, který v co nejširším měřítku, ba dokonce čím dále tím častěji, využívají USA. Jde o praxi ekonomických sankcí. Je pravdou, že tuto metodu mohou v boji s jinými zeměmi užít jen ty státy, které sankcemi opravdu soupeře poškodí, ale podle mého soudu takových zemí je stále více, takže by se strategie hybridních válek měla o princip ekonomických ba i dalších sankcí rozšířit, aby byla úplnější. Ale především by si ji některé silnější státy měly rozpracovat do konkrétních metod vůči jednotlivým zemím, či alespoň jejich skupinám. Vím, že by mohla začít křičet WTO, Světová obchodní organizace, ale její význam stejně upadá, jak je tomu u většiny světových organizací, které byly založeny účelově k podpoře Západu v jeho boji se Sovětským svazem a především k hegemonii USA. S růstem úpadku Západu, především dominance USA, kdy chtějí mezinárodních organizací využívat vzrůstající země, je Západ záměrně nechává upadat do bezvýznamnosti. Kdyby se nyní WTO začala ozývat proti sankcím, prozradila by na sebe nejenže je pokrytcem, ale odkryla i celkovou podstatu smyslu své existence, čti, že je sluhou nejmocnějších. Když totiž USA sankcionovaly kupříkladu Irák tak, že tam pro nedostatek léků umíraly děti i na běžné choroby, WTO ani nehlesla, takže fakticky je institucí válečných zločinců. Kdyby neexistovala pouze „spravedlnost“ vítězů, tak už dávno měli její představitelé sedět před mezinárodním soudem, jako třeba i Bush mladší, či Blair a další váleční zločinci, kteří jako agresoři napadali jiné země a vedli v novém tisíciletí různé druhy válek, dokonce většinou pod vylhanými záminkami.