UKONČIT NEKOMPETENCI OBČANŮ

Odpůrci referenda a dalších forem přímé demokracie mají proti nim prakticky jediný argument. Neustále dokola omílají, že občané nejsou dostatek zkušení, znalí a já nevím co všechno, aby byli zodpovědně schopni rozhodovat důležité problémy společnosti. Dokonce i tam, kde byla referenda uzákoněna, tak kodifikují celé sféry problémů, o kterých nesmí být rozhodováno referendem. Nejsměšnější z těch zákazů je v mých očích nemožnost uspořádat referendum o daních. Je jasné proč. Daně jsou hlavní pákou vládnutí, ale především, lid obecný by v referendu prakticky vždycky bral peníze na daně tam, kde jsou, tedy u nejbohatších. Jenže to přece nejde, protože právě oni jsou reálnou vládnoucí, leč bohužel nepočetnou, vrstvou. Nejsem příznivcem referenda především proto, že mocní nikdy nedovoluji veřejnosti, aby rozhodovala o nejzásadnějším problému společnosti a státu. O tom s kým se bratřit, s kým spolupracovat, koho ignorovat a koho považovat za nepřítele. O tom si totiž panská vrstva po celou historii vždycky rozhodovala a doposud pořád rozhoduje výlučně sama. Dělala to už proto, že tím řešila především své rodinné spory. Ona totiž mafie předních královských rodů Evropy byla ke konci devatenáctého století už tak pofiderními sňatky tak provázaná, že tvořila jediný, obrovský, příbuzenský klan. Konec konců z rodinné nenávisti dokonce vznikla první světová válka mezi bratranci na carském, císařském a královském trůně. Ale zpět ke kompetenci občanů rozhodovat své záležitosti. Fandové referenda naopak vytýkají elitářům především to, že jsou jim občané dobří, aby je samotné volili do státních a dalších funkcí, v čemž jejich kompetenci nezpochybňují. Přestává ale být úsměvné, že v posledních desetiletích už ani to není pravdou. Po zvolení Trumpa prezidentem USA se v plné síle provalila nespokojenost elitářů s výsledkem voleb. Elity i dříve byly někdy nespokojeny s výsledky voleb, ale dosud to dokázaly nějak řešit, třeba i atentáty. V době rostoucí informovanosti se elitám manévrovací prostor konspirací, zpravodajských her a podobného svinstva přilepeného na politiku, značně zkomplikoval. Proto elity začínají zpochybňovat i samotné volby. Zatím sice jen výsledky, ale to je jenom počátek celého procesu, který bude muset řešit proces voleb. Lid už v očích elitářů není kompetentní k ničemu. A tak je ho třeba vzdělat, nejlépe podle mustru komunistických vládců v zemích reálného socialismu. Všestrannou, všudypřítomnou politickou “nalejvárnou“. V tisku, rozhlase, televizi, v kinech, divadlech na estrádách, ba i v cirkuse. Každý plakát musí být reklamou na současný politický systém. Tomu malému zbytku tvrdohlavců se pak naordinuje cenzura. Jinak se stejně vládnout nedá.

CO MNE NEJVÍC DĚSÍ

Vždycky jsem přepokládal, že pro většinu slušných lidí je nejvyšší hodnotou „MÍR“. Bylo to s velkou pravděpodobností zapříčiněno asi mým dlouhodobým životem v klímatu Studené války. Ta svými pravidly rovnováhy totiž prakticky zajišťovala, že lidstvo nebude zavlečeno do vyhlazovací války. Před skoro třiceti lety se protrhla opona a mezi politiky se frekventují poněkud jiné přednosti, jako demokracie, svoboda, volný trh, lidská práva a jiné podružné „taky hodnoty“, které bez míru na planetě jsou naprosto zanedbatelné, až zbytečné. Být dneska mladým, tak udělám všechno proto, abych znemožňoval všeliké ty příživníky typu „evropských hodnot“ a jim podobné splašky lidskosti, šířící ve veřejném prostoru jenom nenávist, podezírání, lež a vlastně všechny smrtelné hříchy kodifikované katolickou církví. Nějak se ve veřejném prostoru podezřele přestalo úplně mluvit o míru a naopak o válce už se žvaní jako o chlebě, jak by řekla moje babička. Vypadá to v mých očích, jakoby dnešní vládci vědomě připravovali prostý lid na jeho smrt. Ten lid, který podle nich nemá dokonce prý ani právo rozhodovat o důležitých problémech dneška, protože k tomu ještě nedorostl. Když to domyslím až do konce, tak se musím divit, že v Rusku už dávno nepostavili Gorbačova před soud a hlavně neodsoudili k trestu smrti, který by byl pro výstrahu veřejně proveden a přenášen televizí po celém glóbu. On je totiž prapůvodcem toho, že se dneska mír ztratil ze slovníku lidí, zodpovědných za dění na této planetě.

I TAK SA MÓŽE

Při neděli trocha humoru. Penzisté, hlavně muži se často nudí a těžce hledají, co by užitečného vůbec dělali. Ještě horší je, že ostatní se jich často ptají, co vlastně dělají, když teď mají tolik času. Na tu poněkud stupidně provokativní otázku našel skvělou odpověď nějaký pan Schlumberg. Jenom škoda, že ji nemůže používat každý, ale snad se dá vymyslet nějaká její modifikace pro mnohé jiné profese. Na onu mírně přitroublou, leč logickou otázku pan Schlumberg odpovídá, cituji: „já mám to štěstí, že jsem byl chemickým inženýrem, a jedna z činností, kterou dělám nejraději, je přeměna piva, vína a slivovice na moč. Dělám to každý den a tato činnost mě skutečně těší“, konec citace. Já mu k tomu přeji, ať si jí dlouho užívá a ať na tu činnost má pořád dost peněz. Zároveň se mu omlouvám, že jsem jeho nápad zveřejnil na svém blogu, aniž jsem se ho zeptal. Zapomněl jsem totiž, kde jsem ho četl.  

ANI ČTYŘBLOK ZATÍM NEODVRACÍ ÚTOK NOVÁČKŮ

Včera sněmovna ani nadvakrát nezvolila za svého pátého místopředsedu pochabého vůdce ODS fialenku Fialu. Očekával jsem to, protože poslanci stran existující mimo samozvaný blok demokratů, musí být, každý jeden z nich, v hloubi duše uraženi, že jim Kalouskův patvar nepřímo nadává do nedemokratů. To za prvé. Za druhé si myslím, že čtyři místopředsedové je až příliš, když pro řízení jakékoliv schůze stačí maximálně tři lidé, tedy předseda a dva jeho zástupci. Takže manažerští racionalisté neviděli důvod zvyšovat plat nějakému nýmandovi. Za třetí je to jasný vzkaz bloku, který příliš rychle,ba až netrpělivě vystrčil své rohy, že stojí ne v pouhé opozici, ale doslova v nepřátelské pozici vůči zbytku sněmovny. Sice Piráti, slovy jejich předsedy se tváří, že soucítí s ODS, ale ve skrytu svého klubu se určitě se zadostiučiněním  pošklebují, jak jedna ze zombiálních stran, vůči nimž údajně šli do boje, se mění v nicku. Jestliže totiž své předvolební heslo „Pusťte nás na ně!“ mysleli doopravdy, tak zatím se sněmovna musí ustavovat k jejich radosti. Nezvolením Fialy dostal především Kalousek doslova první ránu, v níž se v ringu jde k zemi. Ale nejen on. „ Po tlamě přes celou hubu“ dostala ODS a především její předseda. Být v jeho kůži, tak moc nevyskakuji, rychle se svým klubem vystupuji z chóru umrlců a začnu budovat sebevědomý opoziční klub. Nebo odejdu do výslužby, což by při jeho reálných schopnostech bylo nejpoctivější.

DEMOKRACIE JE NADVLÁDOU PODPRŮMĚRNÝCH

Tvrdím již celá desetiletí, že demokracie musí být z logiky jejího základního principu vládou podprůměru. Jestliže ve společnosti rozhoduje většina, pak ta musí mít veškeré parametry vždy nižší, než je průměr, ať již IQ svých příslušníků, vzděláním, všeobecnými znalostmi a zkušenostmi, či dokonce sociálním statutem a v konečném i majetnictvím. Dívám-li se na jednání naší, ale i na výsledné výstupy především naší poslanecké sněmovny, a to od samotného ustavování ČR, stále se mi můj velmi nehorázný názor potvrzuje. A jelikož z voleb sněmovny parlamentu vzchází v zastupitelské demokracii parlamentního typu vláda a další ústavní ba i všechny správní úřady státu, zodpovědně tvrdím, že parlamentní demokracie je nadvládou podprůměru společnosti. Ironicky proto konstatuji, že lumpeninteligence, jmenovitě pražských elitářů, asi právě proto neustále napadá prakticky skoro každý výsledek, který polistopadová moc zplodila od doby, kdy skončila nadvláda revolučních gard, čti rádoby haploidů, kterou tvořila převážně právě ta pražská lumpeninteligence a intelektuálská luza.

DEGENERACE ZASTUPITELSKÉ DEMOKRACIE.

Odmítám tvrzení, že současná zastupitelská demokracie je v krizi. Už proto ne, že kapitalistická politologie za jednu ze svých  tezi vydává tvrzení, že krize je nutným průvodním jevem celého systému a především, že jejím překonáváním lze dosahovat nové životaschopnosti původního systému. Odmítám rovněž názor, že zastupitelská demokracie je sice špatný systém, ale ze všech možných přece jenom nejlepší. Je to nehorázná lež. Pravdou totiž je, že mocenská vrstva, která ovládá společnost po celé dějiny, zatím svou silou, vlivem a mocí nedovolila veřejnosti prosazení a uplatnění jiného politického systému, než zastupitelskou demokracii. Zastupitelská demokracie byla totiž mocnými realizována tehdy a teprve tehdy, když měli jistotu, že neohrozí jejich nadvládu. Známý bonmot o tom, že by volby nikdy nebyly, pokud by mohly něco změnit, totiž by měl správně znít: „Mocní povolili „luze“ volby tehdy a teprve tehdy, když nemohou na jejich panství nic změnit“. Zastupitelská demokracie je proto v mých očích jevem historickým, čti časově omezeným a jednou tedy zanikne. Z uvedeného mně vyplývá, že současné problémy, které má zastupitelská demokracie už nemusí být krizí, ale její postupnou degenerací. Z čehož mi zákonitě plyne, že už není reformovatelnou. Musí být, dříve či později, nahrazena demokracií jinou. I když tu novou není třeba hned pojmenovávat a už vůbec ne prosazovat její konečné, někdy až extrémní podoby.

NOVÁ OPOZIČNÍ TAKTIKA – BLOKOVÁNÍ

Znám z volejbalu, čili odbíjené dvojblok, dokonce i trojblok, ale čtyřblok, to už je opravdu síla, hlavně pro sněmovní opozici. Zvláště když má „celých“ 48 poslanců ze dvou set. Při tom jsem přesvědčen, že ne všichni příslušníci zmíněných poslaneckých klubů s tím nesmyslem, vygenerovaným nejdrzejším z „blokařů“ Kalouskem, vnitřně souhlasí. Myslím při tom především na Václava Klause juniora. Hned včerejší první kroky blokařů ukázaly, že se z voleb nejen nepoučili, ale omámeni smradem ze stoky intelektuálské luzy, především té pražské, vrhli se včera na tribuny tak, že z předpokládané třídenní ustavující schůze bude asi tak měsíční, odhaduji. Holt za naše peníze se jim to tam nejen dobře schůzuje, ale i debužíruje, jak jsme se již několikrát dověděli, dokonce i z ČT. Blokaři sami sebe stupidně pojmenovali „Demokratickým blokem“, jakoby ostatní strany byly nedemokratické, čímž hned v názvu dokladovali svou neznalost Ústavy ČR, podle níž se nedemokratické strany nejenže nemohou dostat do parlamentu, ale ani být veřejně činné. Není třeba žádného bedlivého studia, aby každý občan seznal, že ve zmíněném bloku se sdružili všichni politici a naprosto všechny strany, které od pravicového převratu prošustrovali i prošustrovaly prakticky veškerý majetek naší vlasti. Při tom mnohým z nich nepochybně zůstalo z onoho majetku celkem dost za nehty. Což je dle mého soudu jediný důvod, proč se srotili a srotily, aby všemi možnými obstrukcemi, blokováním a dalšími i nekalými triky bylo sabotováno ustavení nové vlády, kterou v žádném případě nepodpoří, jak již veřejně bylo jimi opakovaně prohlašováno. Mezi námi, bez politické korektnosti řečeno, jde o blok osob dos.aných z toho, že budoucí politická moc odhalí co nejvíc ze špinavostí, kterými škodili všem, k až trestuhodnému prospěchu, sebe samých.

ČEKÁ NÁS NĚCO VÍC NEŽ TŘÍDENÍ FESTIVAL ŽVANĚNÍ?

Na zítřek svolal předseda sněmovny ustavující schůzi sněmovny, vzešlé z nedávných voleb. Po zveřejnění jejího termínu se najednou vytvořil klan 48mi poslanců ze čtyř stran, jakýsi to obskurní spolek s názvem Demokratický blok. Za obskurní jej považuji proto, že sám sebe vydává za ochránce, ba až spasitele demokracie, čímž ostatní strany nepřímo staví do pozice nepřátel, či alespoň ohrožení demokracie. Nemůže je totiž označit přímo za nedemokratické, protože podle naší Ústavy by se takové strany nejenže nemohl dostat do sněmovny, ale nemohly by ani existovat. Již při prvním veřejném vystoupení se zmíněné uskupení proklamovalo jako antibabaišovsko-antizemanovský blok, ale ve své podstatě se až dosud jeho reprezentanti chovají spíše jako skutečný blok, odvozeno od slova blokovat, čti brzdit, obstruovat až sabotovat a v každém případě odmítat dialog o spoluexistenci. Což jsou všechno spíše nedemokratické formy chování v politické části veřejného prostoru. Takže sebeoznačení demokratickým blokem je další lží politiků, kteří se do něj sjednotili. Zmíněné uskupení tvoří 48 poslanců, čili všech poslanců, zastupujících ve sněmovně strany ODS, TOP09, KDU-ČSL a Starostů. To jsou všechno jednoznačně strany pravicové až krajně pravicové. Takže jediným poctivým názvem této skupiny by měl být Pravicový blok. Jenže to by se zase nemohli pasovat na rytíře demokracie, neboť demokracie jako vláda lidu nebyla nikdy výkonným prostorem pravicových stran. Ty totiž v celém světě prosazují zájem maličké minority občanů, tedy boháčů, vlivných intelektuálů, profesionálních vykonavatelů moci a dalších elitářsky, čili nedemokraticky se chovajících lidí. V posledních době pak prosazují především zájmy nadnárodních finančních korporací a u nás dokonce zájmy specifických zahraničních skupin. Při bedlivějším zkoumání se dá ještě tvrdit, že jde všechno o strany polistopadových mocenských struktur. Řečeno jejich slovníkem jde proto o Blok polistopadových starých struktur, jejíž čelní aktéři jsou navíc odkojeni ještě staršími, předlistopadovými strukturami a tím pádem pro mladou, skutečně demokratickou, svobodomyslnou a opravdově novodobou politickou generaci naprosto nepřijatelnou mumií. Jsem proto víc jak zvědavý, jak se budou v příštích třech dnech, na něž je plánována první schůze zasedání nové sněmovny, chovat aktéři jmenovaného čtyřbloku a jejich soupeři, ať již z ANO, či SPD, ale i Pirátů, kteří se stali nechtěnými iniciátory vzniku rádoby opozičního bloku. Jsem zvědav, zda zvítězí i v této sněmovně mnohadenní mlácení prázdné slámy, čili vzájemného, mnohdy až trestně postižitelného napadání a urážení, nebo opravdu pragmatické chování racionálně se chovajících zodpovědných aktérů správy státu. Od pondělí tedy začne první akt divadélka pro prostý lid, který se nazývá ustavvování pilířů moci nutné k stabilnímu fungování země. Především angažujíc se lid, čili voliči, budou v následných třech dnech určitě svědky přeměny jejich vůle na reálné vytváíření opravdové politické moci v podání svévole zastupitelů, které si vybrali. Jsem zvědav ale především na sto, zda se vyplní spekulace pravici fandícího O. Nefa, který vznik demokratického bloku chápe jako nutnou změnu firmy, jež dosavadním odmítačům spolupráce s Babišem dává, právě díky formálnímu přetření firemního štítu šanci, produktivně, efektivně a konsensuálně se podílet napřed na jednání o orgánech a později snad i na správě naší vlasti, aniž by byli před veřejností směšnými převlékači kabátů.

SVÁTEK VÍTĚZNÉHO LISTOPADU

Včera byl nejvýznamnější svátek pro tu část české společnosti, která za počátek českých dějin považuje divadélko nazývané Bitva na Bílé hoře a za její vrchol pak Velkou Listopadovou Sametovou Revoluci. Že je naprosté většině obyvatel tento, mocnými uzákoněný den sváteční šuma-fuk, dokázala realita. Očekával jsem záplavu Českých, Amerických, ale i Tibetských či Ukrajinských vlajek a ono…prd. Na našem sídlišti jsem zahlédl jednu špinavou Českou na Domě dětí a mládeže. Ani v městě nic moc a už vůbec ne nějaké oslavy. Zato v Polsku byli tak tři, na Vánoce již nakupující Češi, na jednoho místního, takže lid svobodně využil nabízený den volna. Tristní je, že ani noví mocní nejsou schopni vzdát hold tomu datu, díky němuž se stali bohatci, vládci, či jinak vlivnými lidmi. Čímž dokazují, že nemají ani tolik úcty k sobě samým, jako měli komunisté, kteří nikdy neopomněli oslavovat svůj Vítězný Únor. To  jen včera večer lokajská ČT dala prostor na oslavy jakési obskurní, pardon obecně prospěšné společnosti s ryze českým názvem Post Bellum. Ta prý se již patnáct let zabývá snahami uchovat paměť národa. Jak jsem se dočetl na Wikipedii, ale pochopil i z toho mála, co jsem včera dokázal shlédnout, jde samozřejmě o paměť silně výběrovou. Uvedená společnost sbírá především autentické vzpomínky statkářů, továrníků, katolických aktivistů a jiných osob, které ve své paměti uchovávají pouze nenávist k těm, co jim zespolečenštili někdy i za války nekale našmelený majetek. Vedle těchto „pamětníků“ zmíněná o.p.s. sbírá, tedy uchovává ve své paměti, rovněž vzpomínky a dokumenty o životě zjevných, politických či nepolitických nepřátelích státu, podle nich však toho minulého, jehož režim si napřed zákonem označili za zločinecký. Což znamená, že dneska nadšenci společnosti sbírají vzpomínky a shromažďují dokumenty západních agentů, fanatických sabotérů a teroristů, až dokonce vrahů funkcionářů KSČ či jiných reprezentantů lidové moci. Není se tomu co divit, vždyť za činností této ryze antisocialistické, antikomunistické a především novoelitářské společnosti stojí mimo jiné jeden z miliardářských zbohatlíků dnešního režimu. Více ať si zájemce zjistí přímo z webu nepopsatelné pýchy uvedené společnosti. Chtěl jsem tímto textem jenom dneska připomenout, že ani současný stát oficielně neslaví den politického převratu, který ve své realitě samozřejmě nemůže být revolucí. Revoluce je totiž společenským jevem, přinášejícím něco dosud nebývalého, nového. Události počaté 17. listopadem 1989 totiž nic nového nepřinesly. Ba právě naopak. Vrátily naši zem nejméně o sto let zpět a v případě vlivu katolické církve dokonce o několik staletí nazpátek. Pro takový společenský proces by dokonce označení kontrarevoluce bylo kladným hodnocením. Celé následné období není totiž ničím jiným, než nemravnou, zrůdnou, čti mstivostí obluzenou, revanšistickou restaurací nadvlády středověkých a raně kapitalistických elit.

BLBOST OPRAVDU NEMÁ HRANIC

Poslední schůze širokého vedení ČSSD nepotvrdila tezi, že předsedou strany by měl být nestraník. Přesto v hlavách mnoha magorů, jak z médií, tak dokonce členů ČSSD, tato myšlenka pořád brázdí éterem. Podle mého soudu je to nápad hodný velikánů absurdity. Člověka selského rozumu nic takového prostě nemůže ani napadnout. Vždyť je to něco takového, jakoby za papeže někdo navrhoval s katolicismem sympatizujícího nonteistu. Už jenom očekávám, kdy nějaká moudrá hlava navrhne, aby ČSSD kupříkladu předsedal člen ODS. Aby konečně už celá ta politická komedie byla dokonána.