POLITICKÝ MAGOR Z MARIE ANNY KORBELOVÉ

Narodila se 15. května 1037 v Praze do židovské rodiny. V jejím oficiálním životopise se neuvádí, zda byla židovkou její matka, či byl Židem otec, nebo oba dva. Píše se ale v něm, že Marie Anna byla pokřtěna a vychovávána jako katolička a o svém židovství se dověděla až několik let po vílce, jak sama tvrdí. Ať je to jak chce, celý následující život se chovala tak, že své židovství nezapírala. Její otec byl diplomatem a politikem, dokonce členem exilové vlády v Londýně, kde rodina bydlela. Po válce se všichni vrátili do Prahy, ale díky únoru 1948 utekli do USA. Tam se Marie Anna přejmenovala na Madeleine. Studovala samozřejmě politologii a vdala se za novináře Albrighta. Při dokorantském studiu byl jejím konzultantem i Zbigniew Brzezinski, takže je dost logické, že se dala na politickou a ne na vědeckou dráhu. Zmíněný konzultant se dostal do Bílého domu ve vládním týmu Jimmyho Cartera a tam si vzal i Albrightovou. Clinton z ní pak udělal velvyslankyni USA při Radě bezpečnosti. Od 23. ledna 1997 do 20. ledna 2001 byla ministryní zahraničí, což byl vrchol její kariéry. V této funkci získala lidovou pověst „Krvavé Madly“. Já jsem ji od doby bombardování Srbska nazýval „Krvavou Mery“ už proto, že veškeré její aktivity v mezinárodní politice, především na půdě OSN totiž byly stejného druhu, což začalo nečinností OSN při genocidě ve Rwandě, o němž právě ona celou organizaci přesvěčila. Pro mne byla odstrašujícím příkladem nekompetentnosti na tak vysoké funkce, jaké zastávala. Mnohokrát se prokázalo, že špatně analyzovala informace, pak se za to hloupě vymlouvala na časový přes. Vrcholem pro mé přesvědčení pak byl případ Kosova. Tam navíc ještě dokonce prosazovala svůj osobní, sebeobohacující zájem. Jen za to měla být postaveno před mezinárodní soud jako válečný zločinec. Se svou ženskou fanatičností byla proti Trumpovi od okamžiku, kdy se objevil na politické scéně. Po jeho zvolení se aktivně zapojila do odporu proti němu a jeho dehonostaci. Že je skutečně politickým magorem dokázala v uplynulém týdnu. Prohlásila, že pokud Trump začne realizovat protimuslimskou politiku, bude konvertovat k islámu. Přesněji, že se nechá přeregistrovat z katolictví na islám. Jsem všemi deseti pro. Určitě by potom ortodoxní muslimové našli dost důvodů, aby ji, podle práva šaríe, popravili. A já bych se přimlouval i za ukamenování.

ČÍNA DNESKA VSTOUPILA DO NOVÉHO ROKU

„V Číně dnes oslavili nový rok podle čínského kalendáře. Nový čínský lunární rok začíná 28. ledna. Čína vstupuje do roku ohnivého kohouta. Kohout vyzdvihuje tvrdou práci a odměňuje připravené. Spolu s elementem ohně bude rok kohouta plný očekávání, ale také možností dosáhnout velkých úspěchů. Čínský prezident Si pronesl už tradičně při příležitosti Slavností jara projev, v němž obligatorně zhodnotil uplynulý rok. Podle čínského prezidenta vykročila země dobře k naplnění úkolů 13. pětiletky (2016-2020). Ekonomický růst stále patří mezi největší na světě, země úspěšně snižuje chudobu, zdůraznil. Podle jeho slov udělala Čína zásadní reformy v oblasti národní obrany. Čína podle něj rovněž přispěla ke světovému míru a rozvoji. V roce 2017 bude svolán 19. Národní sněm, který rozhodne o novém projektu pro socialismus s čínskými rysy, sdělil Si Ťin-pching mimo jiné ve svém novoročním projevu“. Toto je zpráva, kterou jsem doslova přepsal z nového internetového magazínu, který začal vycházet 9. ledna letošního roku. Tímto jej vřele doporučuji ke sledování a k podpoře. Úvodní stránka je http://casopisargument.cz/

BREXIT ANEB KDO JE VÍC – LID ČI VLÁDNOUCÍ ELITA?

Reakce mocných a jejich poskoků na zvolení Zemana, Trumpa a rovněž na výsledky hlasování o odchodu Velké Británie z EU, zveřejnily dosud dobře skrývaný politický jev. Jeho symptomy lze vyjádřit následovně. V prvé řadě se okamžitě po lidovém rozhodnutí vyrojily až militantní akce odporu těch, co ve volbách prohráli. S nebývalou energií se za druhé zaktivizovala média sloužící poraženým a vlastně celé vládnoucí moci. Za třetí pak žurnalisté, čti lokajští tlachalové,s vervou hodnou mnohem důležitějších problémů, bez skrupulí podporovali odpor proti vítězům formou doslovného honu na čarodějnice. Za čtvrté pak političtí komentátoři nepokrytě začali kritizovat politickou moc za to, že vůbec dopustila, aby prezidenta volili všichni občané, či o odchodu z EU rozhodoval „lid“. Celý proces pak za páté korunovali rádoby politologové, kteří dokonce začali formulovat jakési teorie o zastupitelské demokracii, v nichž je nepřípustné dát důležitá rozhodování do rukou lidu. Všechno mne to nechávalo chladným, protože v těch konkrétních projevech lokajů moci jsem neviděl nic kvalitativně nového. Zarazilo mne teprve nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu Velké Británie, kterým bylo doslova anulováno lidové hlasování o odchodu země ze svazku EU. Soud totiž rozhodl, že o „Breixtu“ musí hlasovat parlament. Ptám se tedy jasně, je ještě v zastupitelské demokracii suverénem lid, nebo nějaké instituce panské vrstvy?!!

Vždycky jsem tvrdil, že bývalá vrchnost povolila svým poddaným volební právo teprve tehdy, když měla vytvořeny fungující mechanismy, zajišťující nově vytvořené panské vrstvě zvolení takových osob, jež by spolehlivě reprezentovaly její moc. S rozvojem internetu se dlouho pilované prostředky volebních manipulací doslova zhroutily. A tak se začalo v kruzích mocných hovořit o jakýchsi rizicích demokracie. Provalilo se totiž naprosto zřetelně, že politický systém, který Západ vychvaloval skoro dvě století, není ničím jiným než technologií manipulací s veřejným míněním.

Řečičky „expertů“ o údajné nedokonalosti zastupitelské demokracie nejsou opravdu novým jevem. V dějinách šíření demokracie západního střihu po celém glóbu se několikrát stalo, že nevyhrály síly, zajišťující nadvládu mocných. Pak se vždy zorganizoval převrat a všechno bylo zase v „pořádku“. Chile toho bylo nejkřiklavějším příkladem, ale brzy po válce kupříkladu i Řecko, Írán a mnohé vojenské puče v zemích Jižní Ameriky. Odmítám proto tvrzení některých odborníků, že současné projevy odporu mocných proti výsledkům rozhodnutí lidu jsou novým politickým jevem. Nic takového. Jenom se veřejně provalilo, že zastupitelská demokracie byla od samého počátku konstruována jako podvod mocnářských elit na občanech.

RUSKO A JADERNÉ ZBRANĚ

Jestli nějaký stát potřebuje nezbytně jaderné zbraně, pak je to v současnosti právě Rusko. Má nesporně největší přírodní bohatství ze všech zemí světa. S rostoucím oteplováním planety se vody u jeho severní hranice stanou mnohem frekventovanější a zájmy o bohatství v Severním Ledovém oceánu se enormně zvýší. Při tom je Rusko prokazatelně po všech stránkách slabší než USA, ba dokonce je hospodářsky, vojensky i počtem obyvatel slabší než EU. Rovněž Čína je ve srovnání s Ruskem silnější. Pokud by každá ze zmíněných mocí napadla Rusko, musí ruská vláda na obranu své země nezbytně použít jaderné zbraně. Pokud by se uvedené moci dohodly a napadly Rusko společně, pak samozřejmě šance Rusů na uhájení své samostatnosti by byly velice malé. Ovšem za té situace by asi nakonec došlo k celosvětové apokalypse. Proč o tom píši zrovna dneska? Protože jsem se včera dověděl, že snad Trumpova administrativa chce nabídnout Rusku „obchod“ spočívající v odvolání sankcí výměnou za podstatné snížení jeho jaderné výzbroje. Nevím, co je na tom pravdy, ale v každém případě by to byla hned na počátku obrovská pitomost od nové vlády USA, dokazující hlubokou neznalost současné situace Ruska. Celosvětové snižování arzenálu jaderných zbraní je nezbytné, ovšem pouze a jen proporčně u všech členů jaderného klubu. Měnit sankce za jaderné zbraně, to nemůže myslet nikdo vážně. Bylo by to jako nabízet někomu čepici za kožich.

USA JE PEVNOU DEMOKRACIÍ

Znamená to, že politický systém v zemi nelze změnit, dokud vyhovuje reálné moci, což je společenství necelé promile nejbohatších, nejvlivnějších a nejambicióznějších. Ostatní občané nejenže do toho nemají co mluvit, ale oni to už velice dobře, nejméně půl století, ve velké většině ví. Proto minimálně po skončení mandátu klanu Bushů se stalo dominantním motivem všech prezidentských voleb slovo ZMĚNA. Obama nalákal voliče právě na to, že o změně tvrdil.“Yes, we can“. Lhal, byl totiž příliš dlouho příslušníkem politické třídy, takže dobře věděl, že „nemůže“ ani on, nadtož oni. V praxi proto neuskutečnil ani jednu slibovanou změnu úspěšně. Trump opět zvítězil příslibem změny. Je si jistě rovněž vědom, že proti jakékoliv změně budou všichni příslušníci reálné moci, kterým současný stav vyhovuje, čili, kteří na něm vydělávají. Sám ale také patří k jedné skupině nejvlivnějších. Tím vším, co nasliboval, zřetelně narušil jednotu reálné moci. Jelikož je typem buldočí povahy, je reálná šance, že bude chtít opět mezi nimi patřit k vítězům, jako doposud v podnikání i životě. Takže se pro občany rýsuje možnost, že alespoň některé předvolební sliby splní. V mých očích toho nasliboval tolik, že pokud splní alespoň čtvrtinu, stane úspěšným. Pokud splní víc, čili dosáhne reálné změny, především zachová mír, upevní vedoucí roli USA v mezinárodních vztazích a především podstatně zlepší situaci střední třídy v USA, stane se Donaldem Velikým.

FENOMÉN JMÉNEM MERKELOVÁ

Prarodiče pochází z území dnešního Polska a měli i typicky polská jména. Její otec Ludwig Kazmierczak ze cítil být Němcem a odešel proto v době krize, konkrétně v roce 1930 do Berlína, kde se přejmenoval na Kasnera. Dál o něm dokumenty podivně cudně mlčí. Angela Dorothea Kasnerová se narodila 17. 7. 1954 a rodiče – pastor a učitelka jazyků – se na podzim téhož roku přestěhovali do NDR. Angela byla vynikající žákyní i studentkou. Vystudovala Polytechnische Oberschule a pak fyziku na univerzitě v Lipsku, kterou ukončila v roce 1978. V roce 1986 získala doktorát z fyziky a nastoupila jako skutečný talent do Institutu fyzikální chemie Akademie věd. V sedmdesátých letech, čili již na střední škole, vstoupila do celostátní komunistické mládežnické organizace Freie Deutsche Jugend a ještě na Institutu AV v ní vykonávala vedoucí funkce. Tak dlouhý úvod z dob jejího mládí uvádím jenom proto, že jej považuji za důležitý pro další spekulace. Již víc jak rok totiž přemýšlím, proč se politika první ženy ve funkci kancléře Německa, stala tak iracionální. Soucit s uprchlíky jsem na počátku připisoval její rodinné, nesporně náboženské výchově. Její prohlašování o demografické krizi Německy jsem zase odvozoval od jejího traumatu bezdětné ženy. Jenže. Poněkud mne „nakopla“ některá, příliš zdůrazňovaná fakta v jejím životopise. Odmítla prý spolupráci s tajnou službou NDR, nikdy nevstoupila do politické strany a prý je v materiálech Stasi uvedeno, že měla kritický postoj ke komunistickému režimu a souhlasila s činností Solidarity v Polsku. Kdo zná reálný život v NDR, tomu to nestačí. Z osobní zkušenosti vím, že talentovaným lidem se tolerovala kritika poměrů v zemi, zvláště když byli funkcionáři mládeže, či dokonce strany. Naopak se po nich vyžadovaly kritické návrhy, zlepšující situaci. Neuvádí se, kdy Merkelová souhlasila se Solidaritou. Pokud to bylo až v době, kdy zasedla s Polskou mocí ke kulatému stolu, pak to nebyl nijaký protirežimní názor, ale naopak onen kritický návrh hledání nových cest. Mne zajímá spíše fakt, že už ve svých 32ti letech měla doktorát na přírodovědecké škole. To mimo jiné znamenalo, že musela absolvovat víc jak desetiletou výuku v marxistické filosofii, ekonomii a vědeckém komunismu. K celému studiu a především doktorátu, potřebovala mít nejen talent, ale především všestrannou důvěru politické moci. Obzvlášť, když pocházela z rodiny pastora. V NDR to znamenalo jediné. Veřejně se angažovat pro režim, nezpochybňovat ideologii a vždy být dobře zapsán u patřičných politických funkcionářů svého prostředí. Náboženská výchova v rodině, byť by byla sebesilnější, nemohla přehlušit pozdější, dlouhodobější a promyšlenější marxistickou výchovu a ideologie v níž byla cepována celého čtvrt století. Navíc určitě se musela zúčastňovat, během technických studií, praxí v průmyslových závodech a dostat se tak do bezprostředního styku s dělníky. Pokud vím, tak rovněž hodně cestovala po své zemi, tedy NDR, ale i po dalších v socialistickém táboře. Byla dokonce pracovně i v ČSSR. Po sjednocení Německa musel prožívat trauma. Byla svědkem doslovné zkázy ekonomiky NDR a především pak její privatizace, která se dodneška v Německu označuje za superkrádež řízenou Spolkovým úřadem pro privatizaci. Zkušenosti mne naučily, že lidé se po celý život nedokáží zbavit vlivů výchovy v dětství a mládí. Merkelová příliš dlouho žila v prostředí neustálého působení marxistické ideologie, mašinerie denní socialistické propagandy a životní reality v NDR. Takže?!! Nemohu si odpustit spekulaci, že, možná pouze podvědomě, se Merelelová mstí Německu za zničení vlasti svého dětství a mládí. Že je to nehoráznost? A jaký název má prosím tento web!

PRVNÍ KROKY

Trump je tedy skutečně prezidentem. Nevím, co je pravdy na tom, že už před 30ti lety se pro takový post rozhodl a podřídil mu většinu, ne-li dokonce všechno další úsilí. Nemyslím si, že se ale zachová jako většina lidí v situaci, kdy dosáhli svého cíle a k další aktivitě tak ztratili motivaci. Čehož byl učebnicovým příkladem Husák. Poslouchal jsem včera jeho inaugurační projev, který mne sice silně zklamal, ale přesto jsem v něm slyšel to podstatné, s čím vyhrál volby. Přesněji proč vyhrál volby u nepočítačových voličů. Slíbil, že bude dělat všechno proto, aby USA byly opět první, slíbil pracujícím a dělníkům práci, střední třídě návrat její prosperity. V mezinárodním měřítku slíbil, že už Amerika nebude doplácet na své aktivity a spojence a zpřísní migrační politiku. S takovými sliby musel konec konců vyhrát u všech voličů. Říkám to proto, že bych chtěl na tomto místě doporučit čtenářům text ze dne 12.12.2016 vyvěšený na webu http://www.nwoo.org/2016/12/12/jak-big-data-a-dvojice-vedcu-zajistili-vitezstvi-trampovi-a-brexitu/ . Ten totiž popisuje celou technologii ovlivňování voličů počítačové, ba přesněji řečeno, facebookové generace, čímž v podstatě odhaluje kuchyni Trampova vítězství. Nyní je na něm, aby své sliby realizoval. Já být v jeho kůži, tak asi začnu tím, že doslova zavřu „hubu“ zpravodajským službám. Vždycky totiž platilo, že ony pouze sbírají materiál, provádí zpravodajské hry, ale nechodí se svými názory na veřejnost. Neudělal bych to proto, že prakticky všechny byly proti Trumpivi, ale proto, že mají máslo na hlavě. Trump mimo jiné totiž ve svém nástupním projevu výslovně řekl, že terorismus vymýtí na celém světě. K tomu je nutné především zajistit, aby si teroristé nemohli nikde koupit zbraně. Takový úkol bych zadal všem zpravodajským službám a pokud by se některá zpěčovala, tak bych jí pohrozil vyšetřováním její minulosti. Vždyť přece všichni ví, že CIA a další organizovali dodávky zbraní pro teroristy skoro půl století. Trump by, podle mého soudu, měl velice opatrně obracet kormidlo politiky USA vůči Rusku, aby nedal příležitost nikomu k řečem, že je ovládán Putinem. Měl by vyhlásit, že vztahy k Rusku jsou natolik závažné, a bohužel natolik komplikované, že jejich řešení představuje pečlivou a dlouhodobou přípravu. Především s ohledem na již slíbenou inovaci jaderných zbraní, čímž by uklidnil zbrojaře a na další činnost NATO, čímž by signalizovat Evropě, že se bude muset o sebe postarat především ona sama. Nic se nestane, když se s Putinem sice setká, ale pouze k přátelskému osobnímu seznámení a dohodě o vytvoření pracovních skupin, přijednávajících řešení co nejširší palety konkrétních problémů. K zásadnímu jednání by měl přistoupit nejdříve až tak za půl roku, aby vzal vítr z plachet nejradikálnějším rusofobům i neokonům. Do problematiky Sýrie by už neměl zasahovat, pouze se dohodnout s Ruskem, že se zaměří na nezávislou kontrolu dohod. I Turky nechat, ať se pořádně vymáchají ve svém problému s Kurdy. Ukrajinu by měl vyloženě hodit na bedra Evropy, když se tak jednostranně a úporně v e věci angažovala. Trump je podnikatel, takže doufám, že jeho národohospodářské kroky budou alespoň trochu odpovídat jeho slibům, protože především tím si vytvoří šanci získat prezidentskou funkci i v druhé kadenci. Za nejtěžší jeho problém považuji ale globální finanční trhy. V tom směru by měl proto od počátku dobře zvažovat svou politiku vůči ČLR.

KDYŽ SE ZÍTRA EVROPA PROBUDÍ

Předpokládám, že Trumpa přece jenom nezabijí v den inaugurace, takže zítra, když se probudíme, bude svět a především Evropa, už v jiné mezinárodní pozici. Nikdo sice nedovede ani odhadnout v jaké, protože Trump toho v kampani, ale i po zvolení, namluvil „neurekom“. Osobně zatím usuzuji, že dojde k zostření situace mezi USA a ČLR, protože Trump chce nastolit, čili revidovat, otázku jedné Číny. Dojde asi k zproblematizování vztahů i s Evropou, protože podnikatel Trump nehodlá dále trpět, aby Evropa se vezla a neplatila si svou bezpečnost. Vysoké riziko cítím i v Trumpově ostrých výpadech proti Íránu, jemuž vyhrožuje zrušením Obamovy jaderné smlouvy. Klid mez Araby určitě nepřinese ani obnovení neochvějného přátelství USA s Izraelem. A vztah k Rusku?…Ten Trumoivi bude určitě komplikovat celá kamarila, jež ho dehonostovala před volbami, nazvala div ne agentem Ruska po zvolení a trpí tradiční, chorobnou rusofobií. Rozhodující bude, zda Trumpova administrativa se rozhodne pro jednání s Ruskem, či pro dosavadní způsob nesmiřitelné kritiky, s následně nesmiřitelným chováním. Pokud jím navrhovaní kandidáti na nejvyšší funkce svými projevy před Kongresem nelicitovali, jen aby se do nových pozic vůbec dostali, tak mezinárodní chování USA bude ještě složitější a nepředvídatelnější, než dosud, protože Trump o řešení mnoha konkrétních problémů hovořil jinak než oni. Po všem tom skoro rok trvajícím humbuku jsem opravdu zvědav, jak Trump zvládne svůj základní slib o zvýšení vnitřní síly a mezinárodní prestiže Ameriky. A nemám tím na mysli pouze jeho snahu o inovaci jaderného vyzbrojení.

SVĚT SE SKUTEČNĚ OBRACÍ, ALE MOŽNÁ, ŽE NAKONEC SPRÁVNĚ

Včerejší text jsem končil zmínkou o nejbohatší korporaci světa, jejíž bohatství činí skoro pět tisíc miliard, psáno zřetelněji, 5,,,000,,000,000.000 US dolarů. Tato finanční skupina není nikterak osamělá. Je následována sice menšími, ale přesto obrovskými společnostmi v tomto pořadí. Vanguard (2385 miliard dolarů), Fidelity (1181), State Street (1131), Capital Group (1095), JP Morgan Chase (753), Norges Invest (Norské fondy-státní 517). Poslední jmenovaný naznačuje, že se jen velice těžce dají vypátrat vlastnické vztahy. Zmíněné norské fondy Ve vlastnictví státu jsou totiž údajně spořící, na něž si Norská vláda ukládá finanční prostředky získávané s těžby ropy na dobu, kdy těžba skončí. Součet finančních prostředků prvních pěti jmenovaných (nad tisíc miliard), tvoří doslova monstrózních skoro 10 tisíc miliard USD, což je víc jak dvojnásobek rozpočtu samotných USA na rok 2017. Z toho lze vyvodit, že na světě je jen málo zemí, které jsou bohatší, než nejbohatší soukromé finanční společnosti. Vědátoři společenských oborů již delší dobu varují před nebývalou koncentrací kapitálu. Tady pro ilustraci jen jedno číslo. Nejbohatší společnost před dvaceti lety spravovala pouze majetek za 70 miliard USD. To znamená, že její majetek vzrostl sedmdesátkrát za pouhých dvacet let. A to pouze u jediné společnosti. Když jsem se už před léty zamýšlel nad řešením celého finančního problému světa, napadlo mne, že zmíněné enormní zvyšování koncentrace kapitálu do několika mála společností, může pro budoucnost skýtat skvělou šanci. Až bude celý systém před zhroucením, tak se jim prostě onen „teramajetek“ zabaví, čili znárodní, vlastně zglobální a basta. A komunismus bude na světě. Nikomu nerostou stromy do nebe, říká jedna lidová moudrost. Těch pár společností se nemůže v budoucnu ubránit vůli zbytku světa, to by si jejich vlastníci měli dobře uvědomit.

SVĚT SE…OBRACÍ PO TŘETÍ

Patnáctého ledna britská charitativní organizace OXFAM vypustila do světa informaci s názvem Ekonomika pro 99 % lidí. V ní mimo jiné tvrdí, cituji: „…Osm mužů vlastní více bohatství než nejchudších 3,6 miliardy lidí dohromady“, konec citace. Právě tuto větu jako zprávu převzala a okamžitě do celého světa roznesla, většina světových médií, včetně našich. Samozřejmě že jsem nečetl celou práci zmíněné instituce, která letos slaví 75 let své existence. O ní totiž nechci dneska psát. Hodlám se pouze zabývat onou citovanou větou. Jde totiž o pitomost kardinálního rozsahu. I čtenář, který nezná encyklopedickou definici bohatství, kupříkladu ve Wikipedii, ba ani co za bohatství považuje Mezinárodní Měnový Fond (MMF), pokud se jenom trošilinku zamyslí, musí přijít k závěru, že zmíněná „zpráva“ je buďto manipulační lež, nebo důkaz totální blbosti. Skoro polovina lidí na spodní příčce sociálního postavení totiž žádné bohatství nemá. Obrovská většina z nich, a já bych si troufal tvrdit že všichni, má dokonce absolutní nedostatek i základních životních potřeb, skoro žádný majetek, čili absolutně žádné bohatství. Za osm nejbohatších na planetě OXFAM označil Billa Gatese (Microsoft), Amacio Ortegu (majitel konfekčního řetězce Zara), Warrena Buffetta (největší akcionář Berkshire Hathaway), Carlose Slim Helu (Grupo Carso), Jeffa Bezose (Amazon), Marka Zuckerberga (Facebook), Larry Ellisona (Oracle) a Michaela Bloomberga (Bloomberg LP). Nejbohatší z nich má prý netto majetek v hodnotě 75 miliard dolarů a nejchudší 40 miliard dolarů. Zdůrazňuji, abychom si zapamatovali velikost jejich bohatství, protože na konci textu ukážu, co je opravdovým bohatstvím. Podle MMF je totiž skutečným bohatstvím pouze finanční majetek a ne třeba továrny,či jiné nemovitosti, duševní vlastnictví a podobné užitkové hodnoty. Za finanční majetek se považují pouze akcie, podnikové dluhopisy, dluhopisy finančního sektoru, státní dluhopisy. Dokonce ani ne finanční deriváty, kterých v kyberprostoru, zase podle ročenky MMF, koluje množství asi za 500 bilionů dolarů, měřeno evropskou aritmetickou soustavou (milion, miliarda, bilion) a ne americkou, kde po milionech hned následuje bilion. Existovala doba, kdy v obci seriozních médií mohli publikovat pouze nejvzdělanější a věci nejznalejší novináři a ještě měli za povinnost si každou zprávu ověřit z více zdrojů. Kdo takto nepracoval, byl bulvárem. Dneska jsou tedy bulvárními prakticky všechna média, kromě vysoce odborně specializovaných. Čtenář, vlastně konzument, všech ostatních sdělovadel, je pouze chudákem odsouzeným ke stále většímu zpitomňování. I v této oblasti lidské činnosti setedy, podle mne,  svět už opravdu obrátil. Na závěr ona slíbená poznámka. MMF uvádí, že nejbohatší korporací k 30. 6. 2016 byla společnost BlackRock s finančním bohatstvím 4 890 miliard US dolarů, čili sto krát vyšším, než je průměrné bohatství oněch osmi největších boháčů podle OXFAM. A ta korporace je v rukou fyzických osob, které se do seznamu OXFAM nikdy nedostanou.