V TURECKU SE NĚCO CHYSTÁ

Včera večer mne zaujaly dvě zprávy. V první varují USA před zvýšením terorismu v Turecku. Ve druhé zase, že Pentagon z Turecka evakuuje 670 rodinných příslušníků svých pracovníků. Především ta druhá je už příliš profláklá. Jakmile Pentagon totiž odněkud odvolává své civilisty, pak to znamená jediné. V oné zemi dojde k převratu. Není asi náhodou, že před několika dny jsem četl komentář, ani si nevzpomínám kdo ho psal, že v Turecku je doba zralá na armádní puč. Je velice malá pravděpodobnost, alespoň podle mne, že by šlo o převrat podporující Erdogana. Otázkou pouze je, zda puč bude proruský, či proamerický a jakou roli v něm sehrají Kurdové. Což je příliš hodně faktorů a navíc protichůdných.

PRAŽSKÁ INTELEKTUÁLSKÁ LUZA

Politická reprezentace naší země pozvala na návštěvu prezidenta Čínské lidové republiky. Přijede dnes odpoledne. Prahu vláda a především prezident nechali vyzdobit již před velikonočními svátky vlajkami ČR a ČLR. Vlajky Číny byly strhávány, nebo ničeny, takže byly z ulic odstraněny. Jako obvykle část politiků, ale především intelektuálů považujících se za elitu oprávněnou mluvit za národ, tento vandalismus nejen omlouvala, ale vítala jako projev oprávněného odporu, údajně vůči „diktatuře“. Pražská intelektuálská luza se tedy chová podle svého velkého vzoru, amerických mocipánů, jejichž jedním z hlavních politických pravidel je vyjádřeno heslem: „je to sice vandal, ale náš vandal“. Vůbec nepochybuji, že v Praze bude zorganizováno několik provokací při návštěvě hlavy nejlidnatějšího státu světa. Zpozdile antikomunističtí hrdinové, zvrácení bojovníci za selektivně vybraná občanská práva a především političtí exhibicionisté všeho druhu se zase budou prostřednictvím, především jim dlouhodobě již sloužící České Televize, zviditelňovat. Už by si konečně zbytek republiky měl uvědomit, že pražská intelektuálská luza je už víc jak bezpečnostním rizikem naší vlasti. Je doslova existenčním nebezpečím pro tuto zem a její většinové obyvatelstvo. Měli bychom se my, všichni ostatní, ke různým těm havlistům, sluníčkářům, příslušníkům pražské kavárny, či jak jsou různě označováni, chovat jako ke svým úhlavním nepřátelům, protože prokazatelně svou činností ohrožují naše životy.

ŠTVANICE NA BABIŠE

Jestliže hon na Babiše pořádají takové politické kreatury jako Kalousek, Němcová, Benda a další inventáře polistopadové politiky, pak, aniž se budu zajímat o konkrétní obsah důvodu štvanice, budu vždy na straně Babiše. Když se k té stíhačce přidají i mediální poskoci sloužící lumpům typu Bakala, pak jsem přesvědčen, že by si Babišových lovců mělo velice dobře všímat státní zastupitelství. Snad poprvé v životě jsem si přečetl nějaký projev v parlamentu přímo ze sněmovního  protokolu, což jsem nedělal ani u svých vystoupení. Včera večer jsem si k něčemu takovému našel čas. Velmi pozorně jsem si pročetl Babišovo úvodní slovo na mimořádné schůzi sněmovny ke kauze Čapí hnízdo. Sám fakt, že k takové prkotině se svolala mimořádná schůze sněmovny dokazuje víc než co jiného, než Babiš se zajídá všem politikům od zvrácené ČSSD po zvrhlou TOP09. Je naprosto jiný. Mluví lidskou řečí, není ideolog, jeho zbraněmi jsou fakta a navíc je zatím i jako politik úspěšný. Je doslova existenčním ohrožením pro všechny polistopadové politické figurky. Troufám si tvrdit, že je na dobré cestě vyhrát jednou volby do absolutní většiny.

DAEŠ JEŠTĚ V EVROPĚ NEZAÚTOČIL

. Ať už to bylo v Paříži, před tím v Madridu či nyní v Bruselu, nikdy podle mého názoru nešlo o profesionální terorismus. Zatím vždycky útok provedli jednotlivci až malé, skoro rodinné skupinky, vůči okolí urážející jejich víru či v jejich očích rozmařilou až rozežranou a především neznabožskou společnost. Nakolik je k jejich konání motivuje vyloučenost, život v ghettu či pocit nepotřebnosti, nikdo zatím odpovědně nestudoval, takže podobná tvrzení jsou jen spekulativní teze intelektuálů. Jsem přesvědčen, že kupříkladu Daeš, al-Kajda, či an-Nusrá, nadtož Talibán, v Evropě neoperují. Zatím. Jestliže kupříkladu Daeš má až světovládné ambice, pak by se doslova nezahazoval riskováním, ba dokonce osobním obětováním někde na letišti, či v metru. Každý světovládný válečník by šel na klíčové objekty. Zdroje pitné vody, elektrárny, především jaderné, centrální komunikační zařízení, železniční uzly, mosty atd. Mám vážné obavy, že to všechno Evropu teprve čeká. Migrační vlna je jenom začátkem, prakticky zdrojem budoucí síly v boji s naší společností.

MULTIKULTURALISMUS A MEDIÁLNÍ PITOMCI

. Složená slova začínající předponou „multi-“ znamenají mnoho, až mnohonásobný. Hovořit proto o multikulturalismu jako o negativním jevu globalizace lidstva je nonsens. Naopak lidstvo musí zůstat i třeba při globální světovládě multikulturním, čili jeho jednotlivé skupiny musí žít v rozdílných tradicích, kulturách, náboženstvích a idejích. Pokud by se díky globalizaci lidstvo „zglajchšaltovalo“ na jakousi stejnost, ať už konzumerskou, americko-masmediální, islámskou, či jinou, tak zanikne. I lidstvo totiž ke svému přežití a další evoluci nezbytně potřebuje druhovou pestrost. Stejnost všech lidí na planetě by znamenala stagnaci a neodvratný pozdější zánik. Multikulturalismus na planetě je proto naprosto nezbytný. Naopak ovšem, míšení zmíněných růzností na omezených teritoriích v jakémsi „tavícím tyglíku“, jak se často popisuje současná mezirasová situace v USA, je cestou do hrobu lidstva. Nejen novináři, ale všichni veřejně činní lidé by si měli uvědomit, o čem to vlastně hovoří, když hovoří o multikulturalismu. Lidstvo sice jednou neodvratně zanikne, ale není žádný důvod, aby se o to přičinilo svou aktivitou.

KOLÉBKA BAREVNÝCH REVOLUCÍ

Do arzenálu globální nadvlády mocipánů USA patří dneska již vší veřejnosti zjevná technologie jakýchsi barevných revolucí. Není to ale nová metoda. CIA hned po válce zkoušela různé způsoby organizace státních převratů. Tehdy se zaměřovala především na země, kde se k vládě dostali politici prosovětští, proklamující cestu k socialismu, opírající se o ideologii marxismu, či jinak odporující hegemonistickým zájmům USA a Velké Británie. V prvních pokusech CIA sama svými agenty zorganizovávala jakési protivládní demonstrace ve významných městech daných zemí, které zvyšovaly chaos. Proto následně nastoupila místní armáda k zavedení pořádku, která nastolila svou vlastní vládu, nebo již CIA předem připravenou, jejíž stoupenci tvořili jádro zmíněných demonstrací. Klasikou takového postupu nebyly ani tak banánové republiky v Jižní Americe se svými armádními puči, ale především svržení Mosaddekovy vlády v Íránu, tedy v citlivém podbřišku SSSR, v roce 1953. Vrcholem uplatnění této metody byl Pinochetův převrat v Chile v roce 1973, který vraždou řádně zvoleného prezidenta Allendeho vyvolal přece jenom příliš hodně negativních reakcí po celém světě. Od té doby CIA definitivně opustila zmíněnou metodu. Měla totiž již vyzkoušenou lepší. Od roku 1965 začala CIA v různých zemích amerického zájmu organizovat, ba finančně podporovat, různá studentská hnutí. Ta se v roce 1968 natolik osvědčila jako revoltující politická síla, že CIA definitivně přešla na metodu vytváření různých občanských hnutí, spolků a později ještě neziskových organizací. Dneska již CIA vůbec nemusí riskovat a zapojovat své agenty do protistátních aktivit. Spolehlivě to místo ní provedou různé občanské iniciativy za peníze vyvedené z rozpočtu USA na všelijaká aktivity od humanitárních institucí po občanské iniciativy pro šíření demokracie, boje za lidská práva či dokonce ekologické organizace. V průběhu studené války byla CIA vypracována, jak je vidět, celá škála technologií mocenských převratů. Jsou bezesporu účinnější a především pro veřejnost světa „přijatelnější“, než válečná přepadení, která si ale vláda USA za každého prezidenta, asi treningově, přece jenom uspořádá. Připomínám v té souvislosti alespoň Reagoanovu invazi na Grenadu.

POZNÁMKA K ZADLUŽENÍ USA

Byl jsem před několika dny velice překvapen, když jsem se dočetl, že Rusko nejméně poslední tři měsíce opět začalo investovat do dluhopisů USA. Mám již delší čas totiž názor, že jen finanční hlupák, či škůdce vlastní země, ještě dneska kupuje prakticky neobyčejně rizikové pokladniční poukázky USA. Chování Ruska proto považuji za důkaz, že jeho centrální banka ve skutečnosti škodí Rusku. Potvrzuje se tak má dlouhodobější zkušenost, že tuto banku Putin ještě neovládl, takže je od dob Jelcina pořád pod kuratelou samotných USA a nejen pouze páté kolony „Medveďovců“, jak píší někteří znalci situace v Rusku. Dluhových závazků USA sice Rusko vlastní jen za 96,9 mld. dolarů, což ke ve srovnání s ČLR, vlastnící 1,237 bilionů doslova pakatel, jenže Čína snižuje investice do dluhu USA, což je v mých očích jediný správný postup. Mezi věřiteli Ameriky je Rusko až na patnáctém místě. Čína je prvá. USA celkově dluží světu 6,2 biliony dolarů. To je na každého jednoho Amíka kolem šedesáti tisíc dolarů. A teď to hlavní. Americké dluhopisy považuji za vysoce rizikové jednoduše proto, že je naprosto zřejmé, že USA své dluhy nikdy nesplatí. A kdo zná něco z historie Amerického peněžnictví, ať si jenom vzpomene na Nixonův bezohledně jednostranný akt, jímž ukončil směnitelnost dolaru za zlato. Tím fakticky známé šedozelené bankovky ze dne na den změnil na nejdražší tapety světa. Současní spekulanti pak je pomalu, leč jistě mění dokonce na bezcenné papírky, jak píší dneska již otevřeně mnozí finančníci.

BANKY SE MUSÍ STÁT NEPŘIJATELNOSTÍ, DOSLOVA SPROSTÝM SLOVEM

Poslední finanční krizi prokazatelně zavinily banky a při tom jediným politickým řešením byla jejich sanace zaplacená z veřejných zdrojů. Jinými slovy politici zcizili prostředky z daní všech občanů. Prapůvodní činností všech bank je půjčování peněz. Postupem doby ovšem vznikla praxe, že banky půjčují peníze, které nemají. Tím ve skutečnosti peníze vytvářejí. Dluh se tak paradoxně stává aktivem bank. Pokud se ale dluh nesplatí a banka jej neodepíše, nýbrž s ním dále pracuje, vytvořila peníze z ničeho, které otravují celý systém. Právě to se stalo jedním z důvodů poslední finanční krize z roku 2008. Druhým základním původcem krizí dnešního světa je propojení bank a spekulací na burze cenných papírů. Kdysi komerční banky nesměly „hrát“ na burze. To byla doména fondů a soukromých podnikatelů. Když byl bankám zrušen zákaz burzovních machinací, byly vklady spořivců v bankách ve vysokém stupni ohrožení. Situace ve finančním sektoru dneska dosáhla takové situace, že každý, kdo spoří, tak na tom prodělává. Banky už jsou mnohdy tak cynické, že na vklady nejenže neposkytují úrok, ale někdy realizují tak zvaný „záporný úrok“, což už je fakticky trestným činem. Celosvětově je dnešní situace finančního trhu neřešitelná. Vždyť především USA už nejsou nikdy schopny splatit svůj dluh. Takový stav se vždy řešil válkou. Nyní to není možné, protože by šlo o zánik lidstva. Financiéři s politiky proto objevili nové řešení. Zrušit fyzické peníze. To je definitivní konec svobody. Úspory už nebude možné vybrat, ale pouze utratit. Finciérsko-politické elity navíc budou moci každému vkladateli sebrat jakékoliv množství uložených prostředků. Rozvíjí se proto celosvětové hnutí proti zrušení hotovostních plateb. To je zásadní omyl. Je nutné jít na podstatu problému. Tím jsou jednoznačně banky. Je minimálně nutné je buďto znárodnit, nebo rozdrobit na malé spořitelny. A všem institucím, spravujícím cizí peníze zakázat jakékoliv operace na burzách. Banka v současné podobě se musí stát doslova sprostým slovem a její činnost musí veřejnost vnímat jako nepřijatelnost, něco jako rasismus, či dokonce holocaust.

VOLBY NA SLOVENSKU

Ve všech komentářích k výsledku víkendových voleb na Slovensku mi chybí zásadní myšlenka. Poslední parlamentní volby dokumentují můj dlouhodobý názor, že Slovenská společnost je politicky nevyzrálá. Což dlouhodobě dokazuje dominance pravicových stran i při doslova úděsném sociálním stavu většiny obyvatel země. Totální nevyspělost, naprostá politická nevzdělanost a z toho plynoucí nekompetentnost celé vrstvy politicky aktivních občanů pak dokazuje extrémně vysoký počet politických stran, které nejenže existují, ale dokonce kandidují do parlamentu. Vysoký podíl nacionalistických stran a jejich volební výsledky pak jsou v mých očích důkazem malého sebevědomí celého národa.

NEOLIBERALISMUE? ALE KDEŽE, JDE O KONZERVATIVNÍ KONTRAREVOLUCI

Žádný neoliberalismus, to je vyprázdněný pojem. Klasičtí liberálové totiž, jako kupříkladu John Stuart Mill, John Dewey a mnozí další až třeba po Roberta Alana Dahla, byli spíše umírněnými socialisty, nebo alespoň teoreticky sociálně myslícími osobnostmi. Tvůrci, kteří dneska hovoří o neoliberalismu, tímto kvazipojemem ale jenom matou veřejnost. Nejde totiž o liberalismus, ale o kontrarevoluci ke stávajícímu sociálnímu systému. Ten si na feudálech a tehdy nastupujících kapitalistech za celá dlouhá staletí vybojovala nespočetná sociální hnutí, odbory a politické strany, hájící zájmy námezdně pracujících, tedy lidí nevlastnící kapitál. Nikdo dnes už nespočítá, kolik to stálo lidských obětí. Kontrarevoluce byla zahájena prakticky vládami Reagana a Thatcherové, když už v průběhu druhé světové války se, především v USA, pro ni připravovaly teoretické základy a vypracovávala ideologie. V tomto kratičkém textu pouze načrtnu základní prvky této kontrarevoluce:

-likvidace vlivu odborů zajišťující systematické rozbíjení organizované pracovní síly a struktur sociálního vyjednávání

– obrovské snížení daní bohatým, v USA šlo za vlády Reagana konkrétně o půl bilionu dolarů, což s jistotou vyvolával bankrot sociálního státu

-mediální propaganda velebící svobodný trh, konkurenci, demokracii a další pilíře nově se tvořící ideologie

-nenávist k socialismu v praxi se neomezující jen na ďáelské štvaní, ale především na otevřený boj s každým jeho projevem především v latinské Americe a Africe

-komunismus považován za nesmiřitelného nepřítele, s nímž není možné žít v trvalém soužití, takže byla odmítnuta i politika détente, čili uvolnění napětí

-monopolizace médií, především všudypřítomné televize

-přípravy a schválení první světové závazné smlouvy absolutizující nadnárodní korporátní práva a jejich postavení nad všechny minulé či budoucí demokratické politiky nebo zákony

-trpění daňových rájů, ba spíše jejich vytváření

-tajné podporování drogové ekonomiky jako možnosti praní špinavých peněz

Celkovým závěrem lze tvrdit, že takto byly nastaveny parametry současné Říše chaosu, kterou zpoza scény ovládá mafie oligarchů, čti vlastníků největších bankovních domů. Podařilo se na dlouhou dobu obrátit poválečný vývoj směřující k bezpečnému životu pro velkou většinu. Hlavním principem dneška je financializace a změna peněz na diktátorskou komoditu všeovládajících spekulativních her. Realitu této nové moci zajišťují služebné armády, likvidující každý pokus o alternativu.