SKUTEČNÝ CÍL BOJŮ ZÁPADU V SÝRII

Ještě neoschl inkoust na dohodě o příměří a už představitelé Pentagonu, Ministerstva obrany a další jestřábové USA žádali Obamu, aby byl vypracován plán B pro případ selhání příměří. Nic proti tomu, když účastníci jakéhokoliv konfliktu mají promyšlené své další chování v každé fázi jeho vývoje. Ovšem je důležité, jaký je obsah oněch dalších kroků. Jmenovaní jednoznačně požadují po prezidentovi USA, aby se při nedodržování příměří zvýšila intenzita bojů v Sýrii, především proti Rusku. Jak je zřetelné, nemají vůbec žádný zájem na hledání jiné cesty ke zmírnění konfliktu. To nasvědčuje jednoznačně tomu, že nejde o žádný plán B, ale o původní plán A. Tedy o sesazení Asáda, rozparcelování Sýrie, postavení nových plynovodů z Kataru do Evropy, aby byl nahrazen plyn z Ruska, o dlouholeté přání Izraele, který se cítí ohrožen nejvíc Íránem a Sýrií a především o prohloubení nadvlády USA nad celým teritoriem. Ve své podstatě totiž nejde o to, že je Asád diktátorem, ale o to, že není Americe přátelským diktátorem. Nejde rovněž vůbec o to, že velice tvrdě postupoval při vzniku „barevné“ revoluce ve své zemi, kdy podle tvrzení vraha Kurdů Erdogena, nechal zavraždit statisíce Syřanů. Jde jen a jenom především o „balkanizaci“ Sýrie, díky níž dosáhnou svých zájmů nejen Izrael, Turecko, Saudové, Katar, ale především světovládné USA. Co mne vede k tomuto přesvědčení? Uvedu jen několik faktů. Už v roce 2006 jeden z mluvčích Pentagonu, Ralph Peters veřejně vyhlásil, že, cituji: „…rozdělení Středního východu a vytvoření asijských hranic na etnické, sektářské a kmenové, by mohlo zmírnit napětí v oblasti“. Konec citace. Rozpad Sýrie byl již dříve představen Bushovými neokonzervativci, v jejich programu A Clean Break: A New Strategy for Securing the Realm. Jiný dokument vytvořený v roce 2000 studijní skupinou pro nové izraelské strategie volal po svržení Saddáma Husajna a k vedení zástupné války proti Asadovi v Sýrii. Už před tímto dokumentem, zapřisáhlý sionista Oden Yinon navrhoval, cituji: „…že všechny arabské státy by měly být rozděleny Izraelem, na malé části…rozmělnění Sýrie a později Iráku na etnicky a nábožensky unikátní oblasti, jako je Libanon, je primárním cílem Izraele na východní frontě v dlouhodobém horizontu…Zničení arabských a muslimských států má být provedeno zevnitř, tím, že se využije jejich vnitřní náboženské a etnické napětí“. Konec citace. A to se vůbec nezmiňuji o tajném plánu Pentagonu, který ještě před napadením Afghánistánu nechal v nejvyšším jeho velení kolovat „rozvrh“ na postupnou válku v Iráku, Jemenu, Sýrii a Íránu, s výhledem parcelace Ruska.

PŘÍMĚŘÍ, KTERÉ JE SICE VYHLÁŠENO, ALE NIKDO HO NEMÍNÍ DODRŽOVAT

Jediní, kdo si opravdu přejí klid zbraní, jsou určitě prostí obyvatelé Sýrie, prožívající už pátým rokem děsivá utrpení všeho druhu. Bohužel právě oni nemají na ukončení bojů prakticky žádný vliv. Zájem o klid zbraní má s vysokou pravděpodobností i Rusko, které už značně vyčerpalo svůj arzenál a při zahájení akce předpokládalo, že nejpozději do půl roku musí válčení v Sýrii skončit, aby se mohlo hovořit o jeho úspěchu. O něco méně má zájem na příměří, zrovna v tomto stavu bojů, vládní vojsko, které ještě definitivně nevyhnalo bojovníky ISIL ze svého území, ba dokonce jeho oddíly mají ještě pořád tolik sil, že obsazují některá další území. Vůbec na příměří nemají zájem všichni, kdo chtěli sesadit Asáda. To znamená USA, jejich poskoci z EU, Turecko, Saudi a všechny druhy syrské opozice. O příměří moc nestojí ani Kurdové, kteří si od bojů slibují vytvoření svého státu v Sýrii a Iráku. Turci navíc nechtějí příměří proto, aby mohli dál pokračovat ve vraždění Kurdů nejen v Sýrii, ale především v Iráku. Saudi nemají zájem o příměří rovněž proto, že považují za potřebné omezit vliv Íránu v regionu. Jak je z tohoto stručného přehledu zřejmé, je daleko víc důvodů k pokračování bojů, než k prosazení klidu zbraní. Vůbec proto nepochybuji o tom, že příměří bude narušováno, až otevřeně bojkotováno. Všichni se ovšem budou snažit o to, aby před světovou veřejností z nedodržení klidu zbraní bylo obviněno Rusko a tím se posília image Putina coby nového Hitlera.

SKRYTÝ STÁT

Již delší čas roste mezi přemýšlivými lidmi přesvědčení, že ústavní činitelé, nejvyšší státní byrokrati a další veřejně známí političtí činitelé nejsou těmi, kdo skutečně vládnou. Neplatí to ani tak u nás, protože jsme bezvýznamnou zemí, ale určitě to platí pro USA či EU. Volení a jimi jmenovaní činovníci jsou pouze viditelné loutky, voděné buďto na drátkách, nebo dokonce jako maňásci nějakými silami v pozadí. Bohužel se vůbec nedaří identifikovat konkrétní skryté skupiny, nadtož pak jejich jmenovité členy, takže pro skryté vládce zůstává signifikantním pouze ono slůvko nějaké. Nejde ani o tak zvané vlivové skupiny, či lobbisty, což jsou jenom jiné formy vykonavatelů vůle skutečných, skrytých vládců. O odhalení konkrétních osob skrytého státu USA se již od doby zabití Kennedyho pokouší, mimo jiné, i politolog univerzity v Berkeley, profesor Peter Dale Scott. Právě on je jedním z tvůrců tezí o „Skrytém státě“, ale především zkoumá jeho ovlivňování veřejného mínění v případech konfliktních událostí, jakými byla například již zmíněná vražda prezidenta JFK, či útoky z 11. 9. 2001. Mimo jiné tvrdí, že onou druhou událostí byl zahájen jeden z obludných plánů skrytého státu, který prý nese kódové označení Yinonský plán. Jde o plán na zničení západní Asie a severní Afriky, který má pojistit izraelskou dominanci v regionu. Píše o něm bývalá první černá členka Kongresu USA, Cynthia Ann McKinney ve své knize Ain’t Nothing Like Freedom, v níž odhaduje jeho vznik na počátek osmdesátých let předešlého století. Podle mne jej lze zařadit do širšího rámce plánů, které někteří konspirátoři označují za „Projekt soudného dne“. Nejsem sice vyznavačem konspiračních teorií, ale v tomto případě se až příliš shodují nálezy investigativních pracovníků se spekulacemi konspiračních teoretiků. Pro mne je podstatné, že předpovědi obou skupin se v tomto konkrétním problému velice přesně naplňují, nejpozději pak od Bushem mladším vyhlášené války s terorismem. Ona doba, patřící už do současného století je dneska celosvětovou veřejností uznávána za nejkrvavější érou, přesněji zatím nejkrvavější, dějin USA. A zítra má začít její další dějství. Proto se k němu ještě vrátím.

NEMÁM DŮVĚRU V PŘÍMĚŘÍ V SÝRII

Již dávno nedůvěřuji žádnému příměří, pokud nemá charakter kapitulace. Stejně jako na Ukrajině, tak i v Sýrii je příměří navrhováno v situaci, když „protiruské“ síly jsou na tom špatně. Z čehož mně vychází, že ani v nejmenším nejde o úmysl skončit s boji, ale pouze získat čas na přeskupení sil a získání výzbroje od všelijakých utajených podporovatelů. V konkrétním případě Sýrie připomínám jen některá fakta za poslední dny, která prohlubují mou nedůvěru v opravdovou chuť skončit válčení. Napřed některé skutečnosti ze strany odpůrců Asáda. Po zveřejnění dohody mezi Ruskem a USA o příměří v Sýrii se samozřejmě nechávají slyšet všichni, kterých se to týká. Jeden z velitelů velké islámské organizace Ahrar aš-Šám, patřící do Svobodné syrské armády (SSA)prohlásil, že jejich vojenské oddíly nebudou respektovat příměří, pokud se nebude týkat rovněž skupiny Džabhat an-Nusrá. Takže jsem předpokládal naprosto správně, že různý postoj k této teroristické skupině nejenže zlikviduje příměří, ale z porušení bude před světem obviněno Rusko. Mluvčí opozičních vyjednávačů v Ženevě se naopak nechal slyšet, že se nyní k němu vyjadřovat nebudou, protože na to mají do pátku času dost. Různí oficiálové z USA svou prostořekostí jenom potvrzují můj skepticismus. V prvé řadě mne zaráží sám Kerry, který před zahraničním výborem senátu hovořil o příměří způsobem, jakoby šlo o návrh USA, pro který se podařilo získat souhlas Ruska. Mluvčí Ministerstva obrany USA, Peter Cook to potuploval vyhlášení, že příměří v Sýrii bude testem pro ruské úřady. Představitelé Pentagonu a CIA požádali Obamu, aby přijal plán B pro případ, že se nepovede příměří udržet. V něm by měla být intenzivní podpora bojovníků proti vládě Asáda. Sám Obama se svěřil, že příměří bude velmi vratké. Sečteno a podtrženo. Celé příměří je pouhým podrazem na Rusko. Asád sice údajně už vyhlásil v Sýrii volby na duben, ale to je v mých očích spíše politická licitace, než reálně zajistitelný akt.

USA INVESTOVALY DO ROZBITÍ SÝRIE PŘÍLIŠ MNOHO

Jsem velmi skeptický ve věci příměří, které má v Sýrii začít tuto sobotu. Američané s vysokou pravděpodobností chystají podraz na Rusko-Syrskou koalici. Napovídá mi to mimo jiné nedávná žádost představitelů Džabhat an-Nusrah, kterou adresovali přímo OSN. Žádali v ní, aby byla proti nim zastavena bojová iniciativa Ruska a Syrské armády, protože se prý vzdali idejí Al-Káidy, čímž se podle svého prohlášení „přetransformovali“ z OSN uznávaných teroristů v umírněnou opozici proti Asádovi. Už používání termínu umírněná opozice dokazuje, že jednají na radu USA, nebo spíše CIA. Rusové totiž takovou opozici neznají. Celá akce je až příliš průhlednou pastí na Rusko, což svědčící o čirém zoufalství jak USA, tak samotných teroristů. Jelikož Rusko považuje Džabhat an-Nusrah pořád za teroristy, bude na ně útočit i v době příměří, což Putin jasně řekl. USA se budou snažit prosadit v OSN změnu statutu těchto zberánčelých vlků a i když toho třeba nedosáhnou, zvednou propagandistickou válku proti Rusku, že porušuje příměří. Zoufalství vládců USA nejlépe pochopí ten, kdo se seznámí s obrovskými náklady, které už oni samotní, ale i jejich posluhovači, vynaložili na rozbití Sýrie. K takovému poučení může posloužit kupříkladu text na webu http://www.novarepublika.cz/2016/02/priznaky-blizici-se-velke-valky.html . Amerika očekávala, že rozbitím Sýrie se jim veškerá ta námaha i vynaložené prostředky vysoce vrátí. Pokud ale Rusko prosadí svou, tak to političtí neokoni, militarističtí jestřábi a mafie finančních supů z Wall Streetu Obamovi a samozřejmě Putinovi nezapomenou.

JEDNOZNAČNÝ KANDIDÁT NA NOBELOVU CENU MÍRU

Pokud se podaří realizovat příměří v Sýrii, za podmínek, které dohodly pracovní skupiny odborníků zúčastněných států pod spolupředsednictvím USA a Ruska, budou konečně vytvořeny podmínky k ukončení občanské války v Sýrii. Podmínky zastavení palby v Sýrii včera celé světové veřejnosti oznámil Putin po telefonickém rozhovoru s Obamou. Příměří má začít 27. 2. o půlnoci, když všechny bojující skupiny jasně v průběhu 26. 2. prohlásí, že s ním souhlasí a vojenští odborníci Ruska a USA na mapách zaznamenají jejich stávající pozice. Putin při tom zdůraznil, že příměří se netýká bojovníků ISIL a Džabhat an-Nusrah, které byly rezolucí OSN uznány za teroristické. Pokud se příměří podaří zajistit a udržet, vytvoří se tak pevný základ pro vnitrosyrský politický proces zahájený nedávno v Ženevě pod patronací OSN. Tolik Putin, podle jeho slov v souhlase s Obamou. Jak se zdá, Rusku stačilo pět měsíců, aby zásadním způsobem rozhodlo čtyřletou a výhledově nekonečnou válku v Sýrii, kterou Západ spíše živil, než aby ji chtěl ukončit. Pokud se povede v Sýrii provést dohodu vlády s opozicí a dovést zem až k volbám, pak Putin si jednoznačně zasluhuje Nobelovu cenu míru.

OBNOVA SVRCHOVANOSTI EVROPY

Problémem číslo jedna v EU je debata nad návrhem reformy, kterou požaduje Británie. Zvláště když v červnu mají její občané v referendu rozhodovat o dalším setrvání v EU. Od samého počátku jsem zastával názor, že se Británie nikdy neměla stát členem EU. Její zájmy byly totiž vždycky bližší zájmům USA, než Evropským. Jsou to zájmy globální nadvlády nad planetou. U Británie jde v prvé řadě o nostalgické vzpomínání na impérium, které jim Američané přebrali. Považují USA za své, sice vzpurné dítko, ale zdárně pokračující v jejich světovládě, takže se mohou přihřívat v paprscích úspěchů mocivhtivců USA, pokud jim budou dělat nepotopitelnou letadlovu loď i nadále. Hospodářsky nejsilnější zemí Evropy je nesporně Německo. To je ale od konce války prakticky zemí okupovanou Americkou armádou. Společným zájmem vládců USA i Británie je nedovolit vytvoření skutečně svobodné Evropy. Taková by se totiž musela hospodářsky napojit na Rusko, aby vznikla alespoň prozatímně ekonomicky daleko nejperspektivnější síla světa. I z těchto několika skutečností plynou zásadní kroky k obnově suverenity Evropy. Proces by mohl být spuštěn právě odchodem Velké Británie z EU. Ale i když neodejde, je nutné, aby hospodářsky nejsilnější země, především Německo, Francie a Itálie vystoupily z NATO a vytvořily evropskou armádu. Hospodářská síla bez adekvátní podpory vlastního zbrojněprůmyslového komplexu je totiž lehce ohrozitelná. Nepochybuji o tom, že by tím došlo k další diferenciaci Evropy, především tak zvané Východní. Nově se tvořící síla Západní Evropy by se ale nemusela cítit ohrožen ani tím, že by antirusijstvím zpité Polsko vytvořilo jakousi „Antiruskou unii“. Pochybuji, že by se k ní v konečném dělení přidalo Česko, Maďarsko, či Slovensko. Stejně tak pochybuji, že by se země Pobaltí, pod velením Polska, třeba i s Bulharskem a Rumunskem mohly prohlašovat otevřeně za spojence USA. Staly by se totiž zřejmě obětním beránkem každého sporu USA a Ruska v Evropě. Chce-li být Evropa reálněsvobodnou, svrchovanou a samostatnou, musí se zbavit hospodářského lokajství vůči USA a musí si vytvořit dostatečné obranné síly. Pokud nesplní třeba jen jednu z uvedených podmínek, neuchrání svou suverenitu.

DAEŠ JE NÁSTROJEM NEOKONŮ K OVLÁDNUTÍ EVROPY

Po druhé světové válce prováděla špinavou práci v zájmu USA její CAI. Především pak státní převraty, vojenské puče a podobné „změny“ v zemích, jejichž vlády se vzpouzely plnit zájmy Amerických mocnářů. Po zániku SSSR tuto americkobohumilou činnost začala CIA postupně předávat nově vznikajícím skupinám aktivistů, družících se do různých občanských sdružení, neziskových organizací a jiných typů příspěvkových společenství. Pro ně je společné, že všechny byly a jsou dodnes nějak napojené na státní rozpočet, třeba i přes několik zprostředkovatelů. Jinými slovy mnohé neziskovky se tak staly po celém světě vykonavatelem špinavé práce v zájmu mocichtivců USA. Dotvrzují to, mimo jiné, i poměrně častá prohlášení vysokých důstojníků CIA, jakmile opustí jejich řady. Snad aby ulehčili svému svědomí. Vždycky však byla úkoly, které i pro CIA byly nerealizovatelné. Šlo především o některé činnosti v oblastech bojů. Příkladem může být podpora ozbrojeného odporu některých Afghánců v době vojenské agrese ze strany Sovětského svazu. Americké vojenské zpravodajské služby si v takových regionech dlouhodobě trénují jakýsi svůj předvoj z domácích „vlastenců“, nesmiřitelně nepřátelských k existující vládě. Z nich vychovávají nejen bojovníky, ale především ty schopné navnadí slibem pozic v budoucí vládní moci. Tálibán, Al-Káidá, al-Nusrá, Islámský stát až po DAEŠ, to všechno jsou v regionu Blízkého Východu aktivní bojovníci tvořící předvoj USArmy, prosazující na celém glóbu zájmy amerických banksterů. DAEŠ v současnosti je nástrojem, jehož aktivitou se daří mocným USA rozvracet nejen Blízký Východ, ale už i EU. USA a její armáda tvořící prakticky většinu NATO, si nemohou dovolit otevřeně rozvracet Evropu. Dělají však všechno proto, aby pod hlavičkou ochrany, především Východní Evropy, před Ruskem a třeba i Íránem, podkopávali důvěru v instituce EU, tím do ní zaseli rozkol a tak ovládli Evropu. Neokonům jde už dneska opravu o přežití USA a především jejich dolarové nadvlády. Ti se už nezastaví před ničím, nepůjdou jenom přes mrtvoly, budou riskovat i zkázu planety, protože jsou ve svém fanatismu přesvědčeni o své boží vyvolenosti, která je nakonec

OBROVSKÁ SMŮLA EVROPY

Může si ale za to sama. Kdyby se v minulém století Evropané mezi sebou nervali jak psi, tak by dneska nemuseli na slovo poslouchat pána, který je v obou případech, i když spíše zdánlivě, od sebe vždycky roztrhl. Tak zvaná Západní Evropa, v domnění že jí USA pomáhají, se v minulém století stala pevnou hospodářskou kolonií svého ochránce. A nejhorší je, že Americkým superbohatcům nezištně pomáhala zničit státy na východ od ní. Ti, spití dosavadními svými úspěchy se nyní rozhodli zničit Blízký Východ a rozdrobit Rusko, poslední to síly na cestě k porobení Číny. Dlouhá historie homo militaris zná velký počet psychopatů bažících po světovládě, od Židovských proroků přes Alexandra z Makedonie, divokého Mongola, po šíleného Adolfa. Takže mafie dnešních banksterů, jejichž nástrojem jsou přitroublí američtí neokoni nejsou první, a asi ani poslední, co si chtějí podmanit svět. Určitě skončí stejně, jako všichni jejich předchůdci. Je jako obvykle pouze otázkou, kolik nevinných při tom zahyne. Evropa má v současnosti obrovskou smůlu. Kdyby měla v čele opravdová velikány, mohla by se vyhnout chystanému tažení a snížit tak počet svých obětí. Ovšem služka Merkelová a poněkud přihlouplý Francouz jsou prokletím, které bude stát Evropany ještě mnoho utrpení.

MIGRACE JAKO ZBRAŇ, DOKONCE ZBRAŇ HROMADNÉHO NIČENÍ

Nejméně z pěti různých směrů jsem byl upozorněn na video https://www.youtube.com/watch?v=BUJIm6pgLBE . Je to skvěle zkompilovaná propaganda, ve formě politické agitky. Je nutné ovšem přiznat, že výsledek je vysoce účinný, jelikož je opřen o fakta. Při jeho sledování jsem si vzpomněl na skoro půl století starou státnickou návštěvu nejnaivnějšího prezidenta USA, který působil po druhé světové válce. Velice výstižně ji popisuje kupříkladu web http://echo24.cz/a/wnDGF/migrace-jako-zbran-hromadneho-niceni-konspirace , z něhož doslova cituji: „…rozhovor amerického prezidenta Jimmyho Cartera s čínským premiérem Deng Xiaopingem během jejich historického setkání v roce 1979. Carter přesvědčoval čínské politiky o dodržování lidských práv a volném pohybu lidí. Xiaoping se jej s úsměvem zeptal, kolik si Amerika přeje čínských emigrantů – možná milion, 10 milionů, 30 milionů? To rychle ukončilo debatu o lidských právech“. Konec citace. Migrace a především vyhrožování migrací, je v moderních dějinách stále častější. Evropané a další bohaté země by si měli velice dobře uvědomit, že při současném zalidnění planety, ubývajících přírodních zdrojích, změnách klimatu a kupříkladu i válkách, může být řízená migrace skutečnou metodou boje, čili zbraní, doslova zbraní hromadného ničení. Existují dneska již země a politici, kteří strategicky řízenou migraci využili, nebo ji mají ve svém arzenálu.