VEŘEJNĚ KAROLÍNĚ PEAKE

Drahá paní Mgr. Karolíno Peake,

předra(žená)há místopředsedkyně vlády.

V zájmu svého duševního zdraví se nedívám na zprávy českých televizních stanic. Politické už vůbec ne. Přesto jsem před několika dny z televize, kterou poslouchala moje žena, zaslechl Vaše přisprostle cynické, cituji: „Nenechám se kádrovat těmi, kdo nosí peníze v krabicích a nebo se u nich nachází pod podlahou“, konec možná nepřesné, ale obsahově naprosto jednoznačné citace.

Vůbec mne nezajímá, čeho se Vaše poznámka týkala, na co jste jí reagovala. Nemám zájem vědět, zda jste nějaký majetek ukradla, nebo jej pouze zatajila, či snad jenom krátila daně. Vůbec mne rovněž nezajímá, na koho svou odpovědnost svalíte, jak je u dnešních českých VIP politiků zvykem.

Reaguji jako občan pouze na Vaši drzost „lepší poplužního dvora“, vůči veškeré veřejnosti. Uráží mne a věřím, že většinu řadových lidí, Váš povýšenecký postoj, který jste citovanou prostořekostí vůči celé veřejnosti prezentovala. Všichni ti Vás nebudou kádrovat, oni Vám to jednoduše jednou „spočítají“, jak se lidově říká. „Lid“ si nenechá věčně kálet na hlavu. I obecně se na sprostotu odpovídá ještě sprostěji. Takže i já Vám osobně sděluji, že na takový projev vztahu k občanům jste ještě příliš mladá. Ve veřejném, politickém prostoru, jste fakticky nic nedokázala, kromě toho, že jste zradila své kolegy, podrazila většinu příslušníků strany, kterou jste spoluzakládala a v soukromém zájmu udržet se na vrcholu politiky se prostituujete podílením na padoušském chování této vlády.

Dovoluji si Vám ze mnoha zkušeností starce, který prožil válku a pět změn politického režimu připomenout, že současný stav není koncem dějin. Vy se určitě ještě dočkáte další změny a s vysokou pravděpodobností i nějaké revanšistické, ve které se můžete stát jednou z postižených odplatou. Předpokládám mimo jiné, že političtí následníci se vždy umí učit z minulosti, takže jejich opatření budou tak účinná, že kupříkladu po nich nezbude už nikdo, kdo by později zase mohl restituovat. Pamatujte si hlavně, že hněv lidu, je ve skutečnosti hněvem božím, pokud jste věřící, jak tvrdíte.

TAK SE V EVROPĚ STARÁME O SVÉ DĚTI

Politická moc, žvanící o lidských právech, je spolehlivě demaskována tím, když se odborným výzkumem posuzuje, jak se umí postarat o ty nejnevinnější, o děti. Vprostřed prázdnin zveřejnil Dětský fondu OSN dlouhodobý výzkum o chudobě dětí v bohatých zemích. Metoda spočívala v tom, že bylo definováno čtrnáct základních dětských potřeb, a pokud nebyly alespoň dvě uspokojovány, děti byly označeny jakožto „strádající“. A co všechno by mělo modelově šťastné dítě do šestnácti let věku ve „vyspělé společnosti“ mít? Říká to čtrnáct základních potřeb:

1.            tři jídla denně

2.            alespoň jedno by mělo zahrnovat maso či rybu

3.            čerstvé ovoce a zeleninu každý den

4.            knížky (nikoliv jen učebnice) pro přiměřený věk a znalosti

5.            vybavení pro zábavu mimo domov (bicykl, brusle aj.)

6.            pravidelné volnočasové aktivity (plavání, hra na kytaru aj.)

7.            hračky na doma (alespoň jednu vlastní)

8.            peníze na školní výlety

9.            tiché místo se světlem na vypracování domácích úloh

10.          možnost připojení na internet

11.          nové oblečení (nikoliv ze second-handu)

12.          dva páry padnoucích bot (jeden z nich do nepohody)

13.          příležitost občas pozvat kamarády ke hře a na večeři

14.          příležitost oslavit zvláštní události jako narozeniny a svátky

Absolutně nejlépe dopadl Island. Má jenom 0,9 procent strádajících dětí. Prvních pět míst tak suverénně obsadily severské země, hluboko pod pět procent. ČR je na 14té příčce s 8,8 procenty strádajících, stejně jako Německo. Francie má přes deset procent, Itálie přes 13. Polsko přes dvacet, Maďarsko přes 30, Bulharsko přes padesát pět a Rumunsko strašných 72,6 procent, čili tři ze čtyř. Děsné. Že by takový stav byl za nadvlády komunistických stran, je naprosto nemožné. Vivat svoboda a demokracie, pravda a láska pak především, lumpe Gorbačove a debile Havle.

PETR KUŽVART

Myslím, že jsem nikdy nečetl tak výstižný text charakterizující současnost, než včera v Britských listech od Petra Kužvarta, který byl napsán 22. 10. 2012. Jelikož autor již dávno souhlasil, abych šířil jeho texty, tak jsem se rozhodl doslova jej ocitovat. Tady je:

PODSTATA NAŠEHO NYNĚJŠÍHO REÁLNÉHO KAPITALISMU MAFIÁNSKO-KORUPČNÍHO STŘIHU

     1. Co si musíme především uvědomit, je fakt, že stojíme proti ucelenému systému, který pro sebe, své lidi a své cíle funguje velmi dobře. Je to tak, i když to tak vlastně nemusí zvenku vypadat. Ve sdělovacích prostředcích jedna Jobova zvěst střídá jinou, jedna politicko-kriminální aféra další. A stále řeči o tom, co vše upadá, rozpadá se a selhává. Z veřejného obrazu naší každodennosti vyplývá rozčarování, zhnusení, zoufalá desiluze, pocit rozkladu a rozkradení snad všech možných veřejných statků, ano, přímo pocit marnosti a zmaru. Napadne nás proto logicky: to je přece nezbytné napravit! A hned se zahledíme na zástupy ochotných napravovatelů, kteří na nás z novin, billboardů, reklam, z webu a prostě odevšad hřímají své sliby, své bohulibé záměry, jak zatočí s korupcí, jak pomohou schopným, aby vynikli, jak zachrání stát a rozjedou ekonomiku, jak potlačí dluhy, jak na to jdou úplně nově, tentokrát už opravdu, ale opravdu účinně, že budeme koukat!

Nevěřme tomu! Asociální a zlodějský systém českého reálného kapitalismu korupčně-mafiánského střihu není vůbec v krizi, ale ve fázi svého dovršení, dosažení své organizační i funkční dokonalosti. Ještě je třeba rozkrást to, co zbylo po předchozím rabování: zdravotnictví, důchodové pojištění a také zdravotní pojištění a pár ojedinělých státních podniků či podílů ve strategických firmách (to všechno se dá ještě zpeněžit – pro stát nevýhodně, ale pro zlodějský systém přímo přepychově!). To se provede – a bude hotovo. Systém bude dovršen tak, že veřejný majetek bude rozkraden a budou nastavena pravidla trvale udržitelného vykořisťování oné většiny společnosti, jež nepatří k úzké privilegované mocenské vrstvičce superbohatých a stále bohatnoucích. A tak by to už mělo zůstat.

Součástí panujícího systému není jen rozfofrování národního majetku a jeho zašantročení, ale i nové třídní rozdělení společnosti, z toho zašantročení vzešlé. Jeho organickou součástí je systém rozkrádání velké části disponibilních veřejných zdrojů a krmení kriminálně-podnikatelsko-politického systému těmi ukradenými miliardami. Jeho nezbytnou součástí je také politické divadýlko hrané podle vyprázdněných a zprofanovaných pravidel formální masové partajní demokracie, jež je cudnou zástěrkou, zakrývající reálné rozhodovací procesy v zákulisí a legitimizující jejích výsledky.

To vše do sebe dobře zapadá a tvoří zvláštní systém zaměřený ne na odbourání deficitu veřejných rozpočtů, ne na zajištění prosperující ekonomiky, ale na ovládání všech veřejných zdrojů a na jejich rozdělování do správných kapes. Jde tedy o cizopasení mafiánských struktur na veřejných zdrojích státu, krajů, obcí, fondů EU i jiných mimorozpočtových veřejných prostředků. Projevuje se navenek velikášskými projekty za mnoho miliard, ze kterých lze snadno odklánět příslušná procenta, ba desítky procent do správných směrů. V době stamiliardových schodků státního rozpočtu a utlumeného reálného ekonomického růstu se v rámci tohoto systému nedivte nastartování „církevních restitucí“, představujících postupný převod mnoha desetimiliard ze státu na nejrůznější církevní společnosti a korporace, na které už budou mít dobré kontakty překupníci a spekulanti i celá povedená kriminálně-politická mafie. Velký majetek znamená velkou reálnou moc ve společnosti. O šetření a zodpovědné hospodaření tady nejde ani náhodou!

2. Soustava reálného kapitalismu u nás je fakticky tvořena třemi pilíři moci. Jde o ovládání zdrojů veřejných peněz (a k tomu celá rozsáhlá korupčně-zlodějská sféra s tím spojená), dále o privatizaci a outsourcing ziskových aktivit a majetků z veřejné sféry do těch správných rukou (ceny produktů jdou nahoru a bohatne se, zatímco veřejná sféra chudne a je dále odírána a omezována) a konečně je důležitým pilířem fakt, že politicko-mafiánské oligarchie na úrovni větších obcí, měst, městských částí či krajů ovládají reálně veškeré úřednictvo, vykonávající veřejnou správu, tedy i úředníky obcí a měst, kteří v tzv. „přenesené působnosti“ vykonávají státní správu, územní plánování a rozhodování o stavbách, s výrazným vlivem na využití území a rozmístění staveb a technologií i jiných zásahů v něm, ale i řadu dalších důležitých úředních agend.

Celé hospodářství je samozřejmě mnohem rozsáhlejší a pestřejší, nicméně tady jsou zdroje moci a obohacování oligarchií. Vedle toho existují velké segmenty výroby a obchodu přímo nenapojených na tyto pilíře, to ano, ale ty neurčují charakter celého uspořádání.

3. Pokud někdo tvrdí, že chce tento zlodějský systém napravovat v jeho samotném existujícím institucionálním a funkčním rámci a jeho vlastními nástroji, tak takovému zachránci nevěřte. Buď je úplný naivka – nebo to od počátku nemyslí vážně a jen se chce přidat k oné zločinecko-politické sešlosti, případně být mezi těmi, kdo nynější oligarchii vystřídá u moci a u erárního lizu v rámci střídání politických reprezentací.

Pokud se někdo zaklíná tím, že náprava je možná jen skrze nynější volební systém, tak mu věřte stejně málo. Tyto volební procedury jsou nastaveny na to, aby změnami v málo podstatných, pouze jevových jednotlivostech jistily celkovou neměnnost systému. Jejich úkolem je klamná hra na lidovládu a důsledné zajišťování stability stávajících pořádků v jejich nynější kvalitě. Jde o spolehlivou eliminaci nežádoucích odchylek a o přizpůsobení – zmetabolizování všech nových prvků tak, aby byly konformní součástí systému.

Pokud někdo chce systém mravně zdokonalovat v morálně fungující kapitalismus, tak mu taky nevěřte, protože žádný morální kapitalismus nikdy neexistoval a existovat nebude. Je to utopie. Kapitalismus má nemorálnost zapsánu hluboko ve svém historickém genomu. A jeho historické základy jsou postaveny na velmi mocné vrstvě kostí lidských bytostí, jež byly masově po staletí vražděny a v zájmu jeho zrodu a rozvoje.

Je třeba dát si pozor i na takové lidi, kteří se zaklínají heslem „liberální demokracie“. Pod tímto termínem nelze dnes nevidět právě politickou část, politický výraz onoho zlodějského systému. Velmi již vyžilou soustavu krachujících politických stran v masové demokracii. Jde o politické uspořádání už neschopné řešit aktuální problémy, neschopné čelit mocenské globalizaci, neschopné udržet sociální stát, neschopné vypořádat se s narůstajícími drtivými civilizačními problémy tohoto století.

4. Nynější systém má za úkol dokonale polarizovat bohatství mocných oligarchií, privatizací ohoblovat stát a veškerý veřejný sektor, přivlastnit si a spolehlivě kontrolovat všechny zdroje bohatství v zemi. Stát ať klidně krachuje. Ale pokud možno trvale, aby bylo vždy po ruce odůvodnění pro další asociální škrty a další kroky k likvidaci veřejných služeb. Ať si klidně společnost chudne, ať se celé vrstvy propadají dolů, do nouze a deklasují se. Ať se klidně rozevírá propast mezi deseti tisíci superbohatých a deseti miliony chudnoucích. „Reformy“ jsou v prvé řadě cesta systémových změn právě k tomuto cíli.

Když to nepůjde jinak, tak pod heslem boje proti terorismu či proti anarchii, proti asociálům a bezdomovcům, proti přistěhovalcům a gastarbeitrům, proti nepřizpůsobivým menšinám – a v zájmu zachování pořádku – bude odhozena formální demokracie ve prospěch oligarchické diktatury, „řízené demokracie“, nejrůznějších variant autoritářských či totalitních politických režimů všeobecné kontroly a útlaku.

5. Samozřejmě, že není nijakým osudovým předurčením neměnnost a nevyhnutelnost tohoto uspořádání. Dostatečně intenzívní a dobře připravenou protiaktivitou lze tento systém, tyto pořádky modifikovat nebo i odstranit. Je možné proti bezhlavé privatizaci postavit princip neziskovosti ve veřejném sektoru, v sociální péči, zdravotnictví, školství, ve vědě a základním výzkumu, kde reálný efekt musí být důležitější nežli momentální finanční výnosnost. Jde o oblasti zvláštních veřejných zájmů.

Je možno prosazovat zachování sociálních záchranných sítí a jejich zdokonalování. Velmi příznivě by mohly působit snahy o širší rozvoj družstevního podnikání, a to nejen pokud jde o výrobu a obchod, ale i družstevní záložny by mohly být alternativou k řádění finančního kapitálu. Může jít o zaměstnaneckou samosprávu, regionalizaci řady ekonomických aktivit.

Možností je řada, ale to podstatné je utnout ta nejodpornější chapadla oné oligarchické mafii, jež prohospodařuje společné prostředky a stahuje veřejné rozpočty do deficitu svým rabováním, kolikrát prostým drancování jako soldateska na dobytém území. Bude třeba prosadit dokonalejší kontrolní a represívní mechanismy a odetnout je od třídního zájmu oligarchie a mafií. Toho nelze dosáhnout v rámci daného pořádku a jemu konformními prostředky. Tady je zapotřebí politické akce.

Tohle může dokázat pouze revoluce.

Občanská a demokratická revoluce! O té příště.

Petr Kužvart 22.10.2012 http://www.blisty.cz/art/65660.html

FAŠIZACE VOLEB

Nemám nic proti tomu, když vlezanální televize, i třeba ta veřejnoprávní, v přímém přenosu ukazuje, jak prezident vhazuje svou volební obálku do urny. Ovšem je naprosto nepřijatelné, aby v bezprostředně následujícím „rozhovoru“ s ním, tedy ještě v průběhu voleb, odvysílala veřejnoprávní TV jeho soukromé „vyznání“, že, cituji: „…právě bez váhání vhodil hlas pro ODS…“, konec citace. Což je flagrantním porušením nejen jeho „nestranictví“, které sliboval před svým zvolením, ale dokonce porušením zákona. Propagování názoru politických elit je jedním z prvků fašizace. Ještě vyšším jejím stupněm je, když do předvolební propagandy zasahují politické celebrity, ba dokonce zaštitují svým jménem některého z kandidátů. Na Praze 8 se v druhém kole senátních voleb střetli Dolejš za KSČM a kandidátka za ODS. Hned první noc po volbách, se na Praze 8 vylepovaly billboardy podporující kandidátku ODS, což samozřejmě není trestuhodné. Sprosté je, že nepodporovaly pouze kandidátku, ale varovaly před komunistickým protikandidátem. Vrcholem sprostoty pak bylo, že byl na nich mimo jiné podepsán primátor Prahy, který do voleb v jednom z obvodů může hovořit pouze jako soukromá osoba a ne jako veřejný činitel, který zastupuje všechny občany svého volebního okruhu. Což je typickým rysem fašizace až totalitarizace politického prostoru.

JEŠTĚ JEDNOU O ZEMANOVI… A NEJENOM O NĚM

Zeman vedle svých velkohubých prohlášení i několika svými činy, včetně státnických, už stačil prokázat, že se řídí praxí preventivního předcházení rizikům, včetně užití preventivních válek. Lze přičíst jeho profesi údajného prognostika, že s obvyklou pýchou všech pseudoodborníků je přesvědčen, že dokáže budoucí rizika vždycky přesně vyhodnotit a tedy včas a především oprávněně zasáhnout proti, podle jeho názoru ovšem, nepochybnému budoucímu nebezpečí. Je to zvrácená teorie a ještě podlejší životní praxe, v případě politika fakticky zločin proti lidskosti, čti totální diskvalifikace. Především pak v mezinárodních vztazích, kde vždycky při preventivních válkách hynou v naprosté většině nevinní, ba i bezbranné děti, a to v tom největším možném počtu. Jsem osobně zastáncem toho názoru, že je zapotřebí vůči uživatelům, ba i pouhým propagátorům praxe preventivních válek užívat stejnou metodu. Naštěstí individuální, při které nebudou postihováni nevinní. Lidem Zemanova naturelu je proto bezpodmínečně nutné znemožňovat veřejné působení. Všemi možnými prostředky, což na tomto místě zdůrazňuji. To neznamená, že navrhuji jejich, v tomto jmenovitém případě jeho, fyzickou likvidaci, vždyť přece máme zákony zakazující i trest smrti, nadtož preventivní zabíjení, byť by bylo vrcholně prokázáno, že jde o jedinou možnost jak předejít větším budoucím škodám. Mezi námi řadovými občany, on ten zákaz trestu smrti si nejmocnější stejně prosadili proto, a jenom proto, že právě oni páchají ty největší zločiny, ať již prostřednictvím přímých vojenských agresí, či nejnověji vydáváním rozkazů k individuálním popravám bez soudu za pomocí kupříkladu bezpilotních letadélek. Takže by oni a jenom oni měli být odsuzováni k smrti, jak to naordinovali třeba Saddámu Husajnovi. Dávám k veřejné debatě, proč nepřistoupit k praxi individuální prevence znemožňování veřejné činnosti lidem s prokazatelně zločinnými předpoklady?! Nebylo kupříkladu pro lidstvo lepší zabít Hitlera už v době, kdy kandidoval na kancléře!? Jak jsem zdůraznil, dneska nemusí jít o zabití, stačí dostatečné „zinvalidnění“. V současnosti by se nemuselo provádět tak drasticky, jako kdysi, kdy se takovým nebezpečným osobám kupříkladu vytrhl jazyk. Dnes by stačila kupříkladu malá operace mozku, jež by způsobila například tak zřetelnou indispozici, že by veřejnost uznala nevhodnost osoby pro veřejné funkce. A nemuselo by to být hned například zdebilnění, či podobná duševní indisppzice, už také proto, že mezi politiky by se i takoví mohli ještě ztratit. Navrhovaná metoda by se mohla pro budoucno stát docela dobrou občanskou sebeobranou vůči moci. Jen pro ni vymyslet pravidla, dokonce tak zvaně demokratická, aby už jednou konečně měli opravdový strach mocní před bezmocnými, vládci před ovládanými.

ZEMAN POKRAČUJE VE VÁLEČNÉM ŠTVANÍ

Dne 15.10.12 SE v Hradci Králové konal galavečer v rámci Dnů pro Izrael. Ne náhodou se na něm sešli tři kandidáti na prezidenta. Miloš Zeman, Jan Fischer a Přemysl Sobotka. Přítomní novináři se samozřejmě zajímali o jejich názor na vztahy Íránu a Izraele. Zeman se podle iDnes opět projevil jako válečný zločinec, asi už byl zase pod parou. Podpořil totiž případný preventivní útok Izraele na Írán. Mimo jiné řekl: „Slova jsou krásná věc, ale někdy jsou daleko důležitější skutky. Evropská unie opakuje chybu appeasementu, usmiřovací taktiky, tehdy vůči Hitlerovi, dnes vůči islámským fundamentalistickým teroristům. Appeasement, a to souvisí s tím preventivním úderem, se dlouhodobě nikdy nevyplácí“. Jako vždycky velkohubě dodal něco v tom smyslu, že když bude mít Česko odvahu podporovat Izrael, zaplatí za to sice horšími vztahy se zeměmi, které na Izrael útočí, ale bude to správné řešení. Připomínám v té souvislosti, že Zeman v roce 2001 pomohl administrativě George Bushe při hledání důvodů pro válku proti Iráku, když během svého pobytu v USA hovořil o návštěvách teroristy Mohammada Atty v Praze. Později se ukázalo, že jeho slova byla nesmyslem jako památná aktovka dokumentů o korupci, kterou v televizním přenosu předával Havlovi. O rok později v rozhovoru pro izraelský deník Haarec zase nazval Jásira Arafata teroristou. Osobně zdůrazňuji, že Miloš Zeman jako předseda vlády zavlekl Českou republiku v roce 1999 do agrese proti bývalé Jugoslávii a nese spoluodpovědnost za lidské oběti a způsobené materiální škody. Mezinárodní skupina právníků potom M. Zemana zařadila na seznam odpovědných osob za tuto válku, které obvinila z porušování mezinárodního práva a mezinárodního válečného práva. Podnět ke stíhání před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii byl ovšem v souladu s celou činností a zaměřením onoho pseudotribunálu vítězů odmítnut. Spoluodpovědnost za zločin proti Jugoslávii je nejen pro mne, ale pro každého opravdového levicově smýšlejícího občana naprostou diskvalifikací Miloše Zemana na funkci českého prezidenta. Patří na hrad Mírov, jako jeho „krígskolega“ Klaus.

PAST NA LEVICI

Totální vítězství levice, fakticky ale spíše katastrofální propad pravice, by nemělo levicové strany ukolébat. Ozval se totiž již nejeden přesvědčený pravičák, že tentokrát záměrně volil levici, přesněji dokonce komunisty. Argumentuje při tom celkem správně, že krajské volby nic nezmění na politice současné vlády, protože neovlivní celostátní poměr politických sil. Vláda a především její poslanci nemají v žádném případě zájem na nových volbách, takže na svých místech ještě ty skoro dva roky vydrží. Tito chytrolínští vyčihováci považují svou volbu jako vzkaz celé pravici, aby se konečně zmátořila. Zároveň jedním dechem potvrzují, že v parlamentních volbách v žádném případě nebudou už levici volit. Konec konců tuto tezi částečně prověří druhé kolo senátních voleb. I když komunisté do něho postupují v mnoha případech, mám obavy, že druhé kolo senátních voleb bude jednoznačně pod heslem, všichni proti KSČM. Levice není v dobré pozici, pokud ovládá pouze kraje, zatímco pravice stát. Centrální moc kraje mnohdy doslova šikanuje, a když ne, tak je určitě nepodporuje. Takže levice měla a bude mít i nadále pod pravicovou knutou z vlády i Hradu pořád problémy. Vedle tohoto problému volební matematiky číhá v krajích pro každou stranu obrovské riziko korupce. V krajích se proinvestovávají obrovské prostředky a osobní vztahy mezi podnikateli a politiky jsou zde mnohem častější. V tak velkém počtu funkcionářů se vždycky najde nějaká ta černá ovce, z níž pak média, jednoznačně pravicová, vytřískají maximum za účelem protilevicové propagandy. Navíc se zdá, že pravice má na politických postech lidi činorodější, nápaditější a s větším „tahem“ za své zájmy, takže se dá předpokládat, že do parlamentních voleb ještě vymyslí nějaké to překvapení a možná že nejen jedno. To všechno dohromady vytváří pro levici příliš nebezpečné prostředí.

JEN DVAKRÁT O VOLBÁCH

Výsledek je v prvé řadě poslední výstrahou pro ČSSD. Čím dál tím více voličů ji nepovažuje za dostatečnou protiváhu polistopadových mocnářů. Proto ten rostoucí počet hlasů pro komunisty, což je pro mnohé poslední naděje, než se vzbouří. Za druhé opravdovým vítězem voleb je mlčící „ústavní většina“ – stále se zvětšující. Jde z toho až děs. Mám obavy, že ti všichni, nebo alespoň z velké části, čekají na nějakého charismatického populistu, za kterým pak slepě půjdou hlava nehlava. To by nebylo dobré.

ROLE TURECKA V SYRSKÉ OBČANSKÉ VÁLCE

Předesílám, že velice nerad píši o mezistátních problémech, protože ve velkém množství případů nemohu znát konkrétní situaci v konfliktním regionu dostatečně objektivně, pokud nemohu sledovat zpravodajství v jazycích všech zúčastněných. Nemluvě o tom, že v případě ostrých konfliktů všichni zúčastnění „lžou“. První zprávu o vyostření situace mezi Tureckem a Sýrií jsem zaznamenal až 3. října, kdy Turci oznámili světu útok na území Sýrie jako odvetu za ostřelování jejich území. Myslím si, že takový začátek konfliktů, až dokonce válek už přece dávno vyšel z módy, přesněji řečeno, už se dávno ví, že mu veřejnost nevěří. Pokud přece jenom Turci vypustili takové sdělení, bude za tím docela něco jiného. Turecko je členem NATO již od roku 1952, čili jenom tři roky od založení vojenského světovládného klubu. Z nejvyšších míst Aliance se už dlouho ozývá nejeden hlas, netající se tím, že má choutky vojensky zasáhnout do vnitřní situace Sýrie, samozřejmě na straně vzbouřenců, bojujících za „svobodu“ -, jak také jinak. Holt přece NATO bylo vždy ozbrojenou paží světových misionářů demokracie a svobody. Je jenom potřeba najít nějaký důvod k vojenské agresi. Nyní jsou k tomu doslova jedinečné podmínky. Občanská války proti Assádovi zuří doslova na hranici s Tureckem, takže „zatoulaných“ střel ,i,o Sýrii může být habaděj. Aby velení NATO mohlo vydat rozkaz na jakoukoliv vojenskou angažovanost ve prospěch „ochrany trpících nevinných civilistů“ před zběsilostí Assáda, může se dobře hodit i profláklá provokace. Zvláště když povstalci mají od samého počátku zájem o to, aby Západ Assáda odstranil. Už několikrát žádali dokonce OSN, aby vyhlásila nad Sýrií bezletovou zónu, čti hlídkování letadel NATO na celém území Sýrie a angažování se na straně povstalců. Syrská vláda nemá naprosto žádný zájem o napadení Turecka, či o jakékoliv rozšíření vnitrostátního konfliktu. Na Západě je ale dost světovládných chamtivců, kteří jsou pod rouškou bajek o svobodě schopni všeho.

KDY SE KONEČNĚ STANOU VOLBY NEPLATNÝMI?!!

Každý politik, který má po včera ukončených volbách odvahu tvrdit, že jeho strana či uskupení dosáhlo v krajských a senátních volbách úspěchu, je idiot, nebo grázl. Naopak. Při ubohé volební účasti něco víc jak třetiny občanů, by volby měly být vyhlášeny za neplatné. Docela mne zajímá, kdy v té posvátné demokracii, údajné to vládě lidu, budou konečně volby prohlášeny za neplatné. Teprve tehdy, když se ukáže, že volit přišli jenom kandidáti se svými rodinnými příslušníky?