CÍRKVI DO CHŘTÁNU, HUSITSKÉMU NÁRODU NA POSMĚCH

Sněmovna v pátek třináctého – července – tedy doslova aby naplnila svůj osud, schválila návrh koaliční vlády na velkodušný dar především římskokatolické církvi. Současná, náhodně zformovaná chunta církevních pohůnků nějak zapomněla na existenci „Božích bojovníků“, před kterými se po určitý čas třásla celá Říše římská národa Německého, slepovaná římskokatolickým klérem k ovládání tehdejšího abendlandského světa. Na obecný hněv lidu by ale, ve svém vlastním zájmu, neměla v žádném případě zapomínat právě jmenovaná církev, pyšná na to, že je svatá a věčná. Její hodnostáři, kteří ovládali Evropu skoro dvě tisíciletí a se světskou mocí se mnohá staletí dokonce přetahovali o absolutní moc, se asi ke svému zastaralému postavení chtějí, po dvousetletém násilném přerušení, znova dopracovat. Jenže teď už proti nim nestojí jenom hrstka Husitů, teď je v Evropě římskokatolíků menšina, v naší zemi dokonce docela mizivá. V mých očích má proto Primas Český před sebou jedinou dobrou cestu, chce-li uchovat svou církev a především její, alespoň dosavadní bohatství. Měl by poděkovat současné partě vládních usebranců a ten jejich velkorysý dar, navíc urvaný doslova od huby nejubožejším z ubohých našeho společenství, s díky odmítnout. Jednou se totiž může církev oním zločinně nabytým bohatstvím doslova udusit. Měla by líp jak kdokoliv jiný vědět, že nedobrovolné a odmítané přesuny majetku podněcují vždycky k revanši. Ať se svět vyvíjel jakkoliv, vždycky přišel čas, kdy docházelo k násilnému majetkovému vyrovnání, samozřejmě vždy od bohatých k chudým – a zase k tomu jednou neodvratně dojde, to je nezměnitelným zákonem dějin. Nemusím být renomovaným prognostikem, abych ve své mysli viděl drastické obrazy rabování kostelů, paláců kléru a plenění církevních pokladů, loupení zlata a dalšího bohatství. Jelikož jde často o umělecké předměty, bude jich věčná škoda coby nenahraditelných památek. Alespoň proto, aby jednou svět nepřišel o ony vzácnosti, měla by mít církevní vrchnost dostatek rozumu a předejít jeho zničení. Protože jediná skutečná pozemská spravedlnost, zloba tisíciletí utlačovaného lidu, bude jednou tou opravdovou spravedlností boží na Zemi a bude neúprosná. A podle mne by měla být konečně definitivní, jako ten církví prognózovaný, poslední soud.

CO NÁM TO VLASTNĚ „ŠLÁFNBERG“ SDĚLUJE?

Když se provalilo, že ministr a boss VV Bárta založil svou stranu jako soukromou firmu podnikající v politice, tak nám jeho vládní kolega, ministr zahraničí už tehdy řekl, že se nám všem upřímně diví. Vždyť Bárta přece nedělá nic jiného, než všichni ostatní vedoucí politici, jenže ti to tají. S ještě cyničtější otevřeností se nyní vyjádřil ke kauze Parkanové. Bez obalu řekl, že ministerstvo obrany je v každé zemi příspěvkovou organizací vládnoucích partají. Prý vždy a všude, jen se to nesmí přehánět. Ten žoviálně žijící, prostořeký, věčně pospávající strejda ví vždycky velice dobře, o čem hovoří. Je totiž v prvé řadě dědičným příslušníkem kasty, která řídí Evropu už mnohá století, možná dokonce až od doby Karla Velikého. A samozřejmě je i dneska příslušníkem gangu, který aspiruje na konečnou nadvládu nad celým světem.  Takový člověk v žádném případě nemůže mít v genech nic z myšlení a vědomí obyčejných lidí. Je celou svou přirozeností nadsamcem a predátorem ve všech směrech. Ne nadarmo ta jeho kasta měla kupříkladu po tisíc let dokonce právo první noci. Její nadřazenost nad světem byla vždycky vážně ohrožována pouze komplexním vzepětím prostého „lidu“. Od selských povstání před více jak pěti staletími, až po Velkou revoluci v Rusku, která začala v roce 1917. Proto když třída nadsdamců před dvěma dekádami ničila první pokus o státní moc lidu, měla se napozoru před tím, aby odkryla své karty. Vystrčila proto do popředí převratu na jedné straně darebáky a lháře a na druhé prostoduché naivky, jichž obojích je vždycky v každé době dostatek. Dneska se již cítí natolik pevně v sedle, že už své pravé přesvědčení nejenže nemusí skrývat, ale mohou se veškeré porobené veřejnosti dokonce cynicky vysmívat například tím, že jí otevřeně řeknou, jak ji ovládají, navíc za peníze, které jim napřed ukradli. Tuto dějinnou pravdu nám všem tedy ve skutečnosti sděluje Schvarzenberg, potomek rodu loupežníků, kteří své loupeže povýšili na zákon, dokonce „boží“, zprostředkovávaný lidu římskokatolickou církví.

LESSY, NEBO KALOUSEK? ZBYTEČNÁ OTÁZKA

Jestliže si někdo představuje, že Nečas odvolá Kalouska, tak je největším snílkem současných dějin ČR. A to dokonce i po Skokanově zveřejnění svého telefonického rozhovoru s Kalouskem. Za prvé proto, že v zemi vládne Kalousek se svou sešikovanou legií z TOP09 a nikoliv Nečas s kohortou zdivočelých barbarů z ODS. Za druhé proto, že pád Kalouska by znamenal konec této vlády a ono je pořád dostatečný počet poslanců, kteří to ve vlastním zájmu nedopustí. Hlasování o církevních restitucích to v pátek nezvratně potvrdilo. Za třetí proto, že Kalousek je ve stavu neustálé otravy minimálně alkoholem, ne-li zdrogován, takže je mimořádně nebezpečný, protože je nepředvídatelný. Za čtvrté proto, že Kalousek toho na mnoho lidí hodně ví, takže si před jeho nevypočitatelností není nikdo jistý. Za páté proto, že Kalousek již má tak zdevastovaný mozek, že nežije v reálném světě a své okolí tím vystavuje nátlaku, aby řešilo neexistující situace a tím nemělo dost času na potřebné. A v neposlední řadě, Lessy je z Moravy, není rodilým Pražákem a nechce se stát ani Pražanem, tedy sviní horší, než jsou ambiciózní Pražáci. Má to předem prohrané a nějaký detektor lži, kterým chce prokázat svou pravdomluvnost, z něho dělá v očích pražské supermafie spíše blbce.

PARKANOVOU VYDALI. A NIKDE ŽÁDNÉ HURÁ.

Bodejť by se někdo z věci znalých politiků opravdu radoval, že Parkanová je vydána k trestnímu řízení. Vždyť pokud by soud nakonec shledal, že spáchala trestný čin, tak nejméně všichni vládní činitelé polistopadových vlád a nejvyšší úředníci ministerstev jsou ve vysokém stupni ohrožení. Kalousek se ale přesto může klidně prezentovat jako bojovník za „nebojovnou“ Vlastu. Ví, že vláda rozhoduje ve sboru. Ne Parkanová, ale celá vláda rozhodla v konečné instanci. A stejně jako tomu bylo za nadvlády KSČ, při kolektivním rozhodování není nikdo konkrétní vinen. Při tom mám vážné podezření, že jako prvotní příklad postihu za osobní neodpovědnost vysokého politika, byl záměrně vybrán případ neobyčejně složitý a navíc polozakrytý vojenským tajemstvím. Jeho rozmotávání jednak bude trvat tak dlouho, až veřejnost o případ ztratí zájem a nebude ji iritovat, že skončí bezvýsledně. A za druhé budou všichni činitelé pracující ve sféře trestního řízení nakonec odrazeni od podobných spletitých případů obviňování. A to v konečném smyslu jde. Velice názorně veřejnosti předvést, že zavést institut osobní odpovědnosti ústavních činitelů fakticky nikdy nepůjde.

VĚZEŇOVO DILEMA SE OSVĚDČILO

Před několika dny bylo oznámeno, že podnikatelka Ivana Salačová, která je s poslancem Davidem Rathem a dalšími lidmi stíhána v kauze údajně zmanipulovaných zakázek ve Středočeském kraji, policistům při výpovědi částečně doznala vinu a chce tím získat postavení takzvané spolupracující obviněné. Když byl Rath a sedm dalších uvězněno, jednoznačně jsem napsal, že jediným důvodem vazby je ve vězení alespoň jednoho zlomit, který potopí Ratha. Salačová byla na konci června propuštěna domů, protože podle policie při výsleších spolupracovala. Od její firmy pocházelo oněch sedm milionů, které nesl v krabici Rath. Podlehla prý usvědčujícím odposlechům s šéfkou kladenské nemocnice Kateřinou Pancovou, která byla v kauze také obviněna. V odposleších se obě baví o penězích získaných předražením zakázky opravy zámku v Buštěhradu, které by měly být použity na volby. Čili de facto „vyprány“. V tak početné skupině se dalo na sto procent předvídat, že někdo z obviněných bude spolupracovat. Vždyť i v teorii her je hra typu vězňovo dilema, jakási hra s nenulovým součtem, založena na tom, že se každý snaží chovat především ve svůj prospěch, konkrétně si zajistit co nejmenší trestní sazbu. Policie tak už vyhrála druhé kolo. Prvním bylo udržení Ratha ve vazbě.

UŽVANĚNÝ KALOUSEK

Pro politiky, víc jak pro kohokoliv jiného platí, že si má dávat dobrý „pozor na hubu“. Pokud mluví, musí to mít v prvé řadě promyšlené a musí umět formulovat vždycky tak, aby v budoucnu i jeho úplně opačné tvrzení ho nediskvalifikovalo. Za druhé politik nejen nesmí ztratit glanc, ale především se nesmí nechat unést emocemi. Včera Kalousek porušil všechny tyto zásady. V rozčilení nad doporučením imunitního výboru, aby Parkanová byla vydána k trestnímu stíhání, mimo jiné řekl, cituji: „Mám vztek. Kriminalizuje se tu desetiletá praxe ministerstva financí a obviněním je poškozována politická strana, kterou jsem vydupal ze země“. Jenom v této jediné větě je hned několik důkazů o zločinném chování polistopadové politické věrchušky. V prvé řadě je potvrzeno, že nejméně deset let vlády nezodpovědně hospodařily. Za druhé Kalousek prozradil manipulaci s veřejným míněním při vzniku politických stran. Za třetí má Kalousek oprávněný vztek, že při zakládání truc strany vůči ODS, si asi v některých případech vybral špatně. A konečně potvrdil, že vznik TOP09 byl organizován a řízen jednou ze soupeřících vlivových klik. Kalousek ve zmíněném rozhovoru ještě řekl, že obvinění mohlo být účelové, cituji: „Tady zjevně není cílem, odsoudit, ale stíhat. U politika už samo stíhání je likvidace“, konec citace. Čímž na sebe mimo jiné prozradil, proč se tak vehementně kdysi dožadoval stíhání Grosse v jeho kauze s penězi na svůj byt a vůbec nebyl proti vydání Ratha k trestnímu stíhání.

SAŠA UHLOVÁ – ŠŤASTNÁ TO ŽENA

Ať už to myslela ironicky, či vážně, paní Uhlová do internetového deníku s názvem Deník Referendum v minulém týdnu napsala text s názvem „Dejte mi peníze, zachráním kapitalismus“. V něm deklaruje, že kapitalismus selhává, jelikož nabídka neví, po čem je poptávka. Šéfredaktor sice naznačuje, že autorka se zabývá selháváním kapitalismu pouze v jeho nejnižších patrech, ačkoliv dobře ví, že selhává i v patrech nejvyšších, kde se projevuje uzurpací moci. Alespoň podle šéfredaktora. Ani jeden z nich necharakterizuje kapitalismus v jeho nejděsivější formě, prostupující veškerá jeho „patra“. Tentýž den, kdy Uhlová publikovala svůj příspěvek, vyšla totiž v jiném deníku zpráva o tom, že babička někde na naší vesnici musela prodat svou zdravou ledvinu, aby odvrátila exekuci za dluh způsobený léčením své vnučky, neřešitelný díky tragické smrti jejích rodičů. Možná, že bych si už ve své otrlosti ani té zprávy nevšiml, ale ve stejné době jsem narazil na jinou, sdělující že v USA a nejen tam, se rozšiřuje prodej zdravých ledvin, jako jeden z důsledků životních těžkostí za současné krize. Jestliže jsem označoval už kapitalistické vykořisťování dělníků v prvotním jeho období v devatenáctém století za hyenismus, pak pro popisovaný jev sebemrzačení v současnosti mi chybí pojmenování. Pomůže mi ho někdo najít? No a paní Uhlová je v mých očích opravdu šťastnou ženou, že ji zmíněný jev neirituje natolik, aby psala především o něm.

ZEMŘEL KLASICKÝ SOCIÁLNÍ DEMOKRAT

Poslance evropského parlamentu Jiřího Havla, který včera zemřel, jsem osobně nepoznal. Byl ovšem v mých očích učebnicovým příkladem socdemokratické, politické klasiky. Na poměry v ČSSD byl nadprůměrným ekonomem, ba až národohospodářem a velice bystrým glosátorem a publicistou. Bohužel, jako příslušník ČSSD nedostával prakticky žádný prostor v českých médiích, včetně tak zvaných veřejnoprávních, u nichž to je dokonce povinností ze zákona. Nebýt internetu, tak bych jeho názory vůbec neznal. Zkusil si na půl roku i funkci ministra v Paroubkově vládě. Jsem přesvědčen, že před kotrmelci v ČR doslova utekl do Evropského parlamentu, jako někteří jiní, kupříkladu Ransdorf. I v EP představoval tradiční názory sociálního demokrata. Je to pro ČSSD poměrně znatelná ztráta, leč pro levici v ČR ani v Evropě prakticky žádná. Měl ovšem ještě nejméně dvacet let politického života před sebou. Našlápnuto měl totiž už správným směrem, takže se dalo i přepokládat, že by mohl nakonec být pro levici významným představitelem. Předpoklady k tomu měl, i když nebyl ani vzdáleně socialistou, jako kupříkladu Paroubek. Ovšem takové jako on mohl k socialismu přivést neustále bezohlednější neoliberální totalitarismus, jehož byl už v poslední době kategorickým a nesmlouvavým odpůrcem.

TOP MANAŽEŘI NA OBĚŤNÍM OLTÁŘI KRIZE

V Británii mají nebývalý skandál. Barclays Bank protizákonně manipulovala se základní úrokovou mírou tak, aby z toho měla finanční prospěch. Když se věc provalila, ihned rezignoval předseda správní rady a veřejným míněním byl k odstoupení za pár dnů donucen i generální ředitel. Samozřejmě, že neznám zákony Británie, abych mohl posoudit skutečnou hloubku „zločinného“ postupu banky, a ani mne to nezajímá. Na mediální zprávě mne upoutalo úplně něco jiného. Veřejným míněním vyštvaný ředitel, Bob Diamond, měl od roku 2006 do současnosti celkový příjem kolem sto milionů liber, bratru asi tři miliardy korun českých. Je to za rok půl miliardy, tedy dvakrát tolik, než měl Roman coby generální ředitel ČEZu v jednom svém „veleúspěšném“ roce. Jak se zdá, s nástupem celosvětové realizace neoliberální ideologie, ztrácí TOP manažeři ve své nenažranosti už veškerý ostych a nejen pouze smysl pro uměřenost. V šedesátých letech minulého století došlo v USA k jevu, který sociologové později označili za manažerskou revoluci. Podle mého soudu tato vrstva, představující špičku tak zvané obslužné elity, dosahuje svého zenitu. V dobách globální, už nejen finanční, ale i hospodářsko-sociální krize, pomalu, leč jistě na sebe stahuje hněv většiny obyvatelstva. Skuteční vládci globálních financí je proto veřejnosti rádi předhodí k likvidaci, aby si tak i nadále udrželi své zisky, které jsou i oproti příjmům TOP manažerů naprosto nepředstavitelně obrovské.

KALOUSKŮV BENZÍN NEHOŘÍ

Vyhazovem „Véček“ z koalice byla vytvořena šance na ukončení dvouletého seriálu vládních krizí. To by ovšem musela zaniknout v prvé řadě rivalita ODS a TOP09 o vedoucí pozici na pravé straně politického spektra. V momentě, kdy byl otevřen případ Parkanové, začalo se z uvedeného důvodu proto ihned odvíjet další kolo vládní krize. Ať již případ otevřel policejní vyšetřovatel sympatizující s ODS záměrně, nebo šlo skutečně o náhodu, vnímavý divák naší politické scény musel ihned pochopit, že se pro ODS naskýtá možnost pomsty za ProMoPro, které kolem Vondry živil v prvých měsících vládní koalice osobně sám ministr financí. Nyní přímo ohrožený Kalousek neudržel své emoce na uzdě a promptně obvinil policii i soud z mocenských ambicí a zaklínal se „odbornými“ expertízami, dokazujícími, že postup vlády v případě letadel CASA byl v naprostém pořádku. V té době ještě našel určitý souzvuk se svým premiérem, leč o dva dny později už narazil. Nepřímo Nečase kritizoval za poněkud zbrklé odvolání kolegy Pospíšila a hned nato telefonoval vyšetřovateli kauzy Parkanová. Což se v zaběhaných demokraciích skutečně nedělá, leč u nás se nepovažuje za nic mimořádného, jak prokecl pro televizi i předseda TOP09. Nečas ovšem využil „standardního“ pohledu na demokracii, Kalouskovo chování považuje za nepatřičné a prý bude žádat vysvětlení. Nepochybně se mu ho dostane. Docela dobře si to dovedu představit. „Nějak se z té invektivy na mou osobu snaž vybruslit, jinak tvá vláda padne“, řekne mu sebevědomě Kalousek. A má být proč sebevědomý. Jemu přece ani benzín nehoří.