Zpravodajka vládního návrhu zákona o snížení valorizace důchodů řekla při jeho obhajobě dvě obrovské pravdy. V první tvrdila, že penzisté, kteří prožili válku, se umí uskrovnit a v druhé, že pro život jsou důležitější duchovní hodnoty. Vezmu to krátce. Lidé, kteří prožili válku, opravdu se dokáží na bídu, ba až na hlad adaptovat, nejen se pouze uskrovňovat. Jenže o ty vůbec nejde, ti každým rokem končí. Jde o penzisty budoucí. A o nich tvrdím zodpovědně, že pokud přežije tento systém, už jejich děti, tedy kupříkladu současníci paní poslankyně, budou ve velké většině v penzi chudí, jejich děti, čili naši vnuci pak budou bědnými penzisty a jejich děti vůbec penzi ani mít nebudou. Pokud se samozřejmě nepostarají o zásadní změnu celého společenského řádu. S druhou pravdou je to ještě jednodušší. Doporučil jsem jmenované, aby na ten svůj žvást nezapomněla, až se bude jednat o církevních restitucích. Jmenovaná dáma prý se za svůj cynismus omluvila, ba dokonce i předseda jejího poslaneckého klubu. Obé považuji za vyloženou sprostotu. Nejde totiž vůbec o ty přitroublé řeči, ale o to, že celý klub podpořil vládní návrh snižování životního standard penzistů. Takže jejich omluvu vůbec, ale vůbec neberu.

Řeknu to hned na začátku. Naše Ústava má obrovskou chybu. I kdyby s vládou bylo nespokojeno devadesát devět procent veřejnosti, tak ji nelze odvolat, naopak. Může uspořádat cynický spektákl, v němž si svými vlastními poslanci odhlasuje důvěru. Takový akt ale není vůbec hlasováním o důvěře. Pokud vláda požádá o důvěru bez souvislosti s nějakým problematickým zákonem, pak v žádném případě nežádá o důvěru, nýbrž si jenom prověřuje loajalitu svých poslanců. A to není důvěra, ale spíše cosi podobného, jako korupční chování. Upozornil jsem na to předsedkyni Sněmovny a požádal ji, aby iniciovala v tom smyslu změnu Ústavy.

První stranou, která se v polistopadové politické praxi stala součástí parlamentu, aniž do něj byla zvolena, byla ČSSD. To když se podařili jejímu předsedovi, Jiřímu Horákovi, přetáhnout do sociální demokracie několik poslanců Federálního shromáždění (FS), kteří do něj byli zvoleni za Občanské fórum. V oněch volbách ČSSD kandidovala do FS, ale skončila pod hranicí zvolení. V současném volebním období se děje něco podobného. S tím rozdílem, že nově vzniklá strana vůbec do sněmovny nekandidovala. To se jenom sávající parlamentní strana Věci Veřejné sice veřejně, leč shora, čili nedemokraticky, rozštěpila na dva subjekty. Aby se odrodilci, původně jen platforma strany VV, odlišili, našli si nový název. Už název Věci Veřejné byl podvodný, a tak není divu, že název nové strany, tvořený zatím jen poslanci, ministry a jejich úředníky, je navíc cynickou lží. Dneska uveřejnila MFDnes glosu od k politické moci úslužného psavce, Martina Komárka. Dal jí velice sugestivní titulek, cituji: Co přinese LIDEM obyčejným lidem? konec citace. Kdo by očekával, že se pravicový škrabálek opravdu zamýšlel nad tím, jak se strana zrádkyně Peake zachová k lidu, ten by byl pěkně naivní. Z jeho glosy se veřejnost pouze dověděla, že přišla doba, kdy si strany dávají poetické názvy. Za vrchol tohoto trendu pak označil Chorvatskou stranu, která s názvem Kykyryký dokonce vyhrála volby. Holt Cimrman se zatoulal i tam. Jelikož nám Komárek nenapsal, co peakovci přinesou lidu, napíši to za něj. Zajistí další fungování zlotřilé vlády, bezohlednou aroganci politické moci vůči veškeré veřejnosti, bohatnutí superbohatých, zbídačování všech ostatních, šikanování nezaměstnaných, pohrdání opozicí i odboráři, ohrožování existence nejubožejších, zvýhodněnou zdravotní péči pro solventní a další nelidskosti. Z čehož jasně plyne, že název nové strany je nejen lživý, ale zapadá do celkového systému povýšenecky cynického výsměchu, předváděného současnou politickou mocí. Dobře ví, že jí nic nehrozí. Vojska NATO ji přece za všech okolností ochrání.

Moto:

Asi proto, že nejsem katolík, nevím přesně co to znamená, být primasem Českým. Měli jsme kdysi na vesnici také primasa, u nějž za kamnama stála basa&a dál to jistě znáte.

Pane Český mluvčí Vatikánského zástupce Vašeho Boha na Zemi.

Pane kardinále Dominiku Duko.

Teprve z médií a ze způsobů Vašeho chování jsem pochopil, že jste nejvyšším bossem všech katolíků u nás, čili jedné z mnoha u nás zaregistrovaných církví, třeba takovým, jakým jsem byl já kdysi bossem všech havířských odborářů.

Ze stejných zdrojů jsem získal informaci, že se dožadujete jakéhosi majetku, který prý byl kdysi soukromým vlastnictvím Vašich souvěrců. Nehodlám se přít, který majetek kdy patřil římskokatolické církvi u nás. Tvrdím však nezvratitelnou pravdu, že ten majetek byl z větší části nahromaděn v dobách absolutistické vlády feudálních panovníků a korunující je církve. Tedy v dobách církve spoluvládné. Zatímco jsme po revanšistickém puči okamžitě sebrali majetek do té doby spoluvládné politické straně, která si jej nahrabala za čtyřicet let, tak jinému totalitně vládnoucímu souručenství, které u nás hamounilo majetek dokonce celých tisíc let, ho nyní nejen vracíme, ale dokonce mu ještě přidáváme ze své zadlužené jsoucnosti obrovskou finanční částku.

Již před dvaceti lety jako poslanec FS jsem k problému restitucí církvím a šlechtě zaujal jednoznačné stanovisko. Prohlásil jsem, že jde o protiústavní akt. Nedělitelnou součástí naší Ústavy je totiž Listina základních práv (lidských) a svobod (občanských). Česká republika si tedy rozhodnutím zákonodárců dala do zakládacího dokumentu svého právního systému lidská práva a občanské svobody. Majetek, který se dostal do režimu restitucí, však byl jednoznačně naakumulován v dobách neexistence občanských svobod a doslova až hnusných metod porušování lidských práv. Takže se i Vy osobně snažíte do našeho právního řádu fakticky implantovat nekřesťanské zločiny proti lidskosti a popírání občanství.

Na internetu jsem se před několika dny dověděl, že odborářskou demonstraci z 21. 4. l.r. jste osočil z ohrožení demokracie ochlokracií a dokonce jste o ní hovořil jako o chování luzy. Nenašel jsem přesné znění Vašeho, určitě prohnaně prelátsky mlhavého veřejného vystoupení v rozhlase, ale nepochybuji, že lidé, kteří se na ně ozvali a které znám, ho pochopili správně.

Všiml jsem si, že jste se v disentu setkával delší čas s Havlem, pozdějším prezidentem. Z Vašich některých vystoupení jsem poznal, že jste, stejně jako on, propadl nekritickému sebehodnocení jakéhosi výjimečného elitáře. Z některých polistopadových Vašich veřejných vystoupení se linul doslova satanský puch elitářství, fundamentálního to rysu fašismu. Označením projevu vůle slušných lidí za jednání luzy jste pak definitivně prozradil, že jste věrným dědicem Pia XII., onoho učebnicového příkladu klerofašisty. V mých očích, aniž jste pedofil, jste tak typickým představitelem lumpenkleru, jak by o Vás nepochybně řekl velký český filosof Karel Kosík.

Žiji již skoro tři čtvrtiny století. Mám dokonce katolickou výchovu. Dvacet posledních let vlády KSČ jsem byl od ní šikanován, ač jsem nikdy nebyl prominentním, čtěte Západem propagovaným, nadtož dokonce honorovaným disidentem. Tvrdím s plnou odpovědností svého celoživotního vědění, že ty Vámi nenáviděné odbory kupříkladu, za necelá dvě století své existence udělaly pro nejprostší lid nesrovnatelně více, než veškerá ta Vaše církev za celá dvě tisíciletí. A také proto plně souhlasím s jedním svým Maďarským, zde žijícím přítelem, který jasně řekl, cituji: Nevím, proč bych měl dávat peníze katolické církvi, která i za nadvlády nomenklatury KSČ byla nejbohatší komunitou v této zemi, konec citace. Já osobně jsem se o jejím bohatství konkrétně přesvědčil kupříkladu v roce 1986 při náhodné návštěvě tehdejší diecéze v Litoměřicích, jejíž umělecké předměty schované v bankovních tresorech, byly již tehdy stomilionové ceny.

Amen.

Podle celoevropského statistického úřadu (Eurosat) jsme v nákladech na pracovníka devátí od konce. Na hodinu práce se v naší zemi vynakládá 10,5 Euro. Tato pozice sama o sobě není zas tak strašná, ale děsivé jsou rozdíly. Jak se zdá, sociální nůžky nejsou rozevřeny pouze mezi boháči a chudáky, mezi manažery a dělníky, mezi podnikateli a zaměstnanci, ale i mezi bohatými a chudými zeměmi. Belgie, Švédsko a Dánsko, první tři země pomyslného žebříčku, mají náklady na pracovní sílu kolem 39 Eur na hodinu. Další čtyři země mají přes 30, osm následujících od 29,7 (Finsko) po 20,1 (Británie). Celá EU pak průměrně 23,1, čili víc jak dvakrát tolik co my. Před námi je pak ještě Kypr (16,5), Slovinsko, Portugalsko a Mala s 11,9 Euro. Za námi jsou pak všechny země bývalého tábora socialismu. To jednoznačně vypovídá, kdo je chudým příbuzným v EU a mimo jiné i o tom, proč vlastně došlo k pádu socialismu. V zrcadle těchto faktů jsou všechna prohlášení našich politiků o tom, že si žijeme nad poměry, že jsme rozmařilí, či že jsme dokonce zadlužili stát, tou nejpodlejší lží. Odborářská aktivita by se tedy neměla vyžívat pouze v odporu vůči vládě, ale především proti podnikatelům. Zatímco se zdá, že nyní jdou bossové odborů proti vládě spolu s podnikateli. Pravdou ale je, že naši zaměstnanci jsou prakticky vzhledem ke své kvalifikaci, nejhůře placenými v EU, takže odboráři zaspali celou epochu.