Mocnáři minimálně celé Evropy haraší halapartnami. Jakby ne. Jeden z jejich supertřídy privilegovaných prominentů nejenže byl pohnán před soud, ale ten si ho dokonce, ve své zfanatizované nezávislosti, dovolil odsoudit. A hned na sedm let natvrdo. A za prkotinu, za zpackané smlouvy o dodávce plynu. Na sedm let do vězení totiž poslal kyjevský soud expremiérku Juliji Tymošenkovou, která se podle něj provinila překročením svých pravomocí při podpisu plynových smluv s Ruskem v lednu 2009. Papalášům se hroutí svět. Najednou jsou trestně odpovědní za své činy jako všichni ostatní občané, ne jako doposud pouze tím, že nejsou znovu zvoleni, či musí odejít s ostudou ze svých výnosných džobů. Ta prokletá vláda lidu. Nějak se v těch nových demokraciích vymyká kontrole tradiční vládnoucí vrstvy. Kam ten svět půjde, když budou ústavní činitelé, dosud všichni imunní vůči soudnímu postihu, stíháni za každou svou chybu jako řadoví občané? Dovede si třeba takový Klaus vůbec představit, na kolik staletí by byl skutečně nezávislým soudem odsouzen za svou správu národního majetku, když si jeho opatrování navíc svévolně přivlastnil? Za nedbalé hospodaření se svěřeným majetkem v milionech jsou sazby pro řadového občana od tří do patnácti let, jak ve které zemi. Za promrhané skoro dva biliony by bylo kolik let? dva tisíce?! A vůbec. Kolik by asi našich současných ústavních činitelů sedělo ve vězení, místo ve Sněmovně či v Senátu? Tu drzou vládu Ukrajiny je nutné zadupat do země, smést z povrchu Zeměkoule. Narušuje přece světovládu historicky nedotknutelné extratřídy. Naprosto bezohledně tu rovnost před zákonem bere vážně. To je nepřijatelný a velice nebezpečný příklad. Který blbec tu zem chtěl dokonce do EU?!!
Archiv pro měsíc: Říjen 2011
OPRÁVNĚNÝ DOTAZ
Abendlanďané, čili mocní tak zvané Západní kultury, pro mnohé dokonce samostatné civilizace, neustále kritizují Lukašenkův režim za nedodržování lidských práv, potlačování opozice, diktátorské manýry a jiné hanebnosti. Proto na něj vyvíjejí všestranný nátlak. V pondělí kupříkladu ministři zahraničí EU rozhodli o rozšíření sankcí proti Bělorusku a o prodloužení termínu jejich platnosti. V tentýž den nadnárodní, bůhví kým vydržovaná občanská iniciativa Amnesty International, vyzvala lid světa k odporu proti popravám v Bělorusku. Ministři zahraničí svým opatřením jenom dokazují, že jim vůbec nejde o lidská práva. Všichni přemýšlející lidé totiž již dlouho vědí, že sankce nikdy neškodili samotnému mocipánu, či diktátorovi, ale jen a jenom jeho lidu. A popravy, škoda mluvit. Vždyť i ta svatá církev katolická se jich dosud nezřekla. Lukašenkův režim je propagandou, řízenou z centrály CNN, prezentován pouze jako diktatura, či dokonce despocie. Mám proto otázku. Když je tomu tak, jak to že lidé odtud neemigrují?!! Zatím co ze Západem hýčkané Ukrajiny, alespoň za panování Januškevyče, utíkali ročně statisíce lidí alespoň za prací, z Běloruska prakticky nikdo. Takže jak to fakticky je v té zemi, která si svůj majetek nenechala uloupit v zločinné privatizaci a bezhlavě neotevřela své hospodářství okupantům svobodného trhu?
ZIMNÍK PRO MRTVÉHO
Vrchní soud včera zrušil předběžné opatření, kterým Městský soud v Praze na žádost ministerstva financí, zakázal odborářům stávku plánovanou na 13. června 2011. Opatření, alespoň podle vyjádření mluvčího soudu, nenaplňovalo patřičné náležitosti, čti, bylo tedy od samého počátku neplatné z formálních důvodů. Realitou ale je, že tato pokleslá iniciativa samotného ministra financí, splnila svůj účel. Řečeno lidově, nynější zjištění Vrchního soudu je odborářům platné, jak mrtvému zimník. Ukazuje to hned na několik závažných nedostatků našeho právního řádu. V prvé řadě to dokazuje, že institut předběžného opatření lze zneužívat. V tomto konkrétním případě ho zneužil jmenovitý ministr za pomoci příliš loajálního soudu, či soudce. Ústavní činitelé tím nedávají, jako obvykle dobrý příklad ostatním institucím správy, nadtož všem občanům. Já dokonce soudce podezřívám z úplatnosti a ministra financí z korupce. Za druhé je zřejmé, že samy soudy tento právní princip technicky nezvládají. Aby vyhověly standardnímu právu, měly by řízení v případech předběžného opatření vést operativně tak, aby nemohlo být jednou ze stran sporu zneužito. V tomto konkrétním případě mělo dojít k odvolacímu řízení u vyššího soudu okamžitě, tedy nejpozději do termínu stávky. Otázkou nyní je, co teď? Kauza se jako většina podobných u nás zamete pod koberec, nebo se z ní vyvodí jednak důsledky a jednak poučení? Poučení by měli vyvodit jak zákonodárci úpravou zákonů o procesním řádu, tak soudy o správě řízení v případě předběžných opatření. Odbory by nyní navíc měly podat žalobu na zneužití soudu a na náhradu škod, které jim vznikly. Nejdůležitější poučení by ale měly vyvodit sdělovací prostředky, které by občanům měly jasně sdělit, že vládní úředníci jsou neschopní, když neumí ani pro soud zpracovat formálně bezchybný návrh. Já se nakonec jenom ironicky ptám, kohopak asi Kalousek vyhodí ze svého úřadu, že ho tak zesměšnil?!
NA HAVLA SE TO NĚJAK SYPE
Pochlebovači sice s obvyklým análním lezectvím oslavovali před několika dny pětasedmdesátiny ikony listopadu 1989 v ČSSR, ale někteří jeho nejbližší se s ním naopak nemazlili. Chartista Wolf na něj nejen práskl, že Havel byl notorický alkoholik, ale rovněž že byl hýřivým disidentským šlechticem, parazitujícím na zahraniční pomoci a celkově lidskou hyenou. Jeho nynější milenka, skoro o třicet let mladší spisovatelka Obermannová, se víc jak ročním vztahem nezapomněla rovněž už veřejně pochlubit. Když se to tak vezme, má Havel smůlu že se dožil tak vysokého věku. Kdyby už byl po smrti, tak by byl světcem nové moci. Tak jej ale dohání skutečná pravda a ne ta vylhaná, kterou veřejnosti předváděl po 17. listopadu 1989. Pod maškarní maskou pravdy a lásky tehdy lhal obyvatelům země od prvních hodin politického převratu. Prozradil to na něj později mimo jiné i jeho velmi blízký komplic, když prohlásil, že Havel přece nemohl mluvit pravdu o našem budoucím vztahu k NATO. Jenže Havel nemluvil pravdu o ničem. Lhal, když tvrdil, že mu nejde o likvidaci socialismu, lhal, když nepřiznával, že chce kapitalismus, lhal o tom, že nebude nezaměstnaných a nebetyčně lhal, když tvrdil, že budou v zemi vyšší sociální jistoty, než byly za vlády KSČ. Lhal, protože to byl jeho celoživotní styl. Byl v tom přece kovaný. Lhal celý život svým přátelům a dokonce i své ženě. Jak je vidět, tak stejně i té současné. A jako každý, kdo lže, tak i krade, okrádal chartisty o peníze, které jim ze zahraničí byly poskytovány. Místo aby je posílal mnohdy nezaopatřeným rodinám uvězněných, tak je s partičkou kumpánů typu Landovský proflámoval. Už v roce 1991 jsem napsal, že měl dodržet svůj slib, že bude prezidentem pouze do prvních voleb. Navěky by zůstal zmíněnou ikonou oné doby, i když třeba jednou celá současná éra bude označována za pokus světové reakce o dějinný regres.
NEJLEPŠÍ LIDÉ NÁRODA PODLE NEČASE?
Při nedávném jednání sněmovny se Nečas nechal slyšet, že komunisté zabíjeli nejlepší příslušníky národa. Jako vždycky, antikomunističtí agitátoři si fakticky nevidí do huby. Místo faktů plácají nesmysly, motivované především snahou ukřičet oponenty, jako tomu bylo i v tomto konkrétním případě, v němž Nečas odpovídal na interpelaci poslance za KSČM. Podle seznamu, publikovaného ÚSTR na webu http://www.ustrcr.cz/cs/dokumentace-popravenych-politicke-duvody-48-89 , byli politicky motivovanými popravami po únoru 1948 do listopadu 1960 postihováni totiž převážně mladší příslušníci rodin dělníků, rolníků a drobných řemeslníků jen ve výjimečných případech inteligence, ovšem pouze obecního formátu. Mnozí z později popravených byli dokonce členy KSČ, ze které po únoru 1948 vystoupili a začali se angažovat proti ní. Dále byli mezi popravenými důstojníci původem z měšťanských rodin, prokazatelně podporující protikomunistické aktivity a v neposlední řadě kněží, kteří se rovněž zapojili do konspirací proti komunistické moci. Významnou část dokonce tvořili uprchlíci z naší země, kteří se vrátili jako agenti cizích mocností. Pokud šlo o výjimky, jako Horáková (jediná s akademickým titulem), Kalandra, Pika (generál) a několik dalších, tak jich bylo podstatně méně, než bylo popraveno vysokých funkcionářů samotné KSČ. Za zmínku možná také stojí, že byla popravena pouze jediná žena. Zideologizovaný historický úřad se zatím nedopočítal přesného počtu popravených z politických důvodů. Uvádí hned tři čísla od 227 do 262 popravených do 17. 11. 1960, kdy byl jako poslední na Pankráci z politických důvodů popraven Vladivoj Tomek. Podle seznamu, publikovaném na webu http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/policie/udv/popraveni/poprav/index.html , byla první exekuce motivovaná politicky provedena 4. 1. 1949, kdy byl popraven Ladislav Prieložný. Je pro ideologií zmutované historiky příznačné, že do svého seznamu osob popravených z politických důvodů za nadvlády KSČ nezařadili oněch 13 vysokých funkcionářů KSČ, popravených z procesů se Slánským a dalšími. Ti totiž skutečně patřili k dlouholeté politické elitě země, stejně jako zmíněná Horáková, Pika a Kalandra. Když mluvil Nečas o nejlepších lidech národa, měl na mysli oněch třináct, nebo jen ty tři? Ostatní totiž před svou popravou prokazatelně nepatřili k žádné elitě, jak konečně vyplývá i z vybraných životopisů, které jsou na prvně jmenovaném webu zatím publikovány.
TO TO UTEKLO
Prvního října 1991 byla oficiálně zahájena kuponová privatizace (KP), největší to hospodářský podvod vůči obyvatelům naší země, realizovaný politickou mocí v rámci všeobecného majetkového převratu po listopadu 1989, který pak byl jako celek nejrozsáhlejší loupeží v dějinách této země. Podvodnost kuponovky spočívala především v tom, že byla vedena s humbukem goebbelskovské propagandy coby zavádění thatcherovské utopie lidového kapitalismu, který byl již v té době praxí vyvrácen. Tvůrci tohoto podrazu vůči občanům, odkojeným socialistickou rovností a neznalým praktik kapitalistické rvačky o majetky, totiž už spolehlivě věděli, že konečným vlastníkem bývalého státního majetku, milostivě vládou určeného do KP, budou lidé s privilegovanými informacemi, kteří v konečné fázi vytvoří dokonce novou vrstvu budoucích vládců, investory. Dalším podvodem vůči občanům byla skutečnost, že majetek vydělený politickou mocí ke KP nepatřil mezi nejlukrativnější, nejvýkonnější a nejmodernější, spíše naopak. Třetím podvodem pak bylo, že nárok na přidělení majetku ve formě kuponové knížky měli po komunisticku všichni rovnou. Ti, kteří státní majetek vytvářeli celý svůj život i ti, kteří se na jeho tvorbě pro své mládí vůbec nepodíleli. A konečně největší podvod dokončili pak vládci popřevratové politické éry docela nedávno, když zákonem umožnili zmíněným investorům zbavit se i toho ubohého zbytku drobných akcionářů lidového kapitalismu, čti, legálně jim jejich majetek odebrat za minimální ceny. Nikdo se nikdy nedoví, jakou měl majetek, určený na KP fakticky cenu. Političtí potentáti, kteří sami sebe prohlásili za správce státního majetku, se ani nepokoušeli o nějakou inventuru majetku, který svým spoluobčanům násilím sebrali. Jednak to, podle mých znalostí, ani neuměli. Za druhé to mnohé, bez jakýchkoliv manažerských zkušeností, ani nenapadlo, že něco takového se při přebírání funkce má provést. Ti nejvychytralejší podvodníci pak inventarizaci neprovedli záměrně, protože už tehdy věděli, že mají záměr, jak nedávno řekl tlučhuba Ježek, nejen majetek promrhat, ale především oslabit ekonomickou sílu státu. V neposlední řadě pak také ze strachu, aby jim jednou opravdu spravedlivý a řádný Lidový soud nemohl vyčíslit skutečnou velikost jejich zpronevěry. Kojí se dodnes bláhovou nadějí, že budoucnost jejich chování už nikdy pravdivě neposoudí jako zločiny.
KONEČNÁ BILANCE KLAUSIÁDY
Tento blog mimo jiné čte člověk, kterému vadí, že neustále kritizuji Klause. Nejenom jemu, ale všem ostatním se stejným názorem bych chtěl sdělit, že Klause nekritizuji, nestojí mně totiž za námahu. Tvrdím jenom, že je to zločinec, který by v každé slušné zemi už nikdy nevyšel z vězení a v těch méně slušných by byl popraven. Toť vše. Stát podle liberálů, jejichž rétoriku Klaus po převratu veřejnosti vnucoval, prý je špatným vlastníkem. Proto se, aniž měl k tomu mandát, ujal coby samozvaný správce všeho bývalého státního majetku, vytvořeného převážně v dobách nadvlády KSČ. Podle mých znalostí tehdy Klaus o národohospodářství nevěděl vůbec nic. Proto se nebylo možné divit, že prosadil zesoukromničení onoho státního majetku, jednak cestou privatizace, ale i cestou revanše za znárodnění, nazývanou v politické novořeči postkomunistických vládců restitucemi. Prvním paradoxem této ekonomické operace bylo, že se Klaus a jeho nohsledi se sice necítili schopni řídit národní hospodářství, ale samolibě byli přesvědčeni o tom, že dokáží majetek nejen dobře prodat, ale dokonce získané finance výhodně investovat. Výsledek jejich činnosti je ale víc jak katastrofický. Stát po dokončení transformace, další to pojem z ekonomické novořeči současných pohlavárů, má dluh skoro jeden a půl bilionu korun českých. Právě tím všem občanům světa, nejen v ČR, polistopadoví vládci dokázali, že to ne stát, ale grázlové, kteří si jej samolibě přivlastnili, byli těmi špatnými hospodáři. Když pak nejdrzejší z nich, Kalousek, rozeslal občanům složenky k zaplacení částky 120 tisíc korun na uhrazení státního dluhu, tak americký ekonom George Mansfeld našim občanům vzkázal, ať každá z nás naopak požaduje po státu dva miliony, o které nás privatizací stát pod správou Klause, včetně Kalouska, okradl.
ANI ČLR NENÍ IMUNNÍ PROTI NACIONALISTICKÉ PÝŠE
Dne 1. 10. odstartovala nosná raketa Dlouhý pochod, která dopravila na oběžnou dráhu kolem Země první modul budoucí čínské vesmírné stanice Nebeský palác (Tchien-kung). Modul vážící osm tun s délkou 10,4 metru a šířkou 3,35 metru by měl na oběžné dráze Země setrvat dva roky a měl by se tam spojit s vesmírnou lodí Šen-čou 8, která odstartuje v listopadu a bude rovněž bez posádky. Modul bude obíhat ve výšce 350 kilometrů nad Zemí. Lety s lidskou posádkou k němu chce Čína zahájit v roce 2012.
OBAMŮV POSKOK
Kdo sleduje dlouholeté útoky Klause na EU a především na eurozónu, které již předpověděl brzký zánik, získává dojem, že Klaus považuje svrchovanost národního státu za jeho nejvyšší hodnotu, za jedinou skutečnou záruku svobody národa. I ten největší obdivovatel Klause se ovšem dneska dověděl, že Klaus jenom plní slib agenta prezidentů USA, ke kterému se dobrovolně zavázal v prvých dnech listopadu 1989, při své soukromé návštěvě na velvyslanectví USA v Praze. Důkazem je mimo jiné i poslední mezinárodní událost. Současný prezident zaoceánské mocnosti totiž odmítl v OSN podpořit přijetí Palestiny do této organizace sdružující všechny státy světa. Prý jde o jednostranný krok. Větší pitomost jsem z úst prezidenta USA o Palestině ještě neslyšel. Jak se zdá, už i Obamovi poradci současného prezidenta záměrně znemožňují, aby tím zamezili jeho opětné zvolení. To přece vidí každý normální smrtelník, že naopak stát Izrael víc jak šedesát let nedělá nic jiného, než jednostranné kroky. Jenže Klaus to nesmí vidět. Ve svém podřízeném postavení prezidenta z moci nadřazené velmoci proto jak cvičený papagaj odrecitoval na zasedání VS OSN Obamovu stupiditu a přičinlivě přidal, jako příklad, svůj velezrádný čin rozbití ČSFR. Splnil tím svou jedinou roli v mezinárodní politice, být poskokem prezidenta USA. Takže pane Hájek, jste na tom daleko hůř, než si myslíte. Vy nejste poskokem prezidenta, ale poskokem poskoka, čili poskokem na druhou.
OPTIMISTICKÁ PERSPEKTIVA
Vyvěsil jsem na svém blogu už 26.8. t.r. text s názvem Pesimistická perspektiva. Za necelý měsíc, jmenovitě 15. září, pak jeho pokračování s titulkem, Ještě pesimističtější perspektiva. Mezi tím jsem se dověděl, že prý všechna ta apokalyptická vidění budoucnosti lidstva jsou výsledkem ztráty sebevědomí levičáků, konkrétně sociálních demokratů. Pád Sovětského svazu a jeho bloku prý natolik zdiskreditoval hypotézu o nutnosti nadvlády politické moci nad ekonomikou, konkrétně teorie o ovládání národního hospodářství státem, že svedl intelektuály světa k nekritickému přijímání neoliberalismu. Především sociální demokraté najedenou ztratili nosnou ideu svého, víc jak stoletého konání a pomateně se vrhli na vymýšlení třetích cest. Novodobí liberálové ve svém svatém boji za svobodu, už za existence SSSR vypracovali teze absolutní svobody trhu, který měl zvítězit nad diktátorstvím státu. Podle jejich přesvědčení měl porazit i to, co si oni sami pro sebe nazvali komunismem. Ve svém počínání byli podpořeni především filosofy typu milenky obdivovatele nacistů Arendtové, která do světového diskursu přinesla nadbytečný pojem totalita. Nadbytečný proto, že dějiny už znaly takový politický režim pod názvem absolutismus. Současná realizace globální nadvlády trhu nad lidstvem pomalu, leč jistě, bohužel ukazuje, že trh osvobozený od politické nadvlády přestal být sluhou, ale stal se zlým pánem. Absolutním, leč nemocným pánem. Jeho protagonisté pak fakticky příslušníky jakési mafie nejvyšších politiků a nejbohatších finančníků. Intelektuální vyznavači nové doktríny a podle ní uskutečňované absolutní moci, hrají naprosto stejnou roli, jakou předváděli lokajové všech mocenských struktur v dějinách. Vezmu to tedy dál zkratkou. Sovětský svaz nikdy nebyl komunistickou zemí. Teoretikové neoliberalismu bojovali fakticky s přeludem, prakticky pouze se sociáldemokratismem, který vznikl jako revizionismus hypotéz opravdových komunistů. Podle mého přesvědčení sociální demokracie zemřela, ať tedy žije konečně opravdový komunismus. I když to bude možná ještě dlouho trvat&leč kdo ví, při dnešních bouřích v celém světě. Hlavně musí být ti skuteční komunisté důkladně připraveni, aby jim budoucí šanci zase neukradly kreatury podobné těm z listopadu 1989 v Československu.