VODA NA MLÝN EKOLOGICKÝCH AKTIVISTŮ

Nikdo ze soudných lidí určitě nepochyboval o tom, že havárie jaderné elektrárny po nedávném zemětřesení v Japonsku, zvedne doslova tsunami klábosení všech odpůrců jaderné energie. Nic proti tomu. Mne jenom zajímá, proč tito bojovníci se stejnou vehemencí nevystupují třeba vůči automobilismu, díky němuž zahyne ročně víc lidí za jeden každý rok, než jich zahynulo vinou JE za celou dobu jejich fungování. Že by jenom proto, že kvůli eventuální katastrofě musí lidé na mnoho generací opustit dosti velké teritorium? A spočítal někdo, jak velkou plochu lidé opustili výstavbou dálnic? A nebo, kolik neobyvatelných pouští vzniklo špatným hospodařením lidí na Zeměkouli? Dokonce by mne zajímalo, zda se někdo snažil vypočítat, kolik větrných elektráren dokáže zastavit proudění větrů, které je nevyhnutelně potřebné v mikroklimatických poměrech každého území. Přece tím, že vítr vykonává práci, ztrácí svou energii, až konečně zanikne. Stejně tak by mne zajímalo, zda se někdo pokoušel spočítat, kolik slunečních panelů je schopné poškodit klíma v daném regionu, protože sluneční paprsky, které jej dosud ohřívaly, se spotřebují a už nezahřívají půdu, ani vzduch. Už jednou by nám každý propagátor nějaké novinky měl říkat plnou verzi skutečnosti a ne jenom vychvalovat své zboží, jak pokleslý podomní obchodník.

VYVOLENÝ NÁROD

Zatímco Židé se ve své etnické pýše domnívají, že právě je si vyvolil bůh, aby mu pomohli ovládnout svět, skutečně vyvoleným národem jsou v mých očích Japonci. Od počátku svých dějů, trvajících už pět tisíc let, jsou zkoušeni přírodou víc, než kdokoliv jiný. Sídlí na pokraji nejhlubší oceánské propadliny světa a u jejich území se stýkají hranice tří tektonických desek, což je zdrojem těch nejkrutějších tragedií. Z toho důvodu žijí rovněž v okolí sedmi desítek stále činných sopek. Výsledkem je, že nejméně jednou za sto let jejich území je zasaženo katastrofální, zemětřesením, když těch menších je ročně bezpočet. Jelikož Japonsko je ostrovním státem, každé zemětřesení vytváří riziko vzniku obrovských přívalových vln, tsunami. Jelikož zem je poměrně hornatá, většina obyvatelstva vždycky žila a i nyní žije převážně na pobřeží, takže tsunami je pro ně nejkrutějším živlem. Navíc dosud nejméně předvídatelným. Výbuch sopky, i to zemětřesení se již dá předvídat s mnohem větší pravděpodobností, než právě tsunami, které, snad právě proto, zabíjí nejvíce lidí. Tak jako ta z minulého týdne. Zemětřesení, ač bylo největší za století, nepřineslo ani desetinu mrtvých oproti přívalvové vlně, která byla největší za posledních tisíc let. Geologové sice nedovedou vlnu předvídat, ale dlouho do minulosti dovedou ty největší dokumentovat. Podle jejich průzkumů ta před tisíci lety zasáhla až 4 kilometry do vnitrozemí. Ještě chudáci ani nevědí, jak hluboko se do pevniny vřítila ta letošní. Není divu, že takto po celá staletí zkoušený národ, má jiné charakterové vlastnosti, než ostatní. A vzhledem na to, že Země bude pro lidstvo světem stále nebezpečnějším, právě Japonci na to budou nejlépe připraveni, budou nejodolnější a mají tak největší šanci na přežití.

PENÍZE Z HORNICKÉ DŘINY NA PODPORU HAVLIÁNSTVÍ

Ve víkendových sdělovadlech se objevila informace, že Bakala slíbil financování rozjezdu prvního amerického think-tanku u nás. Jde jmenovitě o Aspen Institute (AI) známou to instituci v USA, působící mimo jiné v Německu, Rumunsku a dalších zemích. Pojem think tank pochází ze Spojených států z období druhé světové války. Nejvýstižněji ho definovala Diane Stone, která hovoří, cituji: &o nezávislém (obvykle soukromém) výzkumném ústavu zaměřeném na politiku, jehož součástí jsou badatelé zabývající se studiem určité oblasti politiky, nebo širšího spektra politických otázek a jehož smyslem je aktivně a různými způsoby vzdělávat veřejnost a radit politikům a rozhodujícím činitelům. Konec citace. Z té dlouhé definice je zřejmé, proč se v novodobé češtině neobjevuje jeho překlad, ale je v newspeeku publicistů a politiků užíván v originálním znění. Zmíněné vzdělávání veřejnosti lze totiž naprosto bez pochybování číst jako vědecky řízenou manipulaci s veřejností a rady politikům zase jako nejvlivnější lobby, vždyť je přece přímo vědecká, jako byla svého času marx-leninská ideologie, na jejímž šíření se živily tisíce vědců. Ale zpět k Bakalově iniciativě. Vnímavému čtenáři by možná stačilo, kdyby věděl, že ve správní radě AI je Madeleine Albrightová, kterou Havel svého času propagoval za prezidenta ČR. Je dobré k tomu ale přidat i další informace. Havlův dlouholetý sponzor Schwarzenberg se již léta sněžil o založení pobočky AI v Praze. Bakala financuje Havlovu knihovnu. Havlova kancelář nabídla své prostory k rozjezdu AI. Ty tři informace podle mne docela stačí, aby nikdo nepochyboval, že česká pobočka AI nebude ničím jiným, než mozkovým trastem Havliánů a bude financován, alespoň na počátku, z peněz havířů, kterým bylo zničeno zdraví za nadvlády KSČ. Neboť. Majetek, který svou dřinou za čtyřicet let vytvořili, jim gang tří ve složení Koláček, Przybyla, Otawa prachsprostě ukradl, aby ho celkem za nízký obolus prodal emigrantskému navrátilci Bakalovi, typickému to představiteli polistopadových rychlokvašených superboháčů. Takovou absurditu by si nikdy nevymyslel mozek kulisáka v ČSSR, který se naparoval, jaká to absurdní dramata umí napsat. 

ÚSTAVNÍ SOUD PEVNOU SOUČÁSTÍ ZÁKONODÁRNÉ DIKTATURY

Nejvyšší rada mudrců, mající v ČR dohled nad dodržováním nové globální ideologie, opět nezklamala. Pod hlavičkou Ústavního soudu totiž v ČR již celá dvě desetiletí funguje instituce neskrývané zákonodárné nadvlády jakési inkvizice nejnovější celosvětové církve – neoliberalismu. Zajišťuje tak v této zemi legislativní nadřazenost tohoto elitářské učení, protilidové praxe a globální moci několika tisíc celosvětově spekulujících finančních oligarchů. Dnes tedy rozhodlopo právu takto. Zákony, kterými antisociální vláda v tomto roce okrádá nejchudší lidi, nebyly sice přijaty podle Ústavy, ale zůstanou v platnosti až do konce roku. Aby mohly platit dále, musí je vláda propasírovat parlamentem znova. Čti, nemůže přece být ohrožen škrtící rozpočet vlády sociálního nečasu. Zatím co dosud všechny neústavní zákony byly zrušeny, nebo pozastavena jejich účinnost, ten, kterým se ožebračují nejpotřebnější a především neschopní odporu, zůstává v platnosti. Ústavní soud se tímto aktem již definitivně zařadil mezi nezpochybnitelné zločince tohoto režimu. Je jenom nutné si zapamatovat konkrétní jména, protože nikoliv systém bývá zločinný. Zločinní jsou vždycky pouze lidé, kteří zločinný systém uplatňují a nejvíce pak ti, kdo mu dodávají falešný punc právního řádu.

KALOUSEK MÁ JEŠTĚ POŘÁD DRÁPY NA OBRANĚ?

Včerejší nonsens a dnešní demonstrace síly, kterou předvedla vojenská policie v budově České televize, vnímám jako pokračování souboje mezi Kalouskem a Vondrou. Kalouskovo poměrně dlouhodobé působení na ministerstvu obrany v době velmi citlivé pro financování stran, muselo zákonitě zanechat nějaké kostlivce, které se Vondra rozhodl najít. Zatím byla šetřením minulosti pošpiněna Parkanová, když ji nedávno bezpečnostní výbor sněmovny, ze supertajného jednání, vyzval k odchodu ze všech funkcí. Jednání byl Vondra přítomen. Kalousek proto musí za každou cenu znemožnit Vondru. Když se mu to nepovedlo rozkrytím hochštaplerského plýtvání z období našeho předsednictví EU, které Vondra řídil, tak určitě hledá jiné cesty. Jednou by mohla být i diskreditace Vondry nějakým nesmyslným činem, který by provedli Kalouskovi věrní, kteří třeba mají podíl na jeho kostlivcích. I když by padli s Vondrou, Kalousek by je, při svých mafiánských konexích, jistě vrátil do hry. Přece v této vládě už nabídl lukrativní místa jiným šíbrům. Vzpomeňme kupříkladu Vladimíra Mlynáře, kterého zaměstnal jako svého poradce na ministerstvu ještě v době jeho soudního stíhání. Po volbách 2010 se zase ujal bývalého ministra obrany (a předtím náměstka tamtéž) Martina Bartáka. Jako experta na arbitráže si na ministerstvu ponechává Radka Šnábla, odsouzeného za podvodné chování. Jak je vidět Miroslavu Kalouskovi je jedno, co se o lidech povídá. Pro něj je podstatná jejich výkonnost v eventuelní podpoře jeho kariéry.

NEJVĚTŠÍ GRÁZL VE VLÁDĚ.

Kalousek včera zahájil nové kolo mediálního boje za prosazení svého nehumánního návrhu měnícího penzijní systém. Mám ale dojem, že tentokrát na to může doplatit. Oblažil totiž veřejnost zprávou, že má záznam z porady vedoucích tištěných médií, na níž se prý dohodli koordinovat tažení proti některým aspektům tak zvané důchodové reformy. Dneska ale vydal prohlášení, že si celou věc vymyslel, žádný dokument nevlastní, nýbrž má jenom kusé informace ze zmíněné porady a že chtěl pouze veřejnost upozornit na to že, cituji, &šéfredaktoři řady českých deníků se scházejí, aby koordinovali mohutnou mediální kampaň proti penzijní reformě, zejména pak proti sjednocování sazeb DPH, které by výrazně ovlivnilo zisk jejich vydavatelů, konec citace. Z toho plyne první nebezpečné poznání. V korupcí prolezlé ČR existuje politik, který přes své bonzáky kontroluje tisk, čímž je ohrožena svoboda tisku. Za druhé; existuje politik, který za svou pracovní metodu užívá mystifikaci, takže z demokratického politického systému dělá nedůvěryhodnou formu vládnutí. První otázkou, která každého hned napadne je: Kdy vlastně Kalousek mluví pravdu? A to nejen v tomto konkrétním případě. Ta se samozřejmě ihned objevila na většině webů, sledujících současné dění. Je na ni jediná, dlouhodobě ověřená, a bezvýhradně platná odpověď. Nikdy. Kalousek je největším grázlem polistopadové politické věrchušky a je si jenom přát, aby nyní konečně narazil. Síla médií je totiž nepřekonatelná. Ta, když to potřebují, dokáží z naprostého idiota udělat génia, z největšího darebáka zasloužilce, dokonce z vraha hrdinu a z každého politika to, čím skutečně je, zločince. Tentokrát si Kalousek vybral skutečně silného nepřítele. Nejen novináře, ale především vlastníky tisku, což je fakticky hlavní páka nadvlády globální finanční oligarchie, nejmocnější to síly světa. Největší grázl v současné vládě je už příliš dlouho příslušníkem polistopadové politické moci a tak asi pomalu ztrácí soudnost o svém skutečném vlivu.

UŽ ZASE HULÁKÁ NA BĚLEHRAD.

Havel pro mne nikdy, tedy ani jako disident, nebyl žádnou autoritou, nadtož morální. Svým životem to byl od samého počátku hochštapler, bohém, trvale podvádějící i svou partnerku a jako disident už manipulant velkého formátu i vůči svým krigskolegům. Když ještě Uhl o něm publikovával oslavné texty, napsal jsem mu, že Havel za veškerou svou slávu vděčí komunistům, protože jinak by se uchlastal, či dokonce ufetoval, takže Uhl od té doby se mnou již nikdy nenavázal kontakt. Jakmile se Havel stal prezidentem, byl pro mne absolutním nepřítelem, což zapříčinil hned jeho první státničící akt, vyhlášení prakticky všeobecné amnestie. Již to jsem považoval za politický zločin. Jako předseda havířských odborů jsem mu tehdy napsal, že činy politického naivky na trůně jsou někdy horší, než chování tyrana. Tehdy rovněž ve mně mimo jiné vykrystalizoval definitivní názor na trest smrti, který zastávám dodneška. Souhlasím sice s obecným zákazem trestu smrti, ale s jednou výjimkou. Absolutní trest by měl být užíván vůči státníkům, jejichž vinou zahyne velké množství lidí. Každý stát by si mohl určit přesnější definici. Kdyby se svět již dávno dohodl na kodifikování takového zločinu, mohl být Havel již dávno popraven. Stačila by k tomu možná zmíněná amnestie, ale určitě pak jeho volání po bombardování Bělehradu. Nedožil by se tak asi už onoho světoznámého vyzývání k napadení Iráku, spojované s nejparadoxnějším pojmem celého demokratického světa – humanitárním bombardováním. A samozřejmě ani k výzvě z posledního víkendu, v němž se dožaduje útoku na Líbyi. Je to tedy již potřetí, co kumpán jeho tibetské svatosti, vyzývá k vojenské agresi. V mých očích tedy jednoznačně válečný zločin, nehledě na to, že jde dokonce o protiústavní čin. Napovídá to mému podezření, že už definitivně propadal bludu, který stál na samém začátku jeho disidentství. Povyšuje již dávno své svědomí na projev nadlidské vyšší moci a tedy oprávněně nadřazené právnímu řádu světa. Vypracoval se ve zhoubné autosugesci, ne nepodobné Hitlerově přesvědčení o vyvolenci prozřetelnosti, až na démona. Kdybych věřil v katolický katechismus, byl by pro mne Havel jedinečným vtělením samého Satana. Svůdným jablkem opia pravdy a lásky žene lidstvo do vraždění a nenávisti. Amen.

STOLETÉ VÝROČÍ

Dnešní den by neměl mít složitý komentář. Nejbohatší země světa se již sto let pokouší o co největší sociální rovnost mezi ženami a muži. Výsledek je doslova tristní. Bylo dosaženo pouze jakési rovnosti před zákonem a nic víc. Budu proto cynický. Všichni ti aktivisté a aktivistky bojů za ženská práva za celých sto let ženám prakticky nikterak neprospěli. To musel přijít jakýsi biolog, konkrétně Gregory Pincus, který hormonální antikoncepcí ženy naprosto zásadně osvobodil od prvotního otroctví, do kterého je uvrhli muži, když zneužili ke své nadvládě samotné přírody. Jak poznamenávám, ženy zatím získaly svobodu pouze v této jediné, sice důležité, oblasti. Kolik staletí budou ještě čekat na další osvobozování? Zvláště když třeba v současném Rusku restaurace předkomunistické minulosti ženy natolik změnila, že prý, podle posledního průzkumu, celých 80 procent by se raději staralo pouze o rodinu a nechce být zaměstnaných.

HLUBINNÉ PROUDY ARABSKÝCH REVOLT

Obecný lid Egypta, Tunisu, Líbye a dalších zemí, povstal proti svým mocným z nejobvyklejšího důvodu, z bídy až hladu. A také své revolty jako dosud vždy skončí, když dostane najíst. Lidé islámského vyznání dlouho snášejí všemožné projevy mocenské nadvlády, od policejní šikany až po politickou despocii. Existence jejich dětí je totiž pro ně důležitější, než jakási lidská práva, občanské svobody, či dokonce demokracie a podobné bláhovosti Západu. S tím mocipáni Abendlandu po celou dobu své nadvlády nad tímto světem počítají a po celá desetiletí proto udržují v arabských státech vládce, kteří mají jednu jedinou vlastnost, jsou prozápadní. Což konkrétně znamená, že dodávají Západu co nejlacinější ropu a neodporují jeho podporu Izraele. To jsou rovněž dva hlavní důvody, proč Západ projevuje tak mediálně vypjatý zájem o současné dění v severní Africe. Od počátku finanční krize bylo jasné, že v chudých zemích kapitálová ruleta nakonec ohrozí samu existenci velké části obyvatelstva. Proto již od roku 2008 se ve většině z nich pohybují agenti USA, VB a některých dalších zemí, aby, až to bude zapotřebí, nasměrovali hněv davů prozápadním směrem. Konkrétně, aby jakoby z vůle údajné ulice nakonec byla nastolena vláda, která nikterak neomezí tok ropy na Západ a neohrozí Izrael. Všechny ostatní informace o dění v těchto dnech, jsou fakticky jenom klamáním veřejnosti, režírováním televizní inscenace pro globální diváky.

SVOBODA JE OPIUM MNOHÝCH LIDÍ

Marx kdysi prohlásil náboženství za opium lidstva. Jako každý bonmot i tento byl v prvé řadě bojovým heslem své konkrétní doby, které bylo zneužito nepřáteli vytržením z původního kontextu. Nikdo totiž neuváděl, že Marx napřed dokázal církvi, jak náboženskou víru zneužila k získání, ale především udržování, nadvlády nad lidstvem, než jí vmetl do tváře, že používá víry jako opia lidství. Především církev katolická po celá staletí v lidech pěstovala závislost na víře, jako na nějaké droze. Nesporně má právě proto Marx obrovské zásluhy na tom, že se lidstvo zbavilo nadvlády církví. Jenže, nezbavilo se bohužel závislosti na jiných drogách, které ho uvrhávají pod nadvládu nemnohých. Jednou z nich jezlaté tele s názvem svoboda. Její věrozvěstové vnucují vyznávání bezbřehé svobody zbytku člověčenstva jako víru v božstvo. Velice dobře totiž ví, že absolutní svoboda je především šancí na absolutní nadvládou nejschopnějších nad veškerým zbytkem. To je první rovina vnímání svobody jako opia lidstva, v níž byla víra v boha či v bohy pouze nahrazena vírou ve vlastní svobodu. Vrátím-li se nyní ke včerejšímu tématu o pohrdání Abendlanďanů zbytkem celého světa, pak jejich chování po celá dvě tisíciletí bylo jakýmsi zneužíváním božstva svobody. Liberálové, hlavní to nositelé svobodomyslné víry, jsou si sice vědomi, že jejich svoboda nesmí zasahovat do svobody jiných, protože by tím byla popřena, jenže nikdy za zmíněné dvě tisícovky let nebyli schopni přesně sdělit, jak poznávají hranice svobody těch jiných. Tak kupříkladu ve své neskonalé pýše absolutizace svobody, urazili víru muslimů karikováním proroka, jinými slovy vyznáváním svého boha ve formě svobody slova, ponížili boha muslimů. Svoboda zde zafungovala zase jako droga, která v lidech ničí zábrany, civilizační limity, kupříkladu vnímání prosté slušnosti. Tak funguje svoboda jako droga v druhé rovině. Neslušnost přece nelze vydávat za svobodu, takže neslušné chování je mimo jiné kupříkladu tou faktickou hranicí, za kterou již existuje svoboda jiných, za níž údajně skutečný vyznavač svobody už své jednání nesmí považovat za svobodné. Svoboda je tedy mnohem horší droga, než náboženství a působí hned ve dvou sférách. Je zneužívána mocnými k ovládání obrovské většiny, stejně jako tomu bylo s náboženskou vírou a navíc může být zneužívána každým absolutizací svobody omámeným jedincem, k poškozování kohokoliv jiného.