Teprve poslední Klausova obstrukce podpisu Lisabonské smlouvy ukázala samou podstatu jeho odporu. Vůbec mu totiž nejde o prolomení Benešových dekretů jako možné ohrožení suverenity ČR. Jakápak suverenita země, o jejíž veškeré ekonomice se stejně rozhoduje v cizině?! Vždyť našim občanům nepatří jediná banka, pojišťovna či jiná významná peněžní instituce. Nevlastníme ani jediné noviny, celoplošnou komerční televizní stanici, ale ani rozvod plynu, elektřiny, vody, kanalizace, či komunikační sítě. Všechny velké produkční podniky jsou rovněž v plném vlastnictví ciziny, nebo jsou cizinci alespoň jejich spoluvlastníky, takže odvádí většinu zisku za naše hranice. ČEZ je snad jedinou výjimkou, která ovšem jenom potvrzuje pravidlo a zůstává pouze otázkou, na jak dlouho, kterápak vláda bude potřebovat jeho prodejem sanovat své dluhy. Klaus ve své, prozatím poslední podmínce řekl jasně, že mu jde o suspendování některých ustanovení Listiny sociálních práv EU. Takže mu fakticky vadí na celé Unii to samé, co mu v ústavním pořádku ČR je proti mysli od samého počátku. Podle jeho vyjádření, starého již skoro dvacet let, je naše Ústava zaplevelena lidskými právy, která jsou zásadní brzdou svobodného obchodu, podnikání a konec konců veškeré svobody společenského života. Takže v podhoubí současné Klausovy stařecké tvrdohlavosti je jeho fundamentální antisocialismus. Životní nenávist elitáře ke všemu kolektivistickému, čili prakticky všelidovému.

Klausovu kartu s Benešovými dekrety, v procesu ratifikace Lisabonské smlouvy, považuji samozřejmě jen za ubožáckou obezličku tvrdohlavého staříka. Přesto si ale dovoluji připomenout všem, že vůdcem československé a později české transformace plánované ekonomiky na tržní, byl právě Klaus. A v jeho šokové terapii, která měla co nejrychleji vytvořit třídu boháčů, byla jednou ze základních cest právě široká restituce majetků, znárodněných kdysi fabrikantům, bankéřům, ale rovněž šlechtě a dokonce církvím, kterým jej vzal už císař pán. Pod komandem Klause se tak díky špatné legislativě (útěk před právníky) roztočilo nikdy nekončící kolo rádoby právnických kliček, dobývajících neustále na státu další a další, třeba i dávno neexistující majetek. Řekněme si to pěkně od plic. Co Klaus kdysi svou právní nekompetentností podělal, to by měla za něj po dvaceti letech napravit celá Evropa jakousi jím vynucovanou výjimkou?! Ani nápad. Evropa by opravdu měla ČR povolit výjimku. Ale pouze ze zákazu trestu smrti, alespoň na přechodnou dobu. A otevřít tak cestu k hrdelnímu potrestání tvůrců největší loupeže v dějinách. Zmizela by tím automaticky také poslední překážka k uvedení LS do života.

Česká filiálka vzdělávací společnosti se sídlem v Londýně (International Education Society) dostala nápad. Na jednom Pražském staveništi oblékla cikánské pomocné dělníky ze Slovenska do triček ve řvoucí žluté barvě s nápisem: Měl jsem se líp učit! To snad aby bílým dětem názorně ukázala, co je čeká, když se nebudou vzdělávat. Odporné. To není nějaká česká švejkovina, ba to už není ani rasismus, či xenofobie, to je čiročiré sprosťáctví dotýkající se samé podstaty lidské důstojnosti. Navíc jsou uráženi ti přizpůsobivější cikáni, kteří se snaží nebýt příživníky a vydělat si na své živobytí. Není vůbec žádnou omluvou, že pracovníky k tomu nikdo nenutil, pouze je údajně motivoval alkoholem a cigaretami. K události došlo před týdnem a do dneška se mi nedoneslo, že by se ozvaly organizace bojující za lidská práva na Kubě, či v Tibetu. Asi pod svá okna nevidí. A už vůbec jsem se nedověděl, že by některý státní zástupce nařídil policii vyšetřovat incident jako trestný čin.  

Nominace na letošní Nobelovu cenu míru začala loni v září a uzávěrka byla 1. února letošního roku. Tedy dva měsíce předtím, než byl Obama zvolen prezidentem USA a 12 dní po jeho inauguraci. Každému kritickému rozumu se proto neodbytně ohlašuje otázka, za co cenu vlastně dostal? Podle oficiálního výroku předsedy Nobelova výboru Thorbjorna Jaglanda za, cituji: &nastolení nového ovzduší v mezinárodních vztazích. Za vstřícnost k muslimskému světu. Za návrat významu mezinárodní diplomacii. A v neposlední řadě za vizi bezjaderného světa, konec citace. Tedy prakticky pouze za řeči, za prezentaci svého programu a doslova spíše osobních záměrů, či jen přesvědčení. Není mi jasné, jaké nové ovzduší vlastně nastolil, když považuje nadále USA za oprávněného světového hegemona. O vstřícnosti k muslimům už ani nemluvě, když nadále zintenzivňuje válku v Afghánistánu a svůj termín odchodu USArmády z Iráku odsunul na nedohledno. Rovněž v diplomacii nepředvedl nic nového, co by v ní již dávno nebylo. Jenom opustil stupidní Bushovu metodu nadřazování nároků USA nad mezinárodní právní řád. A bezjaderný svět?! Neznám v současnosti nebezpečnější utopii. Ve světě individuálního sobectví, v němž existují jedinci s tak velkým bohatstvím, že si jadernou zbraň mohou kdykoliv koupit, je bezjaderný svět největším ohrožením existence všeho lidstva. Pokud by neexistovaly silné státy, které za pomoci jaderných zbraní odrazují i nejbohatší zločince od možných útoků, pak by na planetě už dávno byly jaderné konflikty. Což znamená, že cenu dostal spíše jako půjčku. A já jsem hluboce přesvědčen o tom, že ji nikdy nebude schopen splatit, protože splnění uvedených cílů nezáleží jenom na něm. Reálnost mé dávné předpovědi se tak přibližuje. Jen atentát na něj by jej mohl zbavit povinnosti splatit tak významnou celosvětovou půjčku.

Ve včerejším textu jsem psal o Britských obchodech pro lepší lidi. Především tedy ty mohovitější. Že na Západě vždycky existovaly tak sociálně diferencované obchody, že do některých ani nevpustili občana, na němž prodavači na první pohled vycítili chudobu, to jsme my, žijící celý aktivní život v reálsocialismu, dobře věděli. Méně jsme ale věděli, že na Západě už existují i obchody určené naopak jenom chudákům. Je tomu například v Rakousku, kde funguje skupina obchodů s logem SOMA, čili sozialmarket. Několik desítek těchto prodejen základního spotřebního zboží, rozmístěných po celé zemi, prodává za ceny tvořící asi třetinu běžné. Nakupovat do nich mohou chodit ovšem jen členové. Členem se pak stane každý úředně chudý, čili s příjmem do 60ti procent celostátního průměru, v současnosti pod 800 eur měsíčně. Člen obdrží legitimaci a má nárok na určité druhy a množství zboží za měsíc. Řekněme to jinak. Jde o inovaci žebračenek, známých u nás již od první republiky. A takovou sociální diferenciaci jsme my, pamětníci, před dvaceti lety nechtěli. Dokud ale nebude nepamětníkům podivnou, pak mohou být všichni bohatci světa v klidu.

Ve velké Británii existuje obchodní síť supermarketů Waitrouse, mezi jejíž okřídlené slogany patří i takovýto: Jsme obchod pro lepší lidi. Oněmi lepšími lidmi prý jsou ti, kdo si jsou kupříkladu schopni koupit kvalitní potraviny za poctivé ceny, což je jiným sloganem firmy. Majitelé této podnikatelské skupiny před několika dny zrušili svou reklamu v Murdochově americké pravicové televizi Fox News. Což není nikterak udivující, pokud by nebylo udivujícím samotné zdůvodnění. Vedoucí Waitrouse se údajně doslova rozběsnili nad výrokem moderátora Glenna Becka, který ve vysílání Fox News řekl, že americký prezident Barack Obama je "rasista" s "hluboce zakořeněnou nenávistí k bílým lidem a bělošské kultuře". Osobně považuji slogan typu, jsme obchod pro lepší lidi za rasistický, za učebnicový příklad sociálního rasismu a nebojím se to říct, i bělošského rasismu. Považuji pak za vrchol drzosti, když sociální rasista napadá etnický rasismus a vnímám to jako obludný příklad britské stupidity. A pokud naši publicisté v komentářích o uvedené události prokázali necitlivost k sociálnímu rasismu, pak se tedy už vyrovnali s minulostí nadvlády KSČ, i když pouze stupidní formou.

Snaha ODS prosadit Vondru do funkce eurokomisaře za ČR, je hned dvojnásobnou stupiditou. V prvé řadě proto, že ODS je většinově proti současnému stylu realizování politiky EU. Jelikož ale na ní nedokáže reálně nic změnit, měli by její poslanci v Evropském parlamentu minimálně obstruovat, nebo dokonce z něho odejít. Stejně tak by měli všichni členové ODS v jakýchkoliv úřadech EU ze svých postů odejít. Jenže reprezentace ODS naopak, žádá, se svou obvyklou drzostí, aby její člen byl českým reprezentantem v evropské vládě. A na dovršení celé stupidnosti navrhují do této pozice Vondru, jednoho z nejagilnějších antievropanů a doslova vlezanálistu vládcům USA. Jde o absurditu podobnou takové, v níž by se Havel stal předsedou společnosti Česko-Ruského přátelství. Ač je naše politika, především v tomto roce, doslova plná stupidit, tak tato je v jejím žebříčku na velmi vysokém místě.

Svět, v němž existují jedinci, kteří mají bohatství – představované pro vlastní existenci nadbytečným množstvím peněz -, větší než celé dvě miliardy nejubožejších lidí planety, není dobrý. Musí být změněn. A to co nejdříve. PAMATUJTE. Čím totiž bude změněn později, tím to bude strašnější.     

Nedávný parlamentní boj o privatizaci letiště v Ruzyni opět ukázal, že privatizace je věcí ideologickou a ne ekonomickou. Neoliberální postulát o státu, coby špatném hospodáři pronikl do mozků určité skupiny českých politiků jako nějaký virus. Aby se ukončily nekonečné debaty kolem věčných privatizací, navrhuji zprivatizovat naprosto vše, včetně vlády našeho státu. Firmu, která by si koupila licenci na vládnutí, by mohl založit kupříkladu současný premiér, který podle některých politiků, ale i podle veřejného mínění, vede zemi mnohem lépe, než vlády politické. A cena za stát? Pro svou předluženost prakticky za symbolickou korunu, nebo bychom měli ještě všichni doplatit.   

Všichni, kdo popírají existenci třídního boje, by se měli zamyslet kupříkladu nad několika fakty ze sociálního střetu v USA mezi Obamovou demokratickou stranou a byznysem působícím ve zdravotnictví země. Fakta jsou totiž neúprosná. Mimo jiné říkají. Americké zdravotnictví je předražené, neefektivní a fakticky vylučuje 46 milionů Američanů ze zdravotní péče. Ještě nedávno měl Obamův návrh reformy zdravotnického systému podporu velké většiny veřejnosti. Proti jeho plánu však pracovalo koncem minulého měsíce už kolem 3 300 lobbyistů, to znamená šest na každého zákonodárce – a neustále se registrovali další. Podle agentury Bloomberg jejich počty již trojnásobně přesáhly počet registrovaných příslušníků lobby obranného průmyslu. Kampaň, která jen do konce června stála přes 260 milionů dolarů, už zahrnuje všech 10 největších lobbyistických firem v USA. Dalších 53 milionů bylo vynaloženo na reklamu. Larry McNeely z bostonské U.S. Public Interest Research Group upozorňuje, že šustění tolika dolarů už prostě přehlušilo hlas veřejnosti. Z toho jednoznačně rezultuje, že velký byznys nechce vpustit na trh levného státního konkurenta a je rozhodnut tomuto nebezpečí zabránit takřka za každou cenu. Nevede se tedy již debata o humanitě a demokracii, ale probíhá soupeření v oblasti moci a vlivu. A v této sféře byznys vyhrává na celé čáře. Bezmezná protiobamovská hysterie indikuje, jak mnoho je v sázce, a vidíme, že značný počet Demokratů v Kongresu se už začal obávat o obhajobu svých koryt financovanou z velké části právě farmaceutickými korporacemi a pojišťovnami. Kapitalismus zkrátka vítězí na celé čáře. Demokracie je ze hry. Jak je vidět, Marxovy výzvy proletáři všech zemí spojte se, se chopil naopak byznys. Jednak proto, že při své malé početnosti se dokáže mnohem efektivněji spolčit, ale především proto, že má v rukou veškerou moc, což jsou všechny nadbytečné finanční prostředky.