NEOVĚŘENÝ ROZHOVOR

Před několika dny navštívila Merkelová Rusko, aby si zlepšila tvář před domácími volbami. Sešla se s Putinem v Soči a hovořili spolu čtyři hodiny. Prý, mimo jiné došlo i k této konverzaci.

Merkelová: Ale Vladimíre, vždyť Vy jenom blafujete, nemůžete se postavit Americe, vaše rakety tam ani nedoletí.

Putin: Doletí, nedoletí, ale určitě doletí na americké základny v Německu. A jak to tak bývá, ne všechny trefí správný cíl, takže klidně několik z nich může zničit pár měst v Německu.

Při této části rozhovoru se Putin sklání, vytahuje z aktovky jakýsi svazek dokumentů a ptá se: „Je to Váš podpis“?

Blonďatá kancléřka nebývale zrudne a přikývne, že ano. Kamera najíždí na název dokumentu. Zní poněkud známě a tedy nenápaditě: „Barbarosaa 2“. Je v něm Rusko rozdělené na zóny, kde každá jedna je pod správou některé země NATO. Byl sestaven v roce 2003 a podepsán všemi představiteli zemí čtyřcípé hvězdy dokonce až v roce 2008. Pak se nesmíme divit, že Rusko se od té doby tak výrazně vyzbrojuje.

Nevím, co je z daného textu uveřejněného na síti pravdou. Ovšem vím, že právě v těchto dnech představitelé Ruska ohlásili světu, že vyhodnotili vojenskou aktivitu USA a dospěli k přesvědčení, že Spojené státy se připravují k prvotnímu jadernému útoku na Rusko. Představitelé USA, doufám jenom že zatím, tento Ruský poznatek nevyvrátili, takže v mých očích jde o nejhorší zprávu v dějinách lidstva. Je strašné vědět, že Rusko je přesvědčeno, že Američané vůči němu použijí jaderné zbraně jako první, tedy že se chystají na nový útok na Rusko, dokonce pod cynicky starým názvem, čili opakovanou, „Novou Barbarossu“.

CO NÁM STARÝ BLONDÝN S VELKOU HUBOU CUDNĚ ZAMLČEL

Imperátor nejsilnější vojenské říše před několik dny nařídil, aby jeho vojsko napadlo jiný stát. Svého lidu se na nic neptal, jenom mu to blahosklonně oznámil v projevu, ve kterém státu a světu, podle mého úsudku, některé důležité okolnosti zamlčel. Rozhodl jsem se proto jeho večerní projev k národu ze dne 5. apríla, podle svých zkušeností, doplnit. Text projevu je publikován normálním písmem, mé doplňky pak odlišně.

Mí drazí Američané,

v úterý syrský diktátor Bašár Asad podnikl strašný útok chemickými zbraněmi na nevinné civilisty. (Že jde o nevyvratitelnou pravda, mně osobně bylo sděleno samotným Bohem, jenž pověřil Spojené státy výkonem spravedlnosti na  celé planetě).  S použitím nervového plynu Asad zadusil životy bezmocných mužů, žen a dětí. Mnoho z nich zemřelo pomalou a brutální smrtí.

Při tomto barbarském útoku byla dokonce krutě zavražděna i krásná miminka. Žádné boží dítě by nemělo zažít takovou hrůzu. (S výjimkou dětí, které naše zbraně v současnosti zabíjí v Iráku, či Afghánistánu a v minulosti třeba ve Vietnamu, jak jistě vzpomínáte z fotografie, jež obletěla tehdy celý svět).

Dnes večer jsem nařídil cílený vojenský úder na leteckou základnu v Sýrii, odkud byl chemický útok podniknut. (Že odtud skutečně odstartovala letadla se sarinem sice nepotvrdil ani vzpomínaný Pánbůh, ale to jenom proto, že ve světě je tolik událostí, že se tím už nemohl zdržovat a já se ho v tom kalupu na to ani nezeptal). Je životně důležitým národním zájmem Spojených států zabránit šíření a používání smrtelných chemických zbraní a odradit od jejich šíření a používání. (A jelikož jde nyní o nezpochybnitelné nebezpečí z prodlení, cítím osobní povinnost zasáhnout okamžitě a nečekat až nějaká, byrokratismem zatížená, mezinárodní instituce, jako třeba OSN, Velké Americe milostivě schválí její žádost o akt výkonu správcovství nad planetou).

Není pochyb o tom, že Sýrie použila zakázané chemické zbraně, porušila své závazky plynoucí z úmluvy o chemických zbraních a ignorovala naléhání Rady bezpečnosti OSN. (My v Americe to přece musíme vědět, když naše CIA má všechnopod palcem).

Veškeré dřívější pokusy v uplynulých letech změnit Asadovo chování selhaly a selhaly velmi dramaticky. Výsledkem je, že se prohlubuje uprchlická krize a region je stále nestabilnější, což ohrožuje Spojené státy a jejich spojence. (Selhaly proto a jenom proto, že jsem jim nevelel já, nezpochybnitelný vykonavatel boží prozřetelnosti).

Dnes večer vyzývám všechny civilizované národy, aby se přidaly k našemu úsilí zastavit masakrování a krveprolévání v Sýrii a také terorismus všech druhů a typů. (Vyjma státního terorismu vůdcovské země světa, do jejíhož čela jsem byl před nedávnem zvolen).

Prosíme o boží moudrost v době, kdy čelíme velmi rozbouřenému světu. Modlíme se za životy zraněných a za duše těch, kteří zemřeli. A doufáme, že dokud Amerika bude hájit spravedlnost (Což znamená, že bude vždy tasit kolty první), pak mír a harmonie nakonec zvítězí.  (Tak k vám hovoříme MY, imperátor planety a okolního vesmíru).

Dobrou noc. A bůh žehnej Americe a celému světu. (A kdyby třeba i nežehnal, tak docela stačí, že já vám přeji dobrou noc).

Děkuji vám. (Především pak za to, že ti, co mne nenávidíte, jste mne dosud nezlikvidovali).

VŠEMOCNOST HEGEMONA

Podle tlampačů lokajů světovládců použilo 4.4 2017 Syrské vládní vojsko v provincii Idlib v městě Chán Šajchún proti svým nepřátelům chemické zbraně, konkrétně sarin. Už  6.4.2017 mají o celém incidentu známí světovládci jasno. Zavinil to osobně Asad, takže musí být proto popraven. Takové zprávy přináší okamžitě světové veřejnost sluhové rádoby globálního vládce slovy jeho ministra zahraničí a prezidenta. Tillerson, první z jmenovaných prohlašuje, že jsou zahájeny akce na likvidaci Asada. Druhý dokonce, že válka v Sýrii se dostává do nové fáze, protože do ní vstupují USA. Hlupák Trump už vydal rozkaz k útoku. Před chvílí o něm přinesla světová média upřesňující zprávu. Mluvčí ministra obrany USA uvedl, že v pátek, tedy teď v noci z torpédoborců ve Středozemním moři bylo odpáleno 50 až 60 raket s plochou dráhou letu typu Tomahawk na leteckou základnu v Sýrii. Válka tedy začala. Trump vyzval „civilizované národy, aby se připojily k USA ve snaze ukončit masakr a krveprolití v Sýrii“. Jím nařízenou agresi označil, jak je u zahajování všech válek ze strany Ameriky zvykem, za akci prováděnou „v životním, národním a bezpečnostním zájmu“ Spojených států. Jeho cílem je zabránit šíření a užívání chemických zbraní. O tom, že Sýrie použila zakázanou chemickou látku, Trump nemá pochyb, jak se svou velkohubostí prohlásil.

Tolik dosavadní fakta.

    Samozvaný zástupce boží na planetě za necelých 48 hodin, bez jakéhokoliv vyšetřování na místě činu nabyl skálopevného přesvědčení a v pýše své neomylnosti proto začal jednat.

Podle mých slov jenom dokázal světu, že všeobecné obavy o příčetnosti tohoto prezidenta státu dohledu až správcovství Zeměkoule, byly oprávněné. Trump je narcistní, proto velkohubý pomatenec a naprostý politický hlupák.

Při tom je všechno tak průhledné, že bez dlouhého přemýšlení každý musí poznat známý rukopis. Jenže to, co v současnosti začalo, už není pouhou, známou a obvyklou provokací z pera CIA. To je už akce projevu bezbřehé pýchy všemocného světovládce, za nějž se považují rozhodující síly v USA. Je teď už úplně jedno, zda sarin odpálili lidé z iniciativy CIA, Mosadu, či dokonce Turecka, protože jestli se Putin rozhodne nevzdat se výsledků svého rok a půl vynakládaného úsilí, už asi nikdy nikdo ani nebude schopen to zjistit. A o to světovládcům jde v prvé řadě.

Je naprostým nesmyslem, že by nyní, po sedmi letech válčení, navíc ve chvíli, kdy už má vládní armáda fakticky vítězství jisté, najednou užila chemické zbraně. To za prvé. Za druhé je víc jak nápadné, že je užila v místě, které je jenom několik desítek kilometrů východně a ani ne sto kilometrů jižně od hranic e s Tureckem, v onom koutečku Sýrie, který je doslova obklíčen Tureckem. A co je nejvíc nápadné, je celková blízkost Idlibu k pobřeží Středozemního moře, toho plivátka ovládaného plavidly USA. Námořníci USArmy mohou na Syrské základny střílet raketami toho nejkratšího doletu, třeba jenom mírně nad sto kilometrů.

I když tímto drzým vstupem USA do války v Sýrii Trump nepochybně provokuje Rusko, je to podle mého soudu ve skutečnosti akt zahajující válku USA proti Íránu, kterou Trump avizoval už v předvolební kampani. Jenže Írán není ani Irák, nadtož Afghánistán a už vůbec ne Libye. V Íránu má navíc, mimo jiné, své eminentní zájmy rovněž Čína. Světová válka, která začala jasně rozpadem SSSR, utvrdila se pak následným rozpadem Jugoslávie se zločinným  násilím NATO vůči Srbsku, je tedy stále víc a více nevyhnutelná, jak správně konstatoval nedávno velký znalec světové politiky, Oskar Krejčí.

BREXIT ANEB KDO JE VÍC – LID ČI VLÁDNOUCÍ ELITA?

Reakce mocných a jejich poskoků na zvolení Zemana, Trumpa a rovněž na výsledky hlasování o odchodu Velké Británie z EU, zveřejnily dosud dobře skrývaný politický jev. Jeho symptomy lze vyjádřit následovně. V prvé řadě se okamžitě po lidovém rozhodnutí vyrojily až militantní akce odporu těch, co ve volbách prohráli. S nebývalou energií se za druhé zaktivizovala média sloužící poraženým a vlastně celé vládnoucí moci. Za třetí pak žurnalisté, čti lokajští tlachalové,s vervou hodnou mnohem důležitějších problémů, bez skrupulí podporovali odpor proti vítězům formou doslovného honu na čarodějnice. Za čtvrté pak političtí komentátoři nepokrytě začali kritizovat politickou moc za to, že vůbec dopustila, aby prezidenta volili všichni občané, či o odchodu z EU rozhodoval „lid“. Celý proces pak za páté korunovali rádoby politologové, kteří dokonce začali formulovat jakési teorie o zastupitelské demokracii, v nichž je nepřípustné dát důležitá rozhodování do rukou lidu. Všechno mne to nechávalo chladným, protože v těch konkrétních projevech lokajů moci jsem neviděl nic kvalitativně nového. Zarazilo mne teprve nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu Velké Británie, kterým bylo doslova anulováno lidové hlasování o odchodu země ze svazku EU. Soud totiž rozhodl, že o „Breixtu“ musí hlasovat parlament. Ptám se tedy jasně, je ještě v zastupitelské demokracii suverénem lid, nebo nějaké instituce panské vrstvy?!!

Vždycky jsem tvrdil, že bývalá vrchnost povolila svým poddaným volební právo teprve tehdy, když měla vytvořeny fungující mechanismy, zajišťující nově vytvořené panské vrstvě zvolení takových osob, jež by spolehlivě reprezentovaly její moc. S rozvojem internetu se dlouho pilované prostředky volebních manipulací doslova zhroutily. A tak se začalo v kruzích mocných hovořit o jakýchsi rizicích demokracie. Provalilo se totiž naprosto zřetelně, že politický systém, který Západ vychvaloval skoro dvě století, není ničím jiným než technologií manipulací s veřejným míněním.

Řečičky „expertů“ o údajné nedokonalosti zastupitelské demokracie nejsou opravdu novým jevem. V dějinách šíření demokracie západního střihu po celém glóbu se několikrát stalo, že nevyhrály síly, zajišťující nadvládu mocných. Pak se vždy zorganizoval převrat a všechno bylo zase v „pořádku“. Chile toho bylo nejkřiklavějším příkladem, ale brzy po válce kupříkladu i Řecko, Írán a mnohé vojenské puče v zemích Jižní Ameriky. Odmítám proto tvrzení některých odborníků, že současné projevy odporu mocných proti výsledkům rozhodnutí lidu jsou novým politickým jevem. Nic takového. Jenom se veřejně provalilo, že zastupitelská demokracie byla od samého počátku konstruována jako podvod mocnářských elit na občanech.

RIZIKOVOST ETAPY „CHROMÉ KACHNY“

Doba od zvolení nového prezidenta USA, po jeho nástup do funkce, se stává rizikovým faktorem pro USA a s ohledem na jejich světovou roli, i pro celý svět. Nebylo tak samozřejmě vždycky, protože události se nehnaly časem tempem současnosti. Ještě horším rizikem pro vnitrostátní vývoj v USA, ale i pro jejich chování v globálním světě, představuje celé období, kdy odstupující prezident už fakticky nemá potřebný vliv, což obvykle začíná předvolební kampaní.

Obzvláště citelným se to vše stalo letos, kdy ve volbách, proti přání establishmentu, vyhrál kandidát „veřejnosti“. Vlivové síly neveřejné moci USA zahájily akce, které jsou vážným ohrožením země v období, kdy stávající prezident už není respektován a nový nemá oprávnění konat. Už v den vyhlášení výsledků hlasování vyšli do ulic „demokraté“ jediné správné volby. Jejich počínání se ještě možná dalo omlouvat živelným proudem zhrzených emocí. Ovšem jejich dlouhodobé trvání a znatelná organizovanost nakonec prokázaly, že šlo o dlouhodobě připravovanou aktivitu. Mediální sluhové hlubinné moci země začali prakticky okamžitě zpracovávat veřejnost. Neprodleně bylo zdůrazňováno, že Trump sice vyhrál, ale Clintonová získala celkově více hlasů. Dneska už se rozrostla převaha hlasů pro Clintonovou dokonce na celé dva miliony.

Hned nato následovaly dvě další „informace“. Jedna tvrdila, že do parlamentu byl předložen zákon na změnu volebního zákona, která opět měla implikovat jakousi neoprávněnost vítězství Trumpa. Druhá dokonce vyzývala volitele, aby porušili zvykové právo a nevolili Trumpa, ale Clintonovou. Od výsledku voleb neuplynulo ani čtrnáct dnů a veřejnost se dověděla, že v zákonodárném sboru se vytvořila dostatečně početná skupina jak z republikánů, tak demokratů, kteří nedovolí Trumpovi měnit nic v dosavadních směrech zahraniční politiky, především v nenávistném chování vůči Rusku.

Média spekulují, ba co víc, předkládají i další návody jak nedovolit, aby Trump byl prezidentem USA. Dokonce se neutajuje, že skončí jako Kennedy, pokud se postaví nejvlivnější mocenské struktuře v zemi. Konec konců tato alternativa zazněla z Pentagonu už dávno před volbami, když se hovořilo o možném vojenském puči. Osobně vůbec nepochybuji, že je již pečlivě, hned v několika variantách, propracováván impeachment. Demokracie má přece tolik vyrovnávacích pák a mocenských brzd, že ano?!

Jak jsem se zmínil, význam USA je celosvětový. Proto období omezení jejich akceschopnosti jevem „chromé kachny“, dává tak šanci jejím protihráčům. Je to opět dobře vidět při letošních volbách. Rusko se svými spojenci se jednoznačně rozhodlo vyřešit problém Sýrie ještě před nástupem Trumpa do funkce. Putin od umírněné rétoriky přešel k jednoznačnému útoku a před světovou veřejností to ani neutajuje. Ministerstvo obrany Ruska adekvátně tomu zmnožilo své prostředky v regionu, aby bylo skutečně dosaženo situace, kdy Trump bude už jenom svědkem a možná trpěným účastníkem, již rozhodnutého konfliktu. I proto zcela zákonitě světová veřejnost slyší ono zmíněné ryčení bezmocného senátu USA.

Aktivizuje se i měkká síla Číny. U toho, že její měna se stala součástí koše rezervních měn, dozajista nezůstane. Její investorské aktivity v Africe a Jižní Americe budou podstatně vylepšeny „obnovou“ dvou tras hedvábné stezky, což se posílí mírovým klidem v zemích Střední Asie a Blízkého Východu, na němž silově pracuje Rusko, svým bojem proti terorismu.

Kdoví, co všechno ještě se podaří odpůrcům Trumpa v samotných USA realizovat. Ovšem měli by si všichni dobře až velice dobře uvědomit, že Trump Ameriku nevyzývá k jednotě ze svého plezíru. Je víc politikem, než si všichni myslí a ví proto daleko líp než většina z establishmentu i jeho slouhů, co je pro USA dneska nezbytné.

ZAMYŠLENÍ NAD SUVERENITOU ZEMĚ

Celý týden jsem reflektoval volby v USA. Je to pro mne velice nezvyklé a proto s tím končím. Takže dnes už zase o něčem jiném. Existuje řada politiků a dalších veřejných činitelů, především v Evropě, kteří považují jakékoliv sdružování států do společných celků za ztrátu suverenity. Otázkou v prvé řadě je, kdo ztrácí suverenitu. V ideologii demokracie, základním to prvku hodnot Západu a tedy především Evropy, je jediným suverénem lid, takže by všem mělo jít o to, aby tento subjekt neztrácel svou suverenitu. Jenže on ji neztrácí, protože ji nikdy ani neměl. Považovat volby, navíc v dnešním světě v němž korporace dovedou zmanipulovat a když se to nepodaří, tak zfalšovat vše, za suverénní projev lidu je cynické. Pokud příslušníci mocenské elity a její poskoci tedy hořekují nad ztrátou suverenity, tak v praxi vždycky a bez výjimky jim jde jenom o to, že se musí o svou osobní moc podělit. V tomto případě kdysi naprosto suverénní národní elity s těmi nově se tvořícími – globalizačními. To je stěžejní problém současných bojů o moc. A nemyslím tím jenom moc formální, tedy osob viditelných, veřejných, leč i, a možná především, onu moc hlubinnou, moc neviditelnou, moc anonymních korporací, konkrétně jejích rozhodujících vlastníků.

Tento úvodní odstavec předesílám před krátkou úvahou o jednom problému současného Ruska. Mnoho let v zemi sílí aktivita „Národně osvobozovacích hnutí“, čtěme patriotů Ruska. Těm se nikdy nelíbilo, že už za Gorbačeva začal proces nadřazování norem mezinárodního práva nad právo Ruska. Za Jelcina dospěl tento proces do stavu, ve kterém se ruští patrioti rozhodli k ráznému odvetnému kroku. Žádají změnu Ruské Ústavy. Považují takový čin za začátek dlouhodobého úsilí ruského národního obrození. Mají pravdu, když tvrdí, že nadřazování mezinárodního práva nad právo země způsobuje ztrátu suverenity Ruska. Rusko je natolik velká a hlavně na přírodní zdroje tak bohatá zem, že podřízení mezinárodnímu právu může pro ni znamenat ztrátu kontroly nejen nad svými zdroji, ale dokonce nad částmi svého území. V dnešním světě zdivočelé honby za ziskem by se totiž lehce mohlo stát, že by se anonymní, nadnárodní korporace staly vlastníky velkých částí území Ruské federace. Z toho hlediska je opravu nutné vytvořit základní právní normu, která nic podobného nedovolí. Nyní má k takovému činu vládní moc Ruska jedinečnou příležitost. Putinova strana získala totiž v obou komorách parlamentu ústavní většinu. Putin má jedinečnou šanci zajistit na dlouhou dobu své zemi postavení adekvátní skutečné síle Ruska. Pokud vládě v takové snaze pomůže dokonce velmi vlivné občanské sdružení ruských nacionalistů, je vysoká šance na uskutečnění cílů, zajišťujících co nejsvobodnější Rusko v celé globalizační módě. Ono totiž vůbec nejde o módu. Jde o dlouho připravovaný, velice úspěšně po víc jak půl století utajovaný, plán třídy superboháčů na podrobení si světa, na vytvoření nové vrchnosti, na vznik celoplanetární panské třídy.

RUSKO V SÝRII PROHRÁVÁ.

Pokud je součástí současného válčení i informační válka se všemi fintami propagandy, pak Rusko se v Sýrii dostalo pod silný tlak. Američanům se povedlo, svým podrazem s příměřím, dokonale vyšachovat Rusko a převzít naprostou iniciativu nejen před světovou veřejností, ale bohužel i před rozhodujícími celosvětovými institucemi. Rusové se svými spojenci sice tvrdí, že USA od samého počátku neměly v úmyslu příměří dodržovat, ale naopak ho zneužít. Pokud tomu tak opravdu je, pak se divím, že na jednání o příměří vůbec přistoupili. Je totiž zásadní chybou, když vítězící strana souhlasí s příměřím, které vždycky prohrávající využije ke zformování, přesunům a vůbec k oddechu, nebo dokonce k nenadálým útokům. Právě to poslední provedla vojska Americké koalice, když napadla, dokonce ve spolupráci s teroristy ISIL, syrské vládní vojáky, aby tak umožnili teroristům zaútočit. Aby Američané odvedli pozornost světové veřejnosti od svého zlovolného činu, tak zajistili další podraz. Nechali zničit humanitární konvoj a z toho barbarství obvinili Rusko a Sýrii. Za svůj zlovolný čin se Asadovi omluvili, čímž z toho, pro své světové mediální slouhy, udělali uzavřenou záležitost. O to víc tito jejich propagandisté před světem rozvíjeli problém zničení konvoje, čímž dostali Rusko do obrané pozice, která je v propagačním souboji vždycky těžší. Rusku se povedlo nakonec problém konvoje jen těžce se ztrátami prestiže ustát.

Jenže se zapletlo do dalšího, mnohem složitějšího propagandistického boje. Na podrazácký útok muselo Rusko nějak reagovat, protože jinak by Americká koalice a ISIL získali dojem, že si Rusové, ze strachu z velkého konfliktu, nechají líbit mnohé a možná ještě víc. Už 23. 9. se ve světových informacích objevila zpráva, že Rusové zabili v oblasti Aleppa několik desítek důstojníků převážně z Izraele a zbytku aliance. Udivilo mne, že zprávu nikdo nepotvrdil, ani nedementoval a především, že se z USA neozval propagandistický řev. Ukázalo se totiž později, že tito lidé řídili v Allepu boje teroristů, což Izrael, ani nikdo jiný nemohl přiznat. Bohužel mlčeli i Rusové, jejichž rozvědka velice důkladně zjistila bunkry návodčích a zničila je řízenými střelami odpálenými z lodí na Středozemním moři. Mediální ticho však bylo nebezpečným klidem před bouří. Trvalo jen několik dnů dalších bojů v Allepu, aby koalice nasbírala dost „důkazů“, že Rusové a jejich spojenci bombardují nemocnice a další objekty a způsobují v Allepu obrovské civilní ztráty. Nikdy se samozřejmě neobjevila ani zmínka o konkrétním útoku na bunkry důstojníků. Teprve nyní se vzpamatovala ruská propaganda a světu svůj čin oznámila. Tragicky pozdě, protože tím jakoby potvrdila, že při tom zabila civilisty, zničila dokonce dvě nemocnice a tak dál. Světové mínění se rozhořelo protiruskou záští. Dokonce i VS OSN začalo probírat Ruskou agresivitu. Nezapomněl samozřejmě proti Rusku vystoupit sám generální tajemník. Pentagon vyhrabal snůšku dalších civilních ztrát, které připsal Rusku. Podezřele v tutéž dobu Nizozemská vyšetřující komise zveřejnila „nesporné“ důkazy o tom, že Rusko má minimálně podíl na víc jak rok starém sestřelení malajského letadla nad Ukrajinou. Americké propagandě stačilo ani ne týden na to, aby svou prohru na bojišti změnilo ve výhru ve světovém veřejném mínění. Ukazuje se, že informační válka je dneska nejen součástí každého konfliktu, ale může jej zásadním způsobem ovlivnit a možná i rozhodnout. V každém případě proti veřejnému mínění se těžko bojuje a získat ho opět na svou stranu bude teď pro Rusko a jeho spojence velice obtížné a nepochybně zdlouhavé. Sice se ve vojenské teorii odmítá pojem hybridní válka, ale v mých očích to o čem píši, je její ukázkový příklad. Doslova skvělá synchronizace mediálních útoků na široké frontě dostala Rusko do jasné defenzivy.

Protiruská atmosféra kvůli Sýrii spolehlivě zachvátila svět. Nejsem sám a zdaleka ne první, kdo již léta tvrdí, že všechny válečné konflikty, v jejichž začátcích mají prsty Spojené státy Severoamerické, mají původ v provokacích ze strany USA, ať už zorganizovaných Pentagonem, či CIA. Není tomu jinak ani v současné situaci v Sýrii. Rusové se opět dopustili fatálních chyb. Jednak že vůbec přistoupili, nebo dokonce navrhli a prosadili, příměří v Sýrii. A ještě větší tím, že světu ihned neoznámili svůj útok na bunkry důstojníků, čímž dokonce dávají koaliční propagandě šanci ve vhodné pro ni chvíli prohlásit, že to není pravda.

     Američané přistoupili k dohodám o příměří pouze ze svých vnitřních – předvolebních – důvodů. I proto je odmítli zveřejnit. Trump převzal rotiž iniciativu a oznámil, že vstoupí do spojenectví s Putinem a společně s Ruskem zlikviduje Islámský stát. A tak volební týmy Obamy a Clintonové musely ukázat, že zatímco Trump jenom hovoří, ony se již s Ruskem dohodly. A to je ten důvod, proč USA dohody podepsaly a v žádném případě nedovolily zveřejnit. Podepsaly totiž závazky, které nikdy nehodlaly, ba s ohledem na své spojení s ISIL, ani nemohly nikdy splnit. Zásadní ovlivnění světového veřejného mínění, které se jim skvěle povedlo, dá navíc, po případném vítězství Hitlari, šanci Pentagonu zintenzivnit vojenskou konfrontaci s Ruskem.

PO VÍKENDOVÉM SJEZDU BY UŽ KONEČNĚ MĚLI FILIPOVCI ODHODIT ŠKRABOŠKU KSČM

Dneska jsem sice chtěl psát o něčem jiném, ale na webu http://outsidermedia.cz/smrt-zatim-jenom-klinicka-nebo-uz-definitivni/ jsem našel text ze dne 16. 5. 2016, který mi promlouval z duše. Proto si jej tady celý otiskuji:

SMRT ZATÍM JENOM KLINICKÁ, NEBO UŽ DEFINITIVNÍ?

Na víkendovém sjezdu hrobařů Komunistické strany Čech a Moravy, komunistické už spíše jen podle názvu a řečí, než podle činů, bylo již zcela nezastřeně potvrzeno, že komunistická strana umřela společně s Mílou Ransdorfem. On byl komunista celou svou osobností a poslední, který měl ještě odvahu se rvát. On chtěl, aby strana dělala čest svému jménu a proto ho jeho „soudruzi“ , kteří si stranu chtěli pro sebe zprivatizovat beze zbytku, pomohli ve spolupráci s „nezávislými“ médii uštvat k smrti. Po Ransdorfově smrti jim narostla křídla, cesta je konečně volná. Takový způsob ovládnutí, jakého jsme byli svědky na víkendovém sjezdu KSČM, se v byznysu označuje jako nepřátelské převzetí firmy.

Zdá se, že přední činovníci KSČM uvažují podobně jako feldkurát Katz ve slavném Haškově románu. Když se feldkuráta Katze ptali, proč on, pokřtěný žid, se dal na dráhu polního kaplana, odpověděl: „Pokud budou vojáci jdoucí do boje potřebovat boží požehnání, tak je to dobré zaměstnání.“ Kdyby se souvislostí neznalý malý občan optal předních komunistických činovníků podobně: „Proč jste se vy, soudruzi, v podstatě přesvědčení hrabiví liberálové, nominovali do čela právě komunistické partaje?“, musela by znít odpověď, pokud by byla upřímná, asi podobně, jako v případě feldkuráta Katze: „Pokud bude stále dost lidí vzpomínat na socialismus a dost lidí bude věřit, že jim komunisté pomohou vybojovat lepší život, je to dobré a výnosné zaměstnání.“

Nelze nepřiznat stranické věrchušce, že sestává z opravdu zkušených, znalých a dokonale stmelených technologů moci. Schéma je prosté – podle římského Divide et impera! Hlubokým příkopem oddělit naivní členskou základnu od těch správných a znalých na vrcholu organizační pyramidy, ale zároveň také vystavět nepřekonatelné zdi mezi základními organizacemi navzájem. Potom už to jde všechno jako po másle. Na sjezd musí být nominováni především obročníci, jaképak o tom diskuze s hloupým a naivním členstvem? Vše se řeší direktivně a autoritářsky. Než se zestárlé členstvo s již pomalejšími vitálními reakcemi stačí rozkoukat, je vše upečeno a hola hej!…., už se cválá močálem černým podél bílých skal k vytčenému cíli. „Dobré“ dílo se podařilo a že se podaří, to věděli Katzesoudruzi již dlouho předem, protože nic neponechali náhodě. Zbývá už jen kondolovat těm mnohým a v komunistickou myšlenku upřímně věřícím soudruhům úplně dole. Ale proč nakonec? Vždyť o ty tady přece vůbec, ale opravdu vůbec nejde!

Čest světlé památce kdysi proletářské strany!

K textu si jenom dovoluji poznamenat, že bych změnil titulek na „Konec komunistů v ČR!!!“.

AŤ UŽ TY VÁLKY JEDNOU SKONČÍ SAKRA

Pro mne jsou dny z počátku května po celý život vzpomínkou na konec války. Přebývání ve sklepě za dunění děl a především strachy dospělých, že nás přijdou Němci postřílet. Dneska jsem narazil na webu http://cz.sputniknews.com/svet/20160505/2964096/francouzska-provincie-kreml-neuveritelny-pribeh.html na srdceryvné válečné příběhy od současné války v Sýrii po tu druhou světovou. Nemám sice oprávnění, ale doufám, že za to nebudu napadán, když celý zmíněný text ze Sputniku si zde opíšu. Tady je:

Kdo by si jen mohl pomyslet, že jednou k nim zavítá velvyslanec Ruska ve Francii a odevzdá osobní poselství prezidenta Vladimira Putina? To je sice pravda, že život je nepředvídatelný, a manželé Maguéovi se mohli o tom sami přesvědčit.

Div jsme neomdleli z té nečekanosti, byli jsme velmi dojati. Vůbec jsme nečekali, že náš čin, který jsme udělali z čistého srdce, bude mít takové následky“, řekli manželé v interview pro Sputnik.

To všechno začalo koncem března letošního roku, kdy ruská masmédia oznámila smrt mladého důstojníka v Sýrii: okolnosti jeho odvážného a hrozného činu francouzská média sice neoznámila, manželé Maguéovi snad ale napomohli tomu, aby se o něm dověděli lidé ve Francii.

Alexandr Prochorenko, jehož úkolem bylo ukazovat na území Palmýry cíle pro následující letecké útoky, se dostal do léčky teroristů Daiš. Poprosil svého velitele, aby zahájil palbu po něm. 25letý mladík zahynul spolu s teroristy. Tato informace se rozšiřuje v sociální síti Facebook, a právě z ní se manželé Maguéovi dověděli o hrdinské smrti důstojníka.

Za svého života pracovali oba manželé jak ve vojenské, tak i v civilní oblasti, tato zpráva se ale dotkla jejich bolestivého místa kvůli jedné osobní vzpomínce.

„Vzpomněli jsme si na našeho syna, který zahynul v Sarajevu, v Bosně, i když ne na bitevním poli. Už 15 let není s námi. O jeho smrti jsme se dověděli zcela všedním způsobem: zatelefonovali nám“.

Manželé Maguéovi si hned pomysleli na příbuzné Alexandra Prochorenka, na jeho rodiče a na manželku, která čeká dítě, a na to, jaké neštěstí prožívají. Kladli si otázku: proč o tom nikdo nic neříká?

A konečně se rozhodli poslat Alexandrovým příbuzným to nejcennější, co měli v rodině: Válečný kříž (Croix de guerre 1939-1945) a řád Čestné legie.

Tato vyznamenání nejsou jediná, která dostala rodina Maguéových, mají ale zvláštní cenu.

Řádem Čestné legie byl vyznamenán strýc Micheline Maguéové: „Byl mým kmotrem, měla jsem ho moc ráda“. Byl radioelektrikářem z povolání a členem hnutí Odboje Aliance, byl zatčen Gestapo a poslán do Buchenwaldu ve věku 17 let. Na rozdíl od svého náčelníka, jemuž se podařilo zachránit, nechtěl skočit z vlaku po cestě do koncentračního tábora, „protože se obával, že jeho rodina bude perzekuována“.

Válečný kříž patřil Michelininu otci, pilotovi bombardéru, který se ozval na legendární výzvu generála de Gaulle z 18. června 1940 a byl vyznamenán také syrským Řádem za zásluhy. Není divu, že syn Maguéových šel ve stopách svých blízkých a stal se kapitánem ženijních vojsk.

„Vždy jsem ukolébávala svého syna za zvuků vojenských pochodů“, přiznává se Micheline. „Vždy jsme měli spojení s Ruskem: v oblasti Západní Sahary, kde pracoval syn, mu ruský důstojník daroval svou vojenskou čepici“.

Poté, co manželé svůj dar odevzdali, sesypali se na nich děkovné dopisy z Francie, Belgie a Ruska, a děkovali jim dokonce i v novinách. Někteří lidé následovali jejich příklad a poslali příbuzným Alexandra Prochorenka peníze a dokonce i medaile. Manželé Maguéovi, milovníci Tolstého, Ejzenštejna a Borodina, brzy pro sebe odhalí nové Rusko v průběhu cesty, na niž ani nečekali.

„Prostě jsme si představili, co mají cítit lidé, kteří ztratili svého 25letého syna, cítili jsme přece stejnou bolest, kdy jsme ztratili svého. A to bylo všechno, nechtěli jsme nic jiného, ani tu politiku, ani něco jiné“.

Pozvánka do Moskvy pro manželský pár z Florensaca, který žil 20 let v malé komuně Héraul na jihu Francie — to není náhoda. Všechny příběhy se proplétají, manželé Maguéovi ale uvažují takto: „Je třeba, aby ty války jednou skončily“. Konec textu, ke kterému dodávám jen to své zaklení.

NEOLIBERALISMUE? ALE KDEŽE, JDE O KONZERVATIVNÍ KONTRAREVOLUCI

Žádný neoliberalismus, to je vyprázdněný pojem. Klasičtí liberálové totiž, jako kupříkladu John Stuart Mill, John Dewey a mnozí další až třeba po Roberta Alana Dahla, byli spíše umírněnými socialisty, nebo alespoň teoreticky sociálně myslícími osobnostmi. Tvůrci, kteří dneska hovoří o neoliberalismu, tímto kvazipojemem ale jenom matou veřejnost. Nejde totiž o liberalismus, ale o kontrarevoluci ke stávajícímu sociálnímu systému. Ten si na feudálech a tehdy nastupujících kapitalistech za celá dlouhá staletí vybojovala nespočetná sociální hnutí, odbory a politické strany, hájící zájmy námezdně pracujících, tedy lidí nevlastnící kapitál. Nikdo dnes už nespočítá, kolik to stálo lidských obětí. Kontrarevoluce byla zahájena prakticky vládami Reagana a Thatcherové, když už v průběhu druhé světové války se, především v USA, pro ni připravovaly teoretické základy a vypracovávala ideologie. V tomto kratičkém textu pouze načrtnu základní prvky této kontrarevoluce:

-likvidace vlivu odborů zajišťující systematické rozbíjení organizované pracovní síly a struktur sociálního vyjednávání

– obrovské snížení daní bohatým, v USA šlo za vlády Reagana konkrétně o půl bilionu dolarů, což s jistotou vyvolával bankrot sociálního státu

-mediální propaganda velebící svobodný trh, konkurenci, demokracii a další pilíře nově se tvořící ideologie

-nenávist k socialismu v praxi se neomezující jen na ďáelské štvaní, ale především na otevřený boj s každým jeho projevem především v latinské Americe a Africe

-komunismus považován za nesmiřitelného nepřítele, s nímž není možné žít v trvalém soužití, takže byla odmítnuta i politika détente, čili uvolnění napětí

-monopolizace médií, především všudypřítomné televize

-přípravy a schválení první světové závazné smlouvy absolutizující nadnárodní korporátní práva a jejich postavení nad všechny minulé či budoucí demokratické politiky nebo zákony

-trpění daňových rájů, ba spíše jejich vytváření

-tajné podporování drogové ekonomiky jako možnosti praní špinavých peněz

Celkovým závěrem lze tvrdit, že takto byly nastaveny parametry současné Říše chaosu, kterou zpoza scény ovládá mafie oligarchů, čti vlastníků největších bankovních domů. Podařilo se na dlouhou dobu obrátit poválečný vývoj směřující k bezpečnému životu pro velkou většinu. Hlavním principem dneška je financializace a změna peněz na diktátorskou komoditu všeovládajících spekulativních her. Realitu této nové moci zajišťují služebné armády, likvidující každý pokus o alternativu.