HLADINA SE ZAVŘE?

Hledal jsem nějaké informace o Skripalových. Poslední o nich byla uveřejněna včera, den po propuštění z nemocnice samotného Skripala. Jeho dcera byla z nemocnice propuštěna už 9. dubna a následně byla převezena na neznámé místo, uvedla tehdy BBC. Údajně otráveni byli oba už 3. března. Odborníci, ti skuteční znalci, jasně mnohokrát řekli světu, že kdyby šlo o novičok, tak to ani jeden nepřežil. Což včera zopakoval i Putin, který Skripalovi popřál hodně štěstí v jeho uzdavování. Podle mne ho bude moc a moc potřebovat. BBC při příležitostí jeho propuštění z nemocnice uvedla, že pacienti mají právo na důvěrnost informací o jejich doléčování. Což čtu spíše tak, že oba byli uneseni zpravodajskými službami Velké Británie, jsou kdesi drženi a podrobováni „vymývání mozků“. Vždyť již na samém začátku celé té, pro postižené poněkud kruté kauzy, byla z oficiálních míst Británie oběma nabídnuta změna identity, jakoby šlo o svědky nějakého zločinu a tím byli ohroženi na životě. Situace je ale naprosto jiná. Dcera Skripala se snažila spojit se svou sestrou, ale bylo ji to znemožněno. Juliina sestra Viktoria se už mnohokrát a nejrůznějšími cestami, včetně oficiálních, pokusila navázat se svou postiženou sestrou kontakt, a pak už v zoufalství nejvyšším umístila 1. května na Facebook tento vzkaz:
     Můj miláčku Julie,
Nekomunikuješ s námi a nevíme nic ani o tobě ani o Sergejovi. Vím, že nemám právo míchat se bez tvého dovolení do vašich záležitostí, ale moc se o vás strachuji – o tebe i o otce. A také o Nuara (Nuar je Juliin pes, kterého Julia nechala ve psím útulku, když opouštěla Rusko – pozn. The Saker). Nuar je nyní v hotelu pro psy a oni teď od nás žádají za své služby peníze. Musíme proto rozhodnout, co s Nuarem uděláme. Jsme samozřejmě ochotni vzít si ho a starat se o něj až do doby, kdy se vrátíš domů. Kromě Nuara mám též starost o tvůj byt i auto. Můžeme s tím vším pomoct, ale potřebujeme k tomu tvé zplnomocnění, ať už pro mě, nebo pro sestru Lenu.
Jestliže si myslíš, že to vše má svou důležitost, napiš své zplnomocnění na ruském konzulátě v kterékoli zemi.

Na tuto výzvu žádná odpověď dosud Viktorii dosud nedošla. Jsem velice zvědav, co se bude dít nyní, když i otec už opustil nemocnici. „Hyn se ukáže“, zda o nich veřejnost ještě někdy něco vůbec uslyší. Už nejméně jednou jsem to napsal, že dneska je už prakticky prokázáno, že Skripalovi nebyli otráveni novičokem, ale byli pouze paralyzováni látkou, vyrobenou v laboratořích nedaleko místa činu. Vlastně si vojenská laboratoř onu novou látku na nich otestovala. Ovšem v jejich bytě pak byl skutečně rozmístěn novičok a další činností vlády a policie, nebo naopak, vědomí veřejnosti silně zmanipulováno. Další provokace vůči Rusku, v současné třetí světové válce Západu nevyšla. Británie se k ní uvolila především proto, aby alespoň na čas odvedla pozornost světa od své beznaděje po hlasování o Brexitu. O čemž rovněž žádný přemýšlivý, politicky angažovaný, sledovatel současnosti už vůbec nepochybuje.

OD KDY UŽ NELZE MĚNIT HRANICE STÁTŮ?

Pan profesor Dieter Landgraf-Dietz ze Saska, se zúčastnil nedávných oslav vítězství Rudé armády ve stalingradské bitvě. Pro česky vydávané Parlamentní Listy pak poskytl rozhovor, publikovaný dne 13.2.2018 na webu https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Krym-je-okupovan-novodobe-hranice-maji-zustat-Taky-nechceme-zpet-Kaliningrad-Hovori-nemecky-profesor-ktery-se-ucastnil-oslav-vyroci-stalingradske-bitvy-524102 .

V něm mimo jiné uvedl, cituji: „Nelze stále měnit hranice států a vymlouvat se na jazyk a národnost. Proto beru připojení Krymu k Ruské federaci jako okupaci.“ Konec citace. Zaujal mne tento názor velice zásadně. Zajímá mne totiž již velice dlouho, od kterého dějinného okamžiku vlastně „nelze stále měnit hranice států“? Je to někde stanoveno? Existuje nějaký dokument mezinárodního práva, který  deklaroval – a odteď už nikdy?!

     Ptám se proto. Nesmí se měnit hranice států od začátku tohoto tisíciletí, či třeba už od poloviny roku 1999, kdy se povedlo dokončit rozmlácení Jugoslávie, nebo dokonce od r. 1992, kdy se konečně povedlo rozložit SSSR?

     Nečekal jsem, že pan profesor mi ono datum, ne sice přesně, ale přece jen sdělí. To když v uvedeném rozhovoru se nechává slyšet, cituji: „Taky nemůžeme přijít…a říct…Rusům, že Kalinigrad je Königsberg, a chtěli bychom jej zpět“. Konec citace.

Pan profesor onou větičkou respektuje, že díky výsledku poslední velké války byla pro Němce ztráta Königsbergu v roce 1946 ještě legální, z pohledu mezinárodního práva. Co kdybychom jej vzali za slovo a všechny změny státních hranic od té doby bychom začali zpochybňovat jako nelegální. Nejenže by byl tedy v pojetí mezinárodního práva nelegální rozpad Jugoslávie, Sovětské svazu, ale i vznik Izraele, rozpad Britského impéria a další a další změny hranic a vznikání nových států skoro v celé Africe.

Takové hodnocení je samozřejmě nesmyslem. Takže od kdy se tedy nesmí měnit hranice států? Teprve od konce studené války! Pak ale vznik nadstátu EU je také poněkud na hraně s onou deklarovanou zásadou o zákazu změn hranic států, zvláště když nyní některé z nich začínají „schengen“ v praxi sabotovat. Všechno se mi to jeví jako poněkud podivná nelogika mezinárodního práva. Ovšem zdá se, že jedině uznávaná současným globálními světovládci. Není to ale nic jiného, než od pradávna platná logika vítězů, čili současných vítězů studené vílky. Vyhráli jsme a další změny si zakazujeme. Směšné a jako vždycky, nerealizovatelné.

Dějiny totiž nelze zastavit. Hranice států od dynastických přes národní po ty imperiální se měnily, mění a měnit budou, ne že ne. A budou stále víc a více o tom rozhodovat lidé, kteří na jejich území žijí a nikoliv monarchové, či politici, kteří prý jediní tomu rozumí a jiné světovládné elity. Ti, kdo zatím měnili hranice států za oněch nejméně tři tisíce let, nezvratně dokázali, že to bez válek neumí. Při tom oni, až na výjimky, nikdy osobně válčit nešli. Museli válčit lidé, na jejichž hřbetech se všechny typy panské vrstvy vozily. Nechejme proto v budoucnu opravdu lidu, aby si rozhodoval, kde chce žít. On to totiž ví určitě nejlépe. Žádný sebevzdělanější odborník mu to dosud neřekl, a bez válek neříká a říkat nebude. Mírový styl změny státních hranic si mezi sebou lidé už dohodnou. Vždyť oni na hranicích států žijí již od jejich vznikání a vesměs bez problémů.

POVOLEBNÍ REFLEXE

Předvolební kampaň nejdramatičtějších voleb v historii ČR, by měla být každým politickým subjektem, ba dokonce každým příslušníkem sociální vrstvy „homo politicus“ vyhodnocena, alespoň pro soukromé poučení.

Přiznám se bez okolků, že na mne měla naprosto dominantní vliv forma předvolební kampaně.     Byla vrcholně odpudivá, vypjatě působící na temné stránky duchovna lidí, očerňovací, urážející kandidáty vulgarismy a dalšími projevy sprostoty, či nenávistné pejorativností, ba dokonce až militantní. Naprostá většina protizemanovských útoků byla přestupkem proti respektování cti občana, nadtož ústavního činitele. Dokonce jsem zaznamenal prokazatelné pomluvy, jež jsou už trestným činem.

Zásadně se stavím zato, aby takové metody byly odsuzovány a pokud to jen trochu dovolí právní řád, také příkladně potrestány. Nelze podle mne pokračovat v takovém trendu předvolebního chování. Vždyť i komunita sportovních činitelů zahajuje aktivity ke zkulturnění fandovství. Je naprosto nutné určit limity, za něž se prostě a jednoduše nepůjde. Pokud se ukáže, že náš právní řád je v tomto směru nepřesný, je nutné jej zkvalitnit. Nemám vůbec na mysli vrátit se k poněkud zvrhlému zákonodárství na ochranu ústavních činitelů, ale kupříkladu přistoupit k tomu, aby státní zastupitelství v dobách předvolebních kampaní mělo za povinnost sbírat si informace. Proč mít jen jakýsi „Jandův“ úřad ve státním angažmá a nemít při tom, alespoň přechodně působící, dozorový útvar dokumentaristiky zhovadilých vyjadřování celebrit? Ptám se já.

Na tomto místě chci upozornit na podnětný text paní Vítové ze dne 28. 1. 2018 https://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/Vitova-Volici-J-Drahose-ztratili-moralku-ale-sami-sebe-povazuji-za-lepsi-lidi-522097 . Inspiruje k nejedné aktivitě. V prvé řadě jde o výzvu pro státní zastupitelství, aby posoudilo, zda některé předvolební aktivity škol, církví a dalších institucí nejsou trestným činem a pokud ano, aby postupovalo podle zákona. Za druhé je to výzva pro kancelář prezidenta, aby si nechala udělat audit výroků proti prezidentu republiky a mohla tak posoudit zda jsou pouhými přestupky proti cti občana Zemana, nebo už pomluvami občana Zemana, či dokonce trestné činy proti státu. Nemluvě o výrocích, které urážely celý národ, či všechny občany, jimiž se prezentovali kupříkladu Halík, Komers, Štětina či dokonce Hríb na Slovensku. Není to už náhodou šíření nenávisti k určitým skupinám obyvatel? Dodal bych k tomu, aby se nezapomnělo na povinnost Rady ČT, že má povinnost zvážit politické angažmá ředitele ČT a vyvodit z něho důsledky.

Jmenovaný text paní Vítové může být rovněž inspirací, abychom my, příznivci Zemana, si vytvořili alespoň krátkodobě působící web, na němž by se shromažďovaly citace obhroublostí,kterými se prezentovaly především celebrity, speciálně ty údajně umělecké. Výstup by pak mohl být publikován a ohodnocen vítěznou cenou, vždyť přece víme, jak oni po takových baží a rádi si je sami mezi sebou rozdávají. Kupříkladu můžeme udělit cenu „Největšího hovnivála“, či třeba „Pokaděné senkruvny“. Jelikož mám slušnou sbírku jejich verbálních výkalů, sám bych se do podobné iniciativy zapojil. Sluší se možná, abych na tomto místě přiznal, že jsem si svou sbírku založil ze zlých „oumyslů“. Kdyby totiž vyhrál Drahoš, tak jsem přesné jejich citace chtěl postupně využívat při kritice jeho chování. Což bych považoval za test orgánů činných v trestním řízení, které v případě Zemana nečiní. Vím sice, že je na pana Drahoše podáno trestní oznámení za šíření poplašné zprávy, dokonce myslím, že ještě v minulém roce, což si hodlám sledovat, ale to je v mých očích příliš málo.

Aniž bych chtěl prohlubovat současné napětí ve společnosti tvrdím, že mám oprávněné důvody předpokládat, že útoky na prezidenta Zemana neustanou a stojí zato se jim jakýmkoliv způsobem postavit, třeba i bojkotem veřejně známých osob, které je produkují. Nečekejme, že antizemanovský tábor utichne. Vždyť už Jandovci vyhlásili svou permanentní aktivitu. Nejméně dvě Vysoké školy rovněž se už přidaly k začínající politické aktivitě proti prezidentovi, údajně prý z důvodů záchrany demokracie. Což už jenom takto vyhlášené je politickou perverzitou, která by měla být postižena jednoznačným odporem.

Militantní část antizemanovské opozice bude nutné se postavit. Lidová pravda o tom, že slušnější ustoupí, má totiž podle mne realističtější dodatek, cituji: „…a drzejší mu všechno sebere“. Je při tom správným názorem, že bychom neměli bojovat jejich zbraněmi. Už proto ne, že oni jsou v nich talentovanější.

Antizemanovský tábor zatím ukázal, že bojoval za údajně slušného kandidáta, ovšem sám o sobě prozradil, že je vrcholně neslušný, ba co dím, unikátně sprostý. Většina jeho veřejně se projevujících příslušníků jsou ale osoby dominantně emotivní a ne racionální. Chybí jim proto argumenty a tak se uchylují k siláckým řečem, až projevům. Reagovat na emoce emocemi, i třeba vtipnějšími, prosím, ale klidně argumentovat rozumem je asi účinnější parketa.

Pokud se v antizemanovském táboře i vyskytne nějaký ten chrlič argumentů, jako třeba pan Pehe, je nutné ho neprodleně odhalit protiargumenty. Jak to skvěle udělal na webu Nové republiky pan Baťa.

Údajně je veden seznam webů, které jsou dosud sledovány státní mocí. Jako první proto žádejme vládu o okamžité zrušení takové aktivity. Na druhé straně se ale snažme, aby dosud odsuzované weby koordinovaly svou činnost. Jeden na veškeré aktivity protistrany nestačí. Antizemanovci, Drhošovci, pražská kavárna a další, kteří se ještě určitě vyrojí, budou vyvíjet permanentní politickou činnost. Je proto naší povinností také v ní nepřestat. Mimo jiné už dneska přemýšlejme o budoucím kandidátovi na prezidenta. A pokud se na některých shodneme a oni budou souhlasit, dělejme všechno, aby nevstupovali do voleb jako politický pan „Nikdo“.

A abych nakonec zpestřil tento text, co říkáte na to, zkultivovat příští volbu rovněž tím, že budeme do funkce prezidenta prosazovat ženu. A hned mám typ. Paní Lenku Procházkovou, nebo paní Ilonu Švihlíkovou. Doufám, že mi obě prominou, že jsem je předem neoslovil, možná dokonce nevaroval, leč já ani jednu osobně neznám, pouze sleduji jejich politickou angažovanost, kterou víc jako obdivuji.

LUMPENPOLITOLOG

Pehe 28. ledna šplechtil na webu https://www.respekt.cz/politika/pehe-zeman-si-muze-babise-vodit-jako-loutku . Následují přesn=é citace z jeho rozhovoru.

-Pokud se Zemanovi z lidí jako Tomio Okamura, Milan Chovanec a komunisté podaří sestavit podporu pro vládu Andreje Babiše, bude to de-facto vláda řízená Milošem Zemanem. „Zeman se stává pánem politického pole

– Společnost je skutečně třicet let od pádu komunismu rozdělená přesně napůl. A podle jakých linií to rozdělení běží, to je poměrně jasné už nějakou dobu. Tábor, který volí Miloše Zemana, bych obecně nazval postkomunistickým táborem. Jsou to starší lidé, mentálně zakořenění v minulosti, bojí se nových výzev, jako je globalizace, a s tím spojených podvýzev jako imigrace a další. Hledají nějaký druh ochrany a Miloš Zeman tu roli pro ně dobře plní. Podíváme-li se ale na výsledky voleb, uvidíme, že došlo k výraznému demografickému posunu. Jiří Drahoš nebyl úplně nejpřesvědčivějším kandidátem druhého tábora, určitě nebyl schopen v lidech budit podobné vášně jako před pěti lety Karel Schwarzenberg, přesto to bylo skoro padesát na padesát. Onen druhý tábor, který se mentálně přehoupnul za postkomunistickou éru, posiluje. Miloši Zemanovi se podařilo ještě pořád o 150 tisíc hlasů vyhrát, ale myslím, že to klidně mohlo dopadnout i naopak.

– On k polarizaci společnosti přispěl a aktivně ji pěstoval. Je otázka, jak se k tomu postaví. Pokud bude dál radikalizovat tu část, která ho volila, může dojít ke zhrubnutí. Ale on už ty voliče k ničemu nepotřebuje, víckrát kandidovat nemůže. Je docela dobře možné, že bude chtít hrát pro historii a bude se snažit zaujmout umírněnější stanovisko nebo pozici.

– Zahraničně-politické poselství Zemanova vítězství bude mít rozhodně negativní dopad na obraz České republiky v zahraničí, zejména na Západě, kde ho budou vnímat jako těsné vítězství proruských a provýchodních sil, což špatně ovlivní i náš obraz v Evropské unii.

-Tahle domácí rovina Zemanova vítězství je podle mě úplně nejdůležitější. Miloš Zeman se stává pánem politického pole. Už k ničemu nepotřebuje Andreje Babiše. Koalice či její zárodky, která se za Milošem Zemanem seřadila, tedy SPD, část sociální demokracie bez lidí jako Bohuslav Sobotka a ještě komunisté, tu teď může nabídnout Andreji Babišovi k podpoře jeho vlády. Ale de facto to bude vláda Miloše Zemana. Tomio Okamura, Milan Chovanec plus Jiří Zimola a Jan Hamáček, který se možná brzy stane předsedou ČSSD, ti všichni mají zájem spolupracovat s Babišem. A pak ještě samozřejmě komunisté, kteří Zemana také podporují.     Pokud se Zemanovi podaří sestavit z těchto lidí pro Babiše nějakou podporu, bude ho mít tak říkajíc na provázku a bude si ho moci vodit jako loutku. Teď se bude vyjednávat, Zeman nebude spěchat, nechá Babiše vládnout v demisi, kdy ho má pod kontrolou. Pokud se se Zemanovou podporou podaří vytvořit menšinovou vládu, bude opět závislá na Zemanovi. To je nejdůležitější poselství Zemanova vítězství pro českou domácí politiku na nejbližší měsíce.

Dovoluji si velice stručně a jednostranně ohodnotit jeho výkon. Na politologa je to idiotský výkon. Takhle může výsledek prezidentských voleb hodnotit každý politický laik z tábora „antizeman“, ba dokonce jen povrchní fanda Drahoše. Pro mne osobně jenom další důkaz, že žádní politologové neexistují, jenom méně, či více zdatní političtí propagandisté, zastávající určitý světonázor. Ten Peheho z něj trčí do nebetyčné výšky. Je jím primitivní antikomunismus. Za druhé v rozhovoru často používá obrat „Já myslím“ ,či naopak „Nemyslím“, což by přesně mělo znít já nevím, takže spekuluji. Což jej deklasuje jako vědce, za kterého se považuje, když se vydává za politologa. Náš kvazipolitolog prezentuje v rozhovoru zásadní objev. Postkomunistický tábor (voliči Zemana) vymírá. Samozřejmě, že si neodpouští jeho charakteristiku, čímž poklesle uráží polovinu voličů z těchto voleb a to sakra není vůbec málo. Voliče a dokonce celou společnost si rozdělil, poněkud pseduvědecky, čti primitivně a dokonce nelidsky poklesle ideologicky, na dva tábory, postkomunistický a moderní. Nejděsivější na onom rádoby poznatku je, že si jeho autor hraje na proroka, když tvrdí, cituji: „Za pět let půl milionu starých odejde a půl milionu přijde“, konec citace. Při čemž nevědecky předpokládá, že tak „demografickou cestou“ zanikne postkomunistická generace a zvítězí jakási moderní, jejíž charakteristiku si netroufá určit. Čímž podle politologa, který je ostudou svého oboru, automaticky zanikne rozdělení společnosti. Tento výrok nejlépe dokazuje, že je Pehe ve svém oboru buďto naprostý blbec, nebo sám sebe se snaží ohloupnout, či obvykle jenom manipuluje veřejným míněním. Kdyby alespoň trochu pracoval mozkem, musel by vědět, že Zeman společnost nerozdělil, ale pouze jako vrcholný pragmatik využil jejího rozdělení. To za prvé a za druhé za pět let není vůbec žádný důvod predikující, že by se rozdělení zmenšilo. Spíše je obrovské množství jevů, které naznačují opak. Na závěr si troufám vyjádřit konečný soud k Peheho profesionalitě. Politologem není, ani náhodou. Filosofem politiky už vůbec ne. Je čistokrevným propagandista jednoho světonázoru. Pokud se tedy vydává za politologa, pak je ostudou této odbornosti a takové lidi řadím mezi lumpeninteligenty, čili lidi, kteří poškozují, třeba jen dehonostaci, svůj obor, nebo dokonce celou sociální vrstvu. Takže lumpeninteligent druhu lumpenpolitolog.

NESOUMĚŘITELNOST

Europoslanec Keller zavedl, alespoň pro mne, do společenských nauk pojem nesouměřitelnost. Při sledování současné předvolební kampaně jsem dospěl k názoru, že je to nejvýstižnější pojmenování pro druhé kolo prezidentské volby. K výkonu prezidentské funkce je nesporně zapotřebí vzdělání alespoň v některé disciplině společenských nauk, tedy mít základní vědomosti o společnosti. Dále pak mít zkušenosti, dovednosti, nápaditost a další nezbytné prvky co nejvšestrannější schopnosti k výkonu nejvyšší státnické funkce.

Volba prezidenta je bez diskuse vždy výběrem  nejvyššího státního úředníka.

Druhé kolo současné prezidentské volby nutí voliče rozhodovat se, zda do funkce nejvyššího úředníka státu zvolí vyšší kategorii politika, čili státníka, nebo nepolitika. V takové situaci musí v prvé řadě posoudit, zda na funkci prezidenta je vůbec bezpodmínečně zapotřebí určité odborné kvalifikace, nebo pouze jakési všeobecné charakterové kompetence k výkonu prakticky každé veřejné funkce. Na tomto místě chci jen poznamenat, že by si měl každý volič uvědomit, že volí představitele státu a není porotcem jakési pomyslné soutěže o Nejsympatičtějšího dědu.

Občan v nadcházejícím kole voleb je ve velmi těžké situaci. Musí se rozhodovat mezi nesrovnatelným. Nemá totiž možnost porovnávat chování, nadtož úspěšnost obou osobností, ve stejném oboru lidské činnosti. Při čemž by bylo pro volbu nejvýhodnější, kdyby volič, občan jenž se rozhodl výběru zúčastnit, mohl srovnávat dlouhodobě činné politiky, či dokonce státníky.

Volič se v druhém kole musí už rozhodovat mezi dosavadní činností státníka a na druhé straně vědce. Měl by proto v prvé řadě vzít v úvahu, jak zásadně rozdílná jsou prostředí dosavadní působnosti obou osobností. Zejména by voliči měli velice silně vážit, nakolik média, mnohá dokonce i jakým způsobem, zprostředkovávají veřejnosti prostředí politiky, zaujatě jednotlivého konkrétního politika a vedle toho vědeckou komunitu. Všichni, kdo se rozhodují srovnávat nesrovnatelné, si nakonec musí připustit, že mohou využít pro své rozhodování pouze a jenom nepolitických vlastností budoucí hlavu státu. Předně charakterových, minulého chování obecně a v mých očích především postojů a chování v předcházejícím režimu, takže ve skutečnosti jen hodnotit, jakýsi „celkový dojem“, nic víc a tedy nic nejen opravdu rozhodujícího pro výkon úřadu představitele státu, nadtož podstatného.

Bylo by ještě dobré, kdyby se voliči mohli rozhodovat alespoň podle zmíněných kriterií, čili volit mezi nesrovnatelným. Bohužel oni musí volit mezi oním nesouměřitelným, jak je uvedeno v titulku. Musí se totiž rozhodovat mezi činy a pouhými názory, či sliby budoucích činů. Tady cítím za povinnost jasně tvrdit, že každé právo musí být, alespoň v demokratické společnosti, vyváženo odpovědností. Právo volit tedy občanskou zodpovědností. V druhém kole voleb se totiž každý musí zodpovědně rozhodnout mezi tím co existuje, tedy skutečností, známou realitou a na druhé straně tím, co je pouze vyjadřováno a slibováno. Mezi praktickými výkony a jakousi vizí, navíc slibovanou naprosto  bez reálných zkušeností v politické praxi, čili silně pravděpodobné, či až virtuální budoucnosti. Volič se fakticky prvoplánově rozhoduje mezi činy a pouhými slovy. V tom vnímám zásadní nesouměřitelnost pro jeho rozhodování.

Myslím, že dneska snad už se v naší zemi ani nemůže ještě vyskytovat občan, který by věřil předvolebním slibům, takže se jimi nebudu ani zabývat a nějak je rozebírat. Při rozhodování voličů ve druhém kole stojí proto, v mém myšlenkovém postupu, proti sobě na jedné straně znalost, poznání reality současné politiky a konkrétního státníka, který se v ní dlouhodobě pohybuje. Na opačném pólu pak víra, důvěra či nějak přece jenom odargumentovaný předpoklad, že občan-vědec bude se chovat určitým způsobem, tedy především že jeho činy státníka v budoucnu, nebudou v rozporu s jeho slovy coby pouhého občana nyní.

Souhrnně si troufám tvrdit, že voliči se musí zákonitě rozdělit pouze na dvě základní skupiny. Na ty, kteří vědí, poznali a rozhodli se pro skutečné činy. Proti nim je pak skupina, která věří, důvěřuje a více, či méně odůvodněně pouze předpokládá. Považuji toto dělení za skutečně objektivní sociologický jev. Jev, který je už sám o sobě druhou nesouměřitelností ve volebním procesu. Snahou srovnávat to co je, s pouhou vírou, důvěrou či vizí. Tady bych měl skončit. Jenže mi to nedá, abych k předložené objektivitě nepřidal svůj subjektivní pohled.

Nemám nic proti věřícím, ať věří v cokoliv, ale vím, že lépe se skoro vždycky rozhoduje těm, kteří vědí, znají a dovedou kriticky myslet. Nemám rovněž nic proti důvěře, ale používám ji ve svém životě jen vůči partnercei a nejbližším, které velice dobře znám. Skoro nikdy nekriticky nedůvěřuji veřejným činitelům a už vůbec nikdy politikům. Jednak proto, že ono prostředí znám, ale i proto, že právě v tomto oboru lidského konání bych každému občanovi doporučoval využívat spíše, mým dlouholetým životem osvědčenou, kritickou skepsi.

Když se na závěr chci vyjádřit k významu předpokládání pro svá rozhodování, dovolím si k tomu využít příkladu, prohlášení politika. Na první straně sobotního vydání deníku Právo poslanec za ČSSD se prezentuje vyjádřením, které bylo redakcí využito k bombastickému titulku, cituji: „Zeman vykládal Ústavu účelově, budu volit Drahoše“, konec citace. V mých očích jde o jednoznačný důkaz předpokladu, podpořený argumentem. Ten však u věci znalého člověka, případného voliče, diskvalifikuje politika v roli ústavního činitele, jímž poslanec má být. Zmíněný poslanec v mých očích jenom dokazuje, že na svou funkci ještě nedorostl, nebo, což je horší, používá ve veřejném prostoru k manipulaci s voliči falešného argumentu.

Kdyby byl skutečně tím, čím je formálně, pak by musel vědět, že nejen aplikace Ústavy musí být účelová, ale dokonce celá politická práce musí sledovat účel a zdaleka ne jenom jeden. Důležité je vždy pouze a jedině, k jakému účelu slouží, jestli třeba ku prospěchu nějaké menšiny, nebo co největší možné části obyvatelstva, či poklesle jen k zájmům vlastní strany či dokonce k osobní pomstě. Dovoluji si tvrdit, že každý ve funkci prezidenta bude Ústavu nejen vykládat účelově, ale většinou ji bude muset vykládat účelově, protože ona ze své podstaty neřeší každý detail. Kdyby byl pan poslanec alespoň trochu vůči občanům čestný a novináři Práva nebyli prvoplánově manipulátory veřejného mínění, pak by uvedená polopravda, horší lži, nikdy nespatřila světlo světa. Když už jsem se pustil do kritiky jednoho poslance, pak bych chtěl připomenout, že ke kvalifikaci ústavního činitele, jímž poslanec bezesporu je, patří i mimo jiné i znalost, že činy nejsou jen ústavní a ty ostatní. Ale že jsou ještě nejméně dva druhy – neústavní a protiústavní. Ústavní soud musí protiústavní okamžitě zrušit a u neústavních se také obvykle chová „účelově“, čili vydává nález podle toho, nakolik se hodlá v dané konkrétní věci podílet na mocenské hře v politickém prostoru.

Voliči Zemana se se znalostí věci rozhodují rozumem. Volič Drahoše se s nadějí rozhodují vším možným.

NETĚŠTE SE

V pondělí 22. ledna byl hostem ve studiu TV Barrandov stávající prezident Zeman. Pan Soukup vlastník této stanice, tuto skutečnost neopomenul zdůraznit, aby všem připomenul, že zmíněný kanál není v politickém prostoru povinen dodržovat pravidla, kodifikovaná pro veřejnoprávní média. Do programu byl pozván i druhý kandidát na budoucího prezidenta, ale prý se omluvil pro zaneprázdněnost. Jelikož je praxí pana Soukupa při takových debatách, nazývaných Duel, i v případech přímých přenosů mít diváky, bylo studio zaplněno jenom příznivci Zemana, jejichž hlasité projevy souhlasu až nadšení byly jediným záporem celého programu už jenom proto, že aktéry zdržovalo v jejich promluvách.

Zeman po celou dobu vystupoval s nonšalancí, tedy s nadhledem, v mírně odlehčeném tónu, jak je jeho zvykem při takových příležitostech. Pan Soukup, coby moderátor, ho nikterak netlačil, což rovněž neopomenul odůvodnit tvrzením, že on není novinář. I ten nejpozornější divák, který dlouhodobě a se stejným zájmem sleduje politiku v této zemi, se prakticky od stávajícího prezidenta nedověděl nic zásadně nového. Řekl bych, že dostal pouze příležitost u některých otázek si trochu vypilovat svou argumentaci a nic víc. Dokázal tím divákům, že jeho názory a většinou i činy jsou dobře promyšlené, takže na nich, ve velké většině v průběhu času nemusí nic měnit. Na tomto místě jenom připomenu, že pokud výjimečně musí změnit názor a to spíše ve velmi konkrétních věcech, tak i to umí perfektně zdůvodnit. Příkladem může být změna jeho názoru na presumpci viny u politiků, což ale nebylo předmětem pondělního pořadu.

Z poklidné, všeobecně souhlasné a především pohodové atmosféry vybočil Zeman jen jednou. Zaznamenal jsem, že v tom případě si dal záležet, aby se vyjádřil rozhodně, tvrdě, až temně. To když se hovořilo o druhém pověření Babiše do funkce premiéra. V té chvíli se Zeman až fyzicky proměnil. Zvážněl až do zarputilé grimasy, aby všem, především pak poslancům a zároveň loutkovodičům těch nejvlivnějších řekl s otevřeností víc jak jasnou. Prohlašuji, že ať už vyhraju, či prohraju volby, pana Babiše bude podruhé jmenovat premiérem. Rozdíl bude jenom v tom, že když prohraju, tak to bude do 8. března, kdy mi skončí mandát. Tečka

Co všechno sdělil Zeman tímto svým prohlášením.

Pokusím se tento citát a jasný záměr stávající hlavy státu, trochu rozebrat. Zeman tím v prvé řadě snížil možný počet variant pro jednání budoucího prezident. Ten už nebude mít možnost jmenovat premiéra. Třetí pokus totiž má předseda sněmovny. Jelikož je členem hnutí ANO, dá se s vysokou pravděpodobností předpokládat, koho asi pověří sestavením vlády. Jistě to bude příslušní hnutí ANO a s pravděpodobností poněkud menší zase Babiš.

Silný hráč v pozici prezidenta by sice měl teoretickou možnost odvolat Babišovu vládu vládnoucí v demisi a jmenovat úřednickou, ale opravdu si netroufám předpovídat, jak by na to reagovalo hnutí ANO, ba ani Ústavní soud. Prezident totiž podle Ústavy může odvolat pouze vládu, která nedostala důvěru a při tom sama nepodala demisi. Že by se pan Drahoš k zmíněnému kroku odvážil mezi druhým a třetím pokusem, pokud by kupříkladu uvážil, že trvá příliš dlouho, považuji dokonce za vyloučené.

Takže panu Drahošovi sdělil, aby s netěšil, že bude hned od počátku vlivně rozhodovat.

Co sdělil ostatním ústavním činitelům?

Panu Fialovi sdělil velice jasně, aby se také netěšil. Řekl k tomu jediný, leč naprosto zásadní důvod. Rozdíl volebního výsledku mezi prvním a druhým je tak obrovský, že jmenovat premiérem předsedu druhého na pásce by de facto bylo v rozporu s vůlí, kterou ve volbách voliči projevili.

Celému Čtyřbloku, který já osobně považuji za viditelné loutky současné „Panské jednoty“, pak sdělil, aby se rovněž netěšil. Aby nespoléhal na to, že vymyslí nějaké nové inovace kalouskovské praxe, kterými by se v zákulisí povedlo změnit volební vůli veřejnosti.

Všem poslancům podstatně zmenšil prostor pro manévrování a především pro pokoutní hrátky. Mají na vybranou pouze mezi dvěma možnostmi. Budou respektovat výsledky voleb a nebo zaviní, že budou volby nové.

Veřejnosti pak Zeman sdělil minimálně dvě věci. Dávejte si teď pozor, až já tu nebudu, tak tím větší, kdo neustále chce zvrátit vaši vůli. Kteří konkrétní jedinci i které politické síly. Za druhé všem občanům naznačil, jak by se měli chovat v eventuálních mimořádných volbách

Co si troufám předpokládat.

     Na úvod této části textu upozorňuji čtenáře, že celý text byl napsán bezprostředně po skončení jmenovaného přenosu. Nikdy jsem se nepovažoval za prognostika a za proroka už vůbec ne, protože si pamatuji, že v dějinách ti neúspěšní bývali příliš krutě trestáni. Se znalostí chování naší vrstvy profesních politiků si ale troufám předpokládat, že Zeman bude opět napadán za změnu stanoviska o druhém pokusu sestavování vlády. Budou dokonce zpochybňovat jeho věrohodnost, stejně jako šachistickou promyšlenost jeho kroků. Řekl totiž původně, že Babiš mu v druhém pokusu musí donést pověstných 101 podpisů, což nyní vyvrátil.

Nepochybuji, že různí radílkové, mezi něž patří kupodivu i předseda Ústavního soudu, budou na změnu Zemanova názoru upozorňovat a zveličovat ho. Jenže jako vždy poněkud nepromyšleně.

Pokud Zeman vyhraje volby, Babiš bude muset dorazit na Hrad s oněmi 101 podpisy, což mu Zeman na dálku nezapomněl připomenout. Jenže pokud prohraje, bude naprosto nová situace. Vytvoří se pole pro všechny ty podzemní síly, kterým vadí nejen Babiš, ale celé hnutí ANO a nejvíce pak skutečnost, že v politickém prostoru má veřejnost tak značný podíl na rozhodování. Toho všeho si je Zeman velice dobře vědom, protože proti těmto silám vede boj po celou svou politickou kariéru a tak se jim do poslední chvíle snaží zmařit co nejvíce příležitostí pro jejich zákulisní, až kabinetní pletichy, kterými by zvrátili ve svůj prospěch výsledek posledních voleb do sněmovny .

Zeman pro změnu svého rozhodnutí má tedy zásadní důvod. Změnila se od parlamentních voleb dost zřetelně celková politická situace. A to hned z několika důvodů. Jeho protikandidát v prvé řadě, poněkud předčasně nekompromisně vyhlásil, že Babiše premiérem jmenovat nebude, tedy ani v případě, že by někde schrastil těch 101 podpisů. Za druhé, Fiala ještě před sjezdem ODS ve své neprozíravé pýše Zemanovy, navíc drze pouze přes média, i když poněkud pozakrytě vzkázal, aby se po eventuální prohře vzdal okamžitě svých pravomocí. Za třetí se tento tlak z ODS, po jejím sjezdu, početně rozšířil i na jiné funkcionáře a dokonce se z výzvy změnil na jakási varování. Za čtvrté unikly ze sněmovny informace, že loutky Panské jednoty se nebývale aktivizují, vytváří nátlaky a připravují varianty jak vládnout nejen bez Babiše, ale dokonce bez hnutí ANO. Už těchto pár aktivit, měnících povolební politickou situaci v zemi je pádným důvodem k tomu, aby Zeman, v zájmu respektování veřejné vůle se i po prohraných volbách zachoval tak, aby dodržel své celoživotní politické přesvědčení o tom, že dává jednoznačně přednost vládě konající ve prospěch dolních deseti milionů a ne horních dvou set tisíc, jak doslova v návštěvě u Soukupa v pondělí řekl.

NEOVĚŘENÝ ROZHOVOR

Před několika dny navštívila Merkelová Rusko, aby si zlepšila tvář před domácími volbami. Sešla se s Putinem v Soči a hovořili spolu čtyři hodiny. Prý, mimo jiné došlo i k této konverzaci.

Merkelová: Ale Vladimíre, vždyť Vy jenom blafujete, nemůžete se postavit Americe, vaše rakety tam ani nedoletí.

Putin: Doletí, nedoletí, ale určitě doletí na americké základny v Německu. A jak to tak bývá, ne všechny trefí správný cíl, takže klidně několik z nich může zničit pár měst v Německu.

Při této části rozhovoru se Putin sklání, vytahuje z aktovky jakýsi svazek dokumentů a ptá se: „Je to Váš podpis“?

Blonďatá kancléřka nebývale zrudne a přikývne, že ano. Kamera najíždí na název dokumentu. Zní poněkud známě a tedy nenápaditě: „Barbarosaa 2“. Je v něm Rusko rozdělené na zóny, kde každá jedna je pod správou některé země NATO. Byl sestaven v roce 2003 a podepsán všemi představiteli zemí čtyřcípé hvězdy dokonce až v roce 2008. Pak se nesmíme divit, že Rusko se od té doby tak výrazně vyzbrojuje.

Nevím, co je z daného textu uveřejněného na síti pravdou. Ovšem vím, že právě v těchto dnech představitelé Ruska ohlásili světu, že vyhodnotili vojenskou aktivitu USA a dospěli k přesvědčení, že Spojené státy se připravují k prvotnímu jadernému útoku na Rusko. Představitelé USA, doufám jenom že zatím, tento Ruský poznatek nevyvrátili, takže v mých očích jde o nejhorší zprávu v dějinách lidstva. Je strašné vědět, že Rusko je přesvědčeno, že Američané vůči němu použijí jaderné zbraně jako první, tedy že se chystají na nový útok na Rusko, dokonce pod cynicky starým názvem, čili opakovanou, „Novou Barbarossu“.

CO NÁM STARÝ BLONDÝN S VELKOU HUBOU CUDNĚ ZAMLČEL

Imperátor nejsilnější vojenské říše před několik dny nařídil, aby jeho vojsko napadlo jiný stát. Svého lidu se na nic neptal, jenom mu to blahosklonně oznámil v projevu, ve kterém státu a světu, podle mého úsudku, některé důležité okolnosti zamlčel. Rozhodl jsem se proto jeho večerní projev k národu ze dne 5. apríla, podle svých zkušeností, doplnit. Text projevu je publikován normálním písmem, mé doplňky pak odlišně.

Mí drazí Američané,

v úterý syrský diktátor Bašár Asad podnikl strašný útok chemickými zbraněmi na nevinné civilisty. (Že jde o nevyvratitelnou pravda, mně osobně bylo sděleno samotným Bohem, jenž pověřil Spojené státy výkonem spravedlnosti na  celé planetě).  S použitím nervového plynu Asad zadusil životy bezmocných mužů, žen a dětí. Mnoho z nich zemřelo pomalou a brutální smrtí.

Při tomto barbarském útoku byla dokonce krutě zavražděna i krásná miminka. Žádné boží dítě by nemělo zažít takovou hrůzu. (S výjimkou dětí, které naše zbraně v současnosti zabíjí v Iráku, či Afghánistánu a v minulosti třeba ve Vietnamu, jak jistě vzpomínáte z fotografie, jež obletěla tehdy celý svět).

Dnes večer jsem nařídil cílený vojenský úder na leteckou základnu v Sýrii, odkud byl chemický útok podniknut. (Že odtud skutečně odstartovala letadla se sarinem sice nepotvrdil ani vzpomínaný Pánbůh, ale to jenom proto, že ve světě je tolik událostí, že se tím už nemohl zdržovat a já se ho v tom kalupu na to ani nezeptal). Je životně důležitým národním zájmem Spojených států zabránit šíření a používání smrtelných chemických zbraní a odradit od jejich šíření a používání. (A jelikož jde nyní o nezpochybnitelné nebezpečí z prodlení, cítím osobní povinnost zasáhnout okamžitě a nečekat až nějaká, byrokratismem zatížená, mezinárodní instituce, jako třeba OSN, Velké Americe milostivě schválí její žádost o akt výkonu správcovství nad planetou).

Není pochyb o tom, že Sýrie použila zakázané chemické zbraně, porušila své závazky plynoucí z úmluvy o chemických zbraních a ignorovala naléhání Rady bezpečnosti OSN. (My v Americe to přece musíme vědět, když naše CIA má všechnopod palcem).

Veškeré dřívější pokusy v uplynulých letech změnit Asadovo chování selhaly a selhaly velmi dramaticky. Výsledkem je, že se prohlubuje uprchlická krize a region je stále nestabilnější, což ohrožuje Spojené státy a jejich spojence. (Selhaly proto a jenom proto, že jsem jim nevelel já, nezpochybnitelný vykonavatel boží prozřetelnosti).

Dnes večer vyzývám všechny civilizované národy, aby se přidaly k našemu úsilí zastavit masakrování a krveprolévání v Sýrii a také terorismus všech druhů a typů. (Vyjma státního terorismu vůdcovské země světa, do jejíhož čela jsem byl před nedávnem zvolen).

Prosíme o boží moudrost v době, kdy čelíme velmi rozbouřenému světu. Modlíme se za životy zraněných a za duše těch, kteří zemřeli. A doufáme, že dokud Amerika bude hájit spravedlnost (Což znamená, že bude vždy tasit kolty první), pak mír a harmonie nakonec zvítězí.  (Tak k vám hovoříme MY, imperátor planety a okolního vesmíru).

Dobrou noc. A bůh žehnej Americe a celému světu. (A kdyby třeba i nežehnal, tak docela stačí, že já vám přeji dobrou noc).

Děkuji vám. (Především pak za to, že ti, co mne nenávidíte, jste mne dosud nezlikvidovali).

VŠEMOCNOST HEGEMONA

Podle tlampačů lokajů světovládců použilo 4.4 2017 Syrské vládní vojsko v provincii Idlib v městě Chán Šajchún proti svým nepřátelům chemické zbraně, konkrétně sarin. Už  6.4.2017 mají o celém incidentu známí světovládci jasno. Zavinil to osobně Asad, takže musí být proto popraven. Takové zprávy přináší okamžitě světové veřejnost sluhové rádoby globálního vládce slovy jeho ministra zahraničí a prezidenta. Tillerson, první z jmenovaných prohlašuje, že jsou zahájeny akce na likvidaci Asada. Druhý dokonce, že válka v Sýrii se dostává do nové fáze, protože do ní vstupují USA. Hlupák Trump už vydal rozkaz k útoku. Před chvílí o něm přinesla světová média upřesňující zprávu. Mluvčí ministra obrany USA uvedl, že v pátek, tedy teď v noci z torpédoborců ve Středozemním moři bylo odpáleno 50 až 60 raket s plochou dráhou letu typu Tomahawk na leteckou základnu v Sýrii. Válka tedy začala. Trump vyzval „civilizované národy, aby se připojily k USA ve snaze ukončit masakr a krveprolití v Sýrii“. Jím nařízenou agresi označil, jak je u zahajování všech válek ze strany Ameriky zvykem, za akci prováděnou „v životním, národním a bezpečnostním zájmu“ Spojených států. Jeho cílem je zabránit šíření a užívání chemických zbraní. O tom, že Sýrie použila zakázanou chemickou látku, Trump nemá pochyb, jak se svou velkohubostí prohlásil.

Tolik dosavadní fakta.

    Samozvaný zástupce boží na planetě za necelých 48 hodin, bez jakéhokoliv vyšetřování na místě činu nabyl skálopevného přesvědčení a v pýše své neomylnosti proto začal jednat.

Podle mých slov jenom dokázal světu, že všeobecné obavy o příčetnosti tohoto prezidenta státu dohledu až správcovství Zeměkoule, byly oprávněné. Trump je narcistní, proto velkohubý pomatenec a naprostý politický hlupák.

Při tom je všechno tak průhledné, že bez dlouhého přemýšlení každý musí poznat známý rukopis. Jenže to, co v současnosti začalo, už není pouhou, známou a obvyklou provokací z pera CIA. To je už akce projevu bezbřehé pýchy všemocného světovládce, za nějž se považují rozhodující síly v USA. Je teď už úplně jedno, zda sarin odpálili lidé z iniciativy CIA, Mosadu, či dokonce Turecka, protože jestli se Putin rozhodne nevzdat se výsledků svého rok a půl vynakládaného úsilí, už asi nikdy nikdo ani nebude schopen to zjistit. A o to světovládcům jde v prvé řadě.

Je naprostým nesmyslem, že by nyní, po sedmi letech válčení, navíc ve chvíli, kdy už má vládní armáda fakticky vítězství jisté, najednou užila chemické zbraně. To za prvé. Za druhé je víc jak nápadné, že je užila v místě, které je jenom několik desítek kilometrů východně a ani ne sto kilometrů jižně od hranic e s Tureckem, v onom koutečku Sýrie, který je doslova obklíčen Tureckem. A co je nejvíc nápadné, je celková blízkost Idlibu k pobřeží Středozemního moře, toho plivátka ovládaného plavidly USA. Námořníci USArmy mohou na Syrské základny střílet raketami toho nejkratšího doletu, třeba jenom mírně nad sto kilometrů.

I když tímto drzým vstupem USA do války v Sýrii Trump nepochybně provokuje Rusko, je to podle mého soudu ve skutečnosti akt zahajující válku USA proti Íránu, kterou Trump avizoval už v předvolební kampani. Jenže Írán není ani Irák, nadtož Afghánistán a už vůbec ne Libye. V Íránu má navíc, mimo jiné, své eminentní zájmy rovněž Čína. Světová válka, která začala jasně rozpadem SSSR, utvrdila se pak následným rozpadem Jugoslávie se zločinným  násilím NATO vůči Srbsku, je tedy stále víc a více nevyhnutelná, jak správně konstatoval nedávno velký znalec světové politiky, Oskar Krejčí.

BREXIT ANEB KDO JE VÍC – LID ČI VLÁDNOUCÍ ELITA?

Reakce mocných a jejich poskoků na zvolení Zemana, Trumpa a rovněž na výsledky hlasování o odchodu Velké Británie z EU, zveřejnily dosud dobře skrývaný politický jev. Jeho symptomy lze vyjádřit následovně. V prvé řadě se okamžitě po lidovém rozhodnutí vyrojily až militantní akce odporu těch, co ve volbách prohráli. S nebývalou energií se za druhé zaktivizovala média sloužící poraženým a vlastně celé vládnoucí moci. Za třetí pak žurnalisté, čti lokajští tlachalové,s vervou hodnou mnohem důležitějších problémů, bez skrupulí podporovali odpor proti vítězům formou doslovného honu na čarodějnice. Za čtvrté pak političtí komentátoři nepokrytě začali kritizovat politickou moc za to, že vůbec dopustila, aby prezidenta volili všichni občané, či o odchodu z EU rozhodoval „lid“. Celý proces pak za páté korunovali rádoby politologové, kteří dokonce začali formulovat jakési teorie o zastupitelské demokracii, v nichž je nepřípustné dát důležitá rozhodování do rukou lidu. Všechno mne to nechávalo chladným, protože v těch konkrétních projevech lokajů moci jsem neviděl nic kvalitativně nového. Zarazilo mne teprve nedávné rozhodnutí Nejvyššího soudu Velké Británie, kterým bylo doslova anulováno lidové hlasování o odchodu země ze svazku EU. Soud totiž rozhodl, že o „Breixtu“ musí hlasovat parlament. Ptám se tedy jasně, je ještě v zastupitelské demokracii suverénem lid, nebo nějaké instituce panské vrstvy?!!

Vždycky jsem tvrdil, že bývalá vrchnost povolila svým poddaným volební právo teprve tehdy, když měla vytvořeny fungující mechanismy, zajišťující nově vytvořené panské vrstvě zvolení takových osob, jež by spolehlivě reprezentovaly její moc. S rozvojem internetu se dlouho pilované prostředky volebních manipulací doslova zhroutily. A tak se začalo v kruzích mocných hovořit o jakýchsi rizicích demokracie. Provalilo se totiž naprosto zřetelně, že politický systém, který Západ vychvaloval skoro dvě století, není ničím jiným než technologií manipulací s veřejným míněním.

Řečičky „expertů“ o údajné nedokonalosti zastupitelské demokracie nejsou opravdu novým jevem. V dějinách šíření demokracie západního střihu po celém glóbu se několikrát stalo, že nevyhrály síly, zajišťující nadvládu mocných. Pak se vždy zorganizoval převrat a všechno bylo zase v „pořádku“. Chile toho bylo nejkřiklavějším příkladem, ale brzy po válce kupříkladu i Řecko, Írán a mnohé vojenské puče v zemích Jižní Ameriky. Odmítám proto tvrzení některých odborníků, že současné projevy odporu mocných proti výsledkům rozhodnutí lidu jsou novým politickým jevem. Nic takového. Jenom se veřejně provalilo, že zastupitelská demokracie byla od samého počátku konstruována jako podvod mocnářských elit na občanech.