***

K tomu, co jsem zde vyvěsil včera, připojuji následující. Po události dnešní noci považuji za bezvýhradnou povinnost každého obyvatele této planety udělat všechno proto, aby byli zlikvidování všichni, kdo fakticky ohrožují celé lidstvo. Není na co čekat. Buďto oněch pár šílenců bude zničeno a lidstvo zachráněno, nebo…Jiné cesty už není. Oni si nesmí pořád dovolovat napínat trpělivost nás ostatních. Neboť jednou ta struna zákonitě musí prasknout. A pořád lepší, když praskne ta všelidská.

CHOVÁNÍ EUROATLANŤANŮ UŽ JE NAPROSTÝM ZOUFALSTVÍM

Liberální demokracie je prý, mimo jiné, vláda práva, čili nadvláda zákona nad lidmi. Je nyní pouze třeba sdělit, o jaké právo vlastně jde. Určitě ne o ono staré, osvědčené právo římské, o které se Evropské státy opírají od té doby, kdy ho poznaly. V mezinárodních vztazích je to zatím ale pouze a jenom právo silnějšího. Rusové jsou neustále pod tlakem a jednou se může stát, že to už nebudou ochotni snášet. Už nyní by, podle mého názoru, měl Putin reagovat vůči státům v EU naprosto jednoznačně. Měl by vyzvat EU, aby určila město, kde Ruské federaci doporučí vybudování velvyslanectví Ruska u EU. Všechna ruská velvyslanectví v jednotlivých státech EU by mělo Rusko postupně zrušit a vyhlásit, že otevře v jednotlivých městech Evropy své konzuláty a obchodní zastupitelství. Ale jenom tam, kde o to požádá místní samospráva, v žádném případě by Ruskou federaci v té věci neměl zajímat názor vlády jednotlivých států EU. Když chcete EU, tak se podle toho laskavě chovejte. Rusko by se mělo začít odmítat bavit s vládami jednotlivých členských zemí EU. Teď je k takovému kroku vhodná doba. Snižování teplých diplomatických korýtek by tím mohlo konečně začít.

SOROS-JUGEND?

Nechtěl jsem dneska nic psát, protože mne to už unavuje, pořád jenom sedět u monitoru PC a ťukat do klávesnice, když to potřebuje vyjít taky ven a pořádně někomu rozbít hubu. To je má opravdová reakce na jakési nové hnutí, pomatené mládeže s názvem „VyjdiVen“, která se nechává ohlupovat aktivisty placenými ze zahraničí. Jmenovaná tlupa grázlů, žijící z cizích peněz, zorganizovala ve čtvrtek stávku víc jak dvou stovek škol. Nemám chuť opakovat jejich nesmyslné názory a z nich plynoucí požadavky, které dokonale dokazují, že nemají o reálné politice ani ponětí a tak pláčou na nesprávném hrobě. Údajně chtějí, mimo jiné, zachránit demokracii u nás. Jak mohou zachraňovat něco, co pořádně neznají. Jinak by tak stupidně nehovořili třeba o Ústavě ČR, která je podle nich ceremoniální dokument, který teprve morálně vyspělí jedinci umí naplňovat, čímž, jako všichni spasitelé světa, myslí především sebe. V mých očích začínají být organizovanou bandou Soros-jugend. Ještě chybí, aby je ozbrojili, jak to udělal Hitler s jejich předchůdci. Mládež totiž nemá jinak možnost než lynčem, nutit své rodiče a prarodiče ke svému svatému nadšení, kterému zblble propadla.

LOĎ BLÁZNŮ

Každý rok je na Slovensku spácháno kolem 60ti vražd, aniž si toho kromě příbuzných vůbec někdo všimne. Ale jedna, vlastně dvojitá, pravděpodobně zinscenovaná těmi, kdo na ni byli podezřele dobře připraveni, byla jejich režiséry zneužita k pádu vlády. Pro změnu teď zase vražda jakéhosi špiona zhutňuje mezinárodní atmosféru natolik, že se šikují bojechtivci div ne ke světové válce. Při tom to jenom jedna neschopná „Nána“, která si chce hrát na Thatcherovou, neví jak dál se brexitem a tak nastoluje nový problém, aby si toho lid britský nevšiml. Jenže jednou to může opravdu špatně skončit. Lidová zkušenost o utržení ucha džbánu může skončit apokalypsou lidstva. Proto nejeden moudrý člověk označil Mayovou za blázna. Takže mi život v Evropě stále víc a víc připomíná plavbu na lodi bláznů.

O TOM POSLEDNÍM VÍTĚZSTVÍ, PO NĚMŽ NEBUDE NÁSLEDOVAT ŽÁDNÁ PORÁŽKA

Mne zaujalo, že první veřejně projevená reakce obou kandidátů na výsledek voleb byla tematicky stejná. Nesla se v kategoriích vítězství a porážka. Drahoš vyhlásil, že sice nezvítězil, ale necítí se poražen. Zeman byl ještě odvážnější m prorokem, když řekl, že je to jeho poslední vítězství, po němž nemůže přijít žádná porážka. Doslova jsem u televizoru zařval. Může!!! Mysli na Impeachment! Prohlášení Drahoše bylo jednoznačným sdělením celé veřejnosti, nejen jeho voličům, že „Pyrrhos“ zvítězil, leč…půjdeme dál, čti nepřestanemebojovat se stejným zanícením. Interpretovat Zemanova slova je těžší. Skrývají celou škálu. Od odbojného: „Teď už vás nikoho nepotřebuji“, po následně slíbené: „Budu se teď chovat umírněně“. Přál bych si, aby dál vedl svůj boj don Quijota se sektou novinářů, podle oné známé Werichovské pravdy, že blbost je neporazitelná, ale právě proto se s ní nesmí přestat denně bojovat. Ale aby se mu především podařilo co nejpevněji skloubit politické strany ve sněmovně, aby země měla stabilitu, vláda čas na práci a byly alespoň čtyři roky na to, aby sněmovní partaje ukázaly, kdo je kdo, protože se do sněmovny některé dostaly se značně nečitelnými „oumysly“.

NOVÁ OPOZIČNÍ TAKTIKA – BLOKOVÁNÍ

Znám z volejbalu, čili odbíjené dvojblok, dokonce i trojblok, ale čtyřblok, to už je opravdu síla, hlavně pro sněmovní opozici. Zvláště když má „celých“ 48 poslanců ze dvou set. Při tom jsem přesvědčen, že ne všichni příslušníci zmíněných poslaneckých klubů s tím nesmyslem, vygenerovaným nejdrzejším z „blokařů“ Kalouskem, vnitřně souhlasí. Myslím při tom především na Václava Klause juniora. Hned včerejší první kroky blokařů ukázaly, že se z voleb nejen nepoučili, ale omámeni smradem ze stoky intelektuálské luzy, především té pražské, vrhli se včera na tribuny tak, že z předpokládané třídenní ustavující schůze bude asi tak měsíční, odhaduji. Holt za naše peníze se jim to tam nejen dobře schůzuje, ale i debužíruje, jak jsme se již několikrát dověděli, dokonce i z ČT. Blokaři sami sebe stupidně pojmenovali „Demokratickým blokem“, jakoby ostatní strany byly nedemokratické, čímž hned v názvu dokladovali svou neznalost Ústavy ČR, podle níž se nedemokratické strany nejenže nemohou dostat do parlamentu, ale ani být veřejně činné. Není třeba žádného bedlivého studia, aby každý občan seznal, že ve zmíněném bloku se sdružili všichni politici a naprosto všechny strany, které od pravicového převratu prošustrovali i prošustrovaly prakticky veškerý majetek naší vlasti. Při tom mnohým z nich nepochybně zůstalo z onoho majetku celkem dost za nehty. Což je dle mého soudu jediný důvod, proč se srotili a srotily, aby všemi možnými obstrukcemi, blokováním a dalšími i nekalými triky bylo sabotováno ustavení nové vlády, kterou v žádném případě nepodpoří, jak již veřejně bylo jimi opakovaně prohlašováno. Mezi námi, bez politické korektnosti řečeno, jde o blok osob dos.aných z toho, že budoucí politická moc odhalí co nejvíc ze špinavostí, kterými škodili všem, k až trestuhodnému prospěchu, sebe samých.

VÝCHODNÍ EVROPA NA ROZCESTÍ

Ve dnech 14. a 15. května uspořádala vláda ČLR mezinárodní setkání ke svému megaprojektu „Pás a stezka“. Pozvání vlády ČLR přijali nejvyšší představitelé států, či jejich vlád z 29ti zemí. Ze „Západních“ zemí, stařičké Evropy, jsem tam zaregistroval jenom představitele Řecka, Španělska a Švýcarska. Samozřejmě, že podnikatelské kruhy tam byly zúčastněny ze 130ti států, především všech těch, které cítily vůni superzisků. Oficiální prohlášení pořadatelů hovoří o účasti jednoho a půl tisíce zahraničních zájemců, údajně ze všech pěti kontinentů, i když projekt dosáhne, mimo euroasii, pouze do Afriky. Kromě státních delegací se akce zúčastnili pracovníci sedmdesáti mezinárodních institucí a organizací. Holt každý, kdo si chce přihřát svou byznys polívčičku. Z Východní Evropy se zúčastnil předseda vlády Maďarska, předsedkyně vlády Polska a prezident ČR.  Z Balkánu jen Srbové a pak Turecko, přímo svým prezidentem, který tam s vysokou pravděpodobností jel především z jiných důvodů. To všechno něco naznačuje. Stará, ba až přestárlá Západní Evropa, je stále stupidně přesvědčena, že je ještě pořád středem světa. Odečtu-li Británii, kterou do Evropy nikdy nepočítám, pak musím konstatovat, že se Západní Evropou se dneska může spolčovat jen pochabý politik, ale i podnikatel, či jiný veřejně se angažující člověk. Budoucnost nesporně patří asiatům a to nejen Číně. Když už z žádného jiného důvodu tak alespoň proto, že již po celé generace umí žít v přelidnění. Východní Evropa by se měla vrátit tam, kam historicky skutečně patří, – na Východ. Což je patrné především z její lidové kultury. Její politici by měli pochopit, kdo je mládím světa a kdo tempu prostě a jednoduše už nestačí. Má šanci vytvořit tak hraniční, nikoliv však perfidně periferní pásmo budoucí prosperity, globální moci a kolektivistického životního stylu spolupráce a míru, proti světu zmaru a postupného skomírání.

METAMORFÓZA DĚJIN

Od včera se Českou republikou směrem na Plzeň valí kolona historických, amerických, vojenských vozidel z druhé světové války, s vnukem generála Pattona v čele. Bohužel to není jako před desetiletími, kdy je po cestě vítali občané a místní děvy se těšily, jak se provdají do USA. Ovšem docela to stačí na ohlupování dětí, které už prý si jsou jisty, že za druhé světové války Evropu od Hitlera osvobodili Amíci. Vůbec nepochybuji o tom, že po dalších desítkách let se bude v učebnicích dějepisu psát, že duhou světovou válku způsobil Stalin a svět z těch hrůz osvobodila až udatná USArmy. Vím totiž, že po celá léta existovali lidé, kteří byli skálopevně přesvědčeni, že důvodem k druhé světové válce byla existence SSSR. Byli považováni za blázny. Jenže po pádu Sovětského svazu svou zvrhlou teorii vylepšili a nyní tvrdí, že druhá světová válka fakticky skončila až zánikem onoho totalitního žaláře lidstva. Kdysi blázni, dneska hlásné trouby globálních světovládců. Tak se modifikují dějiny dvacátého století.

BUDOUCÍ PREZIDENT FRANCIE

Po zveřejnění výsledků včerejších prezidentských voleb ve Francii už je jasné, kdo bude dalším prezidentem. V mých očích jasný důkaz, že globální elity nemají zájem ztratit kormidlující udidlo, jímž ovládají Francii. Maminčin mazlíček, podle mého soudu dokonce až pubertálně zastydlý mladík a ne muž, byl globální elitou vybrán pro svou neutuchající ambicióznost, pracovitost, skvělé vzdělání, politickou naivitu, charismatickou image a kádrovou prověřenost. To poslední si zajistil již ve svých třiceti letech, kdy začal pracovat v Rotschildově bance. Když tam pak v roce 2012 vydělal na jedné akvizici skoro 3 miliony eur propadl iluzi, že je dítětem úspěchu a vstoupil do politiky coby poradce prezidenta. Letos končící prezident, určitě nejslabší v poválečných dějinách Francie, si ho v roce 2014 vybral jako ministra národohospodářství a slíbil mu veškerou podporu pro reformy, které Hollandemu konvenovaly. Aniž tam nějak zvláště uspěl, už v dubnu 2016 podal demisi, založil svou stranu, přesněji hnutí „En marche“, čili „Kupředu“ a brzy nato vyhlásil svou kandidaturu na prezidenta. Kandidatura vyvolává příliš velké množství otázek. Jako politik zatím nic nedokázal, jako podnikatel se fakticky zapletl do globální financiérské mafie a jako veřejný činitel jasně dokázal, že v tradičně levicové Francii stojí na opačném břehu. Konkrétněna tomto místě připomínám některé jeho názory. Odmítá 35ti hodinový pracovní týden, jako velice krátký. Brojí proti vysokým částkám odstupného zaměstnanců, prý to brzdí mobilitu na trhu práce. Kritizuje vysoké zdanění miliardářů, což samo o sobě je legitimací lokaje nejvyšších vrstev. Raketový vzestup osobní popularity a především celého hnutí prokazuje nesporně dvě věci. V současnosti v politice rozhodují stále víc a víc peníze, takže za jeho osobou musí stát velké peníze, ba dokonce ty největší. Díky tomu pro něj pracují i týmy nejschopnějších manipulátorů veřejného mínění. Jinak by takový antilevičák v žádném případě neměl ve Francii šanci, nadtož úspěch. Síla globálních financiérů už i ve „staré“ Evropě prosazuje nadvládu oligarchů a Emánek Macronů je nesporně jejich člověk. Pokud před druhým kolem nezafunguje nějaká „Deus ex machina“, třeba v podobě WikiLeaks, který by zviditelnil zdroje oněch obrovských peněz, podporujících soupeře Le Penové, je podle mého soudu už prezident Francie fakticky zvolen.

LEVICE A PRAVICE DNES

. Je vysoký počet lidí, zajímajících se o politiku, kteří tvrdí, že v současnosti neexistuje rozpor mezi levicí a pravicí. Jiní zase, že rozdílnost mezi pravicí a levicí není pro světové dění rozhodující. Ještě jiní, že jsou v současnosti mnohem důležitější společenské rozpory, než ten mezi levicí a pravicí. A konečně, že levicovost je jakýsi marxistický, komunistický, či socialistický přežitek. Nic z toho není pravda. Jedinou pravdou je, že levicoví politici, ale především politologové a filosofové jsou v totální dezorientaci. Komplexní vítězství jejich třídních nepřátel, korunované rozpadem socialistického tábora a likvidací SSSR je natolik vyvedlo z míry, že zatím nebyli schopni vypracovat ucelenou ideologii levice pro stávající globální společnost. Při tom se doslova vtírá do mysli každého jen trochu neelitářského myslitele zásadní levicová idea. Dokonce vyloženě nosná, specielně v posledních týdnech obzvlášť srozumitelná naprosté většině lidí. Je to problém války a míru. Nikdy v dějinách nebyla válka touhou řadových občanů a vůbec prostých lidí. Válku vždycky chtěli, prosazovali a nakonec cizíma rukama vedli jen příslušníci elit a z nich pak ti nejvíc ambiciózní a především mocichtiví všeho druhu až po psychicky narušené. Levicový politik se od jiných tedy odlišuje naprosto zásadně tím, že odmítá válku. Problémy řeší vždy jen vyjednáváním, trpělivým dialogem a hledáním kompromisů. Odmítá dokonce teorie o spravedlivých válkách, obraných válkách, nadtož o preventivních vůči údajné hrozbě. Žádný politik, připouštějící válku jako řešení, i když třeba poslední a údajně nevyhnutelné, není levicovým a když to o sobě tvrdí, pak je hned dvojnásobným lhářem. Lže o válce obecně, jako o možném řešení sporů a o konkrétní válce tím spíše, protože ji sám zavinil, nebo je alespoň spoluviníkem. Vypracovat životaschopnou teorii míru jako nosnou ideologii je podle mého názoru prvním úkolem opravdové levice.