ROZDĚLME EVROPU – ZAVČASU

Znova jsem si, asi po půl století, přečetl 24tou a 25tou kapitolu prvního dílu Marxova Kapitálu. Vyplynul mi z četby jeden závěr pro současnou politiku. Evropskou Unii je třeba rozbít. Státy u Atlantiku, počínaje Nizozemím přes Francii a Španělsko po Portugalsko a samozřejmě včetně Británie, je třeba oddělit od zbytku. Jmenované by pak měly být postupně změněny na chalífát, jak si to přejí muslimské země a konec konců i někteří Ruští političtí teoretikové. Nejméně půl tisíciletí by následně měly vracet všechno, co po celém světě nakradly za předešlého půl tisíce let. Tedy počínaje začátkem zámořských objevů, přes kolonialismus až do dnešní doby, kdy ekonomickými zvrhlostmi tak zvaného „svobodného obchodu“ neustále vysávají hospodářsky slabší země světa. Když to píši, tak mi konečně dochází, proč se Merkelová se stala „matkou multikulturalismu“. Byla k té roli donucena mocenskými kruhy USA, které podle své dlouhodobé globální strategie nemohou dovolit, aby se Německo spojilo s Ruskem v jednu velkou hospodářskou unii. Pokud si to Němci mezi sebou nevyříkají, tak by se země Evropy, kromě těch při březích Atlantiku, měly zbavit i Německa. Podle mého přesvědčení je to jediná cesta k jejich přežití. Jinak se stanou rovněž součástí Evropského chalífátu, který je již pro Evropu připravován.

REINKARNACE NEJEN HITLERA

Psal jsem nedávno, že v českých televizích se denně objevují pořady o Hitlerovi, jeho době, jeho spolupracovnících a vůbec o Německu té doby. Nazval jsem ten jev reinkarnací Hitlera. Vždycky jsem tvrdil, že právě judaismus přinesl do Evropské kultury rasismus. Učinil tak tvrzením o Boží vyvolenosti Židovského národa. Hitler pak byl dovršením zla, které do naší kultury zaseli vlastně sami Židé. Po posledních událostech v pásmu Gazy jsem navíc dospěl k názoru, že je v činech Izraele reinkarnován dokonce celý hitlerismus, i když jakoby s opačným znaménkem. Židé samotní se v mých očích stali nejdůslednějšími dědici Hitlera a hitlerismu. Co mne o tom přesvědčuje? Následovný souhrn reálných činů a především ideologických projevů sionistů. Tady jsou. Od 30. března r. 2018, kdy v pásmu Gazy započaly pravidelné páteční demonstrace, izraelští vojáci zabili nejméně sto Palestinců a zranili jich přes 10 500. Se souhlasem většiny Izraelců a v zásadě na přímý rozkaz ministra obrany Avigdora Liebermana, podle něhož v pásmu Gazy žádní nevinní lidé nejsou. V zásadě i na popud ministra pro strategické plánování Gilada Erdana, podle něhož v Gaze nejsou žádné demonstrace, jen „nacistický hněv“. A rovněž také na popud ministra školství Naftaliho Bennetta, podle něhož je povinností „národního bezpečnostního aparátu“ zabíjet Palestince jako první, protože to jsou do jednoho samí nepřátelé a i jejich děti jsou „háďata“, která je třeba zabíjet také, jak už před časem vysvětlila pro změnu ministryně spravedlnosti Ayelet Shakedová. V podstatě i na popud izraelského hlavního rabína Jicchaka Josefa, který vyzval k etnickým čistkám proti „Nežidům“ a k zabíjení „ozbrojených“ Palestinců, byť by byli ozbrojeni jen kamenem nebo láhví. Týž rabín, mimochodem, před nedávnem označil černochy za „opice“, sekulární ženy kvůli jejich „neslušnému“ způsobu oblékání za „zvířata“, přičemž je podle něj úkolem všech „Nežidů“ v Izraeli sloužit Židům. V neposlední řadě i na popud dalšího rabína, Ophira Wallase z Bnei David Military Mechina, podle něhož mají izraelští vojáci „biblickou povinnost“ vyhladit palestinský národ, ale zatím tak nečiní v poněkud liché obavě z „masivní odplaty“. Konec konců i na popud rabína Josefa Pinta, hlavy globální organizace Mosdot Shuva Izrael, který před dvěma lety vyzval izraelskou armádu k vyhlazení „kmenů“ žijících na Izraelem okupovaných územích a k zabíjení jednoho Palestince „každou hodinu“. A konečně i na popud ministra pro zpravodajské služby Israele Katze, který vyzval k zabíjení protagonistů hnutí BDS… O co jde se lze dovědět i na Wikipedii. Já už jsem toho dnes napsal dost. Jen zdůrazňuji, že všechno uvedené je podle mého nejhlubšího přesvědčení reálnou reinkarnací nejen Hitlera, ale celého jeho zvráceného konání, i když jakoby v opačném gardu, čili v Židovském provedení. Židé podle mne tím vším, čeho se dopouští za celou svou existenci stát Izrael, už dávno ztratili veškerý morální nárok na jakési pověsti o výjimečné oběti, kterou si nazvali holocaustem. Vždyť prakticky nedělají nic jiného. Současné řečičky o tom, že je Palestinci zabíjejí, jsou ubohou záměnou příčiny a následků. Teror na území Palestiny v nové době začali Sionisté už proti Britům a pokračují v něm stále intenzivněji již víc jak sto let.

NEZANEDBATELNÉ OBAVY

Neúprosně se blíží Mistrovství světa v kopané, které začíná už za čtrnáct dní v Ruské federaci. Je již celé měsíce verbálně napadáno a dokonce Británie navrhovala ho bojkotovat neúčastí. Události zaměřené proti Rusku se v posledních týdnech navíc podezřele kumulují. Ostře to začalo kauzou Skripalovi, kterou si, podivuhodně opět Británie a především pak ti, kdo manipulují její pseudopremiérkou Mayovou, vyzkoušeli loajalitu politiků zemí EU a NATO v protiruském tažení. Nějak podivně se totiž v posledním týdnu zvyšuje intenzita bojů na východě Ukrajiny, kde byl konflikt doslova po tři roky „zamrzlý“. Nejvíc mou pozornost ale probudilo jakoby načasované vyhlášení tak zvané nizozemské komise, pátrající po důkazech o sestřelení malajsijského letadla nad Ukrajinou před čtyřmi lety. Nejméně tři roky mlčela, aby najednou, podezřele právě nyní doslova vylezla ze svého pelechu a aniž přinesla jediný opravdu nový přesvědčivý důkaz, opět bez skrupulí a vších pochybností prohlásila, že letadlo sestřelili Rusové. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo tak zajímavě načasované. Proto se mi celá ta kumulace protiruských aktivit posledních týdnů velice nelíbí. Vzpomínám si totiž, že v době, kdy začaly olympijské hry v Pekingu, byla zahájena rovněž válka v Osetii. A ve dnech, kdy končily hry zimní olympiády v Soči, tak byl zorganizován puč proti Janukovyčovi. Že by do třetice všeho zlého?!! Že by se konečně povedlo zatáhnout Rusko do války proti světu!!?

JEŠTĚ K TRUMPOVI

. Jedno z jeho předvolebních hesel znělo: „America first“. Po nástupu do funkce si ho dal i na vlajku výkonu svého mandátu. Politologové se domnívali, že to bude znamenat znatelný posun v zahraniční politice USA, spočívající v návratu ke konzervativnímu izolacionismu, především k odchodu vojsk USArmy z Afghánistánu, Iráku, Sýrie a dalších zemí. Opak je však pravdou. Ona „Amerika především“ pro Trumpa znamená doslova „mezinárodní právo jsem já“. Po rozpadu SSSR se všichni prezidenti, snad kromě Bushe staršího chovali tak, jakoby Spojené státy byly vládcem světa. USA Sice nevystoupily z OSN, ale považovaly ji za instituci, kterou USA nemusí respektovat. USA totiž vždycky ctili pouze sílu a to i ve vnitřní politice. Nadarmo není mezi obyvatelstvem více střelných zbraní, než jich má celá USArmy. Při existenci SSSR byla vládnoucí doktrínou USA snaha zničit komunismus. Po rozpadu SSSR za svou strategickou prioritu přijaly doktrínu, jež se dá vyjádřit větou: „Už nikdy nedovolit nikomu, aby se na mezinárodním poli stal tak silným, aby mohl USA reálně odporovat“. Z toho plyne, že celá planeta se stala územím eminentního zájmu USA, protože kdekoliv se může zformovat síla reálného odporu. I když v žádném případě síla, ohrožující existenci USA. Dnes je situace taková, že jediným reálným nepřítelem USA jsou ony samy. Jestli jsou Putin a Si opravdu chytří, tak by měli nasadit všechny síly k vnitřnímu rozvratu USA. Při jejich demokratické tradici je vysoká pravděpodobnost, že tam nikdy nezíská moc nějaký diktátor, jako tomu bylo v Německu, či jinde, takže by nedošlo k reálnému ohrožení světa. Ale zpět k Trumpově zahraniční politice. Věren ideologii Lévího Strausse s každou zemí jedná povýšeně, což konkrétně znamená, že jí diktuje své podmínky, vesměs čistě kramářské. Následně jí velkohubě vyhrožuje všemi možnými druhy násilí, pokud by se rozhodla neuposlechnout. Troufl si tak nejen na Írán, KLDR, ale dokonce i na EU. Naivně je přesvědčen, že dokáže bojovat na všech frontách, které si zamane. Zatím ale reálně nedokázal nic, ba právě naopak, sklízí nejen prohry, jako jeho předchůdci, ale doslova fiaska. Ovšem v USA vládne tak silná cenzura, že její veřejnost je stále udržována v domění, že skutečně oplatí Trumpovo America First, ba dokonce: „America is the best“. Pravda jimi jednou zatřepe tak, že by mohla vést až k vnitřnímu otřesu, který ta zem potřebuje jako sůl.

DALŠÍ TRUMPOVINA

Myslím, že bude Trumpovo jméno opravdu trvale zapsáno do dějin. Ovšem ne tak, jak by si on představoval. Podle mého soudu to bude za jeho „metodu“ chování v mezinárodních vztazích. Způsob jakým se předvádí v řešení zahraničních problémů své země, je vskutku svérázný a nepřipomíná mi žádného z dosavadních politiků nejen v USA. Vždycky napřed předvádí silácké řečnění, pak následuje tichá práce jeho úředníků, aby nakonec z celé aktivity zůstal jen „pšouk“, viz raketový útok na Sýrii, nebo dokonce úplné vycouvání. Tak to klasicky předvedl včera vůči KLDR. Napřed si s prezidentem KLDR nadávali, pak se dohodli na setkání, jemuž Trump velkohubě přisuzoval roli až největší události moderních dějin. Potom ale vypověděl smlouvu o jaderném programu s Íránem. V tom okamžiku určitě každý, kdo má IQ ještě kolem padesáti musel dospět k názoru, že Kim Čong-un se s Trumpem nemá o čem bavit. Což on také veřejně neprodleně sdělil světu. Včera Trump s typicky svou velkohubostí a americkou drzostí prohlásil, že odvolává schůzku s prezidentem KLDR a samozřejmě obvinil právě jeho ze sabotáže připravovaného setkání. Trump si, jako samozřejmě všichni Amíci, výjimky jsou spíše potvrzením pravidla myslí, že světová veřejnost má IQ značně pod padesát, takže jeho blafování uvěřila. Ne Trump, ale to Kim „třetí“ toho jména, poslal Trumpa tam, kam patří, tedy mezi šašky mezinárodního kolbiště. Tak se tedy zatím dovršila jen další TRUMPOVINA, čti klauniáda a la Trump v mezinárodních vztazích. Klauniáda v tom lepším punktu hodnocení. V mých očích spíše čirá zhovadilost.Klauniáda v tom lepším punktu hodnocení. V mých očích spíše čirá zhovadilost.

ČESKÁ TELEVIZE JE DALEKO VÍC NEŽ MEDIÁLNÍ INSTITUCE

Od rebelie na přelomu tisíciletí nepovažuji ČT za veřejnoprávní instituci, poskytující mediální služby. V prvé řadě už není veřejnoprávní, protože byla fakticky zprivatizována do rukou jednostranně myslící politické elity, konkrétně do rukou pohrobků „havlismu“. Ona ale už ale rovněž vůbec není jenom sdělovacím prostředkem, ale samostatnou politickou silou. Kdysi jsem ji prohlásil za další politickou stranu. Jenže se ukazuje, že je víc, než politická strana. Ona je reálnou vládnoucí stranou. Velice specifickou vládnoucí stranou, protože se podílí na vládě, ať v zemi vládne jakákoliv politická síla. Má v každé vládě pevně obsazené významné ministerstvo, ministerstvo informací, kterému lze říkat přesněji „Ministerstvo Pravdy“. V poslední době dokonce proniká na Vysoké školy a jiné, především vzdělávací instituce. Pracovníci ČT totiž vytváří doslova brigády, které navštěvují školy a tam přednáší své manipulující informace. Provozují velice sofistikovanou činnost, která by vůči mladým lidem mohla být pojmenována jako vytváření umělé paměti. Tato praxe je to nejhnusnější, co kdy bylo v dějinách vůči dětem a mládeži použito. V první fázi byli mladí lidé záměrně odvedeni od studia, čili práci především s původními prameny. Čehož bylo dosaženo lehce dostupným, zábavným způsobem podávaným, sdělováním prakticky všech možných informací, včetně těch potřebných. Což je v mých očích nejnebezpečnější forma populismu. Mladí byli dále odnaučeni kriticky myslet, čili umět posuzovat reálný soulad informace se skutečností. Zločinná činnost některých pracovníků ČT ještě nemá pojmenování, takže ji nelze ani postihnout zákonem. Ovšem prokazatelně existuje a měla by být zakázána, tak jako je zakázána politická činnost na školách.

O ROSTOUCÍ NENÁVISTI

Dnes už nikdo nepochybuje o tom, že ve společnosti se nebezpečně rozevírají sociální, čtěme, příjmové nůžky. Není to však jediný, rizikově se zvětšující rozdíl v naší společnosti. Všímám si, že především mezi politicky aktivními příslušníky elit se otvírají jiné nůžky. Nůžky ideové, ba až ideologické. Ty se už viditelně změnily v dogmatickou víru, která zákonitě přináší do společnosti nenávist. Tvrdím, že nenávist působená sociální diferenciací nikdy nebyla tak děsivá, a hlavně početná, jako rýsující se nenávist ideová. V mých očích jde o logický výsledek zmatenosti politického převratu, který jeho guru nazýval sametovou revolucí. Že nešlo o revoluci, bylo již tehdy zřejmé, protože šlo jasně o recesi, čili návrat do minulosti a to dokonce dosti vzdálené. Do minulosti kapitalismu „laissez faire“, čili primitivního divokého kapitalismu liberálních dogmatiků. Sametovost převratu si pak vynutil Havel sám pro sebe, aby si u KSČ zjistil prezidentský post. Kdyby jim neslíbil nedotknutelnost, tak by jej nikdy za hlavu státu nezvolili. V některých lidech díky tomu zůstal neukojený vztek a touha po pomstě. Sice později jim byl poskytnut ventil v lustračním zákoně a v zákoně o zločinnosti komunistického režimu, ale to už v mnohých touha po revanši byla hluboko zažraná. Své způsobilo také Havlovo „pseudorevoluční“ heslo o vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí. Ti, kdo uvěřili tomuto blábolu tehdy nepochopili, že Havel mluví pouze o vítězství své pravdy a své lásky, kterou již tehdy a nikdy potom nesdílela velká většina naší společnosti. Postupem času se ovšem představy o jeho pravdě, ale i o jeho lásce naprosto vytratily. Jeho následovníci se cítí dnes už naprosto opuštěni. Vznikla tak jakási pseudoelita nenaplněné naivity, jež v nich probouzí zákonité reakce nenávistného vzteku, zaměřeného prakticky proti všem. A tak máme naši společnost dneska rozdělanou na několik totálně nesmiřitelných skupin. A bohužel nůžky mnohačetné rozdílnosti se mezi nimi stále více rozvírají.

HLADINA SE ZAVŘE?

Hledal jsem nějaké informace o Skripalových. Poslední o nich byla uveřejněna včera, den po propuštění z nemocnice samotného Skripala. Jeho dcera byla z nemocnice propuštěna už 9. dubna a následně byla převezena na neznámé místo, uvedla tehdy BBC. Údajně otráveni byli oba už 3. března. Odborníci, ti skuteční znalci, jasně mnohokrát řekli světu, že kdyby šlo o novičok, tak to ani jeden nepřežil. Což včera zopakoval i Putin, který Skripalovi popřál hodně štěstí v jeho uzdavování. Podle mne ho bude moc a moc potřebovat. BBC při příležitostí jeho propuštění z nemocnice uvedla, že pacienti mají právo na důvěrnost informací o jejich doléčování. Což čtu spíše tak, že oba byli uneseni zpravodajskými službami Velké Británie, jsou kdesi drženi a podrobováni „vymývání mozků“. Vždyť již na samém začátku celé té, pro postižené poněkud kruté kauzy, byla z oficiálních míst Británie oběma nabídnuta změna identity, jakoby šlo o svědky nějakého zločinu a tím byli ohroženi na životě. Situace je ale naprosto jiná. Dcera Skripala se snažila spojit se svou sestrou, ale bylo ji to znemožněno. Juliina sestra Viktoria se už mnohokrát a nejrůznějšími cestami, včetně oficiálních, pokusila navázat se svou postiženou sestrou kontakt, a pak už v zoufalství nejvyšším umístila 1. května na Facebook tento vzkaz:
     Můj miláčku Julie,
Nekomunikuješ s námi a nevíme nic ani o tobě ani o Sergejovi. Vím, že nemám právo míchat se bez tvého dovolení do vašich záležitostí, ale moc se o vás strachuji – o tebe i o otce. A také o Nuara (Nuar je Juliin pes, kterého Julia nechala ve psím útulku, když opouštěla Rusko – pozn. The Saker). Nuar je nyní v hotelu pro psy a oni teď od nás žádají za své služby peníze. Musíme proto rozhodnout, co s Nuarem uděláme. Jsme samozřejmě ochotni vzít si ho a starat se o něj až do doby, kdy se vrátíš domů. Kromě Nuara mám též starost o tvůj byt i auto. Můžeme s tím vším pomoct, ale potřebujeme k tomu tvé zplnomocnění, ať už pro mě, nebo pro sestru Lenu.
Jestliže si myslíš, že to vše má svou důležitost, napiš své zplnomocnění na ruském konzulátě v kterékoli zemi.

Na tuto výzvu žádná odpověď dosud Viktorii dosud nedošla. Jsem velice zvědav, co se bude dít nyní, když i otec už opustil nemocnici. „Hyn se ukáže“, zda o nich veřejnost ještě někdy něco vůbec uslyší. Už nejméně jednou jsem to napsal, že dneska je už prakticky prokázáno, že Skripalovi nebyli otráveni novičokem, ale byli pouze paralyzováni látkou, vyrobenou v laboratořích nedaleko místa činu. Vlastně si vojenská laboratoř onu novou látku na nich otestovala. Ovšem v jejich bytě pak byl skutečně rozmístěn novičok a další činností vlády a policie, nebo naopak, vědomí veřejnosti silně zmanipulováno. Další provokace vůči Rusku, v současné třetí světové válce Západu nevyšla. Británie se k ní uvolila především proto, aby alespoň na čas odvedla pozornost světa od své beznaděje po hlasování o Brexitu. O čemž rovněž žádný přemýšlivý, politicky angažovaný, sledovatel současnosti už vůbec nepochybuje.

KAŽDÁ ZMĚNA JE K HORŠÍMU

Slavný aforista Murphy tuto „nepravdu“ kodifikoval již dávno. Ono je to totiž tak, že každá situace má své výhody a nevýhody a na nevýhody minulé jsme byli zvyklí a proto nás nevýhody nové víc iritují. Ovšem poslední změna ve vedení ČSSD plně odpovídá tomu, co Murphy tvrdil. Bylo sice těžko představitelné, že po superúředníku Sobotkovi, může přijít něco horšího. Ovšem jak je vidět, skoro nemožné, se stalo skutkem. Hamáček, funkcionář fondu, který fakticky financuje Bakala, se chová daleko idiotštěji, než kterýkoliv jeho předchůdce v čele českých sociálních demokratů za celou jejich víc jak stoletou existenci. Připočteme-li k tomu fakt, že si víc troufá veřejně producírovat své názory i další agent, tentokrát Německa a NATO Štěch, je předobraz zkázy, ba až zániku ČSSD úplný.

VZKAZ MÉ, PŮL STOLETÍ MRTVÉ BABIČKY, JEDNOMU MINISTROVI A NEJEN JEMU

Martin Stropnický jedenašedesátiletý ministr zahraničí v demisi, poskytl 9. května neobvykle rozsáhlý a velice osobní rozhovor pro LIDOVKY.cz. V titulku se objevil jeho výrok, cituji: „V kazisvětově pracovat neumím, pro politiku nemám geny“. Konec citace. Tím mne zaujal natolik, že jsem si rozhovor letmo přečetl. Letmo za prvé proto, že již před tím ohlásil, že odchází z politiky a tak jsem chtěl vědět proč skutečně. Za druhé pak proto, že nesnáším sebechválu, jíž je v „interwiev“ plno. Stropnický se rozhodl odejít do diplomatických služeb, kde už po převratu působil. Takže tvrzení, že odchází z politiky, je totálním nesmyslem. Je ovšem natolik inteligentní, že si to uvědomuje a tak se snaží v rozhovoru rozehrát osobní přesvědčovací agitku o tom, že politika sněmovny a vlády je naprosto něco jiného, než diplomacie. To je sice pravdou, ale ještě pravdivější je, že poslanci a ministři jsou veřejní, ale diplomaté fakticky tajní politici. Což se podle mého názoru Stropnickému více líbí. Po převratu byl nejen v diplomacii, ale i ve vládě a nejen v jedné. Musel „přetrpět“ schůze všeho druhu a tak se velice divím, že tak pozdě přišel na to, že nemá geny pro tu „veřejnou“ politiku. Pravdou spíše je, že už chce v pohodlí dožít penze, protože je „stranickou politikou znechucený“. Pokud by to všechno, co o sobě tvrdí, byla jenom částečně pravda, tak by se totiž raději vrátil k původní profesi divadelníka, než že by odjel někam do Izraele dělat dále politiku. To nečiní, takže svět politiky mu učaroval, doslova mu propadl. Patří tedy do kategorie těch, pro něž je politia drogou. Jenže on, jako každý slaboch chce ve všem vybírat jen hrozinky. Tedy chce se podílet na moci, ale v žádném případě už nechce být vláčen médii a propírán novinářskými nýmandy. Právě proto bych mu a všem jemu podobným chtěl věnovat vzkaz mé babičky, cituji: Nemíšaj se mezi otruby, nebudó tě svině žrať“. Konec citace.