NOVÁ OPOZIČNÍ TAKTIKA – BLOKOVÁNÍ

Znám z volejbalu, čili odbíjené dvojblok, dokonce i trojblok, ale čtyřblok, to už je opravdu síla, hlavně pro sněmovní opozici. Zvláště když má „celých“ 48 poslanců ze dvou set. Při tom jsem přesvědčen, že ne všichni příslušníci zmíněných poslaneckých klubů s tím nesmyslem, vygenerovaným nejdrzejším z „blokařů“ Kalouskem, vnitřně souhlasí. Myslím při tom především na Václava Klause juniora. Hned včerejší první kroky blokařů ukázaly, že se z voleb nejen nepoučili, ale omámeni smradem ze stoky intelektuálské luzy, především té pražské, vrhli se včera na tribuny tak, že z předpokládané třídenní ustavující schůze bude asi tak měsíční, odhaduji. Holt za naše peníze se jim to tam nejen dobře schůzuje, ale i debužíruje, jak jsme se již několikrát dověděli, dokonce i z ČT. Blokaři sami sebe stupidně pojmenovali „Demokratickým blokem“, jakoby ostatní strany byly nedemokratické, čímž hned v názvu dokladovali svou neznalost Ústavy ČR, podle níž se nedemokratické strany nejenže nemohou dostat do parlamentu, ale ani být veřejně činné. Není třeba žádného bedlivého studia, aby každý občan seznal, že ve zmíněném bloku se sdružili všichni politici a naprosto všechny strany, které od pravicového převratu prošustrovali i prošustrovaly prakticky veškerý majetek naší vlasti. Při tom mnohým z nich nepochybně zůstalo z onoho majetku celkem dost za nehty. Což je dle mého soudu jediný důvod, proč se srotili a srotily, aby všemi možnými obstrukcemi, blokováním a dalšími i nekalými triky bylo sabotováno ustavení nové vlády, kterou v žádném případě nepodpoří, jak již veřejně bylo jimi opakovaně prohlašováno. Mezi námi, bez politické korektnosti řečeno, jde o blok osob dos.aných z toho, že budoucí politická moc odhalí co nejvíc ze špinavostí, kterými škodili všem, k až trestuhodnému prospěchu, sebe samých.

ČEKÁ NÁS NĚCO VÍC NEŽ TŘÍDENÍ FESTIVAL ŽVANĚNÍ?

Na zítřek svolal předseda sněmovny ustavující schůzi sněmovny, vzešlé z nedávných voleb. Po zveřejnění jejího termínu se najednou vytvořil klan 48mi poslanců ze čtyř stran, jakýsi to obskurní spolek s názvem Demokratický blok. Za obskurní jej považuji proto, že sám sebe vydává za ochránce, ba až spasitele demokracie, čímž ostatní strany nepřímo staví do pozice nepřátel, či alespoň ohrožení demokracie. Nemůže je totiž označit přímo za nedemokratické, protože podle naší Ústavy by se takové strany nejenže nemohl dostat do sněmovny, ale nemohly by ani existovat. Již při prvním veřejném vystoupení se zmíněné uskupení proklamovalo jako antibabaišovsko-antizemanovský blok, ale ve své podstatě se až dosud jeho reprezentanti chovají spíše jako skutečný blok, odvozeno od slova blokovat, čti brzdit, obstruovat až sabotovat a v každém případě odmítat dialog o spoluexistenci. Což jsou všechno spíše nedemokratické formy chování v politické části veřejného prostoru. Takže sebeoznačení demokratickým blokem je další lží politiků, kteří se do něj sjednotili. Zmíněné uskupení tvoří 48 poslanců, čili všech poslanců, zastupujících ve sněmovně strany ODS, TOP09, KDU-ČSL a Starostů. To jsou všechno jednoznačně strany pravicové až krajně pravicové. Takže jediným poctivým názvem této skupiny by měl být Pravicový blok. Jenže to by se zase nemohli pasovat na rytíře demokracie, neboť demokracie jako vláda lidu nebyla nikdy výkonným prostorem pravicových stran. Ty totiž v celém světě prosazují zájem maličké minority občanů, tedy boháčů, vlivných intelektuálů, profesionálních vykonavatelů moci a dalších elitářsky, čili nedemokraticky se chovajících lidí. V posledních době pak prosazují především zájmy nadnárodních finančních korporací a u nás dokonce zájmy specifických zahraničních skupin. Při bedlivějším zkoumání se dá ještě tvrdit, že jde všechno o strany polistopadových mocenských struktur. Řečeno jejich slovníkem jde proto o Blok polistopadových starých struktur, jejíž čelní aktéři jsou navíc odkojeni ještě staršími, předlistopadovými strukturami a tím pádem pro mladou, skutečně demokratickou, svobodomyslnou a opravdově novodobou politickou generaci naprosto nepřijatelnou mumií. Jsem proto víc jak zvědavý, jak se budou v příštích třech dnech, na něž je plánována první schůze zasedání nové sněmovny, chovat aktéři jmenovaného čtyřbloku a jejich soupeři, ať již z ANO, či SPD, ale i Pirátů, kteří se stali nechtěnými iniciátory vzniku rádoby opozičního bloku. Jsem zvědav, zda zvítězí i v této sněmovně mnohadenní mlácení prázdné slámy, čili vzájemného, mnohdy až trestně postižitelného napadání a urážení, nebo opravdu pragmatické chování racionálně se chovajících zodpovědných aktérů správy státu. Od pondělí tedy začne první akt divadélka pro prostý lid, který se nazývá ustavvování pilířů moci nutné k stabilnímu fungování země. Především angažujíc se lid, čili voliči, budou v následných třech dnech určitě svědky přeměny jejich vůle na reálné vytváíření opravdové politické moci v podání svévole zastupitelů, které si vybrali. Jsem zvědav ale především na sto, zda se vyplní spekulace pravici fandícího O. Nefa, který vznik demokratického bloku chápe jako nutnou změnu firmy, jež dosavadním odmítačům spolupráce s Babišem dává, právě díky formálnímu přetření firemního štítu šanci, produktivně, efektivně a konsensuálně se podílet napřed na jednání o orgánech a později snad i na správě naší vlasti, aniž by byli před veřejností směšnými převlékači kabátů.

SVÁTEK VÍTĚZNÉHO LISTOPADU

Včera byl nejvýznamnější svátek pro tu část české společnosti, která za počátek českých dějin považuje divadélko nazývané Bitva na Bílé hoře a za její vrchol pak Velkou Listopadovou Sametovou Revoluci. Že je naprosté většině obyvatel tento, mocnými uzákoněný den sváteční šuma-fuk, dokázala realita. Očekával jsem záplavu Českých, Amerických, ale i Tibetských či Ukrajinských vlajek a ono…prd. Na našem sídlišti jsem zahlédl jednu špinavou Českou na Domě dětí a mládeže. Ani v městě nic moc a už vůbec ne nějaké oslavy. Zato v Polsku byli tak tři, na Vánoce již nakupující Češi, na jednoho místního, takže lid svobodně využil nabízený den volna. Tristní je, že ani noví mocní nejsou schopni vzdát hold tomu datu, díky němuž se stali bohatci, vládci, či jinak vlivnými lidmi. Čímž dokazují, že nemají ani tolik úcty k sobě samým, jako měli komunisté, kteří nikdy neopomněli oslavovat svůj Vítězný Únor. To  jen včera večer lokajská ČT dala prostor na oslavy jakési obskurní, pardon obecně prospěšné společnosti s ryze českým názvem Post Bellum. Ta prý se již patnáct let zabývá snahami uchovat paměť národa. Jak jsem se dočetl na Wikipedii, ale pochopil i z toho mála, co jsem včera dokázal shlédnout, jde samozřejmě o paměť silně výběrovou. Uvedená společnost sbírá především autentické vzpomínky statkářů, továrníků, katolických aktivistů a jiných osob, které ve své paměti uchovávají pouze nenávist k těm, co jim zespolečenštili někdy i za války nekale našmelený majetek. Vedle těchto „pamětníků“ zmíněná o.p.s. sbírá, tedy uchovává ve své paměti, rovněž vzpomínky a dokumenty o životě zjevných, politických či nepolitických nepřátelích státu, podle nich však toho minulého, jehož režim si napřed zákonem označili za zločinecký. Což znamená, že dneska nadšenci společnosti sbírají vzpomínky a shromažďují dokumenty západních agentů, fanatických sabotérů a teroristů, až dokonce vrahů funkcionářů KSČ či jiných reprezentantů lidové moci. Není se tomu co divit, vždyť za činností této ryze antisocialistické, antikomunistické a především novoelitářské společnosti stojí mimo jiné jeden z miliardářských zbohatlíků dnešního režimu. Více ať si zájemce zjistí přímo z webu nepopsatelné pýchy uvedené společnosti. Chtěl jsem tímto textem jenom dneska připomenout, že ani současný stát oficielně neslaví den politického převratu, který ve své realitě samozřejmě nemůže být revolucí. Revoluce je totiž společenským jevem, přinášejícím něco dosud nebývalého, nového. Události počaté 17. listopadem 1989 totiž nic nového nepřinesly. Ba právě naopak. Vrátily naši zem nejméně o sto let zpět a v případě vlivu katolické církve dokonce o několik staletí nazpátek. Pro takový společenský proces by dokonce označení kontrarevoluce bylo kladným hodnocením. Celé následné období není totiž ničím jiným, než nemravnou, zrůdnou, čti mstivostí obluzenou, revanšistickou restaurací nadvlády středověkých a raně kapitalistických elit.

BLBOST OPRAVDU NEMÁ HRANIC

Poslední schůze širokého vedení ČSSD nepotvrdila tezi, že předsedou strany by měl být nestraník. Přesto v hlavách mnoha magorů, jak z médií, tak dokonce členů ČSSD, tato myšlenka pořád brázdí éterem. Podle mého soudu je to nápad hodný velikánů absurdity. Člověka selského rozumu nic takového prostě nemůže ani napadnout. Vždyť je to něco takového, jakoby za papeže někdo navrhoval s katolicismem sympatizujícího nonteistu. Už jenom očekávám, kdy nějaká moudrá hlava navrhne, aby ČSSD kupříkladu předsedal člen ODS. Aby konečně už celá ta politická komedie byla dokonána.

SVĚT SE V PRDEL OBRACÍ…

…říkával jeden z mých podřízených někdy koncem šedesátých let minulého století. Měl pravdu, ovšem jenom částečnou. Neobracel se tehdy svět, ale určitě se už začala obracet atmosféra veřejného prostoru naší země, protože v současnosti už je spolehlivě v prdel obrácená. Mimo jiné to dokazuje jakýsi pofiderní think-tank s názvem Evropské hodnoty, který od počátku roku 2017 pracuje pro ministerstvo vnitra. Vede ho bývalý homosexuální pornoherec Jakub Janda. Jeho posláním údajně je odhalovat na sociálních sítích weby, autory a jiné aktivity, které šíří informace, jež jsou údajně proruskou propagandou. Pokud si uvědomíme, že uvedené anglické sousloví, jedno z mnoha, jež przní naši mateřštinu, lze definovat jako, cituji: „skupinu odborníků, která poskytuje rady a nápady týkající se konkrétních politických nebo ekonomických problémů“, konec citace, tak s hrůzou konstatuji, že instituci s tímto posláním neměli ani mocnáři v dobách nadvlády KSČ. Tohle podlé svinstvo je navíc placeno z našich daní. Na webu http://forum24.cz/roman-maca-otevreny-dopis-panu-poslanci-miloslavovi-roznerovi/ vyšel 14. 11.2017 otevřený dopis Romana Mácy pracovníka, prezentovaného jako analytik oné „skupiny odborníků“, kteří sami sebe pojmenovali Evropské hodnoty. Dopis je adresován poslanci za Okamurovu Stranu přímé demokracie a ač je otravně dlouhý, stojí za přečtení. Ne sice pro svůj obsah, ale proto, aby veřejnost věděla, čím se fakticky zabývá zmíněná, vládě tak milá instituce. Dovoluji si bez servítků konstatovat, že ani StB s takovou pečlivostí nesbírala materiál na odpůrce režimu, jak to dělají pracovníci Evropských hodnot prohlašující se za ochránce demokracie. Že výsledky jejich špiclování zveřejňuje právě web FORUM24 je stejně příznačné. Jde totiž o tu nejhorší dezininformační stoku celého našeho, tedy česky psaného, netu. Musím konstatovat, že jak rádci z Evropských hodnot, tak presstituti z Fora24 jsou učebnicovými příklady toho, že se u nás veřejný prostor obrátil nejen v prdel, ale v nejhnusnější, nenávistí se zalykající prostředí, jaké si lze vůbec představit. Je o několik řádů stupidnější, odpornější a především lživější, než bylo vše, co v době studené války zplodila politika třídního boje.

UBOHOST NAD UBOHOST

Včera na webu Parlamentních Listů byl zveřejněn zápis z jednání vlády premiéra Špidly o prodeji akcí OKD, které tehdy vlastnil stát. Samotná diskuse kolem prodeje je učebnicovou ukázkou nejen diletantství naprosté většiny členů vlády, ale především jejich neúcty k obrovským majetkovým hodnotám vytvořeným minulými generacemi. V mých očích úroveň jednání neodpovídala ani jednání zastupitelů v Horní Dolní. Ubožácká ubohost. Prostě kde nic není, ani smrt nebere. Ministři prakticky nic nevěděli a přece měli tu drzost žvanit a pak rozhodnout. Jestliže takto u nás rozhoduje nejvyšší orgn státu i o všem ostatním, třeba o účasti ve válečných taženích, či mnohem důležitějších mezinárodních vztazích, tak nás nic dobrého nečeká. Vláda, která se veřejnosti prezentovala jako sociální, se vůbec nezajímala právě o to sociálno. Pouze dva ministři příliš matně zpochybnili cenu s ohledem na to, že v majetku OKD jsou o byty, jejichž celková cena je větší, než na jakou odborníci ohodnotili celý podnik. Tehdejší ministr financí Sobotka ve skutečnosti podvedl vládu a ministr Urban doslova obelhal. Špidla ve své bohorovnosti primitiva, který je pyšný na to, že rozhoduje o miliardách, definitivně rozhodl tak, že způsobil škodu víc jak čtyřiceti tisícům lidí. Z mého hlediska je tedy stát jednoznačně povinný škodu napravit. Nesouhlasím s nějakým vězněním Sobotky, Urbana, či Špidly, čímž se škoda nevyřeší. Navrhuji jiné řešení. Zestátnění bytů. Takže se nebudou kupovat zbraně a jiné pitomosti, ale stát byty odkoupí, pěkně je zrenovuje, alespoň do tehdejší kvality a převede pak do vlastnictví bydlících za tehdejší cenu, čili asi tak pětinu té dnešní. Když se mohlo nacpat do chřtánů církvím, tak proč nenapravit zlo způsobené řadovým lidem, kteří byli prokazatelně poškozeni.

ZADLUŽENOST USA

Podle webu http://www.usdebtclock.org/ činí zadluženost USA 20,5 bilionů dolarů. Když se k tomu připočtou dluhy domácností, měst a států Unie, představuje prý celkový dluh gigantickou částku 68 bilionů dolarů. Největším jejich věřitelem je ČLR s 1,2 biliony dolarů. Což je k celkové částce docela směšný pakatel. Ptejme se, kdo je tedy největším věřitelem nejmocnějšího státu světa? Soukromé, čti nadnárodní finanční korporace. Při vědomí děsivé velikosti dluhu každého musí napadnout logická otázka. Jsou USA schopné dluh splatit? Odpověď je nasnadě. Nejsou a nejenom to. Záměrně se dále zadlužují, především svým astronomicky ničemnými výdaji na zbrojení. S čím tedy počítají? Zrodí se další otázka. Věří, že jednou světu prostě oznámí, že své dluhy nebudou platit. Vždyť něco podobného už kdysi udělaly. Tehdy, když Nixon prostě a jednoduše škrtem pera zrušil krytí dolaru zlatem. A co se tehdy stalo? Naprosto nic. Všichni, i ta bouřlivácká Francie s Charlesem de Gaullem v čele. A proč? Protože USA byly vojensky tak silné, že by je neporazil ani celý tehdejší, kapitalistický svět. Z toho důvodu i dneska tak o překot zbrojí. Jejich naivita, spojená s pýchou a především s neznalostí politické reality světa způsobuje, že si mocní v USA myslí, že jim takto připravovaný budoucí podvod vůči globálnímu světu opět projde. Pokud ale USA v dnešní situaci spoléhají na svou neporazitelnost, silně se mýlí. Proto jsem přesvědčen, že jednou budou muset, pod tlakem světových institucí, které samy vytvořily, vyhlásit opravdu bankrot. Zadluženost USA si velice dobře uvědomují jeho největší věřitelé od Japonska přes Rusko po Čínu a už si brousí zuby na jejich majetek, ba dokonce i celá území. S tím by měli mocní USA počítat jako s vysoce pravděpodobnou skutečností.

DEMOKRACIE A ROVNOST OBČANŮ PŘED ZÁKONEM

Zaráží mne dvojí standarty, které v demokracii a la ČR platí. Kupříkladu kandidát na prezidenta musí sesbírat pro svou kandidaturu padesát tisíc podpisů řadových občanů, ale stačí mu jen třeba podpisy 20ti poslanců, nebo dokonce 10ti senátorů. Byl jsem od počátku proti tomu, aby na prezidenta mohl kandidovat samozvanec, čili člověk, který se k tomu sám rozhodne a začne si sbírat podpisy. Už jenom proto, že na sběr podpisů je třeba poměrně dost peněz, takže prakticky jsou vyloučeni všichni, kdo na sběr nemají peníze, čti, bohatí jsou privilegovaní. V mých očích je to v procesu přímé volby prezidenta první nedemokratický prvek. Mnohem nedemokratičtější je podle mého soudu pak to, že jeden podpis poslance váží za podpis dvou tisíc pěti set řadových občanů a podpis senátora má dokonce váhu pěti tisíc lidiček. Rovnost ze zákona jako řemen. Tyto rozpory mne od počátku vedly k názoru, že kandidáta do prezidentských voleb mají navrhovat politické strany a nebo zaregistrovaná politická hnutí. Nikdo jiný. Hovoří pro to mimo jiné i fakt, že prezident by měl být vysoce zkušeným a praxí ověřeným politikem, neboť není pouze ozdobou státu, ale nejvyšším ústavním činitelem a ještě k tomu nejvyšším vojenským velitelem. Což by nikdy neměl být jakýsi herec, vědec, či dokonce úspěšný hráč.

LIDSKÁ PRÁVA

Právo na slušný život, čti, minimálně na práci, jídlo, zdravou vodu, hygienu, lékařské ošetření a bydlení, je vyšším právem, než obecné právo na svobodu. Na co vám je svoboda, když v zimě mrznete pod mostem?!! Vztah lidí k těmto právům je základním rozdílem v myšlení autentické levice a pravice. Pravice, zvláště ta dnešní, která svobodu povýšila nade vše, je ideologií individualistů všeho zrna od chorobných sobců po bezohledné sociální predátory. Reálná politika o sobě tvrdí, že je uměním možného. V rovině, o níž dneska píši, by to na první pohled znamenalo, povinnost hledat rovnováhu mezi socialistickým upřednostňováním sociálních práv a liberálním právem na svobodu. Jenže tomu tak být nemůže. Člověk je společenským tvorem a chce-li aby lidstvo přežilo, musí vždycky podřídit právo na svobodu právu na slušný život všech, čti každého. Nejen absolutizace svobody musí totiž zákonitě vést k nepřiměřené diferenciaci, konfliktům a válkám, až po konečné vyhlazení většiny lidí. Ke stejným důsledkům může vést i snaha o hledání rovnováhy mezi zmíněnými koncepcemi lidských práv. A ne, že ne.

A CO NA TO VYVĚŠOVAČI TIBETSKÝCH VLAJEK?

Jedním z vysokých principů státoprávnosti je teze o nezpochybnitelném právu národů na samostatnost. Toto poněkud idealistické právo se ovšem ve všednodenním životě dosud vždy srazilo s reálným právem mocných, které se dostalo do mezinárodních zvyklostí pod tezí „o nedělitelnosti již existujících států“. Především po druhé světové válce a za studené války zajišťovalo právo na nedělitelnost států jakousi větší stabilitu a tím i vyšší mezinárodní bezpečnost. Mezinárodní právo dosud nikdy nevyřešilo střet dvou zmíněných oprávnění, i když se učebnicově uznává, že právo na svrchovanost národů je naprosto nejvyšším konstitučním právem. Svět to dokazoval například tím, že neprotestoval, když se, naštěstí mírumilovně, rozdělovalo Československo, ale dokonce ani tehdy, když se občanskou válkou dělila Jugoslávie. V současnosti je vystaveno Španělsko problému řešit střet práva svrchovanosti národa a uchování celistvosti státu. Že jsou Katalánci národem, nikdo nikdy nezpochybnil, leč jim ale nikdo neumožnil a dosud neumožňuje, státní samostatnost. Jsou pouze provincií Španělska. V poslední době ovšem se situace vyostřila. Katalánsko uskutečnilo referendum o samostatnosti, jeho parlament schválil a vláda poté vyhlásila vznik samostatného státu. Reakce Španělské moci byla okamžitá. Vláda Katalánska byla zatčena, v zemi byla nastolena nucená správa a nařízeny nové volby. A…ve světě následuje VELKÉ TICHO PO PĚŠINĚ. Nikdo z mocných tohoto světa se Katalánců nezastává. Ale i veřejnost mlčí, především ti vždy aktivističtí ochránci lidských práv, občanských svobod a především bojovníci za práva slabších, utiskovaných a menšin, jakoby najednou oslepli a oněměli. Dovoluji si proto zeptat se jich, v prvé řadě pak těch našich vyvěšovačů Tibetských vlajek, kdy na jejich radnicích konečně zahlédnu vlát Katalánské vlajky?