Na sjezdu v uplynulém víkendu byl ve funkci předsedy ANO potvrzen Andrej Babiš. Sice nebyl zvolen stoprocentním ziskem, jako obvykle, ale sjezd vyhověl jeho žádosti a za prvního místopředsedu mu zvolil Faltýnka. Vedoucí tandem nejúspěšnějšího politického uskupení v ČR současnosti se tedy nezměnil. Pro fanatické antibabaišovce je tím zachován objekt jejich nenávisti v neotřesené pozici. Všichni antibabišovci, kteří při tom patří mezi aktivisty zbožštění Havla, by se měli nad sebou zamyslet. Jelikož toho pro svou, rozum zničující nenávist nejsou schopni, posílám jim následující vzkaz. Prazáklad stavu, v němž se Babiš stal tím, čím je, vytvořil právě jejich zbožňovaný idol. Jeho nezřízená touha po postu prezidenta byla tak obrovská, že se soukromě, bez asistence jiných pohlavárů OF, dohodl s tehdejší věrchuškou nejen KSČ, leč i StB. Zajistil tak v době převratových emocí nepotrestání vedoucích představitelů KSČ proto a jenom proto, aby jej tehdejší Federální shromáždění, složené převážně z členů KSČ, zvolilo prezidentem. S Mariánem Čalfou dohodl nejen vznik vlády národního porozumění, ale zároveň situaci, že ministerstvo vnitra nebylo obsazeno jednou konkrétní osobou prakticky po celý rok 1989. Čímž především StB měla obrovský prostor pro manipulaci se svými materiály. Ministrem vnitra byl teprve den před Silvestrem jmenován Richard Sacher, když do té doby ono ministerstvo „společně řídili“, řazeno abecedně, Čalfa, Čarnogurský a Komárek, tedy prakticky nikdo. Řečeno natvrdo, chorobná ambice Havla dala vznik všem pozdějším kariérám přizpůsobivých členů předlistopadové KSČ, jakož i šanci na majetkový vzestup nositelů exkluzivních informací. Babiš, coby pracovník jedné z organizací zahraničního obchodu byl a je tak dodneška toho skvělým příkladem. Za jeho polistopadovou kariéru se plně zasloužil oportunismus a chorobná ctižádost Havla Václava. To ať si laskavě uvědomí všichni aktéři zbožštění Havla, jeho nekritičtí uctívači i všichni ostatní právě v roce třicátého výročí Listopadu.