PÝCHA KOMEDIANTSKÉ KASTY

Kritici Havla i Klause byli především kritiky režimu, který byl v zemi po listopadu pod jejich komandem zaváděn. Jen doslova pár jedinců, kteří Havla osobně znali, jej kritizovalo a kritizuje jako člověka, obvykle sporného charakteru, čili lžidivadelníka, ať již špatného herce, nebo záludného režiséra kabinetní, přednostně personální politiky. Zeman je oproti tomu od samého počátku své prezidentské funkce vehementně napadán a ne kritizován, pouze jako osoba a především nepolitickými aktivisty s laickým, naivním až idealistickým přístupem k politickému dění. Ve jmenovaném shluku osob je pak nejvíce slyšet celebrity z herecké a příbuzných branží. Zvrhle si o sobě myslí, že jsou natolik významnými osobnostmi, že mají jakýsi vliv na veřejnost nejen coby komedianti, ale dokonce jako jacísi „buditelé“, podobní národně obrozeneckým umělcům, především z řad tehdejších spisovatelů, dnes již klasiků. V mých očích nikdy nebyla naprostá většina současné rádoby umělecké fronty, tvořené především herci, prakticky ničím jiným, než pokračováním komediantské šmíry předminulých století. Velkohubě se dneska sice považují za profesionály, při čemž nejsou nic jiného než celoživotními parazity na společnosti lidí produkujících opravdové životní nezbytnosti. Jsem hluboce přesvědčen, že naše společenství by se mělo vrátit ke kořenům rozumně spravované země, čímž by byli komedianti opět postaveni do pozic, kam jedině patří. Zrušil bych za tím účelem jakoukoliv finanční podporu všem divadelním scénám v zemi a ponechal jen jednu opravdu Národní. Tím by se tak cháska komediantů musela vrátit ke svým skutečným kořenům a být pouhými prosebníky o existenční žvanec. Zrušil bych koncesionářské poplatky, protože všichni obyvatelé této země si musí na sebe přece vydělat, tak jakápak privilegia v podporování činností patřících spíše ke koníčkům. Zrušil bych rovněž státní podporu všem profesionálním umělcům a naopak bych zásadně rozšířil podporu lidové amatérské tvorby a hlavně pak všeobecného vzdělání obyvatel v kultuře a umění. Právě ono širší vzdělání v kultuře a umění by pomohlo veřejnosti lépe oddělovat zrno od plev, poznat skutečné umělce a šmíru. Veškerá jmenovaná opatření by pomohla zásadním způsobem zbavit naši společnost celoživotních parazitů, kteří mají tu sprostou drzost jediným skutečným tvůrcům existenčních hodno radit, ba dokonce neurvale diktovat, co si mají myslet a jak mají žít. Tím bychom se obloukem vrátili ke kořenům kdysi rozumně řízené společnosti, preferující především činnost produkující věci nezbytné pro život a odkazující ostatní činnosti tam, kam skutečně patří. Ty nejméně potřebné pak na okraj slušné společnosti a ne absurdně do jejího středu. Obzvláště když se v současnosti z rádoby umělců stala galérka hulvátství, sprostoty, pokleslých mravů ba až sexuální zvrhlosti. Viz znásilňování muslimky Kristem na divadelní scéně.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *