MŮJ VÝKLAD SLOVA ČECHÁČKOVSTVÍ

Nesnášel jsem, když germanofil, ba potomek obdivovatelů Hitlera, jakýsi „hejvl“ to v americké výslovnosti, nadával Čechům do Čecháčků. Ovšem musím přiznat, že vždy v dějinách naší země existovala kasta podrazáků mez Čechy, kteří si nějaký takový, ovšem spíše peprnější výraz, plně zasluhují. Posledními jejich reprezentanty jsou jurodiví europoslanci z ČR, kteří na program zasedání EP protlačili téma „Střet zájmů předsedy vlády Andreje Babiše“. Od dětství jsem nejvíc pohrdal žalobníčky, ať měli ke svému chování jakýkoliv důvod. V mých očích to byli vždycky podrazáci, zbabělci, zrádci a v neposlední řadě patolízalové mocných. Za nejhorší druh těchto „odporných to tvorů“ považuji vlastizrádce, kteří se v touze po moci spolčí se zahraničními mocnými. Není proto v mých očích větší podlosti, než žalobníčkářství těch, kdo vnitrostátní problém, především ale svůj problém bezohledného boje o moc, přenesli do nadnárodní struktury. Navíc do tak většinou řadových občanů nenáviděné, jako jsou úředníci a rádoby politici EU. Bruselská kamarila politiků a úředníků EU je už dneska prokazatelně tyranií řadových obyvatel členských států EU. Takže kdo u ní žaluje na své bebínko je opravdu Čecháčkem. Řekl bych, že dokonce tím nejodpornějším druhem možného Čecháčkovství.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *