Ovšem už jenom tak tak. Nebyla to žádná velkolepá, i když jen virtuální defenestrace. Voliči Zemana, ti údajně staří, chudí, nevzdělaní, frustrovaní, xenofobní, změn se bojící, euroskeptičtí, nedemokratičtí (Mitrofanov), neobčané ČR (Halík),) rusofilové, ba doslova agenti Ruska, odpůrci Západu, nacionalisté, lidé hodní pohrdání a neslušní (podle arbitra slušnosti J.X. Doležala), těsně porazili představitele pravého opaku všeho vyjmenovaného. Všichni ti údajně slušní lidé, jak jsem si všimnul, ve své útlocitné korektnosti k označení Zemanových volič nepoužívali slova luza, i když v tom se mohu mýlit, protože jsem samozřejmě nestačil zaznamenat všechny výlevy hnusu, který na Zemana příslušníci „lepšolidí“ vymysleli. Osobně za nejděsivější na celém aktu voleb považuji průběh kampaně, který byl festivalem sprostoty a doslova neformální soutěží o nejzhovadilejšího umělce. Volby prokázaly, že současný nejsilnější sociální střet je mezi velkými městy a venkovem. K jeho charakteristice jsem v minulém týdnu našel velice výstižný text. Bohužel v té záplavě informací, jsem si zapomněl uložit jméno jeho autora. Přesto ho vyvěšuji na svůj blog a velice hluboce se autorovi klaním. Tady je ten text:

Město kontra vesnice. Současná, především velká města se stávají centry hlouposti a multikulturalismu. Pan Drahoš uspěl v prvním kole voleb pouze v Praze, stejně jako nedávno TOP 09 a její náčelník Feri, nadšený spolupracovník pana akademika. Vesnice a menší města naopak podporují Miloše Zemana. Mají tam převahu lidé se životní praxí, kteří vybudovali tento stát. Bydlíme z velké části v domech, které postavili, jezdíme po silnicích, které vybudovali, v autech, která vyrobili, konzumujeme potraviny, které vypěstovali. Bez intelektuálů z pražské kavárny ověšených akademickými tituly mnohdy pochybné kvality se bez problémů obejdeme. Bez tvůrců hodnot nikoli. Za intelektuálské žvanění nám nikdo neprodá litr nafty ani kilo vepřového. Na ministerstvech jsem viděl, co leze z některých současných středních a vysokých škol, přičemž učitelé si stěžují, že musejí neustále snižovat požadavky na žáky a studenty.

Na vesnici má většina obyvatel dnes nedostatkové výuční listy, mnozí získali středoškolské a vysokoškolské vzdělání především odborného zaměření. Většina obyvatel si tam musí umět poradit s mnoha problémy, počínaje opravami všeho druhu, údržbou domu, pěstováním zvířat i rostlin. Jsou většinou nezávislí a neparazitují. Za posledních třicet let se v naší společnosti vytvořila představa, že člověk pracující rukama je živočich druhé kategorie. V takové pozici jsou zaměstnanci v cizáckých  montovnách. Ale opravdový vyučený zedník, instalatér, topenář, automechanik, pěstitel obilí, skotu nebo vína nebo další jim podobní, musejí mít obrovskou sumu znalostí podpořenou praxí. Nemohou vše okecat jako v pražské kavárně a ničit hodnoty, aniž by se za to zodpovídali. Kombinace dosaženého vzdělání a praxe je staví nad všemožné namyšlené intelektuály. Většina dokáže stále ještě rozpoznat pravdu. Česká vesnice a malé město jsou dnes symbolem národa, vzdělanosti a nositelem znalostí a tradic, nikoli multikulturní velkoměsta žvanivých intelektuálů, podvodníků, úchylů a kšeftařů.