Když sleduji chování, veřejné vyjadřování a aktivitu v předvolebních kampaních dvou posledních prezidentských voleb u velké části celebrit z Prahy a několika z Brna, derou se mi do vědomí některá přirovnání. Frenetické nadšení a podpora Schwarzenberga v té minulé kampani mi velice silně připomínala cimrmanovské myšlení. Aktéři i média se chovali tak absurdně, že jsem si je nedovedl jinak vysvětlit, než sebepomateností a projekcí sama sebe do figury vlastního výtvoru. Chování v letošní kampani dostalo nový rozměr, který už je mi značně pochopitelnější. Vyhřezl v celé své nahotě na nedávném setkání Drahoše se svými fandy, o němž přinesl reportáž web https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Drahos-se-chlubil-pred-lidmi-jak-setrel-Zemanovy-volice-Pak-celil-vecnemu-dotazu-z-historie-a-skoncilo-to-nejistym-usmivanim-520739 . To už byl projev ryzího, i když prozatím začátečního fašismu, s perspektivou jeho násilí vůči nositelům jiného názoru, proti opozici toho „jedině správného“ postoje a dokonce pohrdajícího hendikepovanými a nefandícími novému „vůdci“. Fakt, že Drahoš se od projevů tohoto druhu vůbec nedistancoval je nejen varovný, ale doslova děsivý. Jakmje evidentní nemá totiž vytvořený obranné reflexy vůči projevům davové psychózy a pro znaky fašismu, jakým jsou fanatismus, nesmiřitelná nenávist, pohrdání odpůrci, ba dokonce ani proti výzvám k otevřenému násilí. V mých očích se deklasoval natolik, že je nejen nevolitelným, ale absolutně neakceptovatelným na jakémkoliv postu státního úředníka. Naopak je už ztělesněním bezpečnostního rizika pro tuto zem.