DALŠÍ METODA HYBRIDNÍ VÁLKY

Německá Nadace Friedricha Eberta se ve světě prezentuje jako instituce sponzorovaná sociálně demokratickou stranou. S jejími vzdělávacími aktivitami, zaměřenými na politické školení o sociálním demokratismu, jsem se setkal v Praze již v roce 1990. Nyní se dovídám o jedné z jejích aktivit v současném Rusku. Vypracovala a realizovala projekt, v němž děti v Německu psaly o Ruských vojácích a děti v Rusku o vojácích Německých. Zajistila pak, aby tři ruští školáci své práce přečetli v Bundestagu. Nejstarší mezi řečníky byl 16ti letý chlapec a byl doprovázen dvěma mladšími dívkami. Pracovníci nadace si velice vtipně vybrali děti z města Novyj Urengoj, ležícího na Západní Sibiři v Jamalo-něneckém okruhu, tedy předaleko od Evropy, od zalidněných oblastí Ruska a především v oblasti, kde byly za druhé světové války a po ní, zajatecké tábory pro nepřátelské vojáky. Referáty školákům pomáhali prý vypracovávat rodiče, učitelé a samotní pracovníci uvedené nadace. Jak se ale později ukázalo, tak v samotném Německu jim bylo řečeno, ať je zkrátí, ale naopak zdůrazní ty události, které na ně nejvíc zapůsobily. Výsledkem bylo, že v textu Nikolaje se objevila i tato pasáž, cituji: „Příběh Georga a práce nad projektem ve mně vyvolaly pohnutí a přiměly mne navštívit hřbitov vojáků wehrmachtu v blízkosti města Kopejsk. A tam jsem pocítil velkou bolest, neboť jsem uviděl hroby nevinně padlých, mezi kterými mnozí chtěli žít v míru a nepřáli si válčit…“ Konec citátu. Já jsem nenašel na netu celý text, abych mohl posoudit vyznění celé promluvy. Je samozřejmé, že i to citované ale stačilo k tomu, aby se Rusku rozhořela obrovská diskuse, plná emocí. Benzínu do případu přilila jedna z dívek když prozradila, že podobnou pasáž, kterou jí tam chtěli vmontovat pracovníci nadace, odmítla do svého textu napsat. Jak se s tímto případem ruská politická veřejnost vypořádá, mne moc nezajímá. Zatím v několikatýdenní diskusi převládají hlasy o špatném vzdělávacím systému, o absenci vlastenecké výchovy. Oceňuji, že jsou zásadně odmítány postihy školáků i jejich rodin. Snad pouze u otce hocha se zvažuje jeho přeložení, neboť pracuje v oboru bezpečnosti, což se jeví pro stát jako rizikové. Pokud je mi známo, v USA musí každá instituce, která v zemi působí a je financována ze zahraničí, být veřejně vedena v seznamu cizích agentur, aby každý věděl, s kým má tu čest. Putin letos vydal podobný dekret a nebylo divu, že se na Západě strhl doslova šakalí štěkot. Doufám, že se konečně v Rusku zjistí, kolik je tam různých fondů, nadací, občanských sdružení, neziskových společností a podobných agentur, které za peníze ze zahraničí ovlivňují myšlení Rusů, především pak dětí. Tím se snad i světová veřejnost doví, jak obrovské množství financí věnují různé státy na činnost v Rusku, určitě ne v zájmu samotných Rusů. K samotnému citátu poznamenávám dneska pouze dvě myšlenky. Každý voják, který vstoupí se zbraní v ruce na cizí území, je vinen a podle zvykového práva mu jeho vinu není třeba soudně dokazovat, jako je to povinné u jiných zločinců. Za druhé, pokud i  existovali Němci, kteří si válku nepřáli, a já vím, že jich bylo velice málo, tak se měli postavit doma proti hitlerovcům. Pokud to neudělali, a ani na frontě pak nepřeběhli do SSSR, tak nebyl, není a nikdy nebude žádný důvod cítit nad jejich osudem jakoukoliv, nadto „velkou bolest“. Celý příběh má však daleko komplexnější význam. Dneska jenom konstatuji, že jde o jednu ze sofistikovaných metod probíhající světové války.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *