Ve dnech 14. a 15. května uspořádala vláda ČLR mezinárodní setkání ke svému megaprojektu „Pás a stezka“. Pozvání vlády ČLR přijali nejvyšší představitelé států, či jejich vlád z 29ti zemí. Ze „Západních“ zemí, stařičké Evropy, jsem tam zaregistroval jenom představitele Řecka, Španělska a Švýcarska. Samozřejmě, že podnikatelské kruhy tam byly zúčastněny ze 130ti států, především všech těch, které cítily vůni superzisků. Oficiální prohlášení pořadatelů hovoří o účasti jednoho a půl tisíce zahraničních zájemců, údajně ze všech pěti kontinentů, i když projekt dosáhne, mimo euroasii, pouze do Afriky. Kromě státních delegací se akce zúčastnili pracovníci sedmdesáti mezinárodních institucí a organizací. Holt každý, kdo si chce přihřát svou byznys polívčičku. Z Východní Evropy se zúčastnil předseda vlády Maďarska, předsedkyně vlády Polska a prezident ČR.  Z Balkánu jen Srbové a pak Turecko, přímo svým prezidentem, který tam s vysokou pravděpodobností jel především z jiných důvodů. To všechno něco naznačuje. Stará, ba až přestárlá Západní Evropa, je stále stupidně přesvědčena, že je ještě pořád středem světa. Odečtu-li Británii, kterou do Evropy nikdy nepočítám, pak musím konstatovat, že se Západní Evropou se dneska může spolčovat jen pochabý politik, ale i podnikatel, či jiný veřejně se angažující člověk. Budoucnost nesporně patří asiatům a to nejen Číně. Když už z žádného jiného důvodu tak alespoň proto, že již po celé generace umí žít v přelidnění. Východní Evropa by se měla vrátit tam, kam historicky skutečně patří, – na Východ. Což je patrné především z její lidové kultury. Její politici by měli pochopit, kdo je mládím světa a kdo tempu prostě a jednoduše už nestačí. Má šanci vytvořit tak hraniční, nikoliv však perfidně periferní pásmo budoucí prosperity, globální moci a kolektivistického životního stylu spolupráce a míru, proti světu zmaru a postupného skomírání.