PRVNÍ STÁTNICKÝ KROK NOVÉHO PREZIDENTA USA

Letošní volby prezidenta světového hegemona sledovalo neobvyklé množství lidí v přímém přenosu a to dokonce i v Evropě a u nás. Bezprostředně po vyhlášení výsledků se mnozí přiznávali, že celou noc nespali. Jejich první reakce byly ve všech případech pouze emotivními reakcemi na výsledek. První poněkud uváženější prohlášení se objevila po Trumpově „vítězném“ projevu. Zaujaly mne, jak první citové výlevy, tak o něco pozdější spekulace. Ty první proto, že se v nich všichni odhalovali, ty druhé svou naivitou. V prvých se vyjevovalo, že vztahy k Trumpovi jsou z velké většiny opravdu černobílé. Je buďto nenáviděn, nebo milován. Druhá etapa veřejných projevů k výsledku voleb se zdánlivě opírala o jeho první projev po vyhlášení výsledků. A i tak šlo vždycky o čiré spekulace. Podle mého vidění každý, kdo se pokoušel a pořád ještě pokouší predikovat jakoukoliv maličkost z budoucích činů nového nájemníka Bílého domu, činil tak spíše z nevědomosti. On totiž ani Trump neví, co bude dělat, přesněji, co mu dovolí temné síly doposud plně ovládající americkou politiku. Proto mne velice příjemně překvapil hned první Trumpův čin. Považuji jej za gesto vyspělého státníka a ne jenom politika náhodně povýšeného do pozice státníka, a už vůbec ne jednání údajného politického učně. Právě skončené volby následovaly po kampani, v nichž emoce, až ty krajní, vysoce převyšovaly věcnost a programovost. Média místo toho, aby kandidáty nutila k věcnosti, tak je spíše ještě provokovala až k podpásovým úderům. V neposlední řadě i nezisková společnost WikiLeaks, ba dokonce i FBI, přilévaly oleje do ohně tak, že až jitřily citově založenější lidi do revoltující nálady. Nebylo proto divu, že na mnoha místech Států vypukly nepokoje způsobené frustrací těch, co se cítili poraženi. Reakce Trumpa na všechny ty demonstrace, okázalé pálení americké vlajky a ostatní negativní chování, příliš neobvyklé v tak „vzorově“ demokratické zemi, byla jedinečná a skutečně státnická. Svým odpůrcům, ba spíše nepřátelům poděkoval, že dokazují sílu občanské společnosti v „naší společné zemi“. Kromě určitého nadhledu na věc samu tím totiž především podstatně ztížil možné a hlavně mnohem nebezpečnější chování mocných a vlivných sil za kulisami veřejné politické scény, protože si tak otevřel prostor k eventualitě naprosto jiného chování. Činy anonymních mocných, namířené k jakékoliv aktivitě proti své osobě, může nyní v krajním případě označit za neslučitelné s občanskou demokratičností a i tvrdě proti nim zakročit.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *