ČECHÁČKOVSTVÍ A PRAŽÁČKOVÉ

Nevzpomenu si už, který to text mne inspiroval k tomu, abych do svých prázdninových výletů letos zařadil návštěvu staroslovanských památek. Navštívil jsem Staré Město u Uherského Hradiště, samotné Uherské Hradiště, ale také Nitru a samozřejmě Mikulčice, ze kterých jsem se vrátil včera. Na Slovensku je všude cítit, že Slováci říši starých Slovanů z konce prvního milénia objevenou na jejich území, považují v současnosti opravdu za zrod svých dějin. V Nitře dokonce na mne její prezentace působila nejen monumentálně, ale až nacionálně. Pravý to opak současné situace na Moravě. Doslova šokujícím způsobem na mne pak zapůsobily Mikulčice, na jejichž katastru se inzeruje „Památník Velké Moravy“. Už jenom najít jej je, především pro cizince dost problém, tak špatně jsou instalovány informační rozcestníky, u nichž je navíc vidět, že je již dávno nikdo neobnovoval. Navštívil jsem „Slovanské hradiště v Mikulčicích“, jak se také jinak označuje v průvodcích, za překrásného dne plné dovolenkové sezony. Na parkovišti stál jeden autobus a asi tři až pět aut, co jsem tam pobýval. Považuji za doslovnou katastrofu, že obě výstavní expozice byly uzavřeny, takže hosté se mohli pouze projít po areálu zarůstajících vykopávek. Signifikantní je i budova asi kilometr před „památníkem“ směrem od Mikulčic. Jde o Archeologický ústav České akademie věd. Ovšem jeho omšelost spíše napovídá, že on sám je „archeologickým“ artefaktem. Holt od Prahy je to příliš daleko, takže ministerstvo kultury sem nedohlédne. A i kdyby ano, tak v postavách popřevratových ministrů by je celková situace, až na snad jednu výjimku, vůbec nezajímala. Je naprosto jasné, že současný Český stát Velkou Moravu nepovažuje za významný začátek svých dějin, pokud ji ještě vůbec považuje za své dějiny. U kolébky tohoto přístupu je podle mne myšlení a chování Havla ve funkci, kterou nikdy neměl zastávat. Zmíním v té souvislosti jen kupříkladu jeho morální povýšenectví, se kterým mnoho projevů českého národovectví nazýval „čecháčkovstvím“. Vždycky se mně to slovo hnusilo. Teprve dneska mne napadlo, že jde o projev zamindrákovaných pražáčků, kteří se marně snaží být světovými. Považuji tento postřeh za doplňující charakteristiku tak zvané „Pražské kavárny“, alias Havlistů, Sluníčkářů, Pravdoláskařů a já nevím, jak všelijak je už jejich kritici pojmenovávají. Vůbec si nemyslím, že tento můj náhled je jenom dalším důkazem mé averze k Pražákům.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *