K dnešní noci se váže mnoho legend a tradic. Dávno před vznikem tradice Mezinárodního svátku práce, slavili naši předkové 1. května svátek Filipa a Jakuba. Od pradávna se věřilo, že existují dny, a zvláště noci, kdy zlé síly mají obzvláště silnou moc. Jednou z nich je noc z 30. dubna na 1. května. A jedním ze zel byly čarodějnice, které v těch chvílích posílal sám ďábel na Zem. Vznikla proto tradice pálení čarodějnic, kdy se v polích a především na magických místech zapalovaly ohně, v nichž končily čarodějné atributy všeho druhu a především košťata, údajný dopravní prostředek čarodějnic na jejich slet. Slet čarodějnic je ovšem jinou tradicí, německou, odvozenou od Valpuržiny noci, legendárního popisu sletu čarodějnic. Zapalování ohňů je až předkřesťanskou tradicí, ale teprve ve spárech katolické církve se stal symbolem obrany proti zlu. Bohužel byly pak doby, kdy jím bylo ničeno dokonce údajné zlo v podobě konkrétních osob. Především severní Morava proslula tak zvanými čarodějnickými procesy, které končily upalováním naprosto nevinných žen. Předcházelo mu drastické mučení a týrání, jímž se na ubožačkách vynucovalo přiznání k čarodějnictví. Je to již velmi dlouho, co si myslím, že ve velkém množství případů šlo o sexuální úchylku celibátem ztraumatizovaných fráterů. Od průvalu velkého počtu sexuálních deliktů kněžích vůči chlapcům v posledních letech, jsem o tom nezvratně přesvědčen. Proto bych byl pro vznik nové tradice, pro upalování kleriků, tedy jejich model. Vždyť oni jsou v dnešní době jedním z významných představitelů zel světa. Celoživotní příživníci, manipulátoři s myslí prostých lidí a konec konců i sexuelní devianti.