PROČ PODPOROVAT ASADA?

Začátek současné války v Sýrii je nutné klást až do roku 1916. Tehdejšího 16. května byla podepsána tajná dohoda mezi Británií a Francií o poválečném rozdělení vlivu na teritoriu tehdejších pozůstatků Osmanské říše. S ní souhlasil i car Ruské říše. Po válce se pak v určitých mezích uplatnila, ovšem Trockij ji zveřejnil a tím celou věc zkompromitoval především v očích Arabů, ale i Turků. Ačkoliv Arabové žádali sjednocení a svou samostatnost, za kterou dokonce ještě v roce 1919 bojovali s Tureckem, Britové s Francouzi nerespektovali 14 Wilsonových bodů a velkou Sýrii, tedy dnešní Sýrii, Libanon a Palestinu získala Francie. Arabové se na území neustále bouřili, takže tam mnohokrát velmi krutě zasahovala francouzská cizinecká legie. Během druhé světové války vedla Sýrií jedna z linií fronty na Středním východě mezi Spojenci a Itálii s Německem. Po válce byla Francie donucena Sýrii v dubnu 1946 opustit a zanechala ji doslova rozdělenou mezi různé vlivové skupiny. K etnickým, náboženským a ostatním problémům velmi necitlivé rozdělení původní osmanské říše vytvořilo základ neustálých konfliktů a bojů. Nová vládnoucí elita samostatné Sýrie prošla velmi složitým vývojem. Jedno období dokonce vytvořila s Násirovým Egyptem jakousi společnou republiku se socialistickými prvky. Do listopadu roku 1970 ale proběhlo v zemi až pět převratů. Většinou způsobených neúspěchy vládnoucích elit v boji s Izraelem. Od toho roku zavedl v zemi, po dalším, tentokrát však nekrvavém převratu, jakýs takýs klid teprve otec dnešního prezidenta. Ovšem ani on nezrušil výjimečný stav, který byl odůvodňován neustálými válkami s Izraelem a platil v zemi od roku 1962. Zásadním úspěchem Asada v čele strany Baas byla definitivní porážka Muslimského bratrstva v roce 1982, čímž byl v zemi zachován sekulární politický systém. Relativní klid v zemi pokračoval i po smrti Hafíze al-Asada v roce 1999. Prezidentem se stal jeho syn Bašár, který uvolnil otěže režimu, ale tím jenom zrušil okovy, které držely vlivové síly na uzdě. I proto v roce 2011 vypukly demonstrace, které režim nakonec tvrdě potlačil i když na druhé straně konečně zrušil výjimečný stav. Nezabránilo to však tak silnému boji o moc, že se rozrostl na občanskou válku, trvající už čtyři roky. Největším jejím negativem je až nepředstavitelně početná migrace, čítající prý deset milionů lidí. Většina pouze opustila své domovy a přemístila se na území ovládaná souvěrci, ale čtyři miliony opustily dokonce území Sýrie. Strana Baas, která má kořeny až kdesi před osamostatněním Sýrie a je dneska vedena Bašár al-Asadem, má ale především v armádě, studentech a mladé inteligenci pořád tak velké množství příznivců, že její odpůrci bez zahraniční pomoci ze Saudské Arábie, Kataru a především z USA by už byli dávno poraženi. Asad je v mých očích nejen jediným garantem pokračování sekulárního politického systému, ale pokud mu Západ nebude vytvářet pátou kolonu, dokáže postupným zmírňováním diktatury udržet celistvost země. Jenže právě to si Západ nepřeje. Sýrii vnímá jako umělý stát, na část jejíhož území si činí nárok nejen Kurdové, ale i Turecko a Izrael. To pro Sýrii nevypadá vůbec dobře i přes vstup Ruska do konfliktu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *