OBAMOVSKÁ SCHIZOFRENIE V SÝRII

Už čtyři roky rozněcují Američané v Sýrii bratrovražednou, čili občanskou válku. Činí tak údajně podle jedné z tezí lidsko-právní doktríny, jež říká, že k odboji proti tyranovi lze použít všechny možné prostředky. Tato deklarace, jako konečně všechny pouhé deklarace, neříká ale to podstatné a sice nedefinuje přesně tyrana, ani tyranii. Viditelná část moci USA sice nehovoří o Asádovi jako o tyranovi, ale jako o diktátorovi. Ještě například před několika dny ministr zahraničí USA s tvrdohlavostí osla opět opakoval zásadní prohlášení, že Asád musí odejít. Učinil tak při příležitosti Ruskem vyhlášené zvýšené podpory Asádově boji s islámským státem, který mezinárodní společenství prohlásilo za teroristickou organizaci. Podobné siláctví světová veřejnost, z úst reprezentantů politické moci USA, již zná. Samozvaní vládcové světa takovým jazykem hovořili o tálibánu v Afghánistánu, ale především o Husajnovi v Iráku či Kaddáfím v Libyi. Jak je tomu u správců americké politiky, pevně ovládaných skutečnými mocenskými loutkoherci běžné, jejich tvrzení sice není lživé, ale je hůř jak lživé, protože je polopravdou. Američané neříkají to podstatné. Bašár al-Asád je diktátorem, ale diktátorem, který odporuje zájmům USA. A to je jediný důvod proč musí být „odejít“. Diktátorem, ba v očích jiných mnohem děsivějším tyranem, je kupříkladu královská rodina v Saudské Arábii, leč ta je dlouhodobým spojencem USA, takže z hlediska světapanské zahraniční politiky USA je to úplně v pořádku a není tak žádný důvod proti Saudům zasahovat. Američané provádí na území Sýrie už nejméně rok hned dvojí vojenské operace, přesněji jejich obvyklé bombardování drony i ostatními letadly. Jedněmi bombami podporují povstalce proti Asádově režimu a druhými údajně napadají bojovníky Islámského „státu“. Problém ovšem je, že vládní vojska Sýrie jsou již nejméně dva roky jednou ze stěžejních sil v boji proti fanatickým bojovníkům nikým neuznaného, ba dokonce neexistujícího státu, který znalci proto raději označují slovem Daeš. Což vypadá na první pohled jako zkratka sousloví Ad-Dawla al-Islámija, což znamená Islámský stát, ale rovněž v Arabštině také někoho, kdo ničí věci tím, že po nich šlape. Ironicky řečeno je chování vojsk USA ukázkou vrcholného pojetí vojenské taktiky. Musí kupříkladu dokázat útočit na jednu stranu vždycky tak, aby ta druhá z toho neměla výhodu, nebo aby o tom ani nevěděla. Američané bojují proti dvěma armádám, které si jdou vzájemně po krku. New York Times proto tvrdí, že americké letectvo bombarduje Daeš při jakékoli příležitosti, s výjimkou situací, kdy je Daeš zapojený do přímých bojů se syrskými vládními vojsky, aby se tak „předešlo dojmu, že USA napomáhají vůdci, po jehož svržení Obama volá“. Reálným výsledkem uvedené taktiky je, že Amíci Daeš bombardují jen jako, dokonce „zlé“ jazyky tvrdí, že roztroušené bojovníky IS „bombardují“ zbraněmi, včetně dopravních prostředků. I když to mohou být pomluvy, je naprosto jasné, že USA si v existenci Deaš udržují nástroj ke svržení Asáda. Jednu pikantnost zmíněné vrcholné taktiky připomínám nakonec. Američané skoro rok cvičili několik set bojovníků „ umírněných rebelů“ proti Asádovi. Byl to ale pro „cvičence“ spíše docela slušný způsob obživy, což se prokázalo tím, že před koncem výcviku skoro všichni utekli a asi padesátičlenný zbytek se pak rozutekl při prvním bojovém nasazení. Na závěr se lze proto oprávněně ptát, kdo je tedy nepřítelem USA na území Sýrie, že se tam jejich vojska vůbec angažují? Asád, či Daeš? Nebo dokonce oba dva, či snad žádný z nich? Bingo. Poslední je správně. Je to válčení pro válčení, aby měl americký vojenskoprůmyslový komplex radost z pokračujících miliardových zisků.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „OBAMOVSKÁ SCHIZOFRENIE V SÝRII

  1. Přečetl jsem, ale nejsem nadšený. Až moc si pouští fantazii na špacír. Konkrétně: „Co to přinese Rusku? Gigantické výnosy. Zajistí mu to největší světový pool ropy a plynu z vábivé masy zemí, již britský ´otec´ geopolitiky Sir Halford Mackinder nazval světový ostrov – Ruska, Číny, indického subkontinentu, jižní Asie, který se dneska rozrůstá i hluboko do celého ropného pásu Středního východu a přes Egypt až do severní Afriky. Rusku to zajistí bezpečné trhy, ležící mimo momentální anglo-americkou válečnou zónu.“ V „docela jiné negociační pozici se tak ocitne i tváří v tvář ekonomickým sankcím ze strany Německa a EU“. To „změní i samu politickou mapu takzvaného amerického století“. Tu z „roku 1945, pocházející z Trumanova verdiktu svrhnout atomové bomby na Japonsko“.
    Dohodou s Ruskem se „země Středního východu, produkující ropu, stanou nosným partnerem hospodářského boomu kolem čínské Hedvábné stezky, její železniční větve i infrastruktury námořních přístavů“. Projektu, ve kterém „už Rusko a Euroasijská hospodářská unie s Čínou dohodly i integraci rozvoje železniční trasy“ a „rozvoj nových gigantických přístavů v Myanmaru a jiných lokalitách Eurasie a Indického oceánu“. Obojí „země Zálivu přímo propojí s novými prosperujícími trhy Eurasie i teritorii za její hranicí“. Konec citátu.
    Ten použitý slovník je až moc krasomluvný a mě z toho vysvítá větší díl nadšení a jenom malý díl faktografie. Ale děkuji za odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *