NEJVĚTŠÍ SOCANSKÝ ZMRŠENEC

Graduovaný filosof Lubomír Zaorálek byl již za nadvlády KSČ mužem s ambicemi vysoko přesahujícími jeho schopnosti. Jakmile jsem ho poznal ve funkcích ČSSD, označil jsem si jej jako „Zvorálka“, tedy člověka, který umí pouze dobře žvanit, ale nic neumí zařídit a není na něj absolutně žádné spolehnutí. Po dobu svého angažmá v ČSSD se věnoval zahraniční politice, asi proto, že chtěl už jako poslanec hodně cestovat. Svými rétorickými cvičeními na témata o mezinárodní politice se nakonec z poslance vypracoval na stínového ministra zahraničí a jakmile se ČSSD dostala do vlády, tak si ho postpubertální „Sralbotka“ prosadil do vlády jako ministra zahraničí, i proti vážnému nesouhlasu ze strany Zemana. Ten jej poznal stejně dobře jako já a také ho stejně, coby neschopného, ocenil. Přesto si ho Sobotka doslova zamiloval a teď je v mezinárodních věcech nejen jeho verbálním otrokem, ale zneužívá ho jako protizemanovského beranidla. Brzy po nástupu do židle ministra zahraničí, jsem si jej přejmenoval na „Zadolárka“. Že šlo o správné ocenění dokázal víc jak přesvědčivě svými aktivitami v posledním roce. Po průjezdu kolony US Army, což zdůrazňuji, protože nešlo o žádné vojsko NATO, ale pouze a jenom o vojenskou techniku USA, s ním uskutečnil deník Právo rozhovor. Po něm už nemám pro Zaorálka pojmenování, které by jej ještě víc dehonostovalo. Pouze zveřejňuji, že se pro mne stal klasickým až učebnicovým příkladem socdemokratického politika, zdaleka ne pouze českého a vůbec ne pouze současného. Ta strana svými činy totiž prakticky od samého počátku své existence vždycky popírala své ideály. Lháři, je pro jejich chování příliš slušným oceněním. Nejlíp na ně sedí velice výstižné, leč příliš vulgární česlé pojmenování, podobné slovu „zmr(šenec)“.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *