A CO DÁL?

Zalíbil se mi závěr přednášky Luboše Blahy na nedávném Vratimovském semináři. Cituji: „Ukončím svou přednášku tím, že člověk v politice potřebuje především nekonečný optimismus, jinak by tam nevydržel. Proto mě velice zaujal výrok Slavoje Žižeka, který reagoval na jeden článek, který napsal britský marxistický historik Eric Hobsbawm. Tento článek zněl, Socialismus skončil (v roce 1989), kapitalismus selhal (díky krizi), co přijde dál?. A Žižek říká: No to je přece jasné – komunismus. Možná i proto jsem dnes tady, mezi komunisty, protože tady je budoucnost“. Konec citace. Já si pouze dovoluji k tomu přidat, že to zdaleka není přesvědčení pouze dneska ve světě nejpopulárnějšího marxistického myslitele Žižeka. Jsou si toho vědomi všichni přemýšliví lidé. Jelikož jsou takoví i mezi fundamentálně antikomunistickými politiky a především jejich mocenskými vodiči, začíná být jejich počínání v současnosti už hysterické. Cítí svůj konec a při tom si byli tak sebejistí, že po pádu SSSR už na věky budou vládnout jen a jenom oni. To vystřízlivění je žene k zoufalým nepředloženostem. Budou se za každou cenu chtít ubránit svému nevyhnutelnému osudu. Obrovská většina zbývajícího lidstva by si to měla nejen uvědomit, ale včas zabránit tomu, aby zánik zuřivých antikomunistů nebyl zánikem člověčenstva na této planetě.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *