KRIZE PRACOVNÍHO TRHU

Krize, která se klubala už od roku 2005 a plně propukla v roce 2008, se postupně měnila. Začala jako hypotéční, pokračovala jako finanční, prodlužovala se jako dluhová, ale konečným důsledkem je krize pracovního trhu. Ta je podle mého soudu definitivní, bude již nepřetržitá a bez zásadních změn se nedá vyřešit. Důvodů ke ztrátě pracovních míst je přehršle. Sociálně zlé především je, že některé z nich již trvají velmi, velmi dlouho. Nynější velký úbytek pracovních míst z období vyjmenovaných krizí, je vyvolán především tlakem „pravicového vnímání státu“, díky němuž vlády krizí zneužily ke škrtům a dalším úsporám veřejných rozpočtů. Bylo při tom od samého počátku jasné, že i po jejich překonání se počet pracovních míst ve veřejném sektoru v plném rozsahu již nikdy neobnoví. Za druhé již nejméně půlstoletým technologickým pokrokem v automatizaci až robotizaci, neustále ubývá pracovních míst v průmyslu, zemědělství a v souvisejících oborech. Několik prvních desetiletí se sice dařilo osoby uvolněné z primárního a sekundárního sektoru přeškolovat k práci v terciární sféře, ale v posledních dvou desetiletích se i tady možnosti uzavřely. Největší úbytek pracovních příležitostí současnosti totiž přinesl rozvoj výpočetní techniky, internetu a dalších telekomunikačních prostředků ke zpracování dat a jejich využití ke správě společenství. Tím se definitivně ukončily podmínky pro existenci početné střední třídy, která tak propadá do nižších kategorií sociální struktury společnosti. Práce se stává exkluzivním zbožím a zájem je pouze o elitní vzdělanostní skupiny. Navíc je známo, že při současné rychlosti vývoje vědy a techniky, skutečně přínosnými jsou osoby tak maximálně do čtyřiceti let svého věku. Pak již nic nového nevymyslí. Skupina nezaměstnaných proto bude neustále zvyšovat svou početnost. Nejhorší je, že bude neustále růst počet osob nezaměstnatelných, dokonce i po celý život a po celé generace. Dneska se proto začíná otevřeně hovořit o řešení, spočívající v garanci jakéhosi „základního příjmu“ pro každého jedince. Nevím, zda to někdo propočítával, či se dokonce pokoušel domýšlet se dlouhodobých důsledků, ale něco mi říká, že je to cesta do slepé uličky a další ukázka zoufalé bezmoci ve spravování globálního světa.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *