Bělobrádek se v té Americe nic nepřiučil, jak lze pozorovat. Vyjednávání o sestavení vlády změnil ve vydírací nátlak, což je taktika Lidovců používaná po celou dobu jejich existence. Již před nějakým časem „roztroušený sklerotik“ považoval pouhá dvě ministerstva pro svou stranu za almužnu. Včera nakonec vykřikoval, že buď dostanou ministerstvo zemědělství, nebo nepůjdou do vlády. Sobotka totiž nabídl Lidovcům ministerstva práce a dopravy. Osobně nechápu, proč ČSSD tak tvrdohlavě lpí na ministerstvu zemědělství, ale naopak chápu, proč na něm trvají Lidovci. Od dob „svatouškovského“ Luxe totiž existují na každém okrese tak zvané zemědělské správy, které kdysi bývalý předseda „černoprdelníků“ obsadil svými straníky, takže fungovaly mimo jiné i jako okresní sekretariáty jeho strany. Mít po celé zemi síť svých středisek je k určitě k nezaplacení, zvláště když jsou financovány ze státní kasy. Z Bělobrádkova včerejšího vystoupení mne nejvíc zaujalo prohlášení, že prezident, u něhož byl právě na návštěvě, jejich požadavku rozumí, aniž veřejnosti odůvodnění požadavku nějak ozřejmil. Čteno tedy se znalostí politické reality v ČR, tím předseda Lidovců jenom práskl na Zemana, že se mu hodí jakýkoliv zádrhel, který Sobotkovi komplikuje život. Bělobrádek se chová jako puberťák, který neví, co vlastně chce. Napřed se nechá zvolit za místopředsedu sněmovny a teď se rve o ministerstvo, do jehož křesla se chce sám posadit, jak vyplynulo z debaty u prezidenta. Nevím, ale od začátku jsem považoval za největší riziko v sestavě této vládní koalice Lidovce, pro jejich bezohledné vyděračství. Snahu o získání ministerstva zemědělství ještě nepovažuji za příliš významnou, ale být Sobotkou, pověřil bych nějakou šedou eminenci své strany, aby sondovala Úsvit o možné budoucí vládní spolupráci. Dřív, nebo později se Sobotka stejně dostane do situace, kdy bude muset alespoň vyhrožovat tím, že Lidovce pro svou vládu nepotřebuje.