DRUHÁ PŘEDVOLEBNÍ

Ve všech volbách od obecních po evropské, v našem novém státě, České Republice, jsem vždycky volil KSČM. Není to z žádné nostalgie po minulosti, ale z hlubokého racionálního přesvědčení. Celé dějiny lidstva jsou spojeny, ba dokonce doslova závislé, na prohlubující se nerovnosti mezi lidmi. Ta v současnosti už dosáhla fatalicky možného vrcholu. Alespoň v jednom aspektu. Mocní tohoto světa mohou v současnosti zničit všechno lidstvo, což zatím jim dosud nebylo technicky umožněno. Vlivní současníci si zase mohou prosadit jakýkoliv osobní zájem. Konečně suoperbohatí financiéři změnili celý svět na jeden velký obchod, v němž všechno, ale skutečně všechno si mohou koupit.

Komunismus byl v mém chápání prvním pokusem o zavedení rovnosti mezi lidmi, ne stejnosti, protože lidé nikdy nebyli a nebudou stejní. Leč lidstvo si může vypracovat metody, aby nestejnost jednotlivců byla co nejvíce vyrovnávána. To je podle mne nejvyšší politický úkol pro budoucí dějiny lidstva. Je zajímavé, že jakýsi první krok k všeobecné rovnosti byl učiněn již dávno před komunisty, spočíval v proklamované rovnosti před zákonem. Měl a má však minimálně dvě vady. Jde o rovnost před zákony, které si mocní, vlivní a superbohatí vytvořili ke své spokojenosti. „Jejich“ zákony proto neslouží všelidském zájmu.

První pokus o realizaci společnosti co největší rovnosti byl samozřejmě, jako všechno lidské, nepovedný. Již kupříkladu svým počátkem. Začal totiž v chudé, technicky zaostalé a politicky nevyzrálé společnosti. Proto měl proti sobě od samého vzniku mnohem mocnějšího, vlivnějšího a bohatšího soka. Ideologie lidí soukromého zájmu proto zákonitě nad ním musela zvítězit. Ti, co žili v „protokomunistické“ společnosti, vnímali, že i ona je značně diferencovaná. I v tak zvaném reálném socialismu byli někteří lidé mocnější, vlivnější a bohatší. Na první pohled ale je vidět, že bohatství nikdy nedosahovalo současných rozměrů, které musí proto nést přízvisko superbohatosti, v níž jsou lidé i milionkrát bohatší, než je 99 procent zbývajícího lidstva. S mocí a vlivem to pak bylo trochu jinak než v sobeckém společenství. Kdo měl zájem o ně, měl možnost vstoupit do státostrany a v ní uplatňovat v zákulisí svůj vliv, nebo dokonce se veřejně angažovat a budovat tak svou moc.

Volím komunisty proto, že si přeji, aby idea rovnosti nezmizela z politického prostoru.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *