PRVNÍ PŘEDVOLEBNÍ

Letošní mimořádné volby budou vedeny pod pracovním heslem „Všichni proti ČSSD“. Půjde o řešení prakticky podobné situace, jaká byla před posledními volbami, pro které si pravice pod taktovkou Langera zvolila taktiku „všichni proti Paroubkovi“. Měla svou logiku. Paroubek byl v prvé řadě od samého počátku v ČSSD velmi výrazným představitelem opravdových socialistů, takže byl pro pravicově smýšlející politiky ze všech socanů nejnebezpečnějším. Za druhé, byl jednoznačně nejschopnějším politikem v ČSSD, jednak svou politickou vzdělaností, jednak zkušenostmi ekonoma a v neposlední řadě i dlouholetou podnikatelskou praxí v současných podmínkách. Bohužel i on si byl vědom své nadprůměrnosti uvnitř ČSSD. Jakmile dosáhl nejvyššího postu, uvědomil si, že co si neudělá sám, nikdo líp nedokáže. Propadl sebepřeceňování, které v něm navíc od samého počátku jeho předsednictví upevňoval pozdější čestný předseda strany Komárek, který jeho pracovní nasazení označil za práci buldozeru. Později jej naopak kritizoval pro zbytnělé ego. V tom směru nebyl Paroubek mezi politickými předáky žádnou výjimkou. Je totiž znakem tohoto politického systému a současného veřejného prostoru vůbec, že ten, kdo se neustále nepředvádí v médiích, ten neexistuje. K ovzduší namířenému proti sociálně demokratické straně před nadcházejícími volbami, zdatně přispěje i ČSSD sama. Je o ní notoricky známo, že i celosvětové sociální demokracie jsou nejopurtinističtějším politickým subjektem dvacátého století a ta Česká navíc nejrozhádanější politickou stranou v dějinách naší politiky už od první republiky.

Život mne osobními zkušenostmi poučil a občany mého sociálního postavení v celém světě pak v průběhu veškerých dějin rovněž, že žádný sebesociálně citlivější boháč, nadtož superboháč nikdy v konfliktní situaci nebude hájit mé, či naše zájmy. Vždycky dá přednost svému zájmu, tedy především zisku. Proto nikdy nedkáži volit strany vedené boháči, či s kandidátkou plnou superbohatých podnikatelů. Jiná zkušenost mi říká, že v celostátních volbách nikdy nemám volit nové strany. I v těch zaběhaných je pořád dost lidí, kteří si ještě „nenazobali“. V těch nových jsou pak všichni chtiví pro ně nových privilegií, vlivu, moci a dokonce bohatství.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *