PETR KUŽVART

Myslím, že jsem nikdy nečetl tak výstižný text charakterizující současnost, než včera v Britských listech od Petra Kužvarta, který byl napsán 22. 10. 2012. Jelikož autor již dávno souhlasil, abych šířil jeho texty, tak jsem se rozhodl doslova jej ocitovat. Tady je:

PODSTATA NAŠEHO NYNĚJŠÍHO REÁLNÉHO KAPITALISMU MAFIÁNSKO-KORUPČNÍHO STŘIHU

     1. Co si musíme především uvědomit, je fakt, že stojíme proti ucelenému systému, který pro sebe, své lidi a své cíle funguje velmi dobře. Je to tak, i když to tak vlastně nemusí zvenku vypadat. Ve sdělovacích prostředcích jedna Jobova zvěst střídá jinou, jedna politicko-kriminální aféra další. A stále řeči o tom, co vše upadá, rozpadá se a selhává. Z veřejného obrazu naší každodennosti vyplývá rozčarování, zhnusení, zoufalá desiluze, pocit rozkladu a rozkradení snad všech možných veřejných statků, ano, přímo pocit marnosti a zmaru. Napadne nás proto logicky: to je přece nezbytné napravit! A hned se zahledíme na zástupy ochotných napravovatelů, kteří na nás z novin, billboardů, reklam, z webu a prostě odevšad hřímají své sliby, své bohulibé záměry, jak zatočí s korupcí, jak pomohou schopným, aby vynikli, jak zachrání stát a rozjedou ekonomiku, jak potlačí dluhy, jak na to jdou úplně nově, tentokrát už opravdu, ale opravdu účinně, že budeme koukat!

Nevěřme tomu! Asociální a zlodějský systém českého reálného kapitalismu korupčně-mafiánského střihu není vůbec v krizi, ale ve fázi svého dovršení, dosažení své organizační i funkční dokonalosti. Ještě je třeba rozkrást to, co zbylo po předchozím rabování: zdravotnictví, důchodové pojištění a také zdravotní pojištění a pár ojedinělých státních podniků či podílů ve strategických firmách (to všechno se dá ještě zpeněžit – pro stát nevýhodně, ale pro zlodějský systém přímo přepychově!). To se provede – a bude hotovo. Systém bude dovršen tak, že veřejný majetek bude rozkraden a budou nastavena pravidla trvale udržitelného vykořisťování oné většiny společnosti, jež nepatří k úzké privilegované mocenské vrstvičce superbohatých a stále bohatnoucích. A tak by to už mělo zůstat.

Součástí panujícího systému není jen rozfofrování národního majetku a jeho zašantročení, ale i nové třídní rozdělení společnosti, z toho zašantročení vzešlé. Jeho organickou součástí je systém rozkrádání velké části disponibilních veřejných zdrojů a krmení kriminálně-podnikatelsko-politického systému těmi ukradenými miliardami. Jeho nezbytnou součástí je také politické divadýlko hrané podle vyprázdněných a zprofanovaných pravidel formální masové partajní demokracie, jež je cudnou zástěrkou, zakrývající reálné rozhodovací procesy v zákulisí a legitimizující jejích výsledky.

To vše do sebe dobře zapadá a tvoří zvláštní systém zaměřený ne na odbourání deficitu veřejných rozpočtů, ne na zajištění prosperující ekonomiky, ale na ovládání všech veřejných zdrojů a na jejich rozdělování do správných kapes. Jde tedy o cizopasení mafiánských struktur na veřejných zdrojích státu, krajů, obcí, fondů EU i jiných mimorozpočtových veřejných prostředků. Projevuje se navenek velikášskými projekty za mnoho miliard, ze kterých lze snadno odklánět příslušná procenta, ba desítky procent do správných směrů. V době stamiliardových schodků státního rozpočtu a utlumeného reálného ekonomického růstu se v rámci tohoto systému nedivte nastartování „církevních restitucí“, představujících postupný převod mnoha desetimiliard ze státu na nejrůznější církevní společnosti a korporace, na které už budou mít dobré kontakty překupníci a spekulanti i celá povedená kriminálně-politická mafie. Velký majetek znamená velkou reálnou moc ve společnosti. O šetření a zodpovědné hospodaření tady nejde ani náhodou!

2. Soustava reálného kapitalismu u nás je fakticky tvořena třemi pilíři moci. Jde o ovládání zdrojů veřejných peněz (a k tomu celá rozsáhlá korupčně-zlodějská sféra s tím spojená), dále o privatizaci a outsourcing ziskových aktivit a majetků z veřejné sféry do těch správných rukou (ceny produktů jdou nahoru a bohatne se, zatímco veřejná sféra chudne a je dále odírána a omezována) a konečně je důležitým pilířem fakt, že politicko-mafiánské oligarchie na úrovni větších obcí, měst, městských částí či krajů ovládají reálně veškeré úřednictvo, vykonávající veřejnou správu, tedy i úředníky obcí a měst, kteří v tzv. „přenesené působnosti“ vykonávají státní správu, územní plánování a rozhodování o stavbách, s výrazným vlivem na využití území a rozmístění staveb a technologií i jiných zásahů v něm, ale i řadu dalších důležitých úředních agend.

Celé hospodářství je samozřejmě mnohem rozsáhlejší a pestřejší, nicméně tady jsou zdroje moci a obohacování oligarchií. Vedle toho existují velké segmenty výroby a obchodu přímo nenapojených na tyto pilíře, to ano, ale ty neurčují charakter celého uspořádání.

3. Pokud někdo tvrdí, že chce tento zlodějský systém napravovat v jeho samotném existujícím institucionálním a funkčním rámci a jeho vlastními nástroji, tak takovému zachránci nevěřte. Buď je úplný naivka – nebo to od počátku nemyslí vážně a jen se chce přidat k oné zločinecko-politické sešlosti, případně být mezi těmi, kdo nynější oligarchii vystřídá u moci a u erárního lizu v rámci střídání politických reprezentací.

Pokud se někdo zaklíná tím, že náprava je možná jen skrze nynější volební systém, tak mu věřte stejně málo. Tyto volební procedury jsou nastaveny na to, aby změnami v málo podstatných, pouze jevových jednotlivostech jistily celkovou neměnnost systému. Jejich úkolem je klamná hra na lidovládu a důsledné zajišťování stability stávajících pořádků v jejich nynější kvalitě. Jde o spolehlivou eliminaci nežádoucích odchylek a o přizpůsobení – zmetabolizování všech nových prvků tak, aby byly konformní součástí systému.

Pokud někdo chce systém mravně zdokonalovat v morálně fungující kapitalismus, tak mu taky nevěřte, protože žádný morální kapitalismus nikdy neexistoval a existovat nebude. Je to utopie. Kapitalismus má nemorálnost zapsánu hluboko ve svém historickém genomu. A jeho historické základy jsou postaveny na velmi mocné vrstvě kostí lidských bytostí, jež byly masově po staletí vražděny a v zájmu jeho zrodu a rozvoje.

Je třeba dát si pozor i na takové lidi, kteří se zaklínají heslem „liberální demokracie“. Pod tímto termínem nelze dnes nevidět právě politickou část, politický výraz onoho zlodějského systému. Velmi již vyžilou soustavu krachujících politických stran v masové demokracii. Jde o politické uspořádání už neschopné řešit aktuální problémy, neschopné čelit mocenské globalizaci, neschopné udržet sociální stát, neschopné vypořádat se s narůstajícími drtivými civilizačními problémy tohoto století.

4. Nynější systém má za úkol dokonale polarizovat bohatství mocných oligarchií, privatizací ohoblovat stát a veškerý veřejný sektor, přivlastnit si a spolehlivě kontrolovat všechny zdroje bohatství v zemi. Stát ať klidně krachuje. Ale pokud možno trvale, aby bylo vždy po ruce odůvodnění pro další asociální škrty a další kroky k likvidaci veřejných služeb. Ať si klidně společnost chudne, ať se celé vrstvy propadají dolů, do nouze a deklasují se. Ať se klidně rozevírá propast mezi deseti tisíci superbohatých a deseti miliony chudnoucích. „Reformy“ jsou v prvé řadě cesta systémových změn právě k tomuto cíli.

Když to nepůjde jinak, tak pod heslem boje proti terorismu či proti anarchii, proti asociálům a bezdomovcům, proti přistěhovalcům a gastarbeitrům, proti nepřizpůsobivým menšinám – a v zájmu zachování pořádku – bude odhozena formální demokracie ve prospěch oligarchické diktatury, „řízené demokracie“, nejrůznějších variant autoritářských či totalitních politických režimů všeobecné kontroly a útlaku.

5. Samozřejmě, že není nijakým osudovým předurčením neměnnost a nevyhnutelnost tohoto uspořádání. Dostatečně intenzívní a dobře připravenou protiaktivitou lze tento systém, tyto pořádky modifikovat nebo i odstranit. Je možné proti bezhlavé privatizaci postavit princip neziskovosti ve veřejném sektoru, v sociální péči, zdravotnictví, školství, ve vědě a základním výzkumu, kde reálný efekt musí být důležitější nežli momentální finanční výnosnost. Jde o oblasti zvláštních veřejných zájmů.

Je možno prosazovat zachování sociálních záchranných sítí a jejich zdokonalování. Velmi příznivě by mohly působit snahy o širší rozvoj družstevního podnikání, a to nejen pokud jde o výrobu a obchod, ale i družstevní záložny by mohly být alternativou k řádění finančního kapitálu. Může jít o zaměstnaneckou samosprávu, regionalizaci řady ekonomických aktivit.

Možností je řada, ale to podstatné je utnout ta nejodpornější chapadla oné oligarchické mafii, jež prohospodařuje společné prostředky a stahuje veřejné rozpočty do deficitu svým rabováním, kolikrát prostým drancování jako soldateska na dobytém území. Bude třeba prosadit dokonalejší kontrolní a represívní mechanismy a odetnout je od třídního zájmu oligarchie a mafií. Toho nelze dosáhnout v rámci daného pořádku a jemu konformními prostředky. Tady je zapotřebí politické akce.

Tohle může dokázat pouze revoluce.

Občanská a demokratická revoluce! O té příště.

Petr Kužvart 22.10.2012 http://www.blisty.cz/art/65660.html

Příspěvek byl publikován v rubrice Texty a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *