CO NA TO ODBORY?!

Podle celoevropského statistického úřadu (Eurosat) jsme v nákladech na pracovníka devátí od konce. Na hodinu práce se v naší zemi vynakládá 10,5 Euro. Tato pozice sama o sobě není zas tak strašná, ale děsivé jsou rozdíly. Jak se zdá, sociální nůžky nejsou rozevřeny pouze mezi boháči a chudáky, mezi manažery a dělníky, mezi podnikateli a zaměstnanci, ale i mezi bohatými a chudými zeměmi. Belgie, Švédsko a Dánsko, první tři země pomyslného žebříčku, mají náklady na pracovní sílu kolem 39 Eur na hodinu. Další čtyři země mají přes 30, osm následujících od 29,7 (Finsko) po 20,1 (Británie). Celá EU pak průměrně 23,1, čili víc jak dvakrát tolik co my. Před námi je pak ještě Kypr (16,5), Slovinsko, Portugalsko a Mala s 11,9 Euro. Za námi jsou pak všechny země bývalého tábora socialismu. To jednoznačně vypovídá, kdo je chudým příbuzným v EU a mimo jiné i o tom, proč vlastně došlo k pádu socialismu. V zrcadle těchto faktů jsou všechna prohlášení našich politiků o tom, že si žijeme nad poměry, že jsme rozmařilí, či že jsme dokonce zadlužili stát, tou nejpodlejší lží. Odborářská aktivita by se tedy neměla vyžívat pouze v odporu vůči vládě, ale především proti podnikatelům. Zatímco se zdá, že nyní jdou bossové odborů proti vládě spolu s podnikateli. Pravdou ale je, že naši zaměstnanci jsou prakticky vzhledem ke své kvalifikaci, nejhůře placenými v EU, takže odboráři zaspali celou epochu.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *